Článek
O tom, že ke „správnému“ Čechovi patří pivo nebo že když si vsadí, tak může být milionář, křičí skoro každá televizní reklama. Ale to, jak se lidé mohou léčit, se dozvědět nemohou. Zákon jim to neumožňuje. Léky na předpis jsou v případě reklamy na stejné úrovni jako hazard či tabák.
Vznikají tím někdy až absurdní situace. V poslední době například při nedostatku léků, kdy se podle zákona nesměly uvádět názvy těch, které v Česku chyběly. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) přitom na tiskových konferencích názvy léků bez okolků zmiňoval.
V případě reklamy na léčivé přípravky je nutné mít na paměti, že léčivé přípravky jsou speciální komoditou s vysokými nároky na obsah reklamy a její šíření, protože se dotýká vysoce citlivé oblasti veřejného zdraví. Reklama na léčivé přípravky je typická především rozlišením svých adresátů, může být zaměřená na širokou veřejnost, zde předmětem reklamy mohou být pouze léčivé přípravky volně prodejné, a na odborníky, tedy osoby oprávněné léčivé přípravky předepisovat a vydávat, zde předmětem reklamy mohou být i léčivé přípravky vázané výhradně na lékařský předpis.
Změnit to má novela zákona o regulaci reklamy, Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) za svůj návrh ale schytalo kritiku ze strany pacientů i od svého partnera, Ministerstva zdravotnictví. Dlouho očekávaná novela totiž podle nich z pohledu reklamy na léčiva nepřináší vůbec nic.
Doba se přitom za 20 let dramaticky proměnila, o lécích si může každý vše najít na internetu, zastaralou regulací tak podle pacientských organizací i farmaceutů Česko odpírá lidem nárok na informace od odborníků, které si stejně dohledají jinde. To podle Davida Koláře, výkonného ředitele Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), není žádoucí.
„Bohužel musím konstatovat, že MPO většinu návrhů z oblasti zdravotnictví odmítlo a novela v současné podobě nepřináší prakticky žádné významné dopady. Pokud novela projde bez dalších úprav, budeme tady mít zastaralou a neaktuální právní regulaci, která pacientským organizacím, odborníkům, všeobecným sestrám nebo průmyslu spíše komplikuje život,“ říká Kolář.
Souhlasí s ním také René Břečťan, člen výkonného výboru Národní asociace pacientských organizací (NAPO). Podle něj je nutné brát v potaz také to, že pacientské organizace jsou v současnosti již zaběhlou součástí zdravotnického systému a měly by tak mít nárok na podrobnější informace. Současný stav zákona jim ale spíše ztěžuje práci.
Je nás na to pět, brání se MPO
„Stále více spolupracujeme s lékaři ve specializovaných centrech a v návaznosti na poskytovanou léčbu dále edukují své členy. Při všech těchto činnostech je nezbytné, abychom my sami v pacientských organizacích mohli ověřené informace o možnostech péče i léčby získávat a také je dále předávat svým členům,“ vysvětluje Břečťan.
Úředníci připravující legislativu ale pacienty brzdí, odvolávají se na přání vlády a personální kapacity. Podle Jana Strakoše, ředitele odboru živností a spotřebitelské legislativy MPO, by ohledně léků měla být klíčová hlavně osvěta a samoregulace.
„Je to velmi komplexní zákon, resorty mezi sebou občas hrají ping-pong a komunikace bývá složitá. Připravili jsme minimalistickou verzi zákona, která má být spíše obecná. Speciální komodity a detaily by měly být řešeny ve zvláštních zákonech,“ oponuje Strakoš a dodává, že k novele dostali přes sto připomínek.
„Nemáme na to personální kapacity, děláme to v pěti lidech. Jsme navíc vázáni usnesením vlády z roku 2023, které říká, že novela zákona o regulaci reklamy má být odrazem pouze požadavků doporučení rady vlády na rovnost žen a mužů, tedy na náhrady mateřského mléka a počáteční a kojeneckou výživu,“ konstatuje Strakoš.
