Rusové podezřelí z Vrbětic přišli do Česka jako političtí uprchlíci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Seznam Zprávy zjistily nové okolnosti k případu výbuchu muničních skladů ve Vrběticích.

Ruští manželé, které vyšetřovatelé podezírají, že byli do akce kolem osm let starých výbuchů zapojeni, se do Česka dostali jako političtí uprchlíci. Nikolaj a Elena Šapošnikovi totiž podle zjištění Seznam Zpráv požádali už na začátku 90. let o politický azyl a české úřady jim vyšly vstříc.

Redakce to zjistila z informací Ministerstva vnitra, kde se zajímala o to, kdy a za jakých okolností manželská dvojice nabyla státní občanství České republiky. To se stalo s několikaletým odstupem po příchodu.

Z odpovědi získané na základě zákona o svobodném přístupu k informacím vyplývá, že Nikolaj Šapošnikov, bývalý profesionální voják sovětské armády, se do tehdejšího Československa přesunul na začátku 90. let ještě před rozpadem Sovětského svazu.

„Status uprchlíka dle tehdejších právních předpisů mu byl přiznán v roce 1991,“ stojí v odpovědi Ministerstva vnitra. V roce 1999, kdy byl ministrem vnitra sociální demokrat Václav Grulich, obdržel Šapošnikov i české občanství.

Obdobnou cestu k českému občanství absolvovala i Elena Šapošniková, jen s mírným zpožděním. Status uprchlíka jí byl udělen v roce 1992 a občanství získala v roce 2004, v éře tehdejšího ministra vnitra a pozdějšího premiéra Stanislava Grosse (ČSSD).

O ruském manželském páru Šapošnikových se česká média v souvislosti s kauzou Vrbětice zmiňují už několik měsíců.

Naposledy na konci května Radiožurnál a Respekt poukázaly na to, že vyšetřovatelé důvodně podezírají zmíněnou dvojici z úzkých kontaktů s ruskou zpravodajskou službou GRU, jejíž agenti podle českých vyšetřovacích úřadů výbuchy muničních skladů ve Vrběticích uskutečnili.

V případě Šapošnikových jde o podezření ze špionáže. Vyšlo totiž mimo jiné najevo, že si psali e-maily s generálmajorem GRU Andrejem Averjanovem, velitelem speciální diverzní jednotky s kódovým označením 29155. A s tímto ruským zpravodajským důstojníkem, který podle vyšetřovatelů celou akci Vrbětice řídil, se jen několik dnů před prvním vrbětickým výbuchem osobně potkali v Portugalsku. Potvrdila to i jejich dcera žijící stále v České republice.

Šapošnikov, který s manželkou dlouhodobě žil v Řecku, byl přitom zaměstnancem ostravské firmy Imex Group, která měla inkriminované muniční sklady pronajaté. Ve společnosti byl zaměřen na klientelu z postsovětského prostoru.

Tehdy řešil i plánovanou návštěvu dvou údajných obchodníků se zbraněmi, kteří se přihlásili z Tádžikistánu a chtěli Vrbětice těsně před prvním výbuchem navštívit.

Až později se během vyšetřování ukázalo, že ve skutečnosti pod falešnou tádžickou a moldavskou identitou tehdy do Česka přicestovala dvojice ruských agentů ze zmíněné jednotky 29155 – Alexandr Miškin a Anatolij Čepiga. Jde o muže, kteří stáli v roce 2018 anglickém Salisbury za vražedným útokem na bývalého ruského zpravodajského důstojníka Sergeje Skripala a jeho dceru, při němž použili nervově paralytickou látku novičok.

Z odpovědi Ministerstva vnitra plyne, co vlastně české úřady o Nikolaji Šapošnikovi v době podání žádosti o občanství věděly.

„V rámci životopisu, který byl předložen jako příloha žádosti o udělení státního občanství, pan Šapošnikov uvedl, že po absolvování vysoké školy působil od roku 1983 v tehdejší sovětské armádě na různých pozicích. Dále uvedl, že ze služby odešel ze zdravotních důvodů v roce 1990. Poté se rozhodl emigrovat do Československa, kde v roce 1991 požádal o politický azyl,“ popsalo Ministerstvo vnitra na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

I Elena Šapošniková v žádosti podle odpovědi vnitra ozřejmila své předchozí aktivity, nicméně v jejím případě z uvedených údajů nevyplývá, že by také pracovala v bezpečnostních složkách Sovětského svazu.

Zda někdo tehdy zkoumal možná rizika udělení českého občanství pro Šapošnikovi, není jasné.

