Superdávka? Kdo nepracuje ani nehledá práci, nemůže počítat s podporou

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Stát chce motivovat lidi, aby nežili na ubytovnách a aby pracovali. Těm, kteří bydlí za odpovídající peníze, pracují, nebo práci hledají, přidá. Ti, kteří nepracují a nehledají, dostanou méně, nebo nic.

Ministerstvo práce a sociálních věcí promítlo tento princip do reformy dávek, kterou schválila vláda. Sloučit by se měly příspěvek a doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a přídavek na dítě. Podávat by se měla jedna žádost.

Některé neziskové i expertní organizace ale upozorňují, že změna může u některých lidí vést k výraznému sociálnímu propadu. Zároveň Seznam Zprávy už popsaly na konkrétních případech, že se výše podpory hodně změní v závislosti na tom, jestli je domácnost brána za zranitelnou, nebo ne. U samoživitelů se to mění s věkem dítěte - do sedmi let jde o zranitelnou domácnost, dál už ne. Reálně se tak může dávka propadnout o tisíce korun, aniž by se zvýšily příjmy nebo snížily výdaje.

Podle Kateřiny Jirkové, ředitelky odboru nepojistných sociálních a rodinných dávek na Ministerstvu práce a sociálních věcí, bude lidi motivovat, aby nebydleli příliš draze. „Můžete mít někoho, kdo vydělává třeba 21 tisíc, ale i tak bude muset hledat přiměřené bydlení,“ říká v rozhovoru.

Experti i neziskové organizace upozorňují, že pokud člověk vypadne z evidence úřadu práce, tak přijde na půl roku o dávky. Důvody podle nich mohou být i méně závažné, třeba ukončení pracovního poměru ve zkušební době nebo když se nedostaví na schůzku bez závažného důvodu…

Ale tohle v té dávce takhle není. Evidence uchazečů o zaměstnání je jiný segment veřejné politiky, má vlastní pravidla dle zákona, která se týkají vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.

Neměly by být šikanózní postupy a asi není dobré předesílat, že se úředník rovnou chová šikanózně.

Ve veřejném prostoru může jet informace o tom, že někdo prostě nepřišel nechtíc na úřad práce a byl vyřazen. Nicméně je otázka, jestli toto opravdu skutečně tak existuje na celkových datech. Já nevím, vy ta data máte? (za přílišnou přísnost kritizovala úřady práce kancelář ombudsmana, viz zde, pozn. red.).

Netvrdím, že postup musí být šikanózní. Může být přísnější, může to být chyba toho člověka. Ale ptám se na těch šest měsíců.

Cílem nové jednotné dávky není narovnat všechny veřejné systémy v České republice. Politiku bydlení nenarovnáme, politiku zaměstnanosti nenarovnáme. Doufám, že výhledově ano, ale tato dávka řeší nepojistné sociální dávky. Že bude s účinností této dávky všechno sluncem zalité, to vám neslíbí vůbec nikdo. Ale vytváříme předpoklady, aby se tady konečně něco dělo a rozjelo se to. Pokud v oblasti evidence uchazečů o zaměstnání najdete něco, co nefunguje, tak tato dávka nebude bránit tomu, aby se to zefektivnilo.

Dneska příjemci dávek pomoci v hmotné nouzi mají naprosto stejné povinnosti. Aby dostali podporu, tak musí být v evidenci uchazečů o zaměstnání. V tomto je to naprosto stejné. Pokud se dnes neděje nic zásadního, tak se pravděpodobně nic zásadního nestane ani po nasazení dávky státní sociální pomoci.

Sociální antropoložka Lucie Trlifajová označila změnu tak, že podpora se mění na „chudinskou dávku“. Zachrání vás v nejhorším, ale rychle vás přestane podporovat. Charakterizovala byste to stejně?

