Článek
„Nemohl to být lepší dárek pro Putina, který jsme mu poslali z Prahy k jeho sedmdesátinám,“ pochvaloval si v zákulisí summitu jeden velmi vysoce postavený český diplomat. Pochopitelně si nepřál být jmenován. Něco na tom ale je. Fotky zrovna ze sluncem zalitého Pražského hradu, kde se po dlouhých letech promenádovali západní lídři a pekla se tu jednota proti agresi z východu, nemohou v Kremlu vidět rádi.
Z Hradčan se v posledních letech za „panování“ Miloše Zemana šířily jednoznačně proruské vlny. Pražský summit v rámci českého předsednictví EU za tím jakoby udělal tečku.
Z českého pohledu je to nepochybně hodnota, kterou Praha už teď na svém předsednickém summitu, jehož organizace jistě nebyla levná, „vydělala“. Zároveň plus minus hladký průběh summitu mohl posílit pozici Česka. Předsednictví EU je z pohledu zemí zejména příležitost utužit vliv v sedmadvacítce.
V roce 2009, kdy Česko Unii šéfovalo poprvé, se miliardy nacpané do předsednictví EU v podstatě vyhodily z okna. Pád vlády Mirka Topolánka (ODS) uprostřed předsednictví zazdil práci českých diplomatů a úředníků, která podle mnohých už tehdy nebyla marná. Druhý český pokus, který se ocitl s říjnovým summitem ve své polovině, zatím vypadá nadějněji.
Pusa na tvář od Finky
Co summit například ukázal, bylo, že český premiér Petr Fiala (ODS) je mezi svými kolegy z EU docela oblíbený. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová nešetřila na závěrečné tiskové konferenci superlativy a pochvalovala si vřelé přijetí. Samozřejmostí bylo neformální oslovování „Petře“.
„Byly to nádherné dny, budeme na ně dlouho vzpomínat,“ řekla.
Postřehy z prvního dne summitu
Co všechno přinesl první den summitu Evropského politického společenství v Praze.
Ne že by se na diplomatické tiskové konferenci dala čekat přehnaná upřímnost, ale už při vítání bylo znát, že se k Fialovi politici a političky mají. Ne od každého dostal pusu na tvář jako od finské premiérky Sanny Marinové, ale všichni lídři a lídryně přijeli, jak měli, a nekonaly se třeba žádné dobře zacílené naschvály, v nichž jsou diplomaté tradičně mistři světa.
I na Fialovi bylo před novináři během summitu znát, že ho jeho tradiční „poker face“ během této hvězdné hodiny stál trochu sebekontroly. V té ale vyniká, na rozdíl třeba od svého předchůdce v roli českého premiéra předsedajícího EU, Mirka Topolánka. I to dodává českému předsednictví image nebo zabarvení, které je spíše střízlivé až opatrné.
V dramatických časech a při summitu s tak barvitou účastí, jako byla čtvrteční premiéra Evropského politického společenství, to ale nebylo na škodu. A to i v kontrastu k urputnému otci celé myšlenky, Emmanuelu Macronovi.
Fiala konverzoval v angličtině, s německy mluvícími protějšky vytáhl svou oblíbenou němčinu. Na tiskových konferencích se ale držel v angličtině jen napsaných poznámek.
Miliony jen na Twitteru
Podle Fialy byly dva dny, kdy se EU i další evropští politici radili jak dál v Praze, reklamou na Česko. „Oba dva dny jsou důkazem, že naše země má nyní v zahraničí potřebný kredit a důvěru partnerů,“ pochválil se premiér.
I na tom něco je, jen na twitterovém profilu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona mohlo záběry z Prahy vidět jeho osm a půl milionu sledujících.
Summit si pochvaloval i Fialův „šerpa“ Tomáš Pojar, který se na jeho přípravě výrazně podílel. „Nemohlo to dopadnout lépe, nebyly nakonec žádné problémy, všichni přijeli a všichni si diskuzi pochvalovali. Lepší reklamu pro Českou republiku jsme si přát nemohli,“ uvedl poté, co summit skončil.
