První digitální megapočin selhal. Pokud se stáhnou politici, má Česko naději

Příběhy české digitalizace státu jakoby občanům a hlavně voličům vzkazovaly, že modernizaci státu prostě v Česku neumíme.

Výpadek Portálu dopravy z minulého týdne. Jakýkoli přihlášený uživatel mohl vidět údaje o majitelích vozů, čísla řidičských průkazů, ale také historii přestupků, napsal iDnes.

Digitalizace přihlášek na střední školy, kterou zachránil šéf Cermatu Miroslav Krejčí, jeho syn a parta ajťáků z jeho předchozího zaměstnání. Na Krejčího výrobu přihlašovacího systému přehodil ministr školství Mikuláš Bek (STAN).

Narychlo upečená digitalizace se stala prioritou poté, co stát nedokázal reagovat na známá demografická data a zoufalí rodiče stáli fronty na středoškolské vzdělání jejich dětí.

Jak taková nekoncepční digitalizace vypadá, popsal jeden z vývojářů Adam Paclt v pořadu 168 hodin: „Mirek Krejčí byl celý bílý a říká: ‚Výběrové řízení se nepovedlo. Plán B je najmout si interní tým.‘ Já mu říkám: ‚Kde ho chceš najít?‘ Odpověděl, že neví, ale že ho potřebují, aby to dokázali napsat. ‚A když to nezvládneme, tak bude problém a teoreticky může padnout vláda.‘“ Jiný vývojář zase pracoval na Štědrý den, aby elektronizaci přihlášek stihli.

A naposledy digitalizace stavebního řízení nebo nefunkční Národní geoportál územního plánování, což stálo ministerské místo Ivana Bartoše (Piráti).

Pozornost se v posledních týdnech logicky soustředí na Ministerstvo pro místní rozvoj. Digitální projekty ale připravují i další resorty. Plánují utratit stamiliony a české úřady vyzdvihnout na úplně novou digitální úroveň.

Digitalizaci státu se Seznam Zprávy věnují v prvním textu, který shrnuje nejdůležitější kroky a do debaty vnáší potřebný kontext. V dalších textech pak budeme testovat tezi, jestli je digitalizace státu bolestí vládnutí, kterou se nedaří utišit ani současné koalici.

Podstatným krokem k digitalizaci bylo v minulém roce vytvoření Digitální a informační agentury, která shromažďuje desítky IT odborníků s odpovídajícími platy. Právě výše ohodnocení je jedna ze slabých stránek Česka –⁠⁠ stát dlouhodobě nebyl ochotný dávat dostatek financí na platy, takže si nemohl dovolit kvalitní odborníky.

Zároveň nedokáže ani zachytávat talenty a vychovávat si je. „Firmy, které takovéto programy mají, dokážou velmi rychle absorbovat šikovné talenty a ty jim zůstávají loajální, i když třeba neberou takové peníze jako jejich kolegové v nadnárodních korporacích,“ popisuje Senta Čermáková, šéfka vzdělávací IT organizace Czechitas.

Ačkoli český stát dlouhodobě odkládal veškeré digitalizační projekty a nebyl ochotný do nich investovat, není pravdou, že by se všechny projekty nevydařily. Zatím to je „jednodušší“ forma digitalizace –⁠⁠ zpřístupnění různých údajů elektronicky, ideálně na jednom místě, koncepčně.

Příkladem může být mobilní aplikace Portál občana. Po relativně intuitivním přihlášení uvidíte „nákupní seznam“ různých rejstříků, registrů. Kolik vám jako řidiči zbývá bodů? Potřebujete výpis z rejstříku trestů? Potřebujete zjistit VIN kód vašeho vozidla? Právě tato aplikace patří mezi první povedenější vlaštovky.

„Dobré příklady digitalizace jsou již vidět v oblasti elektronického podání daňových přiznání nebo elektronických občanských průkazů,“ jmenuje Marcel Červený, šéf technologické společnosti BiQ Group.

Tomáš Prouza –⁠⁠ někdejší koordinátor digitální agendy a současný prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu –⁠⁠ chválí digitální snahy Ministerstva práce a sociálních věcí. „Dává si pozor na to, aby to pro firmy fungovalo – teď právě pro členy řešíme možnost, aby se mohli zapojit do pilotního projektu Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele a otestovat si, jak si mají nastavit informační systémy,“ říká.

U digitalizace fungují principy, které je potřeba dle odborníků dodržet. Není to nijak překvapivé –⁠⁠ nové nástroje musí přijmout obě strany. Uživatelé (občané) musí v digitálním nástroji vidět smysl, vracet se k němu, užívat ho a mít dlouhodobý pocit zlepšování. Databáze tak musí být přehledné, příjemné na používání. Zejména mají díky vzájemnému propojení zjednodušovat. Proč bychom měli vyplňovat neustále dokola naše základní údaje, když je stát má a může jednoduše napsat za nás?

Na druhé straně nesmí digitalizace narazit na přirozený odpor úředníků, doktorů, soudců… Opět jsme u jednoduchosti. Nesmí přidělávat a prodlužovat práci. Zkrátka stát musí umět vysvětlit, že to je nástroj sloužící k jednodušší práci a že stojí za to ho používat.