V současné době je praxe taková, že ke každé žádosti cizinců o občanství se musí vyjádřit i Policie ČR a všechny tři tajné služby, uskutečnit tzv. státobezpečnostní prověrku.

Samo Ministerstvo vnitra ale ve své odpovědi k Šapošnikovým uvedlo, že v době, kdy podával žádost Nikolaj Šapošnikov, tehdejší právní úprava tuto povinnost neobsahovala. Příslušné ustanovení s prověrkami platí až od ledna roku 2014, kdy začal platit nový zákon o státním občanství České republiky.

Seznam Zprávy se pokusily manžele Šapošnikovy kontaktovat. Redakce se obrátila na ostravskou firmu Imex Group, pro niž Nikolaj Šapošnikov donedávna pracoval. Nicméně se ukázalo, že jeho pracovní kontrakt je už minulostí. Firma s ním právě kvůli nedávným zjištěním rozvázala smlouvu.

„Pan Šapošnikov již není zaměstnancem firmy Imex. Okamžitě poté, co sdělovací prostředky zveřejnily informace k jeho osobě, byl z uvedeného důvodu s ním pracovní poměr ukončen,“ uvedl advokát Radek Ondruš, který firmu zastupuje.

Imex Group sice stále má na Šapošnikova kontaktní údaje, nicméně nechce je dát z ruky. Právě kvůli probíhajícímu trestnímu řízení.

„Společnost nemá souhlas policejního orgánu ani souhlas pana Šapošnikova k poskytnutí kontaktu,“ uvedl advokát Ondruš. Firmě Imex Group není dle jeho sdělení ani známo, kde se Šapošnikov momentálně nachází.

Jediným českým médiem, kterému se zatím podařilo s Šapošnikovem o celém vrbětickém případu osobně hovořit, byla České televize.

V reportáži odvysílané letos v lednu popsali novináři, jak Šapošnikova a jeho manželku zastihli v jejich luxusní vile s bazénem na řeckém poloostrově Chalkidiki poblíž Soluně.

Jakékoliv zapojení do přípravy vrbětických výbuchů Šapošnikov popřel, ve Vrběticích prý už mnoho let nebyl, nepřiznal ani své vztahy s generálmajorem Averjanovem.

„Co znamená agent, já žádné agenty neznám. Podezřelých ruských agentů v Evropě je tolik, že bychom se všichni divili, kdyby je všechny spočítali,“ uvedl pro pořad Reportéři ČT mimo jiné Šapošnikov.

Nicméně investigativní server Bellingcat už dříve detailně mapoval pohyb agentů GRÚ i Nikolaje Šapošnikova. A jak ve zmíněné reportáži ČT upozornila, dva měsíce před prvním vrbětickým výbuchem do Soluně přicestoval i šéf diverzního komanda GRU Averjanov. Začátkem října se potom uskutečnila zmíněná osobní schůzka s manželi Šapošnikovými v Portugalsku.

V souvislosti s novými informacemi o kontaktech Šapošnikových na GRU je otázka, proč manželé do České republiky přišli.

Například bývalý šéf české civilní rozvědky Karel Randák připouští, že mohli být takzvanými spícími agenty. Nezastírá, že případ sice detailně nezná, ale ze své zkušenosti ví, že jde o běžnou praxi špionážních služeb. „Šlo by o naprosto klasickou zpravodajskou akci,“ uvedl.

Podobně se na věc dívá i Martin Rozumek, který už přes dvacet let stojí v čele Organizace pro pomoc uprchlíkům. Není prý vůbec výjimečné, že situace pronásledovaného uprchlíka je předstíraná a ve skutečnosti dotyčný zůstává v kontaktu s režimem ve své původní zemi.

„Stává se to a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby takové praktiky ve velkém používalo i Rusko,“ soudí Rozumek.

Poukazuje i na to, že mnozí iráčtí uprchlíci ještě za Saddáma Husajna měli i strach, že v jejich řadách jsou donašeči režimu. To samé se týká třeba uprchlých čínských křesťanů.

Podle Rozumka je věcí právě českých tajných služeb vždy zjistit, kdo je skutečným uprchlíkem a kdo jen fiktivním. „Myslím, že to není až tak těžké. Ti lidé se navzájem z rodné vlasti dobře znají,“ dodal Rozumek k metodám ověřování.

Seznam Zprávy nedávno popsaly jiný sporný případ, kdy bylo uděleno české občanství. V éře ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) jej získal bývalý vysoký důstojník ruské zpravodajské služby FSB Alexandr Jegorkin.