Rusy v letadlech vystřídali ve Varech Rusové s německou espézetkou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Karlovarský chrám svatého Petra a Pavla je po ránu poloprázdný. Uvnitř bohatě zdobeného pravoslavného svatostánku, největšího v Česku, je kromě chrámové služby pouze jeden postarší pár.

Žena s červeným šátkem na hlavě si před pozlaceným křížem zapaluje malou svíci a několikrát se pokřižuje. K muži vedle sebe - zřejmě manželovi - mluví rusky, z Ruska ale nepřijela. „Žijeme v Berlíně, ale pocházím z Moldavska. Do Karlových Varů jezdíme už dvacet let,“ prozrazuje.

I její příklad názorně ilustruje, proč v Karlových Varech je stále hojně slyšet i ruština, ač doby, kdy do vyhlášeného lázeňského města přilétalo z Moskvy jedno letadlo za druhým, dávno minuly.

Přítrž jim udělala válka na Ukrajině vyvolaná ruským prezidentem Putinem, po které následovaly restrikce ze strany celého západního světa. Dnes tak místní mezinárodní letiště u obce Olšová Vrata téměř zeje prázdnotou. Přes léto fungují jen charterové lety mířící s Čechy ke Středozemnímu moři.

Jiné je to jen ve dnech velkého filmového festivalu, na který míří i řada světových celebrit a který právě na konci tohoto týdne v lázeňském městě začíná.

Neznamená to však, že by ruský živel z festivalového města zmizel.

Jak potvrzuje i řada hoteliérů, do města přijíždějí poměrně ve velkém Rusové s německými pasy, nebo také s izraelskými. Ruskojazyčnou komunitu doplňují i Ukrajinci ruské národnosti.

„Když jsou to Rusové, jsou to vesměs Rusové žijící v Německu. Mají auta s německými espézetkami,“ svěřuje svou zkušenost provozní ředitel lázeňského hotelu Schlosspark Michal Vinš.

Etnické souvislosti, o nichž mluví, z aktuálních statistik agentury CzechTourism nelze vyčíst. Ukazují totiž, jak právě německá klientela dnes mezi zahraničními návštěvníky karlovarského regionu jednoznačně dominuje. A jak se celý kraj dokázal i po hubených covidových letech rychle přeorientovat na lidi ze střední a západní Evropy.

Zásadní změna, kdy místo ruskojazyčných návštěvníků v letadlech přijíždějí daleko častěji do lázní lidé z Česka i ze Západu v autech, má dopad na ekonomiku jednotlivých ubytovacích zařízení.

„Nás to výrazně ekonomicky poškodilo,“ říká český podnikatel, jehož rodina vlastní ve městě dva hotely, přičemž jeden z nich zůstává už čtvrtým rokem uzavřen. „Byli jsme orientovaní na tu létající ruskou klientelu, která tu už není. Výhodu teď mají ti, co mají před hotely parkoviště, což není náš případ.“

Připouští, že nadcházející festival mu nakrátko pomůže. „Ano, teď bude všude plno, ale srpen bude asi pro nás špatný,“ odhaduje s tím, že nyní velmi časté krátkodobé (víkendové) pobyty problémy s hledáním náhradní klientely nevyřeší.

Plnou spokojenost s tím, jak běží obchody, naopak vyjadřuje vedení známého Grandhotelu Pupp, který patří olomouckému miliardáři Pavlu Hubáčkovi. Právě na jeho parkovišti stojí v červnovém dni zhruba polovina aut s německou SPZ.

Management zdůrazňuje, že na ruskou klientelu se nikdy cíleně nezaměřoval a dnes z toho těží. Marketingová ředitelka Puppu Veronika Lofová říká, že od „znovuotevření“ po covidu hotel kontinuálně roste.

„Tento rok ve srovnání se stejným obdobím roku 2019 registrujeme zvýšený počet ‚pokojnocí‘ o 60 procent, aniž bychom byli nuceni jakkoliv snižovat ceny. Podstatně se nám zvýšil objem německy mluvící klientely a částečně i české,“ uvedla Veronika Lofová s tím, že „prakticky úplně vymizela klientela z Ruska“.

Manažerka však připomíná, že už před covidem tu nebyli ruští hosté nijak zásadní.

Ruský charakter města zdaleka nezmizel a netýká se jenom hostů. Výrazně jej totiž posiluje i vlastnická struktura karlovarských hotelů a penzionů.

Seznam Zprávy před festivalem prošly několik desítek ubytovacích zařízení v lázeňském centru a ukázalo se, že i rok po zahájení války na Ukrajině zde ruský (či postsovětský) kapitál dominuje. Redakce jej nalezla ve 45 objektech z těch, které analyzovala. A nevypadá to, že by se v tom mělo v nejbližší době něco změnit. Žádný hromadný výprodej ubytovacích zařízení se nekoná.

Desítky hotelů tak navzdory sankcím a protiputinovskému tlaku mají stále ruské majitele, byť mnozí z nich už dlouho žijí v Česku a někteří už získali i české občanství.

O tom, jak se Karlovy Vary od zahájení války proměnily, ruští hoteliéři na rozdíl od českých mluvit příliš nechtějí.

„Za prvé jsem nyní v Itálii. Za druhé se nerad pouštím do jakýchkoliv politických rozhovorů a za třetí už nemám prakticky žádnou výkonnou funkci,“ odmítl například do e-mailu komunikaci třiašedesátiletý byznysmen Jakov Frenkel.

