Článek
Europoslanec a advokát Stanislav Polčák rezignoval na funkci místopředsedy STAN poté, co Seznam Zprávy zveřejnily, že za pomoc obcím při získání odškodnění za vrbětický výbuch požaduje odměnu téměř 8 milionů korun.
Podle šéfa hnutí Víta Rakušana je to politická chyba, která ho u zkušeného kolegy překvapila. „Je to nevysvětlitelné veřejnosti z toho pohledu, že střet zájmů v téhle chvíli tady prostě je,“ říká Rakušan v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Nejde o první průšvih místopředsedů, který musejí Starostové od voleb řešit. Věslav Michalik musel odstoupit, ještě než se stal ministrem průmyslu, a Jan Farský musel rezignovat na mandát poslance. „Z mého pohledu předsedy si myslím, že i předsednictvo by si zasloužilo novou krev,“ říká k tomu Rakušan.
Včera večer jste měli předsednictvo, o půl jedné ráno Stanislav Polčák oznámil, že rezignuje na funkci místopředsedy. Museli jste ho k tomu vyzývat, nebo se rozhodl sám?
Nepřesvědčovali jsme ho, ale byla o tom dlouhá debata. Pan Polčák s návrhem, že rezignuje, přišel sám. My jsme se ho ptali na nějaké věci, ale žádné usnesení neexistuje.
Jste vy osobně spokojený s tím, jak celou kauzu vysvětlil?
Byla to politická chyba. A taky z toho vyvodil politickou odpovědnost. On nikoho nepodvedl, nechtěl nikoho okrást, skutečně odvedl spoustu advokátní práce. To byla příprava smluv, poradenství nejenom obcím, ale i občanům.
Vy jste u toho byl? Jestli víte jistě, že ta práce byla odvedená.
Ta práce opravdu byla odvedena. Samy obce třeba poptávaly pomoc s žádostmi občanů, na které se zákon nevztahuje. Stanislav Polčák teď tyhle smlouvy zrušil, aby nebyla žádná pochybnost, takže tohle právní poradenství nebude poskytovat. Pro obce to teď bude těžší a budou si stoprocentně muset najít jinou právní službu na administraci projektů, vyřizování žádostí. Takže reálná práce tam byla.
A teď dodávám to ale. Pokud jako politik prosazuju nějaký zákon v jedné roli a ve druhé roli z toho mám nějaký osobní profit, tak ta interpretace je nemilosrdná. Jde o politickou chybu a je to nevysvětlitelné veřejnosti z toho pohledu, že střet zájmů v téhle chvíli tady prostě je. Odmítám interpretaci, že dostal peníze za prosazení zákona. Dostal je za reálné právní služby. Nicméně na prosazení zákona měl zájem jako politik a to je neřešitelná situace politicky.
A jak vám to vysvětlil? Stanislav Polčák přece není v politice nováček, musel to vidět.
Moje reakce byla okamžitá. Hned, jak jsem se o tom dozvěděl, jsem mu říkal, že tu odměnu nemůže přijmout. Ale on měl asi nějaké tunelové vidění, že se jako advokát ničeho špatného nedopustil. Že to nedocenil jako politik, je možná ukázkou, že směšovat politickou práci s nějakou jinou prací v určitých momentech nejde. Mě to překvapilo, že to nedocenil.
Co se to děje u Starostů? Říkáte, že Stanislav Polčák podcenil politický pohled. To je stejné jako u poslance Farského. Dál je tu Věslav Michalik, kde jste si ta rizika taky nepohlídali.
To bude znít ošklivě, ale já to vysvětlím. Ten mediální obraz, co se u nás děje, je horší než to, co se u nás děje. Čtyři ministři ve vládě za hnutí STAN odvádějí maximum práce, máme jeden z nejpilnějších poslaneckých klubů.
Jenže tady zároveň máte tyhle kauzy.
Asi je to dáno i tím, jakým způsobem teď najednou STAN naskočil do vládní role, vytěžují nás vládní agendy. Možná máme málo vnitřní komunikace, abychom byli schopni věci a jejich dopady vyhodnocovat s předstihem.
Já si obecně myslím, že STAN musí projít strukturální změnou svého fungování. To znamená ještě větší profesionalizaci našeho aparátu, tím už procházíme. Z mého pohledu předsedy si taky myslím, že i předsednictvo by si zasloužilo novou krev.
Měl by podle vás Stanislav Polčák znovu kandidovat na europoslance?
Já bych to asi nechal teď. To je vždycky taková pěna dní, rychlé rozhodnutí ano, nebo ne. Nechal bych to spíš uležet.
Počkáte, jestli voliči zapomenou?
To ne. Myslím si, že vyvození odpovědnosti a taky snaha ukázat, že STAN už reprezentuje nová generace politiků, tak i tenhle signál je zdravý. A nikdo nejsme nenahraditelný, ani já jako předseda nejsem. To hnutí je silné a má řadu lidí, kteří by to zvládli výborně.
Blíží se Česká republika hranici, za kterou už nezvládne přijímat ukrajinské uprchlíky? Jakým způsobem by se mohly na přijímání migrantů podílet ostatní evropské země? Celý rozhovor s Vítem Rakušanem přineseme v pátek na Seznam Zprávách.
