Štěpení Česka volbami možná nekončí. Sociolog pojmenovává rizika

Letošní prezidentské volby zaznamenaly rekordní zájem voličů od konce 90. let. Odborníci se shodují, že na tom má velkou zásluhu polarizující postava Andreje Babiše. Z jeho tábora zní naopak mantra o „spiknutí“ proti Babišovi:

„Andrej Babiš získal skoro dva a půl milionu hlasů, i když hrál proti přesilovce. Petra Pavla podporovala pětikoalice, všichni poražení kandidáti, média, celá umělecká fronta, sportovci, influenceři. I přesto získat 42 procent hlasů, kdy se spousta lidí bála přiznat, koho volí,“ hájil výsledek kandidáta ANO jeho věrný souputník Patrik Nacher.

Volební mítinky šéfa ANO se postupně proměnily v souboj hlasivek jeho příznivců a mediální kampaň byla ve druhém kole natolik vyhrocená, že za ni jeho marketéři sklidili kritiku i od vlastních kolegů z branže.

Sociolog Ondřej Lánský v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jaké nebezpečí hrozí české společnosti a jak by prezident mohl přispět k jejímu stmelení.

Nakolik prezidentské volby prohloubily příkopy mezi občany České republiky?

Osobně si myslím, že přímá volba prezidenta je vzhledem k našemu politickému systému chybou. Máme systém, který není prezidentský, kde exekutivní složku běžně nevolíme. Tímto neorganickým způsobem je zvýznamněná pozice prezidenta jako něčeho, co vytváří dojem, že to je klíčová věc. Přímá volba je podle mě velmi nešťastným krokem. Svojí charakteristikou vytváří především ve druhém kole srážku dvou vyhrocených táborů. Ještě víc polarizuje už existující, reálné konflikty ve společnosti.

Celá politika není nic jiného než způsob, jak sociální konflikt vést tak, aby nepřerostl do formy občanských nepokojů, války a tak dál. Politika má tak mimo jiné za úkol sociální konflikt kanalizovat. Podle mého soudu je prezidentská volba v tomto smyslu nešťastná, protože zvýznamňuje dojem, že jsme brutálně rozdělení. To však neznamená, že by společnost nějakým způsobem vnitřně rozdělená nebyla, ona je nějakým způsobem strukturovaná.

Andrej Babiš vedl zejména ve druhém kole silně konfliktní kampaň. Bylo druhé kolo prezidentské volby až příliš vyostřené?

Stručně řečeno, ano. Kampaň byla vyhrocená, můžeme se samozřejmě bavit o motivech, proč zrovna tým kolem Andreje Babiše nebo i on sám takhle postupoval, do jaké míry hrála roli touha za každou cenu zvítězit. Volby do Poslanecké sněmovny by měly být, i když ne vždycky samozřejmě jsou, ale měly by být soubojem mezi různými postoji, názory, hodnotami směřujícími k řešení konkrétních otázek. A zároveň různých zájmů. A to se u téhle volby prezidenta částečně vytratilo. Hodně se vyhrotila snaha získat hlasy voličů.

Takže potom vidíme podle mého soudu velmi problematické Babišovo používání strachu jako nástroje v politickém boji, či naopak jeho komicky působící obrácení směrem ke křesťanským a katolickým voličům v podobě celé té „kauzy“ s kostelem a Jezulátkem a tak dál.

Andrej Babiš ale cílil i na další skupiny, například se snažil přes Jaroslava Foldynu získat voliče SPD, svojí kampaní „proti válce“ jasně oslovoval nejrůznější proruské skupiny, podporu mu vyjádřili představitelé různých okrajových, až protisystémových proudů. Dostalo se ANO touto kampaní ještě dál od politického středu?

Jedna věc je nějaká pravo-levá osa. Dnes se často říká, že ANO je levicová strana. Já si myslím, že to tak není. Myslím, že co se týče programu, je to středopravicová strana, ale vysála nějakou část elektorátu, který pravděpodobně chce volit levicově. A zároveň hájí zájmy, které s tím souvisí, jinak by samozřejmě nebyli důvěryhodní. Ale jedna z nejdůležitějších výzev, které nás čekají, je daňová politika. V daňové politice podle mého soudu vidíme jednoznačně, jestli je strana levicová, nebo pravicová. Tam vidím, že ANO směřuje doprava. Na další potenciální ose mezi liberálními a konzervativními hodnotami se ANO pohybuje také směrem od středu ke konzervativnějším hodnotám.

Během voleb rezonoval slogan „Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí“, Andrej Babiš na něj opakovaně upozorňoval. Je to jen taková pěna dní, nebo to skutečně ukazuje na nějaký hlubší konflikt mezi Prahou a zbytkem republiky?