„Stát z digitalizace těží zejména tím, že se poskytování jeho služeb zlevní, zatímco občané uspoří čas i peníze. Největší hodnotu ale představuje skutečnost, že státní správa má důvod i odhodlání sama sebe zjednodušit. Jednodušší veřejná správa znamená, že k samotnému chodu celé společnosti je zapotřebí méně finančních prostředků. Tím pádem jich zbyde víc na investice. Tak jednoduché to je,“ vysvětluje estonský expert na digitalizaci Margus Simson, který má na starosti digitální rozvoj Komerční banky.

Upozorňuje, že ve srovnání s digitálně rozvinutými státy (severní Evropa, Estonsko) je Česko asi o dekádu pozadu. Máme tedy sice ztíženou startovní pozici, ale rozhodně bychom neměli propadat analogové beznaději.

Spíše podprůměrnost české digitalizace potvrzují i data. Jedním z mála indexů k digitalizaci je evropský DESI (Digital Economy and Society Index). Z hlediska digitalizace veřejných služeb pro občany jsme těsně pod evropským průměrem. Jsme na tom ale zhruba stejně jako Německo nebo Slovinsko. Z našich bezprostředních sousedů jsme na tom lépe než Slovensko, Polsko nebo Maďarsko (to ale poskočilo z 54 bodů v roce 2021 na 73). Lehce pod evropským průměrem jsme i v digitalizaci státu pro firmy.

Digitální vyspělost Česka zkoumá i Index prosperity a finančního zdraví. Výzkum České spořitelny, portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu Akademie věd zařadil Českou republiku na 16. místo z 27 členů Evropské unie. Meziročně jsme se propadli o šest příček.

Důvody? Nízká úroveň digitalizace státní správy a nízké pokrytí internetem.

Zájem o digitální služby v Česku je. Podle indexu DESI tři ze čtyř uživatelů internetu zároveň využívali elektronický přístup ke státní správě. Nejvíce pak zaostáváme v digitálním přístupu ke zdravotním záznamům.

Mezi odborníky panuje shoda: státu chybí kvalitní lidé a strategie, která by se každé volební období neměnila.

Problémy podle Adama Bárty ze společnosti DigiApp také často pramení z toho, že se do digitální transformace státu míchají politické vlivy. „Tato transformace je naprosto klíčová pro budoucnost naší země, a proto by měla mít jasně definovaný plán, který naplňují kompetentní odborníci, nikoli političtí ministři,“ kritizuje Bárta.

Odborníci nicméně současnou vládu chválí –⁠⁠ i když opatrně –⁠⁠ za koncepční přístup k digitalizaci. Více energie stát věnuje sběru dat a plánování. Na základě toho pak přichází s projekty, které jsou opravdu potřebné.

„Například, jaký má smysl digitalizovat formulář, který měsíčně využije jen stovka žadatelů, oproti formuláři, který zpracováváme v tisících denně,“ dodává Bárta.

Přes mnoho porodních bolestí při spouštění digitálních agend někteří experti současnou snahu kvitují, například zavedení digitálních dokladů. „Je to pro nás důkazem odhodlání vlády posilovat digitální transformaci země a využívat plně její potenciál,“ uvedl Tomáš Mirošník, ředitel pro sektor veřejné správy ze společnosti Microsoft.

Stát ale i přesto s velkou pravděpodobností nebude připravený na účinnost zákona o právu na digitální služby od února 2025.

Novela přitom měla za cíl překlenout jen jedno volební období, aby na digitalizaci byla opravdu shoda. Zároveň dává občanům právo požadovat komunikaci s úřady elektronicky. „Digitální ústava“ –⁠⁠ schválená za vlády Andreje Babiše –⁠⁠ tak jednoznačně zavázala stát k digitalizaci. Jenže tento závazek zůstane s velkou pravděpodobností nenaplněn.

Tedy kromě těch resortů, kde novoty tlačí samotní ministři, tvrdí Tomáš Prouza. Mezi úspěšnější resorty řadí Ministerstvo práce a sociálních věci, zdravotnictví, nebo dopravu. „Nebýt osobního tlaku těchto ministrů a schopnosti najít a udržet dobré lidi bychom byli v digitalizaci mnohem více pozadu.“

Česko se rozhodlo za digitalizaci utratit 1,7 miliardy euro (asi 49 miliard korun). Využívá i evropské finance v rámci Národního plánu obnovy.

Cílem má být třeba odstranění nesmyslného obíhání jednotlivých úřadů s lejstrem (občanům tím ušetří digitalizace čas i peníze). Nebo neustálé nahlašování alergií a jména v každé nemocnici, u každého doktora a doktorky (snížení administrativní zátěže lékařů, menší fronty). Advokáti by konečně mohli mít přístup do spisů elektronicky (nižší náklady pro občany).

„V případě neúspěchu digitalizace utrpí konkurenceschopnost České republiky v porovnání s ostatními zeměmi. Ztráta konkurenceschopnosti tímto způsobem neznamená, že ke škodám dojde přes noc, ale investoři prostě postupně nabývají pocitu, že jinde je podnikání jednodušší, občané mají slabší motivaci k podnikavosti, všechno prostě bude pomalejší,“ varuje estonský expert Margus Simson.