Radši budu za dezoláta než pokrytec, říká nový majitel Parlamentních listů

Časopis Forbes označuje Marka Španěla, padesátiletého spolumajitele herního studia Bohemia Interactive, za 28. nejbohatšího Čecha se jměním kolem 15 miliard korun. Teď společně s obdobně movitým kolegou Slavomírem Pavlíčkem udělali vývojáři počítačových her jeden nečekaný byznysový manévr. Koupili Parlamentní listy, které řada mediálních expertů považuje v lepším případě za politický bulvár, v horším za součást dezinformační scény.

Marek Španěl je od roku 2021 také majoritním vlastníkem vydavatelství Echo Media, které vydává týdeník Echo a internetový deník Echo24. Říká, že mu stále jde o zisky z podnikání, nicméně vypichuje podporu názorové plurality.

„Chci pomoci otevřít veřejnou debatu. A otevřít českou společnost k tomu, že ne každý jiný názor je nepřátelský. Mít jiné názory je v pořádku,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy miliardář.

Nechce prý hlavně, aby lidé s odlišnými názory byli automaticky řazeni do kategorie „proruských kolaborantů“. A právě vlastnictví Parlamentních listů, které oslovují hlavně tu část společnosti, která není dobře reprezentována v hlavním politickém proudu, je podle Španěla pro tyto účely vhodnou platformou.

V rozhovoru naznačil, že nemusí jít o poslední investici do médií. „My se díváme na různá média a budeme se dívat i nadále,“ prohlásil Španěl.

Jak člověka napadne koupit si zrovna Parlamentní listy?

Objevila se příležitost a tak jsme o ní začal přemýšlet.

Přemýšlel jste dlouho?

Jsou to jednotky týdnů.

Tato vaše investice mnohé překvapila. Parlamentní listy se vesměs netěší nejlepší pověsti. Jak své rozhodnutí vysvětlujete?

Musím říct, že pro mě bylo takovým rozhodujícím impulsem vyjádření jednoho „áčkového“ novináře, který sám sebe vykresluje jako etalon mravnosti. Týdeník Echo označuje za proruský, mluví o proruské elitě a Parlamentní listy jsou pro něj proruský póvl. A pro mě je celá tato linka velmi znepokojující. Děsí mě, když hlasatelé údajné jediné pravdy otevřeně šíří nenávist.

Já tohle vnímám napříč celou společností, ale mnohem více mě to znepokojuje od představitelů těch „správných kruhů“. Ono se to u nás odehrávalo už za covidu, kdy tu byla snaha udělat z neočkovaných občany druhé kategorie. Sám jsem si to zažil i s rodinou na vlastní kůži. Když podobné postoje zaujímá nějaká extremistická strana, tak se proti tomu začnou všichni po právu ohrazovat, když to ale říká „kavárna“, či jak tomu budeme říkat, tak to najednou už tolik nevadí.

Tak to je to, co mě asi definitivně k té investici přimělo – hele, nebudeš se jen pasivně dívat na to, co se v té společnosti odehrává a nebudeš akceptovat to rozdělování lidí na dobré a špatné. To, že se nějací lidé sejdou na Václaváku a jsou mi svými názory nesympatičtí, mě ještě neopravňuje k tomu o nich říkat, že jsou póvl.

A pokud ti lidé na demonstraci svolané panem Vrabelem mávají ruskými nebo sovětskými vlajkami, mohou být i oni podle vás součástí veřejné debaty?

Nepochybně. Pokud chceme zakázat ruské vlajky, kde v konečném důsledku skončíme? To jsme měli možná zakázat komunistické symboly v době, kdy to bylo žhavé, ale ne dnes.

Zjevně to nejsou žádní stoupenci svobody a demokracie, nýbrž přátelé předlistopadového režimu.

Já s nimi nemám nic společného a rozhodně není mým cílem tady restaurovat staré pořádky. Mně jen vadí, že když řeknete nějaký nepohodlný názor, hned dostanete nálepku „proruský“. A dokonce se už používá ten bolševický můstek, kdo není s námi, je proti nám. Já myslím, že toto je velmi nebezpečné pro demokracii. Více než třeba pan Vrabel se svou demonstrací.