Tlak na MPO ovšem vyvíjí další resort, Ministerstvo zdravotnictví. MPO totiž kromě kojeneckých potřeb nezohlednilo žádnou z připomínek, kterých přitom jeho kolegové z resortu zdravotnictví měli přes 80. „Mrzí nás, že se novela smrskla na úpravu bez léčiv,“ sděluje Petr Davídek, zástupce ředitele odboru léčiv a zdravotnických prostředků Ministerstva zdravotnictví.
Zákon o regulaci reklamy
- Zákon o regulaci reklamy představuje veřejnoprávní regulaci, tzn. že má nastupovat až jako nejzazší prostředek ochrany spotřebitelů, pokud selžou prostředky soukromoprávní či samoregulační mechanismy.
- Podle zákona o regulaci reklamy mj. platí, že reklama nesmí podporovat chování poškozující zdraví nebo ohrožující bezpečnost osob nebo majetku, jakož i jednání poškozující zájmy na ochranu životního prostředí.
- Stejně tak reklama nesmí, pokud jde o osoby mladší 18 let, podporovat chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj.
Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu
Kromě kojenecké výživy tedy novela na potřeby zdravotnictví nereaguje. MPO nicméně na dotaz Seznam Zpráv uvedlo, že nějaké změny ve znění novely stále možné jsou.
„S ohledem na rychlé změny ve společnosti nelze vyloučit, že bude v zákoně o regulaci reklamy potřeba reagovat na další oblasti,“ napsala redakci Petra Milcová z tiskového oddělení MPO.
SÚKL dává za reklamu pokuty
Podle expertů by měli mít právo na informace o lécích hlavně dlouhodobě nemocní pacienti. Pravidla o lécích ztratila smysl například během covidu, kdy o lécích jako Ivermektin informovala média či influenceři na sociálních sítích a lékaři v nemocnicích byli zahlceni lidmi, kteří po nich „populární“ lék vyžadovali.
V období pandemie se objevovaly i různé nelegální nabídky léčivých přípravků, které provázela reklama. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) během pandemie rozdal pokuty ve výši přibližně 1,5 milionu korun.
„Od počátku roku 2021 ústav udělil celkem čtyři pokuty za reklamu na léčivý přípravek, který nebyl registrovaný v ČR,“ doplňuje Gréta Rakašová z oddělení podpory ředitele SÚKL.
Podle advokáta Igora Pieše je současná česká definice zákona, který vychází z evropské legislativy, příliš široká. „Cokoliv ohledně léků se dá považovat za reklamu, podle mého názoru se musíme zaměřit na rozdíly mezi reklamou a informací, například sdílení dobré zkušenosti s lékem bude vždy považováno za reklamu,“ komentuje advokát.
Souhlasí s ním i ředitel AIFP, který aktuální stav označuje za zbytečnou hru na schovávanou.
David Kolář, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.
„Podle zákona a výkladových pravidel je komunikace velmi striktně omezena, nicméně každý lékař, všeobecná sestra nebo pacient, kteří umí anglicky a ovládají internet, se mohou dostat k téměř nekonečnému množství informací o možnostech léčby, molekulách ve vývoji či probíhajících klinických studiích,“ přibližuje Kolář a poukazuje na další problém, který vidí u zdravotních sester. Ty podle současných zákonů nejsou považovány za odbornice způsobilé k podávání informací o lécích.
„Všeobecná sestra má v současnosti přístup pouze k informacím o volně prodejných přípravcích, což v kontextu toho, jak se v posledních letech dramaticky zvýšila její role v systému, vůbec nedává smysl,“ dodává Kolář.
Pokud zákon projde meziresortním připomínkovým řízením a Legislativní radou vlády, předpokládá Strakoš jeho projednání vládou a poté Sněmovnou na přelomu roku. Poslanec a farmaceut Petr Fifka (ODS), který si zákon „bere na sebe“, považuje současný stav, tedy ukončení připomínkového řízení v době, kdy je většina zúčastněných nespokojená, za promarněnou příležitost.
„Takhle se bude zákon projednávat těsně před volbami, v takových případech hrozí lidová tvořivost. Možná je to propásnutá příležitost,“ sděluje Fifka.
