Pro nás smír Babiše a slovenského vnitra nic neznamená, míní historik

Slovenské ministerstvo vnitra v pondělí informovalo o tom, že uznalo, že byl Andrej Babiš v dokumentech komunistické StB (Státní bezpečnosti) neoprávněně evidován jako její agent a že s ní vědomě nespolupracoval. Úřad s Babišem uzavřel smír ve sporu o ochranu osobnosti týkající se neoprávněné evidence ve svazcích StB a tento smír soud schválil. Úřad to zdůvodnil dvěma právními analýzami a také tím, že údajně existuje vysoké riziko jeho prohry ve sporu.

„V tomto případě není důvod na té interpretaci cokoliv měnit, protože k žádnému důkazu o opaku nedošlo,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu v Praze.

Archivní dokumenty uvádějí, že Babiš se v roce 1980 stal důvěrníkem StB a o dva roky později ho podle nich ke spolupráci s tajnou policií jako agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. „Spolupráce Babiše s StB trvala několik let a Ústav paměti národa v Bratislavě našel stopu po spolupráci v nejrůznějších dokumentech na 11 místech, tedy ne v tom jednom svazku, ale v evidenci různých pracovišť,“ dodává.

Mění uzavřený smír fakt, že byl Andrej Babiš agentem StB?

Na faktu, že existují doklady, které našel Ústav paměti národa v Bratislavě, to samozřejmě nic nemění. Pochopitelně tady byl nějaký soudní spor, ve kterém jedna strana, tedy Ústav paměti národa, interpretuje minulost tak, že došlo k jeho spolupráci s StB, a druhá strana, tedy žalobce, v tomto případě tvrdí, že se nic takového nestalo. A je otázka, co je ten fakt. Každopádně dokumenty, evidence i svazek nadále existují.

Neznehodnocuje svým tvrzením slovenské ministerstvo vnitra všechny dokumenty a spisy StB?

Kdyby šlo o rozhodnutí soudu, tak by to tak možná mohlo být. Ale jak jsem to četl, mělo slovenské ministerstvo vnitra za to, že trpí důkazní nouzí a že by to neustálo, a to je jejich názor. Ale pro historiky to samozřejmě vůbec nic neznamená. Kdyby došlo k dobře zdůvodněnému soudnímu rozhodnutí, tak by to něco třeba mohlo znamenat. Ale takhle to absolutně nic neznamená.

Takže všechny dokumenty a spisy budou nadále platné a bude se s nimi pracovat jako doposud?

Materiály StB jsou historické prameny jako každé jiné. I přesto, že o nich někdo řekne, že jsou falešné a nepravdivé. Jsou to pořád archivní prameny, se kterými se bude dále pracovat, a je samozřejmě otázka, jaká bude jejich interpretace. Ale v tomto případě není důvod na té interpretaci cokoliv měnit, protože k žádnému důkazu o opaku nedošlo.

Za jakých okolností mohl být člověk veden jako agent StB? Co musel splňovat?

Státní bezpečnost musela mít zájem o to, aby jí člověk dodával informace. Musel pro ně být nějakým způsobem zajímavý, pohybovat se v zajímavém prostředí, kde mohla získat informace. Spolupráce se uzavírala na základě směrnic o práci s tajnými spolupracovníky. Směrnice jsou přístupné online na stránce Ústavu pro studium totalitních režimů, kde jsou jednotlivé kategorie spolupracovníků.

Jak byl evidován?

V praxi to mělo být tak, že Státní bezpečnost založila spis kandidáta tajné spolupráce a třeba půl roku toho člověka prověřovala. Někdy se s ním stýkala, prověřovala, jestli jí dává správné informace, ale ještě mu nedala nic podepsat. Až poté došlo k procesu, který musel schválit nadřízený, tedy k podpisu aktu o uzavření spolupráce. V některých případech se nemusel závazek ani podepisovat, mohlo to být stvrzeno rukoudáním, nebo dokonce v případě, kdy už člověk předal dost informací, byl takový akt zbytečný. Následně byl napsán záznam o uzavření spolupráce.