Organizaci summitu ocenila i opoziční europoslankyně Dita Charanzová. Zároveň ale čekala důraznější výsledky jednání lídrů sedmadvacítky. „Praha se stala na dva dny hlavním městem Evropy. Je to pro Prahu a Česko velká událost. Po obsahové stránce stále čekáme na výsledky summitu Evropské rady. Pro mě bude důležité vidět, zda zůstane jen u toho, že to byl dobře zorganizovaný summit v Praze, nebo ‚pražský summit‘, který významně posune další vývoj v Evropě. A tak se na něj bude i vzpomínat,“ řekla Seznam Zprávám.
Ochlazení druhý den
Dva dny summitu skutečně do jisté míry ukázaly dvě tváře Česka a jeho práce uvnitř EU. Zatímco první den šlo hlavně o vztahy se zeměmi mimo EU, jako je Ukrajina, Velká Británie, či dokonce Turecko a debaty se točily kolem bezpečnosti, druhý den se jednalo o energetice pouze v „uhlazené“ sedmadvacítce.
V té první disciplíně se Česku dost dařilo. Přijely těžké váhy, které mají složité vztahy s EU – postbrexitová Británie či Turecko - a i to má s Bruselem komplikované vztahy. Na pražském summitu se navíc odehrála historická jednání znepřátelené Arménie s Ázerbájdžánem a zdá se, že tyto rozhovory budou mít i konkrétní výsledky.
„Došlo k dohodě, že Arménie umožní civilní mise EU podél hranice s Ázerbájdžánem. Ázerbájdžán souhlasil s tím, že bude s touto misí spolupracovat, pokud se ho to bude týkat,“ uvádí se ve společném prohlášení vydaném po jednání.
Jak se summit v Praze připravoval
Rozhovor s Tomášem Pojarem, který jako takzvaný šerpa, tedy hlavní unijní poradce premiéra Petra Fialy, průběh summitu s Evropou dojednával.
Fiala jednal s těmito „hvězdami“ také samostatně, čímž se mu dařilo vyvažovat Macronovu diplomatickou ofenzivu. A zejména s britskou premiérkou Liz Trussovou si notoval - jak ve vztahu k Ukrajině, tak dodávkách zbraní či jaderné energetice.
Jednání ale začala drhnout či se spíše zacyklovat druhý den, kdy už se diskuze vedly v tradičním unijním formátu lídrů a lídryň sedmadvacítky. A prostoupily jím dlouhodobé spory. Řeč byla samozřejmě o krocení cen energií.
Pozornost byla upřená na Německo. Vláda v Berlíně v posledních dnech čelila v EU rostoucí kritice především menších zemí za svůj plán vynaložit na zmírnění dopadů vysokých cen energií až 200 miliard eur. To by podle expertů mohlo znevýhodnit ostatní země EU.
Lídři EU pak jednali o možnosti zastropovat velkoobchodní ceny plynu. Ke stanovení maximální ceny se přiklánějí země jako Polsko, Francie, Itálie či Španělsko. Německo spolu s Nizozemskem či severskými státy se zatím staví proti s obavami, že by strop zásadně narušil fungování trhu a mohl způsobit nedostatek plynu. V Praze se dohodnout podařilo po průtazích jen to, že se dohodnou příště, v Bruselu. A v zákulisí byla ze strany Prahy cítit jistá frustrace z „kakofonie“ na jednání.
Dvoudenní vrchol českého předsednictví na domácí půdě tak ukázal především to, že do velmi slušné kondice se s návratem ostřílených jestřábů svázaných s ODS dostává česká diplomacie v působení na širším mezinárodním poli, kde se víc uplatní volný styl. Uhlazený unijní styl zůstává pro Česko náročnější disciplínou.
Jde přitom o hodně. Stojí za to si připomínat, že když v roce 2009 neuspělo české předsednictví EU, byla to startovací čára více než dekády, kdy Česko bojovalo o své místo na Západě.
