Článek
Sociální demokraté chtějí získat ztracenou popularitu obnovením souboje se svým historickým ideovým rivalem ODS.
Podle místopředsedkyně strany a politoložky Daniely Ostré jim taková poptávka vyšla z průzkumů, které strana zpracovávala v souvislosti se svým rebrandingem, tedy změnou značky a názvu strany.
„Neměřili jsme to cíleně. Když jsme testovali konkrétní slogany a vyšel nám jako nejvhodnější ‚Lidskost místo sobectví‘, pak respondenti přirozeně propojovali sobectví se současnou situací a vládní politikou,“ uvedla. V ten okamžik o motivu začali uvažovat i tak, že tradiční pravolevý konflikt může být i v 21. století nosné téma.
Jiné stranické průzkumy jim vedle toho potvrzovaly, jak moc je česká společnost rovnostářská a že v případech, kdy nějaká politická síla jde proti zažitým veřejným službám, tak vzniká půda pro pravolevý konflikt. „Proto i současná vláda takové věci brzdí a nedělá. Například nepůjdou do školného na vysokých školách. U nás na univerzitě byla nedávno Markéta Pekarová Adamová a říkala - my to chceme, ale nebudeme to zavádět,“ dodala Ostrá.
Intuitivně k takovému souboji ostatně zavelel i matador sociálnědemokratické politiky Lubomír Zaorálek, který se na poslední chvíli postavil Michalu Šmardovi v souboji o nového šéfa Lidového domu. Díky svému emotivnímu projevu se mu podařilo strhnout třetinu delegátů, kteří se tak rozhodli přímo na sjezdu v Plzni, a zcela vymazal původního Šmardova protikandidáta. Později jej sjezd zvolil Šmardovým místopředsedou.
Sociální demokraté se tak po dvaceti letech vrací na skutečný začátek a s veškerou vážností se po letech hlásí k úspěchům Miloše Zemana z devadesátých let, kdy se z titěrných procentních zisků ve volbách i v průzkumech veřejného mínění vyšplhali až k 26,4 procenta ve volbách v roce 1996.
Tehdy bojovali zejména s tím, že jako levicovou stranu je většina populace házela do jednoho pytle s komunisty. Nyní jejich voliče „požral“ Andrej Babiš a částečně SPD Tomio Okamury.
Ostatně i heslo je téměř stejné. Zeman v roce 1996 uspěl s heslem „Lidskost proti sobectví“. Šmardův tým po téměř dvou dekádách potvrdil, že voliči, a to i ti potenciální ,na něj stále nejlépe slyší. V interních průzkumech jim vyšel ve variantě „Lidskost místo sobectví“.
„Je to jediný konflikt, který nám dává smysl. Všechny ostatní strany jako Piráti, STAN nebo ANO tento konflikt rozmlžují a dělají ho nečitelným. Je to jako když máte souboj v boxu a tu vám v ringu běží tenista, tu pes,“ obhajuje strategii předseda strany Michal Šmarda.
Otázkou zůstává, zda na sjezdu narýsované obrysy nových úspěchů SOCDEM vyjdou i v reálné politice. Politologové mimo stranické struktury jsou spíš skeptičtí.
„Sociální demokracie v tuto chvíli není pro ODS konkurence. Jejich roli převzal Andrej Babiš s ANO,“ míní Otto Eibl, který se věnuje politické komunikaci a politickému marketingu na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Určitý prostor by podle něj mohl vzniknout v souvislostí s tím, jak se nyní hnutí ANO posouvá do role obránce konzervativních hodnot.
„Ale nebude to tak, že automaticky SOCDEM vystřelí ke hvězdám. A nepomohou ani příběhy o logu inspirovaném skandinávskými modely. Strana není vidět. Kdyby neměla sjezd, tak se o nich nebavíme,“ dodal.
Na repete z „devadesátek“ nevidí velký prostor ani politolog Petr Just z Metropolitní univerzity Praha. Podle něj se stranická mapa od té doby dost proměnila a socioekonomické otázky, tedy tradiční souboj pravice a levice, již nejsou tím hlavním, na čem se lámou voličské hlasy. Je jedním z mnoha.
„Dnes jsou na stejné rovině například s otázkami charakteru demokracie. Na jedné straně je dnes vláda, která hájí liberálnědemokratické hodnoty, na druhé národovecké a až autoritářské tendence,“ řekl Seznam Zprávám. SOCDEM na této ose vidí spíš na stejné straně, jako jsou vládní strany.
I on ale připouští, že nějaké hlasy by SOCDEM mohla získat díky aktuálnímu pohybu hnutí ANO směrem k národovectví a konzervatismu. „Záleží na tom, jak moc se do těchto vod ANO vydá. Tím, že chce být hlavní politickou silou, tak ví, že do nich nemůže jít až tak vyhraněně,“ uvedl Just. Přílišný posun ANO ke konzervatismu by podle něj mohl uvolnit hlasy, které původně socialistům patřily, a vrátit jim je.
Na pozadí „velkého plánu“, který má vrátit socialisty do Sněmovny, se ale v Plzni odehrál ještě jeden mikropříběh, který vlastně s celou pravolevou strategií nepřímo souvisí.
Na sjezd dorazila někdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která se po prohře o předsednický post právě s Michalem Šmardou v roce 2021 stáhla z politiky. Novinářské žádosti o rozhovory odmítala s tím, že má „bobříka mlčení“, delegáti jí ale spontánně chodili projevovat sympatie a slibovali jí hlasy do budoucna.
Politička, která si v době svého působení na Ministerstvu práce a sociálních věcí vysloužila přezdívku Venezuela, si tak ozkoušela, že i její vnitrostranická opozice obrousila hrany a z vysmívané a dehonestované „začátečnice“ se stala relevantní síla.
Určité urovnání vztahů je totiž znát i na ose Maláčová–Šmarda. Znovuzvolený předseda totiž už tolik neotálí s vyzdvihováním její práce například na důchodovém systému, delegáti, kteří pomohli ke znovuzvolení Šmardy, se jí pak vážně ptají, zda hodlá v politice pokračovat.
