Článek
Česku podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) začínají docházet ubytovací kapacity pro uprchlíky z Ukrajiny. Pokud by měla přijít další větší vlna, země se podle něj nevyhne uprchlickým táborům.
Podle Rakušana se situace obrátila – zatímco v prvních dnech války potřebovalo zajistit ubytování od státu minimum lidí, nyní je to už kolem 70 procent.
„Už vysíláme signál i skrze pana ukrajinského velvyslance do ukrajinské komunity. Že Česká republika už nebude schopná poskytnout ubytování v takovém komfortu, jako to bylo v prvních týdnech krize,“ říká Rakušan v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Blíží se Česko ke stropu množství uprchlíků, které jsme schopni přijmout? Nebo už jsme za ním?
Existuje plán z roku 2015, který určil stropní kapacitu pro přijetí migrantů – tehdy v úplně jiném druhu krize – až 250 tisíc lidí. V tuhle chvíli jsme přes to číslo. My teď stále těžíme z toho, že tady je velká ukrajinská komunita a také solidarita českých lidí, kteří poskytovali ubytování ve svých rodinách.
V prvních 14 dnech se nám kapacity plnily velmi pomalu, jen zhruba 10 % příchozích žádalo stát o pomoc. Teď se ale situace obrací. Teď se blížíme k 70 procentům lidí, kteří potřebují naši pomoc. Nám to pomáhá v té relokační politice – když teď přijede maminka se dvěma dětmi a má na výběr tělocvičnu v Praze Hájích nebo byt ve Zlíně, vybere si Zlín.
Takže se vám daří uprchlíky přesměrovat do jiných krajů, než jsou ty nejzatíženější?
Ano, určitě ano. Abych jen revidoval tu představu – sem v první vlně přišla řada zajištěných lidí, kteří byli schopni si to ubytování zajistit sami. Nebyli to všichni uprchlíci s igelitkou a dvěma dětmi v ruce ve zbídačeném stavu. Ale takových je teď čím dál víc, kteří opravdu utíkají z měst, kam Putin háže bomby. Ta relokace funguje někdy na úplně dobrovolné bázi, někdy uznávám, že jsou mezní situace, že přijede 400 lidí na hlavní nádraží, nemají kam jít, tak prostě jedou tam, kde o ně bude postaráno.
Vrátím se k první otázce. Takže naše kapacity už jsou vyčerpány?
Balancujeme na hraně kapacit. Humanitární ubytování musíme mít připraveno v záloze, ale nechceme ho. Musíme dál motivovat lidi, aby ubytovávali uprchlíky v rodinách, a ministr Ivan Bartoš pracuje na dlouhodobějším řešení – dotačních titulech pro obce, aby připravily nějaké další bydlení. Napříč ministerstvy doufám najdeme ve svých majetcích nějakých devět tisíc míst.
Říkáte, že uprchlické tábory nechcete. Určitě máte ale na ministerstvu nějakou hranici, za kterou víte, že už se jim nevyhneme.
Když se dostaneme na nějaké číslo 400–450 tisíc, tak tam už se tomu úplně nevyhneme. Druhá rovina je ta, že nám musí pomoci Evropa. A ta už pochopila, že není potřeba pomoci jen hraničním zemím, ale zařadila Česko do seznamu zemí, které jsou dotčeny.
Za další vysíláme signál i skrze pana ukrajinského velvyslance do ukrajinské komunity. Že Česká republika už nebude schopná poskytnout ubytování v takovém komfortu, jako to bylo v prvních týdnech krize. On má svoje místní kontakty, i mezi dopravci, komunikuje s nevládními organizacemi.
V prvních 14 dnech se nám kapacity plnily velmi pomalu, jen zhruba 10 % příchozích žádalo stát o pomoc. Teď se ale situace obrací. Teď se blížíme k 70 procentům lidí, kteří potřebují naši pomoc.
Je pravda, že se vlna příchozích v posledních dnech zpomaluje?
Poslední čísla ukazují, že ta křivka příchozích k nám jde teď dolů. Vlna se výrazně zpomalila. Část lidí nás bere jako přechodné útočiště. Poprvé jsme měli i den, kdy vlaky větší počet z Česka odjel, než sem přijel. Takže to teď zvládáme.
Ale samozřejmě se to může změnit, Rusové třeba postoupí, další lidé se dají do pohybu.
Ano, musíme s tím počítat. My se chceme na evropské úrovni bavit o jakýchsi humanitárních koridorech, které by už na ukrajinsko-polské a ukrajinsko-slovenské hranici určovaly nějakou cílovou zemi. Já nechci říkat, že to jsou nové kvóty, ale realita je, že středoevropské země to nejsou schopny ve volném režimu unést.
Jsou příspěvky od státu na ubytování uprchlíků správně nastavené? Rodiny například mají nižší příspěvky než podnikatelé. Jsou ty příspěvky dost vysoké, aby to lidi motivovalo Ukrajince u sebe nechávat dlouhodobě?
Stropní limit pro rodinu jsme nakonec zvýšili z devíti na dvanáct tisíc, což není špatná suma. Vždycky u toho myslíme i na to, k čemu se dostanou sociálně slabé české rodiny v rámci příspěvků od státu. Aby někdo neměl pocit, že se tady vytváří nějaké pozitivně diskriminační prostředí. Taky nechceme žádné kšeftování s chudobou. Ale je to nějaké rychlé vstupní opatření, budeme to časem vyhodnocovat.
Vzniká už nějaká dlouhodobější strategie, jak si s příchodem uprchlíků poradit?