Dávka je nastavená tak, že tam je opravdu podpůrný plán. Zároveň by klienti, kteří jsou dnes ve státní sociální podpoře, měli majoritně přejít do digitálního prostředí. Tím odbřemeníme úřad práce, vyčleníme kapacitu úřadu opravdu na to, aby se mohli potřebným klientům věnovat a doprovázet je. Byli bychom rádi, aby si sociální pracovníci na úřadu práce zvykli, že opravdu budou dělat i doprovázení. Klienti často potřebují chytit za ruku a někam odvést, třeba na obecní úřad.

Pokud je domácnost zranitelná, to znamená, že nemohou pracovat, tak jsou hodnoty nastaveny výrazně pozitivněji než dnes. Podle našich analýz si většina zranitelných domácností polepší. Ochrana se chová přesně tak, jak bychom potřebovali. Ti, kteří nemůžou pracovat, budou podpořeni.

Dřív jste řekla, že třetina lidí si pohorší, třetina zůstane na stejném, třetina si polepší. Která třetina si pohorší?

My vždycky říkáme, že dávka je dělaná na rozpočtovou neutralitu. Čelíme tomu, jestli tím chceme ušetřit. Vždycky v dávce poměřujete příjmy, tedy jestli nemáte v dávkové podpoře příliš bohaté domácnosti.

Máme?

Pokud se podíváte na příspěvek na bydlení a chcete zjistit, jak majetné domácnosti v té dávce jsou, tak vezměte normativy a ty normativy vynásobte zhruba třemi. A dostanete čistý příjem té domácnosti (například v Praze tříčlenná rodina s příjmem 64 tisíc čistého, pokud za 50 metrů čtverečních veliký byt zaplatí v nájmu zhruba 18 tisíc bez dalších poplatků a energií, pozn. red.).

Můžete mít rodiny, které mají malý, nebo žádný příjem. Můžou bydlet v lokalitách, kde je obchod s chudobou. Tam se může stát, že této rodině budete nakonec dávat úplně nejvyšší dávky, protože na doplatku na bydlení doplatíte všechno do obvyklé výše.

Vedle téhle lokality budete mít rodinu, která bydlí nějak úměrně, protože normativy na příspěvek na bydlení reflektují, kde bydlí a velikost domácnosti. Budou se snažit pracovat za přiměřené peníze. Tahle rodina vidí, že jí na té dávce dáváme nějaké peníze ve formě příspěvku na bydlení, ale do systému pomoci hmotné nouze se nedostane, protože už má příjem nad hranicí životního minima.

Vedle toho je někdo, kdo bydlí mnohem a mnohem dráž a ta dávka to poplatí. To jsou třeba rozdíly, které tam jsou.

Obecně se na to můžete dívat tak, že se poníží podpora vysokopříjmovým.

A kdo jsou podle vás vysokopříjmoví?

Já jsem vám říkala, podívejte se na příspěvek na bydlení. Vždycky poměřujete příjmy a náklady té domácnosti a garantujete i v této dávce třeba, pokud je náklad na bydlení, že vám zůstane určitá část disponibilního příjmu. My jdeme na 30 %, pak jdeme na 40 % disponibilního příjmu.

Máme mikrosimulační model, můžete se podívat na to, jak jsou udělané jednotlivé parametry té dávky, a pokud jde o to, kolik máte garantovat na disponibilní příjem na bydlení, tak samozřejmě si tam uděláte nějaké hranice přiměřeného bydlení, které my děláme podle toho, jaké máme uhrazené náklady na bydlení dávkových klientů, což jsou ty, na které míříme. A garantujete těmto domácnostem, aby jim poté, co ze svého příjmu něco uhradí, zbyla nějaká adekvátní částka na živobytí.

A podle toho se to nastavuje. A je to velice individuální, protože do toho počítáte počet členů, kde bydlí, v jak veliké domácnosti a kolik mají dětí. To znamená, tu ostrou hranici vám tam nikdo neudělá.

Tyhle hodnoty byly navrženy na základě zevrubné analýzy dat našich klientů, což je opravdu největší datový soubor, který v České republice je. Jsou to data, na kterých my vidíme opravdu reálně, kolik ti lidé uhradili na nájmech, na energiích a tak dále.