Ono se to trošku nabízí, rozdělení město versus venkov, centrum versus periferie. S nějakou mírou abstrakce to sedí. Podle výsledků tentokrát venkov nevolil tak jednoznačně. Spíš je rozdíl mezi tím, jak volil venkov v Sudetech a jak volila část venkova třeba na Moravě. Jsou to nějaká zjednodušení, kterými se ve skutečnosti snažíme popsat ten opravdový podklad, a tím je socioekonomická rovina společnosti. Česká společnost, tak jako všechny, je socioekonomicky hierarchizovaná.

Samozřejmě i v bohatých, velkých městech, kde se koncentruje politický, ekonomický a další život, jako je Praha nebo Brno, tak i tam existují nějaké vnitřní periferie. Lidé, kteří na tom nejsou, když to zjednoduším, úplně dobře. Já si ve skutečnosti myslím, že to, co je základem toho rozdělení, je právě socioekonomická rovina. To, že současná politická reprezentace, včetně ANO a Andreje Babiše, není schopna řešit a minimalizovat dopady různých věcí, které se dějí, tak aby ti nejchudší měli pocit, že jsou součástí společnosti jako celku. Nejde jen o ekonomickou krizi spojenou s energetickou krizí, ale také dlouhodobá výzva v podobě spravedlivého řešení klimatické krize.

Byly hlasy pro Andreje Babiše protestní, či protisystémové?

Já myslím, že část hlasů to určitě splňuje, ale ne všechny. Jestli byly protisystémové, to nevím, tam už bych byl opatrnější, ale určitě byly proti současné vládě. Vláda to má mimochodem velmi obtížné: řešení válečného konfliktu na Ukrajině, s tím částečně související ekonomická krize, vycházející z energetické krize. Obtížné to má hlavně proto, že je ideologicky omezena svou pravicovostí zformovanou v devadesátých letech. Proto chybí v české parlamentní politice autentická sociální demokracie.

Jak vůbec hodnotíte pojem rozdělování společnosti, rozdělená společnost? Je to klišé, nebo jde skutečně o narůstající problém?

Vím, že některé sociologické analýzy to mírní, v minulosti mluvily o tom, že to tak úplně silné není. Já naopak myslím, že to platí poměrně dobře. Před časem jsem v nějaké analýze zaznamenal, že se letos má refinancovat kolem čtvrt milionu hypoték. Pokud je to pravda, jde o hodně velkou část populace, budou to lidi, kterým se refinancují hypotéky v nových podmínkách, a ty splátky jim mohou hodně výrazně narůst. Na hypotéku přitom rozhodně nedosáhnou ti nejchudší, je to záležitost středních vrstev a výš.

Tady já cítím obrovské nebezpečí v chudnutí nižší střední a střední vrstvy. Velmi výraznou oporou fašistických nebo fašizoidních hnutí byly v minulosti právě nižší střední vrstvy, které začaly chudnout, začal tam ten regres. Ono ani tolik nejde o stav, jako spíš o tendenci, a ta tendence je podle mě velmi alarmující.

Vnímáte jako problém to, že se část společnosti cítí v politice nereprezentovaná?

To zrovna víme poměrně jasně, velká část voličů prostě nemá reprezentanta v parlamentu. Ať už jsou to voliči Přísahy, ČSSD, KSČM a tak dále, celkem kolem milionu voličů. Část voličů také volila ANO, ale kdyby dneska vládlo, tak si nejsem jistý, jestli by nebyli zklamaní, opravdu tam mám pochybnosti o té levicovosti ANO. Takže tyhle dva body bych vypíchl: zaprvé potenciálně nebezpečný trend, kdy chudnou nižší střední vrstvy, a za druhé to, že opravdu hodně voličů dneska nemá reprezentanty v politice. Obrovský problém je samozřejmě již reálná chudoba.

Kde jsou podle vás příčiny a zároveň hlavní problémy, které by společnost měla řešit, aby zabránila hloubení ještě hlubších příkopů? Je to třeba byznys s exekucemi? Nebo kvalita vzdělávání?

Původcem je myslím ne úplně zvládnutá transformace po roce 1989. Vedla k přerozdělení státního majetku nějakým způsobem a k vytvoření základu pro ekonomické elity, pro oligarchické struktury. Na druhém pólu vytvořila potenciál pro velmi chudé lidi. Ale to je řekněme zdroj, nad kterým nemá smysl si dnes moc lámat hlavu, protože to už nezměníme. Změnit ale můžeme daňový systém.

Z těch jednotlivých fenoménů je to určitě problém exekucí: 700 tisíc lidí je podle mého soudu velmi vysoké číslo. Velmi kolísavá je kvalita vzdělávacího systému v regionech a v centru. Dnes už jsou na to analýzy, které ukazují, jak se školy liší v kvalitě, a hodně to kopíruje ekonomický stav těch jednotlivých lokalit. Lidé to vědí, proto se fiktivně někam přihlásí, aby jejich dítě mohlo chodit spádově do jiné školy, to už je poměrně dobře popsané.

