Soudkyně k zamítnutí Babišovy stížnosti: Diskuze hrubne, i svoboda má limity

Téměř sedm let se vlekly soudní spory mezi předsedou ANO Andrejem Babišem a bývalým poslancem TOP 09 Miroslavem Kalouskem. Ten na Babiše podal žalobu za jeho výrok, že „rozkrádal Ministerstvo obrany a zabil lidi cez padáky“, který šéf ANO pronesl v roce 2018 v Poslanecké sněmovně.

Nejvyšší soud rok a půl zpátky rozhodl, že bývalý premiér se musí Kalouskovi omluvit. To Babiš sice udělal, zároveň ale podal stížnost k Ústavnímu soudu. Ten ji ve čtvrtek zamítl, a potvrdil tak, že Babišův výrok byl neoprávněným zásahem do Kalouskovy cti.

„Diskuze aktuálně velmi hrubne a mám za to, že žádné subjektivní právo, ať už je soukromé, nebo veřejné, nemůže být zneužíváno. Určitá úroveň diskuze by měla být zachována. Myslím si, že toto rozhodnutí k tomu může přispět,“ vysvětluje verdikt soudkyně zpravodajka Kateřina Ronovská.

Jaké byly hlavní argumenty, na základě kterých Ústavní soud rozhodl o zamítnutí stížnosti?

Máme za to, že i svoboda projevu má své limity. I když se pohybujeme na půdě Parlamentu. Pokud někdo vystoupí ze své role a zasáhne do osobnostní sféry někoho jiného, může za takovýto zásah nést svou vlastní soukromoprávní odpovědnost.

Další argument se týkal pasivní legitimace účastníka řízení, tedy jestli vůbec byly soudy povolány k tomu, aby ve věci rozhodovaly.

Třetí okruh problémů se týkal takzvané poslanecké indemnity, tedy toho, jestli nese za pronesený výrok poslanec či senátor vlastní soukromoprávní odpovědnost. Dospěli jsme k závěru, že ano, protože tento článek ústavy se týká pouze trestní a přestupkové odpovědnosti, nikoliv odpovědnosti soukromoprávní.

Jakým způsobem jste posuzovali hranici mezi právem na svobodu projevu a ochranu osobnosti?

Je to samozřejmě kolize dvou ústavně garantovaných práv, přičemž v prostředí Poslanecké sněmovny a vůbec Parlamentu je zvláštní důraz na ochranu svobody projevu. To se projevuje také tím, že máme garantováno, že poslanci a senátoři nejsou odpovědní trestněprávně nebo přestupkověprávně za své projevy, které na půdě Parlamentu pronesou.

Vždycky musíme vážit, kterému z práv dáme v konkrétním případě přednost. Samozřejmě je to velmi citlivá a hraniční otázka a je celá řada kritérií, na základě kterých se to posuzuje – jaký je to výrok, kde a kým byl pronesen, v jaké pozici je dotyčný a jestli nešlo o nějaký exces, kdy mluvčí vystupuje ze své role.

To byl tento případ.

Ano, za normálních okolností byl jeho projev a svoboda projevu chráněny, pokud by však nevolil formulace a způsob, jaké projevil. Takže je to o nějakém testu proporcionality a snaze dát v konkrétní situaci na základě konkrétních skutkových okolností přednost tomu či onomu právu.

Soudy nižší instance se na věc dívaly jinak. Argumentovaly právě skutečností, že prostředí Parlamentu zaručuje maximální míru svobody projevu. V čem spočívá tento rozpor?

Vede se historicky dlouhá diskuze o tom, jestli je vůbec tyto politické projevy vždy za jakýchkoliv okolností nutno přičítat dotyčnému ve funkci – ať už je to předseda vlády, předseda Poslanecké sněmovny, poslanec, či senátor. Jestli je to spojeno s výkonem jejich funkce, nebo jestli určitý výrok pronáší soukromá osoba, i když vykonává tuto funkci.

To je o jakési dvojkolejnosti rolí, které zastávají konkrétní veřejní činitelé. Judikatura se nějakým způsobem vyvíjela. Existuje celá řada rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, které se touto problematikou zabývají. V zásadě se dospělo k závěru, že za určitých okolností může i osoba ve veřejné funkci odpovídat soukromoprávně – v tomto případě Andrej Babiš za svůj výrok vůči Miroslavu Kalouskovi za zásah do jeho osobnostní sféry.

Je tam určitý vývoj, který obecné soudy do jisté míry nereflektovaly, proto jim v první fázi Nejvyšší soud řekl, že se mají vrátit zpět a že mají tu věc posoudit znovu.

Byl verdikt Ústavního soudu jednomyslný?

Ano.

Myslíte si, že tento nález může v budoucnu ovlivnit politickou kulturu našich zákonodárců?

Nevím, jaký to bude mít konkrétní dopad. Věřím, že možná budou více přemýšlet o tom, jakým způsobem se diskuze vede. Diskuze aktuálně velmi hrubne a mám za to, že žádné subjektivní právo, ať už je soukromé, nebo veřejné, nemůže být zneužíváno. Určitá úroveň diskuze by měla být zachována a myslím si, že toto rozhodnutí k tomu může přispět.