Občané komunikující s úřady digitálně? Stát nestíhá, na stole je odklad

Myšlenka je jednoduchá: jakýkoli občan České republiky, pokud nebude chtít, tak nemusí fyzicky dojít na úřad. Dávky, žádosti, povolení, to vše by měl stát přijímat digitálně.

„Uživatel služby má právo využívat digitální službu a orgán veřejné moci má povinnost poskytovat digitální službu,“ zní ustanovení zákona.

„Digitální ústava“ platí od ledna 2020. Vláda dostala rok na přípravu harmonogramu a ministerstva i úřady další čtyři roky na přípravu.

Těchto pět let by se ale podle všeho mělo protáhnout. Podle informací Seznam Zpráv je shoda mezi koaličními stranami na odkladu účinnosti, není ale jasné, jak toho docílit.

Očividné je, že stát v naplňování vlastního závazku nestíhá. Jednou z variant je odklad o rok a půl.

„Mrzí mě to, ale chápu, že odklad je jediným možným řešením,“ říká poslanec a člen sněmovního podvýboru pro e-goverment Jiří Havránek (ODS).

„Jelikož jsem byl na úplném začátku vzniku zákona, tak mě trápí, že za poslední roky nedošlo k racionalizaci a prioritizaci těch nejdůležitějších digitálních agend,“ dodává.

Jak vysvětluje, stát musí digitalizovat i ty agendy, které využívá méně občanů. Podle poslance by místo vymýšlení, jak platnost odsunout, měl stát zabrat, digitalizovat ty nejdůležitější agendy a až postupně dodělávat služby, které občané využívají méně často.

Jenže problémem je, že ministerstva a úřady mají na dodělání méně než tři měsíce. A nejeví se reálné, že digitalizaci stihnou dotáhnout.

Zákon o právu na digitální služby přitom v roce 2019 s velkým náskokem vyhrál anketu Zákon roku. Bylo vidět, že na digitální služby státu tu čeká nejen veřejnost, ale i odborníci.

„Právo na digitální služby je zásadním krokem k tomu, aby byla komunikace mezi občany a státní správou jednodušší a efektivnější. Díky tomuto právu můžeme úřední záležitosti vyřídit pohodlně online, což šetří čas občanům a zároveň snižuje administrativní náročnost pro státní úřady. Tento směr odpovídá současným technologickým trendům a potřebám společnosti,“ vysvětluje důležitost zákona Adam Bárta ze společnosti DigiApp, která se zabývá digitalizací firem.

Na fakt, že ministerstva i úřady nestíhají, upozorňoval opakovaně ředitel Digitální a informační agentury Martin Mesršmíd. „Díváme se na to se značnou nervozitou, jestli je vůbec možné za dva nebo tři měsíce připravit funkční portál,“ řekl v dubnu serveru Lupa.

Podobně varoval i v rozhovoru pro Seznam Zprávy na podzim. „Jsou úřady, které teprve teď mají ve výstavbě portálové (vstupní webové stránky jako např. u funkčního portálu dopravy, pozn. red.) řešení. Je možné, že jim to časově nevyjde,“ řekl.

Digitální agentura před měsícem poslala na vyžádání ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL), který má digitalizaci pod sebou, zprávu o plnění digitálních slibů úřadů i ministerstev. Doporučila „akceleraci“.

Jenže akcelerace nenastala dostatečná. Digitalizace státu navíc vázne ve více oblastech. Kromě stavebního řízení je to viditelné například u ministerstva spravedlnosti, kde se neustále prodlužuje digitalizace soudní agendy.

Podle dat je zatím nejhorší v naplňování zákona právě ministerstvo spravedlnosti vedené Pavlem Blažek (ODS), které má hotových pouze 57 procent služeb a celých 37 procent (nejvíce ze všech ministerstev) je bez aktivity.

Naplnění programového prohlášení vlády a slibu, že „dokončíme realizaci zákona o právu na digitální služby“ a že „pokud občan státu data jednou poskytne, už je po něm stát nesmí znovu vyžadovat,“ se tak oddálí.

„Zpoždění ukazují na problémy s plánováním a realizací klíčových projektů, což může být způsobeno nedostatkem investic do potřebné infrastruktury a technologií. Aby digitalizace skutečně fungovala, je potřeba nejen jasná strategie, ale také dostatek finančních prostředků a politická podpora, které zajistí její realizaci,“ analyzuje odklady Adam Bárta.