Já si myslím, že problém mohou být hypotéky a obecně nevyřešená problematika bydlení. Stát nevytvořil systémové řešení zajištění bydlení a dlouho to nebylo vidět díky tomu, že privatizoval podstatnou část bytového fondu. Lidé bydlí ve svém, často mají velmi mizerné příjmy, ale mají alespoň to bydlení. Ale jejich děti už se k tomu dostanou mnohem hůř, a děti těch dětí… Je to problém, který společnost do budoucna bude mít. Mám dojem, že česká společnost je v mnoha věcech na linii velkého problému, někde těsně před hranou, jinde těsně za ní.

Jaký vliv na rozdělování společnosti má nedůvěra k tradičním médiím, spojená s rozvojem sociálních sítí a nových médií obecně?

Jedna z věcí, která je v českém prostředí obecně velmi dobrá, je veřejnoprávnost Českého rozhlasu a České televize. A samozřejmě ČTK, ale hlavně televize a rozhlasu. Já to považuji za velice důležitý prvek, který má potenciál, byť ne vždy ho naplní úplně dobře, dát hlas celé společnosti. V tomto kontextu jsem byl zklamán z výkonu České televize v sobotu při sčítání výsledků. Považuji za velmi problematické, když to řeknu kulantně, že ve chvíli, kdy už byl téměř jistý výsledek, tak se vysílání neodehrávalo ze studia, které by bylo odtržené od obou aktérů. I prohrávající kandidát v tomto typu volby reprezentuje velkou část populace. Bylo by dobré, kdyby televize začínala ve studiu a spojovala se s těmi štáby.

Druhý prvek, který mi přišel zvláštní, bylo to, že v tom prvním štábu byly často rozhovory s lidmi, kteří podporovali pana Pavla. Velmi brzo začali vyjadřovat radost, protože výsledky byly už kolem třetí hodiny víceméně jasné. Zatímco na té druhé straně směřovaly kritické otázky na politiky hnutí ANO, což může být samozřejmě dáno částečně tím, že Babiš byl stranický kandidát, zatímco Pavel byl vlastně občanský kandidát, ale podle mého soudu se má televize snažit to vyvážit. Nebyli tam téměř žádní odborníci až na výjimky, a když byli, tak byli hlavně v jednom z těch štábů.

A třetí problematická věc byla, že přenos tiskové konference vítězného kandidáta trval extrémně dlouho. Paralelní projev Babiše, pokud vím, byl v České televizi pouštěný až ze záznamu. To si myslím, že není dobrý signál pro voliče. Může je to utvrzovat v pocitu: my nikoho nezajímáme. Tohle podle mého soudu nebylo dobře zpracované. A to říkám jako příznivec veřejnoprávních médií. Naopak se mi líbilo, jak to měli v Českém rozhlase: studio, odborníci, komentáře a samozřejmě vstupy do štábů.

Petr Pavel v prvním projevu několikrát opakoval, že chce zastupovat i voliče Andreje Babiše. Podobně ale mluvil před deseti lety po vítězství v prezidentských volbách i Miloš Zeman. Jak mohou politici stmelovat společnost?

Mluví se o tom u politiků, ale podle mého soudu se to týká i té mediální roviny: hlavní úkol médií, obzvlášť těch veřejnoprávních, je dát podobný prostor různým stranám konfliktu. U politiků je taková role menší, protože ideálně by to asi mělo být tak, že reprezentují zájmy nějaké části populace, zájmy svých voličů. Ale tím se vracíme k úplnému začátku rozhovoru: prezidentská volba svým charakterem vytváří potenciál pro konfliktní názorové střety, ale vlastně netematicky. Když se podíváte na tu kampaň, tak trošku chyběla reálně politická témata. Byly to spíš výmysly na jedné straně o tom, že nás někdo zatáhne nebo nezatáhne do války.

Co se týká Petra Pavla, tak se mi velmi líbí jeho výrok, že funkci prezidenta vnímá ve smyslu prvního úředníka. To mi přijde velmi zdravé. Doufejme, že mu to zůstane. Považuji za velmi dobré oslabovat jakékoliv monarchistické prvky, které si čeští občané bohužel mají tendenci s touto funkcí spojovat. Za další velmi důležitý krok bych považoval volbu nesídlit na Pražském hradě. Prezident má přece obrovskou možnost přispívat k řešení konfliktu právě třeba tím, že nabídne symbolicky Pražský hrad jako místo, kde se politici mohou sejít, hledat nějaká řešení. Myslím, že tímhle směrem by Pavel, snad, mohl směřovat. Co se týče Zemana, tak to nemá smysl komentovat. V tomto směru ve druhém období selhal.