Modelovali jsme to tak, aby rodina klientů, kteří mohou pracovat, měla garantovány středové hodnoty. Pokud budou bydlet výrazně nad, tak můžou aktivovat pracovní bonus až 10 tisíc.

Pokud je to zranitelná domácnost a nemůžou pracovat, tak u té nám hodnoty vychází oproti současným nákladům na bydlení v zelených číslech. Navyšujeme ochranu.

Snažíme se více chránit zranitelné domácnosti, posilovat domácnosti, kde projeví pracovní aktivitu. To neznamená jen práci, ale že se o práci snaží a jsou v evidenci uchazečů o zaměstnání.

Popišme si to na modelových příkladech. Třeba Mojžíř v Ústí nad Labem. Vyloučená lokalita, převážně romská. Bydlení v hrozném stavu, ale velmi nákladné. Ne vždy dokáží sehnat práci jinak než na černo. Jak to bude této skupině vycházet?

Pojďme vzít modelový příklad rodiny, která nepracuje na černo.

Ale je to zranitelná skupina obyvatel čelící segregaci…

Tak jsou v evidenci uchazečů o zaměstnání, že? Pokud ne, tak dneska nemají dávky pomoci v hmotné nouzi. Pokud to je rodina, která není v evidenci, tak tato rodina nebude mít nárok na dávkovou podporu.

Zkoumali jsme skupinu samoživitelek a samoživitelů. Pracující samoživitelka žijící v Třeboni, vydělává 22 tisíc a zhruba stejně platí za bydlení. Když má sedmileté dítě, tak je na tom skutečně oproti současnosti lépe. Jakmile dítě oslaví osmé narozeniny, tak přijde o tři tisíce měsíčně. Proč?

Jestli máte příklady, které máme my, tak tam u těchto rodin by mohl být problém v tom, jak bydlí. Pak je tu obecná otázka: Když vyděláváte 21 tisíc, můžete bydlet za 20 nebo 22 tisíc?

Kde má bydlet?

Musíte si najít bydlení, které je vhodné. Ona má práci a zároveň dávkou přispějeme na náklady na bydlení. A na jaký příjem z dávek se dostane ta maminka?

Na 8 tisíc korun měsíčně, nijak výši dávky nezpochybňuji. Ptám se, proč najednou z roku na rok citelně klesne podpora…

Ta dávka pracuje s přiměřenými náklady na bydlení. O tom jsme se teď bavili v kontextu toho, jestli bydlí adekvátně. Já nevím, jestli byste si hledal bydlení za 30 tisíc, kdybyste vydělával 35 tisíc.

Asi nehledal, ale ona v tomto příkladu nevydělává 35 tisíc.

Můžete mít někoho, kdo vydělává třeba 21 tisíc, ale i tak bude muset hledat přiměřené bydlení.

Takové bydlení v Česku najde?

Podle dat našich klientů je možné takové bydlení najít. Dávka je navíc konstruována u těchto rodin tak, že stále po úhradě nákladů na bydlení garantujete životní minimum na živobytí.

Dneska chráníme tuhle domácnost s dětmi do čtyř let věku. V té nové dávce je chráněná do sedmi let věku, takže jsou tam tři roky k dobru, aby měla větší vatu k tomu, aby se rozkoukala, našla si třeba lepší příjem nebo levnější bydlení.

Vždycky se hledí na přiměřené náklady, jestli je člověk pracovně aktivní, jestli může pracovat víc. Ta situace je nepříjemná, ale tak to je. Garance sociálně uznaných hodnot životního minima tam pořád je. Takže tam už není co dodat.

Aby to nebyl náraz, nezvažovali jste třeba postupné snižování dávky?

A jako jak, že by to bylo sedm roků a kousek?

Může klesnout v šestém roce, pak v sedmém, poté v osmém. Zkrátka, aby tam nebyl tak ostrý náraz.

Přepočet máte vy, k tomu já se nemůžu úplně vyjadřovat. Pokud máte stejné příklady, jako máme my, tak jsme to přepočítali a řada věcí nám vyšla jinak. V tuhle chvíli je potřeba se na to opravdu dívat tak, že to, co je od čtvrtého roku nahoru, tak je bonus.

