Novinářka: Rádio Svobodná Evropa může být odpovědí na příval ruských lží

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O pokračování Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) se zajímá také český ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.). Na pondělním jednání chce se svými protějšky ze zemí Evropské unie probrat téma pokračování rozhlasové stanice, s jejímž financováním vláda USA končí.

Ukončení financování souvisí s pátečním rozhodnutím amerického prezidenta Donalda Trumpa zredukovat na zákonné minimum Agenturu Spojených států pro globální média. Omezení zdůvodnil redukcí federálního úřednického aparátu. Lipavský už v sobotu večer uvedl, že umlčení RFE/RL a Hlasu Ameriky, jehož chod se má také omezit, by nebylo ztrátou jen pro lidi žijící v nesvobodě, ale i pro všechny, kdo věří v demokracii.

Podobně vidí situaci i Ludmila Rakušanová, bývalá redaktorka Rádia Svobodná Evropa, která pro něj začala pracovat před půl stoletím.

Pro stanici pracovala Rakušanová, kterou všichni znají jako Lídu, od roku 1975 jako externistka v týdenním rozhlasovém magazínu „Rozhledy“. Později se propracovala až na jeden z předních hlasů exilového zpravodajství. Jak sama vzpomíná, někdy to byla „úmorná zákopová válka o prosazení každého, byť i jen trochu nekonvenčního hlasu nebo nekonformního názoru do vysílání, ať už z undergroundu nebo z Charty 77.“

V redakci se setkávala se známými jmény jako Karel Kryl nebo Pavel Tigrid. Rakušanová často zprostředkovávala kontakty exilu s domácí opozicí a přispěla tak k návratu demokracie do Československa.

Práce v československé redakci „Svobodky“, jak rádiu tehdy říkali, ale nebyla vždy bezpečná. 21. února 1981 explodovalo v mnichovské redakci rádia bezmála dvacet kilogramů plastické výbušniny. Lída Rakušanová měla ten den službu, z práce ale naštěstí odešla pár hodin před explozí. Atentát nejvíce odnesla její kolegyně Marie Puldová.

„Telefonovali nám druhý den z nemocnice, jestli jim můžeme poslat fotku, protože jí potřebují rekonstruovat obličej,“ vzpomíná Rakušanová v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Trump končí financování Rádia Svobodná Evropa. Jak jste tu zprávu jako dlouholetá redaktorka Svobodné Evropy přijala?

Podle mě se to dalo čekat, přesně to zapadá do Trumpova sloganu „Amerika na prvním místě“. Nemusí se ani bát, že by mu to neschválil Kongres, ten měl už v 70. a 80. letech při schvalování rozpočtu problémy s tím, že by američtí daňoví poplatníci měli platit za instituci, která si kdesi v Mnichově cosi vysílá. To se změnilo až po roce 1989, kdy pochopili, že mají v ruce zajímavý demokratický nástroj, který jim dopomohl ke stržení železné opony. „Svobodka“ měla tehdy velmi dobrou pověst.

RFE/RL vysílá hlavně do zemí, kde je omezena svoboda médií. Co za vzkaz vysílá USA ukončením financování? Co to znamená pro nezávislou žurnalistiku?

Pro nezávislou žurnalistiku v různých autoritářských režimech, kam se vysílá, to znamená velké minus. Poslouchalo ji hodně lidí, teď budou mít jen primitivní propagandu. Myslím si, že by RFE/RL měla více vysílat i k lidem v Evropě, zvlášť poté, co se na ně z ruských trollích farem vyvalil obrovský příval lží, všelijakých fake news a polopravd. Osobně si myslím, že Evropa má jedinečnou příležitost štafetu od Ameriky převzít.

Kupujeme spoustu stíhaček a tanků, ty sice můžou odstrašit agresora, ale vymývání mozků, proti tomu se tanky nedovedou bránit. Myslím, že kdyby vysílání převzala EU, mělo by to smysl.

Financování Rádia ostře kritizoval nejbohatší muž světa Elon Musk. Média financovaná americkou vládou označil za „šíleně levicová“. Co si o Muskovi a jeho posledních krocích myslíte?

Je nebezpečný, a to vysoce. V Americe se teď odehrává něco, co mi strašně připomíná začátek zdejší normalizace. Lidi jsou masově vyhazováni ze svých pracovních míst a najednou se bojí vůbec nějak vystoupit. Pořád se spoléhají na to, že tohle se přece u nich stát nemůže a že se za ně určitě postaví jejich šéf, oni radši budou zticha, aby si to nepokazili. To je skutečně skoro přesná kopie toho, co se dělo v Československu po roce 68.

