Soucitný ministr? Na koho bere Stanjurův balíček nejvíc ohledů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Svéráz národního rybolovu.“ Tímto kódem označují státní úředníci úsporný balíček ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS). Rozpočtáři tím shrnují zkušenost, že balíček je speciální žánr, jehož obsah se nemůže lišit, ať ho sepisují politici zprava, nebo zleva.

Před Stanjurou vyrobili úsporný balíček ministři Ivan Kočárník (ODS), Bohuslav Sobotka (ČSSD), Eduard Janota (nestr.) a Miroslav Kalousek (TOP 09). Plánovali šetřit od 40 miliard za Kočárníka po Stanjurových 150 miliard. Vzhledem k cenové úrovni ale šlo vždycky zhruba o stejnou částku.

Materiál pro vládu Petra Fialy je unikátní tím, že neobsahuje sociální škrty. Dokonce sociální demokrat Sobotka před dvaceti lety trvale snížil předčasné důchody, nemocenskou vyměřil v prvních třech dnech na zanedbatelných 25 procent hrubé mzdy a jednu tradiční dávku úplně zrušil.

Předchozí vlády často projednávaly úspory v tripartitě, Fialův kabinet ovšem jedná pouze se zástupci podniků a odboráře okázale ignoruje. „Říkali jsme vládě: Pojďme si sednout k jednání. Výsledkem je ticho, to je strašlivé,“ postěžoval si předseda odborové centrály Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula.

Nulová komunikace s odbory prozrazuje, že se jich vláda nebojí. Nemá k tomu ani důvod, protože materiál k úsporám si osvojil řadu tradičních témat ČMKOS.

Přesto se nakonec schůzka uskuteční. Středula tento týden potvrdil, že jednání s premiérem a dalšími ministry a šéfy vládních stran by se mělo konat v úterý 13. června.

Nicméně, pokud Středula v březnu požadoval, ať vláda zruší firmám daňové odpisy na příliš drahá auta, pak se mohl v balíčku dočíst, že na jedno auto bude možné odepsat jen dva miliony.

Experti pravicové vlády doplnili návrh kousavou poznámkou, že „v roce 2020 bylo ze 101 nově v České republice registrovaných Ferrari 96 registrováno na firmu“, v níž pranýřují zištnost podnikatelského stavu. Obvyklá cena Ferrari nejde pod deset milionů.

V dokumentu „Návrhy opatření ČMKOS pro ozdravění veřejných financí“ žádají Středulovi experti zdanit živnostníky. Požadavek „zvýšit odvod pojistného pro OSVČ zvýšením minimálního vyměřovacího základu ze stávajících 25 procent na 40 procent průměrné mzdy“ převzal ministr Stanjura doslova, a navíc ještě zvýšil základ pro sociální pojistné OSVČ z 50 na 55 procent jejich daňového základu.

Je pravda, že „zvýšení sazby daně z příjmů právnických osob o čtyři procentní body“, jak žádají materiály ČMKOS, splnil ministr jen z poloviny. Přes 50 miliard však hodlá ušetřit na dotacích, jako kdyby si přečetl návrh odborů, podle kterých právě u dotací „by bylo vhodné začít úklid rozpočtových výdajů“.

Nepřekvapí, že se odbory přes plamennou rétoriku drží zpátky. „Situace je extrémně vážná, sociální smír je narušen vážným způsobem,“ protestuje předseda Středula, aby zároveň vládě umožnil jednat o balíčku v relativním klidu, když přes celé léto vyhlásil „stávkovou pohotovost“.

V návrhu pravicového kabinetu Petra Fialy se ze všech pěti balíčků najde nejvíc motivů připomínajících program levicových stran. Jinými slovy, vládní rétorika může být o něco víc nalevo nebo napravo, přesto český stát už 30 let řídí středové vlády. Nikdy se nestalo, že by zavedený systém převrátila extrémně liberální pravice či radikální levičáci.

Stabilní poměry přispěly k tomu, že se příprava úsporného balíčku stala vyzkoušeným rituálem, který opakuje zkušenosti všech předchozích pokusů. Od Kočárníka po Stanjuru se zvyšují sazby stále stejných daňových titulů, škrtají se dotace, které narostly v mezidobí, a pokud možno se brzdí sociální výdaje. Je pravda, že Fialova vláda nesnižuje dávky, těžko však může něčím takovým strašit obyvatelstvo, které se ještě nevzpamatovalo z historické inflace.

„Konsolidace veřejných rozpočtů přispěje ke stabilnějšímu ekonomickému prostředí,“ zní definice účelu rozpočtových úspor, která se v různých variantách opakuje ve všech materiálech. Nemění se ani vzor, který Česko při svých úsporách následuje.

„Úspěšná fiskální konsolidace ve Švédsku během tří let transformovala rozpočtový deficit 7 procent HDP v roce 1995 na přebytek 0,8 procenta HDP v roce 1998,“ připomíná svou inspiraci v dokumentaci k balíčku ministr Stanjura. Ke stejnému vzoru se před 20 lety hlásil také Sobotka.

Proti nadměrným dluhům zasahuje česká vláda bez rozdílu obsazení vždy, když deficit veřejných financí překročí pět procent HDP. Proto se také státní dluh drží pod 45 procenty HDP a především: výdaje státního rozpočtu se trvale pohybují mezi 25 a 30 procenty ekonomického výkonu země.

Kromě zdrženlivosti sociálních škrtů na sebe současný balíček upozorňuje ve dvou detailech. „Vládní ekonomická politika upadla do chaosu,“ napsal po vyhlášení balíčku komentátor Lidových novin Marek Hudema. Dokonce laik si všimne, že balíček nemá jednotící linku. Nejvíc je to vidět při úpravách DPH, jejíž sazba se zvyšuje pro tištěné noviny, pro knihy se však úplně ruší. „Pět stran,“ vysvětlují experti Ministerstva financí, že do společného balíku bylo nutné srovnat často protichůdné návrhy všech pěti koaličních partají a zabránit tomu, aby se jedna z nich ocitla úplně stranou.

Tuzemští rozpočtáři se při sestavování balíčků obvykle řídí „zlatým pravidlem“, podle kterého třetinu úspor zajistí vyšší daně a zbytek škrtání provozních výdajů státu včetně dotací. Státní podporu brali energetikům, vědcům a zemědělcům už Stanjurovi předchůdci, své zásahy však neinzerovali, ale skryli je do desítek opatření při přípravě státních rozpočtů.

Současný ministr však prokázal neobvyklou odvahu, když sektory, kde bude škrtat dotace, označil přesně.