Právě Vrabel je odsouzený dezinformátor a šiřitel poplašných zpráv, který tvrdil, že Česko plánuje proti Rusko použít jaderné zbraně. Vy si skutečně myslíte, že takového člověka může seriózní médium zahrnout do seriózní debaty?

Já nic takového netvrdím. Nevím ani o tom, že byl odsouzen.

Jde i o to, jak teď budou vaše Parlamentní listy k podobným lidem, kteří evidentně šíří nepravdy, kriticky přistupovat.

Platí to, že redakce je svébytná a já ji budu podporovat v tom, aby byla co nejkvalitnější a nejobjektivnější. A popisovala skutečnost takovou, jaká je, bez ohledu na to, co se komu líbí nebo nelíbí. Ale jsme na úplném začátku.

Klíčovou otázkou ale je, kde je hranice svobody projevu. Co už nelze ani v demokratické společnosti akceptovat.

Domnívám se, že ty hranice stanovují naše zákony poměrně rozumně. A je správné, když se zákonem řeší před soudy věci, které jsou závadné. Ale nelze připustit, když se to zneužívá k umlčení kohokoliv. A dopouštějí se toho bohužel i vládní představitelé.

Když vzpomenu tu úplně první loňskou demonstraci na Václavském náměstí, tam bylo různorodé spektrum lidí, to rozhodně nebyli jen lidé, kteří milují Rusko. A zajímavé bylo pro mě, že se premiér o všech lidech vyjadřoval s despektem. To mi nepřijde v pořádku. Nelze každého, kdo na takové demonstraci je, označovat bez jakýchkoliv důkazů za proruského kolaboranta.

Nicméně na těchto akcích bývá i dost lidí, kteří ohledně války na Ukrajině zjevně zaměňují příčiny a důsledky. Vy osobně se ztotožňujete s názorem, že Rusko je agresorem, nebo to vidíte také jinak?

Rusko je jednoznačně na Ukrajině agresorem, k tomu není co dodat. Ale nechtějte po mně, abych třeba komentoval aktuální odpálení Kachovské přehrady, když k tomu nemám dost informací.

Ale vracíme se i k roli médií. Já si třeba myslím, že by se měla vždy vymezovat vůči výrokům, které jsou za hranou. A to i v případě, že třeba někdo ve ve veřejném prostoru vyjadřuje nenávist vůči Rusům jako etniku. I to je trestný čin. A jsem překvapen, že je to u nás běžně možné. Národnostní nenávist vůči komukoliv je obludná. A nestačí, že Putin rozpoutal zlou válku.

Někomu může přijít poněkud paradoxní, když o zlu války mluví podnikatel, který celý život vydělává peníze vývojem a prodejem počítačových her s vojenskou tematikou, stříleček.

Možná je to paradox a možná je to i tím, že člověk stárne, projevuje se v tom i rodičovství a snad i jisté zmoudření. Ano, jsem člověk, který celý svůj život má k tomu vojenství blízko a okolo válek se dost mé profesní kariéry točilo, ale bylo to mnohem jednodušší, když to bylo jen „filmové“, akademické. Tehdy jsem možná tak neviděl tu hloubku problému. My jsme ale v těch našich projektech válku nikdy neglorifikovali, ale blízko jsme k tomu měli, to nezastírám.

Do vaší vývojářské společnosti Bohemia Interactive vstoupila v roce 2021 jako spolumajitel čínská firma Tencent. Jak můžete spolupracovat s někým ze země, kde je svoboda projevu zcela potlačena, když je to pro vás tak klíčová hodnota?

Jedná se o minoritní investici, nadále máme plnou kontrolou nad společností, což je pro nás zásadní. Tencent má podíly v desítkách významných světových technologických i firmách. Byl to nejlepší partner ze všech hledisek, a jak jsem už zmínil, princip kolektivní viny je mi cizi. Jinak Tencent je především jihoafrický kapitál a firma je to vskutku globální, nikoliv například státní čínská.

