Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pevné vazby se sice datují do masarykovské prvorepublikové éry, pušky, které Izraeli pomohly vyhrát boj o samostatnost, poskytl až Masarykův syn a někdejší poválečný ministr zahraničí Jan Masaryk. „Říkali jsme jim ‚czechie‘, tedy Češky,“ uvádí velvyslankyně s vysvětlením, že sice šlo o původně německé pušky, pro židy po druhé světové válce ale bylo spojování čehokoli s Německem nemožné.
Ideální česko-izraelské vazby zpřetrhali komunisté, restart nastal až s příchodem Václava Havla na Hrad. Přesně před pětatřiceti lety došlo k obnovení diplomatických vztahů obou zemí, které dnes spojuje nejenom historie, ale i několik vědeckých či obranných projektů.
Volání po tom, aby Izrael, tradiční partner USA, prozradil Česku, potažmo celé Evropě, fígl na jednání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, ale zůstanou patrně hluchá. „Snažíme se co nejlépe ovlivnit to, co je pro nás strategicky důležité: což je samozřejmě Gaza, návrat rukojmích a Írán. Nemůžete si myslet, že někdo, kdo strávil s Trumpovými lidmi o pár hodin více času, může nějak ovlivnit Trumpovo vnímání NATO,“ podotýká velvyslankyně Anna Azariová.
Izrael nedávno v OSN hlasoval proti rezoluci, která potvrzuje ukrajinskou suverenitu a územní celistvost a označuje Rusko za agresora. Izrael byl s Ruskem, Běloruskem, Severní Koreou nebo Spojenými státy americkými jedním z 18 států světa, které hlasovaly proti této rezoluci. Jak jste to vysvětlovali evropským partnerům?
Je to velmi složité, ale upřímně Izrael byl uprostřed vyjednávání o rukojmích. Měl pocit, že nemůže udělat něco v rozporu s Američany. Nemyslím si ale, že to ukazuje na nějaké zhoršení nebo změnu situace. Nemám ani signály o tom, že by se tím naše vztahy s evropskými spojenci zhoršily. Moji kolegové na českém ministerstvu zahraničí situaci porozuměli. Vědí, že tam čas tlačil, důvody znají. Není to dobrá omluva, ale prostě se tak stalo.
Jak byste popsala vývoj současné situace v regionu z izraelského pohledu?
Když srovnáte, jak jsme si žili 6. října, tedy před útoky, a jak si žijeme dnes, musíte si myslet, že tehdy jsme si žili jako v nebi. Ovšem ze strategického pohledu je dnešní situace mnohem lepší. Hamás sice nebyl zničen, ale strategicky zasažen. Stejně tak Hizballáh. Odhadujeme, že ztratil minimálně osmdesát procent své vojenské kapacity. Pokud jde o Sýrii, tam se stále neví, co se bude dít. Je jisté, že pro Írán a Rusko se to v Sýrii nyní ztížilo. Nechci to ale samozřejmě malovat na růžovo, jen popisuji současný stav Blízkého východu.
A Írán?
Ministr zahraničí Jan Lipavský velmi trefně řekl, že to, co je Rusko pro vás, to je Írán pro nás. Toto srovnání podle mě velmi sedí. Každopádně pádem syrského režimu byly Írán i Rusko zasaženy, stále ale nevíme konec tohoto příběhu. Situace je ale lepší než dřív.
Pokud jde o Gazu, Izrael je kritizován za to, že stopl humanitární pomoc. Proč jste k tomuto kroku přistoupili?
Gaza je plná jídla. Jenže veškerou humanitární pomoc drží Hamás a ten ji prodává lidem. Víme, že jsme uprostřed vyjednávání o vydání rukojmích, ale když vidíte, že někdo prodává zdarma získanou pomoc za peníze hladovým lidem, tak jsme se prostě rozhodli toto stopnout. Tvrzení, že lidé v Gaze hladoví, protože jsme stopli humanitární pomoc, není pravdivé. V Gaze jsou obrovské zásoby.
Kolik rukojmích je stále v Gaze?
Předpokládá se, že Hamás má 59 rukojmích, z toho 24 patrně žijících. Celé je to velmi bolestivé a strašné.
Riviéra v Gaze? To se nestane
Prezident Trump navrhl, aby USA „převzaly“ a „vlastnily“ Gazu, a navrhl plán přestavby, který by zahrnoval přesídlení palestinských obyvatel jinam a přeměnu enklávy na „Riviéru Blízkého východu“. Jak se na tento návrh díváte?
