Stigma první dámy: Archiv ukázal její cestu do KSČ, po dvou letech odešla

Stejně jako nově zvolený prezident Petr Pavel, i budoucí první dáma republiky Eva Pavlová lituje, že se v 80. letech nechala zlákat do komunistické strany.

Dnes to podobně jako její manžel označuje za chybu. Nedílnou součástí jejího životopisu však už tato kapitola zůstane.

Svědectví o osobní historii nastupující první dámy je i pro příští generace uchováno v Národním archivu. Jde o originální přihlášku Evy Pavlové do KSČ, která zrcadlí celý proces vstupu. Redakce Seznam Zpráv kopii čtyřstránkového dokumentu získala na vyžádání, tak jako už loni podobně zkoumala  komunistickou minulost Petra Pavla.

„Uznávám učení marxismu-leninismu, ztotožňuji se s politikou strany, a proto jí chci být také nápomocna jako její aktivní člen,“ stojí v ručně psaném textu z 5. října 1987. Pod ním je podpis Eva Zelená, což je dívčí jméno dnešní prezidentovy manželky. Přihláška byla podána zhruba dva roky poté, co se stala kandidátkou strany.

Nynější Evě Pavlové bylo v době podání přihlášky necelých 23 let. Studovala tehdy ve druhém ročníku na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda v Bratislavě, které se zjednodušeně říkalo škola pro politruky.

Bratislavská akademie, kde Eva Zelená studovala, zajišťovala tehdejší Československé lidové armádě přísun prověřených politických kádrů. Absolventi mohli ale skončit v armádě i na různých referentských postech. Což byl v zásadě i případ Evy Pavlové, která po změně režimu dělala v 90. letech ve vojsku personalistku.

Jedním z absolventů zmíněné akademie je třeba nynější poslanec za hnutí ANO Milan Feranec. Když se jej Seznam Zprávy ptaly, zdali si Evu Pavlovou ze školy vybavuje, odpověď poskytnout odmítl.

Na akademii v roce 1988 nastoupil i pozdější ministr školství za ČSSD Marcel Chládek (ve vládě 2014 až 2015). Ten studium v Bratislavě dokončil, avšak už jako absolvent pedagogické školy, na kterou byla akademie během revoluce rychle přejmenována.

Proces přijímání Evy Zelené do KSČ netrval dlouho. Jak lze z archivovaných dokumentů vyčíst, když se za ni podle tehdejších pravidel zaručili tři straníci, ještě tentýž měsíc, co dala přihlášku, její vstup jednomyslně schválila základní organizace KSČ.

„Má kladný vztah k SSSR a ostatním socialistickým zemím. Je kamarádské povahy, v kolektivu je oblíbena. Žije morálním a spořádaným životem,“ vystavila jí stranická buňka před hlasováním příznivé doporučení.

Jediná zmiňovaná vada na kráse spočívala podle dokumentů v tom, že Eva Zelená nepříliš aktivně vystupovala na stranických schůzích. Nicméně v polovině ledna 1988 jí byla vydána stranická legitimace.

Aby bylo možné alespoň částečně pochopit, proč se mladá žena KSČ upsala, i když její rodiče na rozdíl od rodičů Petra Pavla komunisty nebyli, je třeba připomenout její předchozí život.

Eva Pavlová pochází z malé vesnice nedaleko Hanušovic na úpatí Jeseníků. Vystudovala gymnázium v Šumperku a odtud se nechala armádními náboráři zlákat do Košic na roční kurz pro pozemní specialistky letectva.

Poté přešla k útvaru v Prostějově. To jí bylo 19 let. Sama v přihlášce do KSČ uvádí i číslo útvaru: 6918. Šlo o prapor na prostějovském letišti, který byl určen k zabezpečení činnosti tamního vrtulníkového pluku.

Petr Pavel byl tehdy v Prostějově elitním výsadkářem, velel „červeným baretům“. A někdy v té době - psal se rok 1985 - se oba dle osobních vzpomínek poznali.

Oba tehdy bydleli na prostějovské vojenské ubytovně, potkávali se i jinde v rámci útvarů. Avšak sblížili se (a nakonec i vzali) až o mnoho let později, když se Petr Pavel po letech strávených na různých štacích v Česku i v zahraničí vrátil do Prostějova jako velitel elitní brigády speciálních sil.

O tři roky starší Pavel byl právě v čase jejich seznámení do KSČ přijat. Co on uváděl ve své přihlášce z roku 1985, si můžete přečíst v článku, který Seznam Zprávy publikovaly už loni.

Eva Zelená (Pavlová) si jako vojačka z povolání s nízkou šarží chtěla ještě dodělat vysokou školu. Do Bratislavy ji ale v roce 1985 na první pokus nevzali. Sama to na konci loňského roku popsala v rozhovoru pro Přítomnost.