Váš kolega z Bohemia Interactive Slavomír Pavlíček, s nímž vstupujete i do Parlamentních listů, poslal v roce 2021 jako sponzorský dar 300 tisíc korun Okamurovu hnutí SPD a půl milionu Svobodným. Trochu to naznačuje, jaké jsou vaše politické preference, nebo ne?

Předpokládám, že kolega Slávek má své preference, já mám zase své. Vše je v dnešní době veřejné a průhledné, aspoň co se nás dvou týká. Mně osobně jsou momentálně Svobodní asi nejblíže, historicky jsem byl takový typický volič ODS. Nicméně také říkám, že pluralita je fajn a jsem rád, když se lidé zajímají o politiku a případně podporují strany nebo politiky, které chtějí.

Vraťme se k Parlamentním listům. Jak se změní pod firmou Naše Média?

Naším cílem je zkvalitnit redakční politiku.

V jakém směru?

Rádi bychom posílili editory, aby byli schopni více dohlížet na ten obsah.

I tak, že se bude v redakci daleko více dbát na ověřování informací?

Já myslím, že tam snaha byla zřejmá už i v těch posledních letech, nevstupujeme do úplně čisté vody. Rozhodně je naším cílem pokračovat, aby to médium bylo z hlediska informační hodnoty kvalitnější. Jsem přesvědčen, že jsme schopni k tomu přispět.

Kolik jste za Parlamentní listy s kolegy zaplatili? Desítky milionů nebo snad stovky?

Dohodli jsme se, že tu částku nebudeme zveřejňovat.

Proč jste si nekoupili třeba vydavatelství Mafra? I o jeho možném prodeji se v posledních měsících hovoří.

My se díváme na různá média a budeme se dívat i nadále. Rozhodně jsme připraveni podporovat svobodu projevu a budeme podporovat nezávislost médií.

Nebojíte se, že touto aktuální investicí poněkud poškodíte týdeník Echo a internetový deník Echo24, do kterých jste vstoupil už v roce 2021? Teď z nich budou sesterská média Parlamentních listů.

To jsou ale dva zcela samostatné projekty, redakce zůstanou oddělené, nemají spolu fakticky nic společného.

Vstupujete do světa médií jako klasický byznysmen s cílem generovat zisk, nebo jsou v tom primárně jiné cíle, jak jste už naznačil?

Samozřejmě, že každé podnikání by v ideálním případě mělo generovat zisk, byť v médiích je to nyní obtížné a bude to obtížné. Když si médium není schopné na sebe vydělat, tak v konečném důsledku ztrácí svou nezávislost. Pokud to nebude funkční byznys, tak to stejně donekonečna nemůže fungovat.

Zvyšuje podnikateli prestiž a vliv, když vedle svého „standardního“ byznysu má v rukou ještě média? Dostal jste se mezi hrstku domácích miliardářů, kteří během posledních deseti let zcela ovládli celou mediální scénu.

Nedomnívám se, že by zrovna ten poslední krok nám zvýšil prestiž. Pokud se nám ale povede zmírnit tu nevraživost ve společnosti, jak jsem se ji snažil popsat, a pokud se povede otevřít tu veřejnou diskuzi směrem k větší pluralitě názorů, budu spokojen. Aby už nikdo nebyl bezdůvodně označován za ruského kolaboranta jen proto, že má jiné názory. Když ten člověk s Ruskem nemá nic společného a je mu jakýkoliv podobný režim, jako je v Rusku, bytostně odporný.

Tahle investice je pro mě osobně velkým krokem do neznáma, určitá forma dobrodružství. A je o to zajímavější, že já historicky – celým svým zázemím – patřím fakticky na ten „druhý břeh“. Do té sféry ve společnosti, která byla vždy výrazně protibabišovská a protizemanovská. Vyrůstal jsem jako člověk s láskou k Americe a s jistou nesnášenlivosti k Sovětskému svazu.

Nebojíte se, že nakonec sám můžete být na tom pomyslném opačném břehu zahrnut mezi „dezoláty“?

Radši budu za dezoláta než pokrytec. Ano, může se snadno stát, že to nakonec schytám z obou stran a jsem si toho vědom. S tím do toho jdu.