Ústavní právník vidí cesty, jak prosadit právo na hotovost a život offline

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

S návrhem uzákonit možnost platit hotovostí a být offline přišly už podruhé senátorky Jitka Chalánková (nestr. za klub ODS a TOP 09) a Daniela Kovářová, která je v Senátu jako nezařazená. Navázaly tak na zatím neúspěšnou spolupráci, kdy se společně v minulosti snažily prosadit například oceňování manželských párů za věrnost. Návrh se ale setkal s vlnou kritiky a nebyl podpořen.

Stejně dopadly také první snahy o zakotvení práva být offline a zanesení věty do ústavy o povinnosti České národní banky vydávat mince a bankovky, čímž by se zaručilo právo na hotovost. První návrh Senátem o jeden hlas neprošel, nyní to končící senátorka Chalánková se skupinou dalších senátorů zkouší jinak a znovu. Příští týden návrh budou projednávat senátní výbory, poté by se mohl dostat na plénum horní komory.

Návrh má podle Chalánkové být „ochranou menšiny a ostrovem pro elektronické neplavce“. Senátorka zmiňuje například problém s povinnými datovými schránkami, ve kterých mohou na nic netušící živnostníky čekat nevyzvednuté exekuce, nebo je může šikovný hacker ovládnout a čerpat z nich za jejího majitele dávky.

Podle ústavního právníka Jana Kudrny je téma předložené částí senátorů velmi komplexní a má až „civilizační dopad“. Legislativní řešení podle něj nemůže být stručné. „Obávám se, že takové řešení není možné,“ sděluje Kudrna v reakci na předložený návrh. Do ústavy, která je podle něj napsaná jazykem z 19. století, se právo na hotovost nebo offline nehodí. Cestu Kudrna vidí v úpravách jiných ústavních zákonů.

„Muselo by jít o zvláštní ústavní zákon. Například o bezpečnosti České republiky,“ konstatuje Kudrna.

Na téma, které by mohlo změnit ústavu, sezvaly předkladatelky návrhu ve středu diskuzi u kulatého stolu. Příklady, kdy technologie brání občanům ve svobodě rozhodování, byly místy překvapivé. „Občas si chci koupit kafe v automatu za deset korun a platit lze jen kartou. Jindy si kupuji bagetu za šedesát a platit lze jen hotově, ne vždy u sebe mám tolik drobných,“ popisuje své poznatky ústavní právník.

Další příklad ohledně hotovosti přidal Dušan Hradil, vrchní ředitel sekce Finančních trhů na Ministerstvu financí. „Některé regionální vlaky na státní železnici jezdí bez průvodčích, lístek si lze koupit jen online, ne každý senior to dokáže,“ sdělil Hradil. Důležité podle něj je definovat, čeho by se případný ústavní zákon týkal a proč.

„Musely by mít třeba banky povinné pobočky? Nad takovými pravidly jsou podle mého výkladu smlouvy mezi lidmi,“ míní Hradil.

Do diskuze se zapojil také Michal Vodrážka, ředitel odboru regulace platebního styku v České národní bance. Zmínil naopak výhody, které přináší digitalizace. „Díky dvoufaktorovému ověřování v internetovém bankovnictví se zvýšilo zabezpečení osobních účtů,“ informoval Vodrážka.

Dodal, že každý pátý člověk v Česku neměl podle dat ČNB před pandemií covidu bankovní účet. Nyní ho má 95 procent lidí.

Senátorky samy nepředpokládají, že návrh dostane na výborech zelenou. Snaží se ho prosadit i přesto, že současné zákony již tyto problémy reflektují. Konzervativní senátní křídlo se totiž obává digitální budoucnosti, kdy se podle Kovářové do deseti let mohou technologie změnit radikálním způsobem. „Digitálně vyloučení nemusí být jen senioři, ale kdokoliv z nás,“ říká senátorka.

Zásobování hotovostí a dostupnost kamenných bankovních poboček v zákonech nepřímo je i bez toho, aby bylo nutné zasahovat do ústavy a Listiny základních práv a svobod. Ošetřuje ho zákon o krizovém řízení a na něj navázaná nařízení vlády. „Jsme součástí kritické infrastruktury státu, kdy máme povinnost zajistit obyvatelům přístup k hotovosti,“ řekl již dříve Seznam Zprávám mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.

Stejně tak je už de facto ošetřeno právo nebýt online. Zákon o právu na digitální služby jasně uvádí, že „nepodnikající fyzické osoby nemohou být nuceny využívat digitální služby nebo činit digitální úkony podle tohoto zákona“.