Tady není Yellowstone, říká Vondra. Národní park se musí dělat s rozmyslem

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když před třemi lety vznikal volební program koalice Spolu, objevila se v něm ochrana soutoku Dyje s Moravou a stejně tak přírody na Křivoklátsku. „Zdvojnásobíme plochu nejpřísněji chráněného území a vyhlásíme dva nové národní parky,“ stálo tam.

Jedním ze tří lidí, kteří tuto kapitolu sepsali a prosadili i do programu Fialovy vlády, byl europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra. Ten však nyní v rozhovoru pro Seznam Zprávy připouští, že způsob, jakým se představitelé Ministerstva životního prostředí snaží prosadit národní park na Křivoklátsku, není vůbec šťastný.

„Myslím, že je třeba jednat spíše v bílých rukavičkách než v boxerských rukavicích,“ glosuje Vondra, vzděláním přírodovědec, zvolenou strategii. Ta zatím vedla k tomu, že proti parku se většinově postavili místní starostové.

Starostové na Křivoklátsku se ve středu kvůli národnímu parku potkají s prezidentem Petrem Pavlem. Je podle vás možné tento záměr nadále tlačit „silou“?

To se uvidí. Když jsme dávali dohromady volební program, měli jsme shodu, že chceme zvýšit podíl národních parků, protože v rámci středoevropských zemí máme nejmenší plochu parků ve vztahu k celkové rozloze. To je realita. Já jsem tam tehdy navrhl Soutok (Dyje s Moravou – tzv. Moravská Amazonie, pozn. red.) a TOP 09 navrhla Křivoklátsko. V  ODS ve Středočeském kraji, kterého by se to týkalo, k tomu byla také „zelená“. Dokonce tam bylo i nějaké usnesení krajského zastupitelstva. Tudíž mi to dávalo smysl, protože Křivoklátsko je jiný typ biotopu, než jaké jsou pod ochranou ostatních našich národních parků.

Proč myslíte, že to v regionu narazilo na tak silný odpor?

Podle mě byl problém v tom, že Ministerstvo životního prostředí to začalo špatně komunikovat. Stala se obrovská chyba už na začátku, ještě za paní ministryně Hubáčkové, předchůdkyně současného ministra.

V čem byla ta klíčová chyba ministerstva?

Aniž by to se starosty jednotlivě probrali, rozptýlili možné obavy, aniž by si to připravili a zahájili nějaký dialog, přijeli tam, šli do toho trochu splašeně a dostali se sami do pasti. Jsou tam i zájmy myslivců, kteří chtějí střílet, stejně tak lesníků, kteří chtějí těžit. Vyvolalo to okamžitě velmi negativní náladu, ačkoliv park se zde zvažoval už před lety. Dost možná negativním postojům pomohl i předloňský požár v Českém Švýcarsku a debaty, do jaké míry k němu přispěla zelená politika.

Lze ty negativní nálady ještě zvrátit?

Když už se to takto vyhrotí a každý zaujme veřejně nějakou pozici, je obtížné ji měnit. Ale pořád si myslím, že je potřeba se starosty jednotlivě komunikovat. A přijít spíše v bílých rukavičkách než s boxerskými rukavicemi. Motivovat místní lidi, třeba jim nabídnout pracovní místa v novém parku. Já nevím, zda by nepomohlo trochu se podívat na celý koncept národních parků u nás. Legislativně.

Podle vás by pojem národní park měl být definován jinak?

Já navrhoval národní park Soutok za situace, kde se 30 let vede hádka, jak ochranu přírody na soutoku Moravy a Dyje dělat. Celou dobu na tom nebyla shoda a já jsem schválně navrhl národní park. Nakonec se proti tomu postavili i ekologové, protože to nejcennější, co tam je – lužní les –, vlastně bez zásahu člověka nemůže existovat. Poté, co tam byly vybudovány novomlýnské nádrže, zmizely pravidelné záplavy, tudíž se to území musí zaplavovat uměle. A našel bych i další příklady. Představa, že to bude bezzásahové, je nerealistická. Třeba i v Krkonoších to také nejde. U nás to není jako Yellowstone, u nás je kulturní krajina, relativně hustě osídlená.

Obecně tedy ten koncept bezzásahovosti v Česku nelze naplňovat?

Někde ve vybraných lokalitách jistě ano, nějaký kousek přírody, ale v rámci celého národního parku to bude vždycky narážet, protože tam žijí lidé. Ani Soutok bezzásahově nemůže fungovat. A to je jeden důvod, proč tam nakonec z toho návrhu couvli a teď budou vyhlašovat chráněnou krajinnou oblast.

A s tím souhlasíte, když jste sám chtěl národní park, což je „vyšší“ forma velkoplošné ochrany?

