Srovnání dvou vlád: Místo Babišových manažerů přicházejí politici

Nastupující vláda Petra Fialy se od té, která dosluhuje pod vedením Andreje Babiše, minimálně v jednom ohledu výrazně liší. Nový kabinet bude mít řadu ministrů, kteří mají za sebou dlouholetou politickou kariéru. Mnozí nejen na celostátní, ale velmi často i na komunální a krajské úrovni.

Z osmnácti členů budoucí vlády plná polovina v minulosti zastávala místa primátorů či starostů (Zbyněk Stanjura, Martin Baxa, Vít Rakušan, Petr Gazdík, Zdeněk Nekula, Jana Černochová, Martin Kupka, Helena Langšádlová a Anna Hubáčková). Následně vystoupali v politické kariéře vzhůru.

„Sám jsem si také dělal analýzu, až mi to vyrazilo dech. Je to svým způsobem starostenská vláda. Nevzpomínám si, že by někdy v minulosti ve vládě bylo tolik bývalých starostů,“ říká politický analytik Lukáš Jelínek. Podle něj je to dáno jednak účastí hnutí STAN, ale také třeba výrazným vlivem regionů v rámci ODS či KDU-ČSL.

Porovnání členů obou kabinetů, Babišova i Fialova, z hlediska politické průpravy v době vstupu do vlády, ukazuje následující přehled:

Jediným z kandidátů do Fialovy vlády, který zatím nikdy nikam zvolen nebyl, je paradoxně ten posledně navržený, nový adept na ministra průmyslu a obchodu, bankéř Jozef Síkela. Vystřídal na soupisce politicky zkušeného Věslava Michalika (místopředseda STAN), který odstoupil kvůli otazníkům ohledně rodinného majetku.

To v končícím kabinetu Andreje Babiše je šest lidí, kteří v době vstupu do vlády za sebou žádnou politickou historii neměli, nikdy neprošli testem voleb. A týkalo se to i obou vicepremiérů za ANO Aleny Schillerové a Karla Havlíčka, poslanecký mandát získali až letos při volbách do Sněmovny.

Nejzkušenějším politickým harcovníkem ze zástupců ANO je tak nakonec ministr životního prostředí Richard Brabec, který byl ale v poslední době spíše upozaděn, přišel o post vicepremiéra. I ten má kromě jiného zkušenosti z komunální politiky v Kladně a z regionální v rámci Středočeského kraje, a to z doby, kdy byl ještě členem ODS a poté US-DEU.

Andrej Babiš svůj kabinet sestavovat úplně jinak, jako „vládu odborníků“. Nicméně v mnohém připomínal spíše úřednické či poloúřednické kabinety, bez politicky jasně vyprofilovaných osobností.

Nešlo jen o zástupce Babišova hnutí ANO. Politicky málo zkušené lidi do vlády vyslala i ČSSD, přitom jde o nejstarší českou partaj se stále poměrně rozsáhlou členskou základnou.

Kupříkladu do veřejných funkcí nebyla nikdy zvolena ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Členkou ČSSD je sice už od roku 2008, ale než vstoupila do Babišovy vlády, pracovala na ministerstvu na ryze úřednickém postu ředitelky odboru rodinné politiky a politiky a stárnutí. Po neúspěchu partaje v nedávných sněmovních volbách má nyní ambici stát se novou předsedkyní levicové partaje.

Podobně je to na tom s politickou průpravou i Jakub Kulhánek, který sedí na klíčovém postu šéfa české diplomacie. Byl sice politickým náměstkem u ministra vnitra Jana Hamáčka, ale v žádném voleném orgánu ani on nikdy nezasedal.

Volebním sítem dosud neprošli ani ministři Miroslav Toman a Lubomír Metnar. První se vyprofiloval hlavně jako zdatný lobbista v čele Agrární i Potravinářské komory, druhý do vlády přišel coby manažer z oblasti strojírenství.

Politolog Jiří Pehe návrat k politickému kabinetu jednoznačně vítá. Podotýká, že tak to běžně funguje ve všech západních zemích. „Myslím, že je to pozitivní změna. Je nesprávný názor, který bránil i prezident Zeman, že ministr má být odborník v dané oblasti. Ministr má být vždy především zkušený politik a to, že svěřenému resortu dobře rozumí, je nepochybně přidaná hodnota, ale není to klíčový předpoklad úspěchu,“ vyjádřil názor Pehe pro Seznam Zprávy.