Důležité je, že to celé probíhalo na straně Státní bezpečnosti. Přičemž tajný spolupracovník o tom vlastně vůbec nevěděl. Maximálně viděl list, kde bylo napsáno, že chce pomoct míru nebo rozvoji socialistické společnosti, a proto slibuje spolupráci s Československou zpravodajskou službou. Pro něj to byl úplně neznámý svět. Všechny trumfy a znalost o spolupráci měla ta druhá strana. To může být jeden z důvodů, proč tady máme svazky, kde je zaznamenáno, že člověk předal takové zprávy na toho a toho, i když nikdy nic takového neviděl. To, že je někdo agentem evidovaným StB, neznamená, že někoho přivedl na šibenici, nebo dokonce do vězení. Agent třeba dodával jenom dílčí informace, nebo naopak nedodával, sabotoval to, spolupráci vyzradil. Nějakým způsobem se z toho vyvázal, ale přesto je evidován, a přesto existuje svazek.

V podstatě takhle, jak se o tom informuje, je to velmi zjednodušující, protože svět tajné spolupráce byl mnohem pestřejší a složitější a někdy je to i k tajným spolupracovníkům popravdě nefér. Často jsou en bloc považováni za zlo a ostrakizováni, a přitom byli osloveni, třeba i přinuceni k té spolupráci. Ten systém vymyslela Státní bezpečnost a Komunistická strana a do té spolupráce je přivedli příslušníci StB, kteří jsou vlastně teď úplně z obliga.

Slovenské ministerstvo vnitra uvedlo, že byl Andrej Babiš v dokumentech někdejší československé tajné policie StB neoprávněně evidován jako její agent a s StB vědomě nespolupracoval.

On docházel do konspiračního bytu. Jeho kontakt s StB trval od roku 1980 do roku 1987, minimálně. Pokud byla navázána spolupráce a došlo k podpisu vázacího aktu, jedná se zkrátka o vědomou spolupráci.

A jeho neoprávněná evidence?

Vzhledem k tomu, že ta spolupráce trvala několik let a Ústav paměti národa našel stopu po spolupráci v nejrůznějších dokumentech na 11 místech, tedy ne v tom jednom svazku, ale v evidenci různých pracovišť, to znamená, že neoprávněnost byla velmi pochybná.

Existují takové případy?

Od roku 1991 do roku 2022 bylo v Česku lustrováno podle lustračního zákona asi 500 tisíc lidí. Z nich bylo asi deset tisíc lustrováno oprávněně, tedy jinými slovy byl nalezen záznam o jejich spolupráci. Asi deset procent ze všech oprávněně lustrovaných žalovalo stát, přičemž spor vyhrálo asi 80 procent z nich. To znamená asi osm procent pozitivně lustrovaných získalo od soudu verdikt, že byli evidováni neoprávněně. Co se týká těch soudních rozhodnutí, jsem velice skeptický. Myslím si, že drtivá většina z nich neodpovídá pravdě. Může se tedy stát, že někoho evidovali neoprávněně, ale bude to naprostá výjimka.

Andrej Babiš byl nejdříve důvěrníkem, až poté podepsal spolupráci s StB a byl veden jako agent. Jaký je v tom rozdíl?

Například lustrační zákon nevnímá důvěrníka jako problém, jedná se o nevědomou spolupráci. Důvěrník nepodepisoval závazek, byl v podstatě občasným informátorem. Když tedy něco potřebovali, tak za ním zašli a zeptali se, jestli něco neví nebo něco neslyšel a podobně. Kdyby byl někdo lustrován a zjistili, že byl důvěrník, tak dostane čisté lustrační osvědčení. Kdežto agent je aktivní spolupracovník, který podepsal akt o zahájení spolupráce, to nazýváme vědomou spoluprací. Agent dostával úkoly, že má něco zjistit, dokonce někteří agenti dostávali úkoly, že mají něco ovlivnit nebo někde působit ve prospěch StB. Důvěrník žádné úkoly nedostával, po něm jen požadovali občas nějakou informaci.

Část materiálů z Babišova svazku byla v prosinci roku 1989 skartována. Mělo to na svazek vliv?

Nejsem znalec toho svazku. Ale Ústav paměti národa v Bratislavě provedl důkladnou rešerši a zaznamenal, že tam některé věci zmizely, byly skartovány, ale žádný neoprávněný zásah, který by obsah měnil nebo že by tam uměle někdo cosi vytvářel, tam rozhodně nenašli. K žádnému úmyslnému pozměnění svazku tedy nedošlo.