Kritici namítají, že RFE/RL byla už jen symbolem pro pamětníky a neměla reálný dosah. Proč je dle vás v roce 2025 stále důležitá její existence?

Uvedu příklad, Svobodná Evropa vysílala také v Estonsku, kde je velká ruská menšina. Oni pro ně vysílali v ruštině, kdyby nebylo takového vysílání, poslouchali by ti lidé jen ruskou propagandu ze státní televize. Svobodná Evropa vysílala vždy pro ty, kterým vládne nějaký autoritářský režim, v poslední době vysílali například v Iráku nebo Afghánistánu.

V rádiu jste strávila kus života. Co znamenala Svobodná Evropa pro vás osobně?

Svobodná Evropa je u nás podceňovaná. Na rozdíl od Hlasu Ameriky měla za úkol být demokratickým protipólem komunistické propagandy a jejím hlavním úkolem bylo lidi doma zkrátka a dobře informovat o věcech, které se děly. Často jsme byli jediným zdrojem informací ze západu, museli jsme si dávat hrozně pozor na to, abychom nevysílali nic, co se ještě nestalo a nemátli posluchače, nedávali jim nějaké plané naděje.

Jednou nám třeba volal Václav Havel, abychom vysílali, že disidenti budou na výročí úmrtí Jana Palacha klást květiny k pomníku na Václavské náměstí, ať to hlásíme předem. Musela jsem mu vysvětlit, že my nic předem hlásit nemůžeme. Pohybovali jsme se na tenkém ledě, jelikož jsme museli pořád dávat pozor a hlavně si uvědomovat, že nám se nic nestane, ale lidem v Československu se klidně něco stát může a můžou si to odskákat.

Říkáte, že vám se nic stát nemohlo, ale vždyť jste sama zažila v roce 1981 atentát na mnichovskou redakci.

Měla jsem tehdy víkendovou službu, šla jsem v šest hodin večer domů, bouchlo to až mezi devátou a desátou. Až mnohem později, po roce 1989 a otevření komunistických archivů, jsme se dozvěděli, že za atentátem měla stát rumunská tajná služba a do plánování se zapojil i slavný Šakal (Iljič Ramirez Sánchez, svého času nejobávanější terorista světa, který byl napojený například na palestinská hnutí nebo na baskickou radikální organizaci ETA, pozn. red.).

Jak se to tehdy seběhlo?

Atentát podle mě nebyl zamířený cíleně na československou redakci, oni potřebovali uložit třaskavinu někde, kde to pro ně bylo nejmíň nebezpečné. No a my jsme přesně bydleli v křídle, na které nebylo vidět z kamer. Dali náplň pod jediné okno, kde se svítilo, což byla naše redakční místnost. Odpálili to tím způsobem, že zazvonil telefon, který byl u okna, a šla ho zvednout písařka, Maruška Puldová. Když ho zvedla, došlo k výbuchu. Ji to strašlivě poranilo, měla asi 20 plastických operací. Telefonovali nám druhý den z nemocnice, jestli jim můžeme poslat fotku, protože jí potřebují rekonstruovat obličej.

Vraťme se ještě do současnosti. Před pár dny jste pro iROZHLAS napsala sloupek nazvaný „Situace je vážnější, než se zdá“. V čem?

I kdyby se teď podařilo přimět Putina k podepsání příměří s Ukrajinou, neznamená to ani v nejmenším, že si Evropa může oddechnout. Jak to už před časem oznámil Kreml, na podzim se v Bělorusku budou konat velké vojenské manévry ruské a běloruské armády. Bělorusko odděluje od ruské exklávy Kaliningrad vzdušnou čarou jen 65 km dlouhý tzv. Suwalský koridor, což je řídce osídlený pás území na litevsko-polské hranici.

Podle západních vojenských analytiků by byl právě tento pás země místem, na který by Rusko zaútočilo, kdyby se rozhodlo otestovat Severoatlantickou alianci. Jeho obsazením by totiž ruská vojska přerušila jedinou pozemní cestu mezi Pobaltím a NATO. V takové situaci si myslím, že je krajně nezodpovědné, když se naši opoziční politici, Babiš a Okamura, nechtějí zúčastnit debaty s premiérem o bezpečnosti naší země.