Zakládáme teď expertní strategickou skupinu. K tomu jsem byl vždycky trochu skeptik, ale tady je to potřeba. Získali jsme i externí odborníky z agentur, které dělaly třeba adaptaci na migrační krizi v Německu v roce 2015 a teď pomáhají polské vládě.
Jedním z prvních úkolů té skupiny bude celková koncepce toho, jak dál s ubytováváním těch lidí. Ať už finanční náklady, ale i nějaká vize, jak případně rychle mobilizovat další ubytovací kapacity, které tady jsou. Další důležitá otázka je i jak z toho udělat pro ČR i výhodu. A to je moc důležité, protože to může pomoci, aby se v české společnosti nálada výrazně nezměnila k horšímu.
Čtyři týdny války na Ukrajině
Čtyři týdny války na Ukrajině.
V noci ze středy na čtvrtek (z 23. na 24. února) vtrhla ruská armáda na Ukrajinu. Seznam Zprávy připravily sérii textů, analýz a rozhovorů ke čtyři týdny trvající válce.
VÁLKA DEN PO DNI – chronologický přehled, jak postupovaly boje v prvním měsíci.
TVÁŘE MRTVÝCH – Jména, fotografie a osudy konkrétních obětí války.
VĚŘÍTE PUTINOVI? – Jak se změnil pohled Rusů na jejich prezidenta?
NA VÝCHODNÍ FRONTĚ – Pohled experta na válku jako vojenskou operaci.
JÁ, UKRAJINEC – Konkrétní zkušenost ukrajinského uprchlíka.
RUBLY, HŘIVNY, KORUNY – Jak Rusko, Česko a Západ zvládají ekonomické dopady války.
KOMENTÁŘ ŠÉFREDAKTORA – Co nám válka dala, když tolik ničí.
Na to se chci zeptat. Jak intenzivně na vládě řešíte nálady ve společnosti, jak předejít tomu, aby se zvedla nějaká nenávist k uprchlíkům. Chystáte třeba nějakou kampaň?
Je to otázka, kterou řešíme. Nastavili jsme krizový management a teď už se přesouváme do fáze strategie. Kampaně vznikají na Úřadu vlády i na Ministerstvu vnitra. Včera vláda jmenovala zmocněnce, který má primárně na starost dezinformace. Jedna z kampaní by se měla objevit v řádu dnů.
Jak bude vypadat? Něco jako „Děkujeme, že pomáháte“?
Bude to formou vizuálů, krátkých videí i osobních příběhů. Bude tam i historická paralela s tím, co Česká republika zažívala v nejdůležitějších momentech našich dějin. Ale nejdůležitější pro to, aby se ta nálada výrazně nezhoršila, je opravdu zvládnout tu adaptační fázi. Abychom umožnili i kvalifikovaným lidem, aby tu nastoupili do práce a začali přispívat do systému.
Velmi předběžná čísla říkají, že když bude 30 nebo 40 procent práceschopných uprchlíků pracovat, tak už v té chvíli se nám začnou výdaje vracet. Pan premiér se o tom bavil s VZP a i tam při relativně nízkém počtu pojištěnců už to nebude pro zdravotní systém prodělečné. Pokud se nám povede uchopit ten ekonomický aspekt a bude to i viditelné veřejnosti, tak to také může vést k ovlivnění nálady.
Cynik by mohl i říci, že nám to může pomoci i s důchodovou reformou.
Samozřejmě, může nám to určitě pomoct. A je tu ještě jeden aspekt – z Ústeckého, Karlovarského, Moravskoslezského kraje v minulosti odcházeli lidé. Mají tam infrastrukturu, ale ne lidi. Pokud by se těmto regionům takto podařilo vrátit mladou krev, může to být velká příležitost.
Zaregistrovali jste nějaké případy, kdy se na uprchlících snaží přiživit nějací „šmejdi“, mafie, obchodníci s lidmi?
Zatím ne masově. Vím o tom, že se tady objevují nějaké pracovní agentury, které kolem nich krouží. Což není ilegální, ale je to neetické. A snažíme se tomu zabránit tím, že už na těch krajských centrech jsou i zástupci Úřadu práce a říkají jim: „My vám pomůžeme s prací, tady se zaregistrujte, nepodepisujte nikomu žádné smlouvy.“
Objevili se i kšeftaři podvodného typu: „Nebudete muset čekat, dejte nám za vízum 15 tisíc korun.“ A ono je to přitom zdarma. Prošetřují se i nějaká podezření, že někde nabízeli výdělek prostitucí a podobně.
Samozřejmě nám lidé z Ukrajiny mohou pomoci s důchovodou reformou. A je tu ještě jeden aspekt – z Ústeckého, Karlovarského, Moravskoslezského kraje v minulosti odcházeli lidé. Mají tam infrastrukturu, ale ne lidi. Pokud by se těmto regionům takto podařilo vrátit mladou krev, může to být velká příležitost.
Co proti tomu děláte?
Policie sama vymyslela moc hezký videoklip. Mají policistu, který mluví ukrajinsky a vysvětluje nejdůležitější rizika, která mohou nastat. Ten klip se promítá i v asistenčních centrech. Policie se tím velmi intenzivně zabývá. Informují, mapují místa, kde je velká koncentrace uprchlíků, jsou v kontaktu s neziskovými organizacemi.
A stíhá policie i svoji běžnou práci? Musí řešit uprchlíky, pomáháme na Slovensku…
Zvládají to, ale je to velmi náročné a policisté navíc nemají nárok na proplácené přesčasy. Ale stejně je nechávám evidovat a hledáme cestu, jak jim ty přesčasy proplatit. Prověřujeme, jestli je možná rychlá změna zákona, aby se ozbrojeným složkám i v nouzovém stavu proplácely přesčasy. Zaslouží si to policie, hasiči i armáda.