Mně je to jedno. Politika je vždycky o tom, že se hledá řešení. Zatím se jim tam 30 let nepovedlo vyhlásit ani to CHKO. Tím, že jsme postavili tu ambici úplně nejvýš, vytvořilo to vlastně půdu k vyhlášení CHKO. Tam už to – na rozdíl od Křivoklátska – mají vykomunikované, aby to nenarazilo. Postupovalo se tam nějak realisticky.

Druhé řešení by bylo sáhnout do zákona o ochraně přírody a krajiny a trochu jej uzpůsobit českým podmínkám. Aby naše národní parky nebyly kalibrované na americké. Koneckonců když se loni o Křivoklátsku jednalo před petičním výborem Sněmovny, bylo přijato usnesení, kterým výbor vyzval ministerstvo k revizi zákona.

A s touto revizí byste souhlasil?

Určitě je to věc k diskuzi. Tahle klasická divočina je často jen romantická představa. Mně se to také líbí – esteticky a vědecky je to zajímavé –, ale je nesmírně těžké to prosadit politicky, protože to naráží na přirozené zájmy lidí, kteří buď přímo v tom parku, nebo v jeho bezprostředním okolí žijí. Já si přitom osobně myslím, že si ta vymezená část Křivoklátska národní park zaslouží. Je to skutečně mimořádně zajímavý a hodnotný biotop, který má celonárodní význam, ale teď jde o to, jak to schválit, aby se minimalizoval konflikt. Aby to lidé akceptovali.

Ministr Petr Hladík loni v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že jsou připraveni park protlačit, protože bude v zásadě jen na pozemcích státu, a že stát si tudíž může sám určit, jak o to území bude pečovat.

To je samozřejmě na rozhodnutí ministra, vlády a také Parlamentu. Je možné věci prosazovat i na sílu, ale je potřeba k tomu mít i většinu. Rozhodne to hlasování. A já nevím, zda je ve Sněmovně k tomu většinová shoda. Nejsem poslanec. Osobně si myslím, že je třeba komunikovat se samosprávou podobně trpělivě, jako když chce stát vybudovat třeba úložiště jaderného odpadu nebo cokoliv jiného.

Starostové na Křivoklátsku se asi nejvíce obávají, že se politikou bezzásahovosti a postupným rozšiřováním klidových území v budoucnu zhorší prostupnost a průchodnost území. Zmizí cesty, které tam nyní jsou, a lidé se do některých částí už nedostanou. Jako leckde po požáru v Českém Švýcarsku.

Křivoklátsko není České Švýcarsko, je tam jiný typ vegetace, jiná geomorfologie, riziko požáru je tam neskonale menší. Ale pravdou je, že chyby, které se na straně ochrany životního prostředí staly v Českém Švýcarsku, stále ovlivňují veřejné mínění. Tak to je, za každou chybu se platí. Podle mě se národní parky u nás musí dělat trochu lidským způsobem, ne pouze akademicky. Byl jsem se třeba loni nebo předloni podívat na Národní park Schwarzwald v Bádensku u Rýna, a když vidíte, jak tam funguje koexistence člověka s přírodou, je to podle mě velmi dobré. Na jedné straně tam mají rysy a další zajímavá zvířata, která se tam vrátila, na druhé tam samozřejmě i těží dřevo.

Vy jste zmínil loňské jednání před petičním výborem. Tam náměstek ministra životního prostředí Tomáš Tesař z TOP 09 argumentoval tak, že národní park byl ve volebním programu vítězného uskupení, tudíž je nutné, aby byla vůle voličů naplněna.

Volby určitě nerozhodoval křivoklátský park. Volby rozhodovalo „jsi pro Babiše, jsi proti“.

Tohle je ale špatná argumentace, při vší úctě k Tomáši Tesařovi. Takto se to nedá dělat. Tohle ti lidé nikdy nevezmou. Je třeba je přesvědčit, že je park správně a dobře, ale zároveň uklidnit jejich obavy. Aby tam proti nestála armáda všech místních. Samozřejmě jsou oblasti, kam návštěvníky nikdo nepustí, chrání se třeba tetřev, ale je to nějaký segment parku, není to celý park. Už teď tam jsou na Křivoklátsku národní přírodní rezervace, kam se stejně nesmí. A tak to určitě zůstane.

Vše je ale třeba dělat s rozmyslem. To je jako s Green Dealem, samozřejmě má cenu dekarbonizovat, ale způsobem, který je ekonomicky proveditelný a sociálně únosný a který Evropu neodsoudí ke ztrátě absolutní konkurenceschopnosti. Ne že z Evropy uděláme jeden velký národní park.