Senát zestárl. V náhledu na některé věci se věk pozná, říká Šípová

Průměrný věk senátorů a senátorek se s letošními volbami zvýšil z 57 let na 59 let. Uspěli například 74letý kardiochirurg Jan Pirk (TOP 09), ve stejném věku se podařila obhajoba mandátu Janu Růžičkovi (TOP 09) a do Senátu se ve svých 71 letech vrátil herec Tomáš Töpfer (ODS).

I ve vedení horní komory parlamentu, které se volilo tento týden, zasedli matadoři. Předsedou se stal Miloš Vystrčil (ODS), jako místopředsedové pokračují Jiří Oberfalzer (ODS) a Jitka Seitlová (KDU-ČSL), nováčky na místopředsednickém stupínku se stali další senátní mazáci Jiří Drahoš a Tomáš Czernin (TOP 09).

Běžně mezi senátory a senátorkami najdeme čtyřicátníky, byť letos uspěli jen tři: 41letý primátor Mostu Jan Paparega (ProMOST), 44letý lékař z Třince Zdeněk Matušek (ANO+ČSSD) a 48letý historik Martin Krsek (PROkraj).

Všichni tři přicházejí z prostředí, kde jsou zvyklí rozhodovat a být aktivní. A každý přichází s tím, že nehodlá svůj mandát jen tak „vysedět“.

Martin Krsek v rozhovoru pro Seznam Zprávy například popisoval, jak chce díky mandátu pomoci svému regionu. Je z Ústí nad Labem, věnuje se historii společného soužití Čechů a Němců v pohraničí a téma popularizuje. Jako cíl si dal pomoci regionu ekonomicky a sociálně a zároveň z něj sloupnout nálepku čistě problémového regionu.

Podobně mluví i populární mostecký primátor Jan Paparega. I ten Seznam Zprávám řekl, že v senátorském mandátu vidí hlavně lepší provázanost úrovní město-kraj-celostátní politika.

Zdeněk Matušek se chce věnovat spíše celostátnímu tématu. „Jednou z mých priorit je upravení zákona o vzdělávání lékařů a nelékařských zdravotnických pracovníků, který je zastaralý, a je spolupříčinou toho, že máme nedostatek lékařů a kvalifikovaných zdravotnických pracovníků,“ uvedl. Potíž vidí v tom, že mladí lékaři si musí „odkroutit“ povinnou praxi na takzvaných vyšších pracovištích a musí si ji složitě vyjednávat. „Spousta lidí radši po škole odejde do zahraničí,“ doplnil.

Tak, jako jsou odlišní tematickým zaměřením, tak se rozchází i v politickém přesvědčení. Zdeněk Matušek zamířil do opozičního klubu ANO a ČSSD, a byť byl zvolen na společné kandidátce, cítí se spíš sociálním demokratem. Martin Krsek k liberálům a Jan Paparega, který kandidoval za regionální sdružení, se jako „pocitově pravičák“ zařadil do vládního společného klubu TOP 09 a ODS.

I když Senát je brán jako klidnější politická síla, téměř pravidelně se po doplňovacích volbách rozroste o čtyřicetileté „štiky“. Podle zákona je 40 let podmínka pro zvolení.

Například v roce 2014 byl senátorem zvolen někdejší vyšetřovatel a právník Václav Láska (SEN21). O tři roky později se mu podařilo povětšinou mladší liberály spojit v jeden klub, který vede dodnes. Láska nyní v Senátu působí druhé volební období.

Jako 42letý byl do horní komory zvolen v roce 2018 „nejmladší prezidentský kandidát“ Marek Hilšer. Sice není členem liberálního klubu (zvolen jako kandidát Starostů), se senátními liberály mnohdy úzce spolupracuje.

„Když člověk vstupoval do politiky, tak měl představy, které vycházely z nezkušenosti, to je pravda,“ říká ke svým senátorským počátkům. Nyní bere svůj mandát hlavně jako příležitost prosazovat z jeho pohledu důležité věci. A někdy se zadaří, a někdy ne. Častěji ale i díky postavení Senátu v zákonodárném procesu spadne několikaměsíční práce pod stůl.

Jako příklad uvádí, že se mu třeba podařilo Senát přesvědčit o korespondenční volbě. Se senátní novelou ale narazil u poslaneckých kolegů a ti odmítli. „Senátní návrhy jako takové v Poslanecké sněmovně nemají moc velkou šanci na úspěch obecně. Tak to prostě je,“ dodává.

Sílu naopak vidí ve zvedání témat alespoň deklaračně. Byl to například on, kdo již v roce 2019 přesvědčil senátory a senátorky, aby hlasovali pro usnesení kritizující porušování lidských práv v Číně. Pro připomenutí, v té době Miloš Zeman popáté navštívil osobně Čínu v doprovodu pěti ministrů a jeho choť tam zahajovala spolu s Jaromírem Jágrem hokejový turnaj.

Před dvěma lety se „klub mladých a neklidných“ rozrostl o právničku Adélu Šípovou (za Piráty), která byla zvolená spolu se 40. narozeninami, a která se brzy zařadila mezi nejvýraznější tváře Senátu. Nebojí se říci, že je feministka, snaží se otevírat na půdě komory témata jako práva menšin, LGBT nebo domácí násilí.

Když se bavíme o možnostech čtyřicátníků na poli Senátu, je z jejích slov cítit mírná deziluze. „I když už to jsou dva roky, tak jsem stále ve stejné situaci. Také docela řeším, co s tím. Někteří kolegové jsou třeba o 40 let starší a ono se to v náhledu na některé věci pozná,“ líčí své zkušenosti s tím, že tíha mluvit o „svých“ tématech na půdě Senátu je často těžká, protože kolegové je necítí jako problém.

Přiznává rovněž, že jí někteří kolegové říkají, že je příliš netrpělivá. „A že nemůžu někam vpálit a něco říct a očekávat, že uspěji,“ dodává. Přesto připouští, že i ona cítí, že náhled na věci, které prosazuje, se ve vnímání Senátu jako celku posouvají. „I když to není úplně jasně vidět, protože to není stoprocentní úspěch, ale posunutí debaty do budoucna,“ uvádí.

Přese všechno i ona přiznává dílčí úspěchy. Byla to totiž ona, kdo inicioval letošní usnesení Senátu, které zkritizovalo ombudsmana Stanislava Křečka. Senátoři a senátorky v červnu těsnou většinou schválili výzvu, aby důsledně vystupoval v souladu se svým slibem vykonávat úřad ombudsmana nezávisle a nestranně.

Reagovali tak na jeho výroky typu, že Romové mají problémy s bydlením ne kvůli diskriminaci, ale kvůli tomu, že „devastují bytový fond a přeměňují část obcí ve vyloučené lokality“.

Krize na úřadu ombudsmana vyvrcholila odebráním pravomocí jeho zástupkyni Monice Šimůnkové, která s Křečkem byla ve sporu a která na protest vůči ombudsmanovi na svou funkci rezignovala.

Tento týden v úterý se tento příběh uzavřel, když se plnohodnotným zástupcem ombudsmana stal Vít Alexander Schorm, který přichází z pozice vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva, a který přichází s podporou současné vládní koalice.

Na druhou stranu „nový“ Senát na své druhé schůzi již potřetí neuspěl se svou změnou zákona o exekutorech. Prosazuje princip jeden dlužník – jeden exekutor. Návrh těsně horní komorou neprošel.

Aktualizováno: Omylem jsme uvedli, že místo ve vedení horní komory obsadil David Smoljak, ve skutečnosti šlo o Jiřího Drahoše.