Podobně aktuální vývoj posuzuje i již citovaný politický analytik Lukáš Jelínek. „Politika se vrací do rukou politiků a to je pozitivní trend. Stejně tak, že se do politiky vrací ideologie,“ soudí.

Z Jelínkova pohledu by mělo být naprostou výjimkou, že do vlády vstupují manažeři a byznysmeni bez zkušeností z politiky, kteří se teprve za pochodu učí, jak komunikovat s poslanci, senátory, médii a celou veřejností.

Politolog Jiří Pehe soudí, že člen vlády, který nemá silnou pozici ve straně, za niž byl nominován, se snadno může stát „loutkou v rukou premiéra“. Ani jeho vlastní partaj jej nedokáže podržet.

Člověk, který jednoznačně doplatil na to, že nebyl pevněji politicky ukotven, byl podle něj třeba i předchozí ministr zahraničí za ČSSD Tomáš Petříček.

Za dobrý označují citovaní politologové i trend, kdy si do celostátní exekutivy postupně prošlapávají cestu úspěšní starostové a lidé, kteří působili ve vedení krajů.

Příkladem takové kontinuální politické kariéry připomínající cestu fotbalisty z okresního přeboru do první ligy je šéf Starostů a nezávislých Vít Rakušan, budoucí ministr vnitra. V minulosti byl devět let starostou středočeského Kolína a podobně dlouho byl i středočeským zastupitelem. Zhruba rok byl i náměstkem středočeské hejtmanky.

Rakušan pak výrazně uspěl při letošních sněmovních volbách do Sněmovny, kdy získal ze všech kandidátů v rámci celého Česka nejvíc preferenčních hlasů - téměř 60 tisíc. A z mapy volebních výsledků lze i vyčíst, že se výrazně opíral právě o „své“ Kolínsko.

Podobně úspěšně sbíral za koalici Spolu preferenční hlasy třeba i Martin Kupka, budoucí ministr dopravy, který je od roku 2010 starostou o poznání menší středočeské obce Líbeznice v okrese Praha-východ. Ten nashromáždil přes 30 tisíc přednostních hlasů a přeskočil z třetího místa i lídra kandidátky Spolu Jana Skopečka.

Také Kupka bodoval hlavně v okolí bydliště (u něj doma v Líbeznicích koalice Spolu získala přes 50 procent hlasů).

Není přitom bez zajímavosti, že ve středočeském regionu místní politici Kupka s Rakušanem dokázali na preferenční hlasy porazit - i na soupeřově hřišti - vicepremiéra Babišovy vlády a lídra hnutí ANO Karla Havlíčka z Mníšku pod Brdy. Ten se nikdy v komunální a krajské politice neangažoval.

Už zmíněný politolog Jiří Pehe je přesvědčen, že pro každého politika je velkou výhodou, když se i v rámci celostátní úrovně může opřít o svůj domovský region. Tam je obvykle jeho dlouhodobá voličská základna, na níž může stavět.

„I to je běžné v západních zemích,“ uvádí Pehe. Přitom kladně hodnotí i ten fakt, že je to hlavně v posledních letech vidět na složení Senátu, kde začínají výrazně dominovat regionální politici.

„Na tom začátku byly do Senátu voleny hlavně všeobecně známé osobnosti, spíše intelektuálové, ale nyní velmi často vyhrávají úspěšní starostové,“ všímá si dalšího posunu směrem k západním zvyklostem politolog Jiří Pehe.

Jestli je ale skutečně lépe, když ve vládě sedí profesionální politici než politikou nepolíbení manažeři, podnikatelé a úředníci, se může ukázat právě na fungování Fialovy vlády. Bude totiž možné srovnávat.

Když hnutí STAN místo politicky protřelého Věslava Michalika v minulých dnech navrhlo na ministra průmyslu dlouholetého bankéře pracujícího pro skupinu Erste Jozefa Síkelu, na sociálních sítích se okamžitě objevily komentáře, že se Starostové chovají stejně jako Babiš, vytahují ministry jako „králíky z klobouku“, a to lidi s obdobným kádrovým profilem jako má končící ministr průmyslu Havlíček.

Je to právě ale profesionální politik Vít Rakušan, předseda STAN, kdo tento postup hájí. Síkela už prý dříve s hnutím STAN spolupracoval a poskytoval mu odborné konzultace.

„Věřím, že je to ten správný člověk, který dokáže náš průmysl posunout od montovny na mozkovnu,“ obhajuje Rakušan výběr nového ministra.