Je tam poskytována nižší ochrana, nižší uznatelné náklady na bydlení, protože už není zranitelnou domácností. Pokud se stane, že příjmy a náklady jsou blízko u sebe, tak tam může dojít k situacím, o kterých se bavíte. Je to blízkost příjmů a nákladů.

Když vytváříte makrozměnu, tak se díváte na to, jak to funguje celkově, jak fungují principy dávky. Když to dáte na simulační modely, máte milion kombinací, kde to vychází různě. Jsou tam různě veliké děti, bydlí v různě veliké obci a tak dále.

Vytváří to potom příklady, u kterých si příjemci pohorší. Třeba úderem nějakého věku. A my říkáme ano, ale kdyby bydlela o vchod jinde, tak si nepohorší.

Pokud vezmete domácnost, a teď to říkám obecně, která bydlí vůči příjmům příliš draze, tak se může stát, že si prostě pohorší.

Jednou z velmi kritizovaných věcí je spojení školní docházky s dávkou. Pokud jsou problémy se školní docházkou, je možné, že rodina přijde o podporu. Ale vždyť to už hlídá OSPOD. Zároveň to je další stres pro rodinu, která je v problémech a jejich situace se může zhoršit, může dojít k odebrání dítěte. Proč vůbec docházku s dávkou spojovat?

Já předpokládám, že o tomhle budou ještě probíhat politická vyjednávání.

Jaká je hlavní myšlenka dávkové reformy?

Je to narovnání sociálního systému. Systém státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi byl vytvořen před 30 lety. Když nějaký systém funguje takhle dlouho, tak se musíte kouknout, na základě čeho byl postaven a jestli jsou myšlenky a principy, které v sobě nese, stále platné. Došli jsme k tomu, že už je potřeba do toho trošku sáhnout a narovnat to.

Máme výborný analytický tým, což je úplný základ. Pracovali jsme se statisíci dat dávkových příjemců a byli jsme se schopni podívat poměrně do detailu na to, jak se vlastně chovají ti lidé, jaké mají reálné příjmy, jaké mají náklady, jaké je složení rodin a ta dávka tedy opravdu vznikla analyticky.

Současný systém je nerovný?

V sociálním systému se nese téma zneužívání dlouhodobě. My se na zneužívání dávek díváme tak, že ve společnosti může existovat pocit o nespravedlivém rozdělení sociální podpory. To znamená ti, kteří tu podporu nemají mít, tak ji mají. Mají ji vyšší, ač se nesnaží. Jiní, které bychom považovali za zranitelné, tak ji zase nemají v takové výši. Lidé, kteří se snaží, tak ji třeba také nemají.

Komu ten systém podle vás ubírá a komu přidává?

Velká část klientů v systému státní sociální podpory (patří tam přídavek na dítě, rodičovský příspěvek nebo příspěvek na bydlení, pozn. red.) nemusí být vůbec pracovně aktivní. U nich se předpokládá, že nějaké příjmy mají. Otázka je, jestli třeba nepracují na černo.

Když jsme se dívali do obou systémů, tak nám data indikují, že ve státní sociální podpoře je asi 25 % klientů, kteří by zároveň měli být i v systému hmotné nouze, protože ty systémy jsou komplementární.

Oni v tom systému nejsou, což indikuje, že pravděpodobně mají nějakou aktivitu, kterou nepřiznávají, protože dávky státní sociální podpory by jim neměly vůbec stačit.

Reforma dávek práci na černo odstraní?

Funguje tak, že všichni klienti, kteří jsou v systému, musí být pracovně aktivní. Pokud pracovně aktivní nejsou, musí být zapsaní v evidenci uchazečů o zaměstnání. Pokud ukazují, že příjmy nemají, tak se s nimi má pracovat.

Daleko lépe se mohou dostat pod drobnohled úřadu práce, abychom viděli, jak se chovají. Předpokládáme, že ve chvíli, kdy klienti nevykazují příjmy, tak s celou skupinou bude vytvořen podpůrný plán a bude se s nimi pracovat.