Podle mého názoru se z Gazy Riviéra nestane. Nevidím možnost, jak by k tomu mohlo dojít.
Jakou roli vidí Izrael v měnícím se světovém řádu, zejména v souvislosti s rostoucím napětím mezi USA a Evropou? Mohl by být do určité míry mediátorem mezi Trumpovou administrativou a evropskými státy?
To je trochu přehnané. Sami máme problém s Trumpovou administrativou kvůli tomu, že administrativa mluví s Hamásem. Údajně o jeho členech někdo dokonce řekl, že jsou to milí chlapci. Snažíme se co nejvíce ovlivnit to, co je pro nás strategicky důležité: což je samozřejmě Gaza, návrat rukojmích a Írán. Nemůžete si myslet, že někdo, kdo strávil s Trumpovými lidmi o pár hodin více času, může nějak ovlivnit Trumpovo vnímání NATO.
Nevidíte možnost nějaké spolupráce ve smyslu nějakého fíglu, „jak na Trumpa“?
Chcete recept na Trumpa, ten ale patrně neexistuje. Nejsem si jistá, že ho máme.
„Češi jsou zvláštní, že nás mají rádi“
Česko je považováno za blízkého spojence Izraele. Jak se za pětatřicet let proměnily vzájemné diplomatické vztahy?
Máme tradičně výjimečné, velmi pozitivní vztahy. A to v mnoha oblastech od politiky, přes byznys, vědu až třeba po kulturu. Řekla bych, že hlavním důvodem je český postoj k Izraeli a izraelské povědomí o českém postoji k Izraeli. S nadsázkou a humorem říkám, že Češi jsou tak trochu zvláštní, že nás mají tak rádi. Jsme za to opravdu moc vděční.
Jak tento úzký vztah vznikl? Čím si to v Izraeli vysvětlujete?
Když se mě v Izraeli kdokoli zeptá, proč jsou Češi tak proizraelští, vždy odpovím: chcete krátkou, nebo dlouhou verzi? Ta krátká verze je jasná – základy výjimečným vztahům položil Tomáš Garrigue Masaryk před více než sto lety.
Delší verze je jen takovým mým osobním vysvětlením, nemám to podložené historiky. Nicméně český skepticismus, zejména po husitských válkách, způsobil, že čeští katolíci nebyli nikdy tak moc bigotní a židé v Čechách zase nebyli nikdy tak moc tradiční. Tyto dvě skupiny se poměrně brzy začaly potkávat a propojovat, a to prohlubovalo jejich vztah.
V jakých oblastech je dnes česko-izraelská spolupráce nejsilnější?
Určitě je to věda, medicína a biochemie. Máme navázanou výbornou spolupráci v oblasti inovací a high-tech. Neustále se prohlubuje a vznikají nové a nové projekty.
Naše vzájemné vztahy rovněž posílila i nedávná návštěva českého ministra zahraničí Jana Lipavského, setkal se se všemi politickými špičkami Izraele. Byla to plnohodnotná návštěva, na níž se dohodla další spolupráce obou zemí.
Když se v Izraeli řekne Česko, co si běžní lidé, kromě prezidenta Masaryka, jak jste naznačila, vybaví?
Pušku. V hebrejštině jí totiž říkáme „czechie“, tedy Češka. Tyto pušky byly součástí dodávek pomoci Izraeli v boji za samostatný stát, kdy Československo poskytlo nejen vybavení, ale i výcvik naší armádě. I díky tomu jsme pak v květnu 1948 získali samostatnost.
Šlo o pušky Mauser, což byl německý výrobce. A asi si dovedete představit, že židé tehdy v Izraeli nechtěli používat slovo Mauser. Tak jim prostě začali říkat „Češky“. Myslím, že už je nemáme, ale když jsem byla školačka, tak jsme je při branné výchově používali.
Co dále Izraelci spojují s Českem? Rozhodně pivo. V neposlední řadě i auto Škoda, což je myslím nejprodávanější evropské auto v Izraeli.
Když to otočím, máte představu o tom, co si Češi spojují s Izraelem?
Nevím, jestli to ještě platí, ale napadají mě například pomeranče Jaffa. To je speciální odrůda pomerančů z Izraele. Zejména severské státy je hodně znají. A pak to mohou být i nějaké léky z izraelské farmaceutické firmy Teva. Ačkoli si nejsem jistá, jestli lidé, kteří je berou, vůbec zjišťují, odkud je výrobce. Každopádně Izrael je brán jako země, která přeje startupům, technologiím a inovacím. To Češi dobře vědí. V neposlední řadě jsou známé i izraelské zbraně a obranné technologie.