„Bylo mi řečeno, že není ten správný čas a mám nevyhovující ‚kádrový profil‘. Zkusila jsem to, neuspěla jsem,“ uvedla s tím, že k parametrům studia na zmíněné vysoké škole se členství ve straně považovalo za samozřejmost.

Po neúspěchu u přijímaček se Eva Zelená (Pavlová) v říjnu 1985 stala kandidátkou strany, jak lze také vyčíst z její stranické přihlášky. Druhý pokus u přijímaček už vyšel.

Byla kandidatura do KSČ kvůli přijímačkám na školu bezpodmínečně nutná, což zpochybňují někteří bývalí absolventi? Nezvažovala Eva Zelená studium i na jiné škole?

Seznam Zprávy se snažily budoucí první dámu s těmito otázkami kontaktovat, aby vstup do KSČ blížeji osvětlila, ale osobně nereagovala. Vyjádřil se za ni člen týmu nastupujícího prezidenta Josef Blaho. Budoucí první dáma má podle něj pocit, že vše podstatné už řekla, a odkazuje na svá starší vyjádření. A to právě pro už citovaný časopis Přítomnost.

Tam popsala ze svého pohledu i další fázi na cestě do partaje: „Nakonec jsem si přihlášku do strany podala a uvedla do ní standardní fráze a věci, které mi byly doporučeny. Pro mě jako ženu a zároveň v situaci, kdy mí rodiče v KSČ nebyli, to byla tehdy jediná cesta, jak se dál v armádě vzdělávat,“ uvedla.

Z doby, kdy byla na škole čerstvou členkou strany, koluje po internetu i výstřižek z armádního deníku Obrana lidu, v němž rotmistryně Eva Zelená vystupuje na jednání svazáků bratislavské politické akademie. Navrhla na plénu, aby se hledaly „účinnější formy dialogu s mladými lidmi“. Možná to bylo proto, že od straníků dostala během přijímacího řízení také za úkol aktivně vystupovat na veřejnosti.

V partaji nakonec Eva Pavlová dlouho nevydržela. Fakticky jen dva roky. Sama uvádí, že legitimaci vrátila 20. listopadu 1989, tři dny po masakru demonstrantů na Národní třídě.

Třeba vojenský historik Jiří Fidler tomuto údaji nechce věřit a míní, že jde patrně o překlep.

„20. listopadu? Vždyť to bylo teprve v pondělí po páteční demonstraci, ta informace o dění v Praze se teprve rozšiřovala do dalších měst a na další vysoké školy. Pochybuji, že by o tom na škole v Bratislavě vůbec věděli, co se děje,“ prohlásil historik.

A přišlo by mu i odvážné, kdyby na škole „pro politruky“ někdo zahodil tak rychle legitimaci v době, kdy se mu blížily státnice jako Evě Zelené. Podle Fidlera vojáci z povolání houfně opouštěli KSČ až před vánočními svátky 1989, kdy vyšel rozkaz, že nesmí být organizováni v politických stranách.

Eva Pavlová však trvá na tom, že si datum, kdy ukončila členství v KSČ, nespletla. A odmítá, že by v Bratislavě byla odříznuta od informací.

„Paní Eva byla sice v té době na bratislavské politické škole, ale informace se k nim dostávaly,“ tlumočil její odpovědi Josef Blaho. „Měli dokonce několik týdnů před 17. listopadem již omezené vycházky, aby se studenti školy nemohli ke shromážděním přidávat. Jela do Prahy 18. listopadu. Původně měla jet na nějakou motoshow, ale ta byla zrušena. Jela ale stejně, aby viděla, co se v Praze děje. Proto, když se vrátila, a po konzultaci s otcem, odevzdala náčelníkovi (bratislavské) školy svou členskou knížku skutečně 20. listopadu. Navíc informace v Bratislavě byly i z jiných zdrojů, například od pana Kňažka (herec a pozdější člen slovenské vlády Milan Kňažko - pozn. red.),“ reprodukoval člen Pavlova týmu proces vystoupení Evy Pavlové z KSČ.

A Josef Blaho připomíná, že v Bratislavě se už 19. listopadu 1989 v Umělecké besedě sešlo několik set lidí především z řad slovenských umělců a pod dojem událostí v Praze se začala formovat iniciativa Veřejnost proti násilí.

S odstupem času nastupující první dáma Eva Pavlová svého vstupu do KSČ velmi lituje.

„Patřila jsem mezi ty naivní, nezralé lidi, kteří podlehli tlaku. Na druhou stranu mám tuto zkušenost a mohu o době minulé mluvit, nejen citovat výklady z knih,“ prohlásila pro časopis Přítomnost.