Má ruské občanství, ale v Česku je už od konce devadesátých let. Se svými blízkými vlastní a provozuje pětihvězdičkový hotel Carlsbad Plaza nedaleko Puppu.

Jisté obavy však u ruských investorů zjevně vyvolává i evropská a česká sankční politika. Koneckonců na konci dubna bylo českým Finančním analytickým úřadem (FAÚ) zmrazeno vlastnictví karlovarské vily ruskému oligarchovi Andreji Kozicynovi zařazenému loni na evropský sankční seznam.

Ten samý miliardář, spolumajitel uralského těžebně-metalurgického koncernu UGMK, má také dlouholeté vazby na už zmíněný hotel Schlosspark, byť oficiálním majitelem je švýcarská společnost SM Trade.

„Já jsem tady od listopadu 2021 a pana Kozicyna jsem zatím nikdy neviděl a majetkové věci neřeším,“ uvedl na dotaz provozní ředitel hotelu Michal Vinš.

V souvislosti se sankcemi se v minulých týdnech hovořilo i o možnosti obstavení též popsaného karlovarského pravoslavného chrámu.

Svatostánek totiž patří pod moskevského patriarchu Kirilla, a když se Putinovi blízký církevní hodnostář nedávno dostal jako první osoba na český sankční seznam, ve státním bezpečnostním aparátu se přetřásala informace, že by právě tento objekt mohl být „Kirillovi zmrazen“, když jiné jmění v Česku nemá.

Jenže nakonec převážil názor, že by soudy takové obstavení majetku nejspíše zrušily, protože by to bylo v kolizi se svobodou náboženského vyznání.

Ohrožen sankcemi by mohl být i luxusní hotelový komplex Savoy Westend, který je od chrámu vzdálen jen desítky metrů.

Jeho konečným vlastníkem přes firmu Lunisoft je oligarcha Vladimir Jevtušenkov. Loni 24. února, v den vypuknutí války na Ukrajině, seděl společně s dalšími ruskými miliardáři u Putina v Kremlu. Do jeho impéria mimo jiné patří strojírenský koncern RTI Systems, dodavatel ruské armády.

Jevtušenkov už je na britském, australském a novozélandském sankčním seznamu, na seznamu EU i na seznamu českém jeho jméno stále chybí.

Pokud někdo Jevtušenkův komplex pěti vil s lázeňským provozem ve vilové čtvrti Westend osobně navštíví, může si povšimnout, že uvnitř má jednu ze svých poboček česká klinika estetické medicíny Asklepion patřící lékaři a prezidentovi České stomatologické komory Romanu Šmuclerovi.

Seznam Zprávy se na něj sice obrátily s otázkou, zda právě v tomto případě, kdy vlastníkem je multimiliardář blízký Putinovi, nezvažoval ruské hotelové zařízení opustit, ale stomatolog jasnou odpověď redakci nedal.

Vyjádřil dokonce i jistou nedůvěru k oficiálním údajům v české evidenci skutečných majitelů. „Jsme v pronájmu. Majitelé s námi nejednají. A možná máte pravdu, že to vlastní Rus, možná ne, nevím,“ prohlásil.

Usuzuje hlavně, že na karlovarské hotely, které Rusové v předchozích letech velmi nákladně a velkoryse zrekonstruovali, mají teď zálusk někteří čeští miliardáři, kteří by je chtěli levně koupit.

„Každou chvíli se mě nějaký český oligarcha ptá, zda by nebyl ten či onen hotel ve slevě. Popravdě, s českými podnikateli moc dobré zkušenosti nejsou, zdaleka neinvestovali jako Rusové, Ukrajinci nebo lidé ze Střední Asie,“ zastal se Šmucler (nejen) ruských investorů.

Exod ruského kapitálu z karlovarských hotelů tedy navzdory válce nebo sankcím nepřišel.

To už se daleko častěji Rusové zbavují svých karlovarských bytů, jak potvrzují místní realitní makléři. Důvodem není jen strach ze sankcí, ale často i ryze praktické důvody, kdy ruští majitelé nemohou své příbytky nijak využívat.

Karlovarský makléř ukrajinského původu Alexandr Mizjuk popisuje třeba případ ženy z Ruska, která má děti v USA a ty se vracet nehodlají. „Měla to vymyšlené tak, že se s nimi bude potkávat právě v Karlových Varech. Ale teď se to ukázalo jako nereálné, takže se rozhodla byt prodat,“ uvedl makléř.

Jak ale také popisuje, Rusové se svých nemovitostí začali zbavovat už v roce 2014, po anexi Krymu. „Další vlna přišla v souvislosti s covidem a válka přinesla třetí vlnu,“ vidí Mizjuk situaci na realitním trhu.

Prodat ruský byt prý stále možné je, byť sankce přinesly některé obtíže. „Berte to ale tak, že mnozí ti lidé už čtyři roky nepřekročili práh svého bytu. Zůstávají tu jen ti nejvytrvalejší,“ vysvětluje makléř s odhadem, že v nejbližších deseti letech se trend neotočí.

Své dva byty si v Karlových Varech nadále ponechávají třeba i rodiče ruského ministra školství Sergeje Kravcova. Jeden mají v Krymské ulici, další ve Waldertově. Otázka, zda by tento majetek neměl být zmrazen, se sice přetřásá, jenže oba penzisté ve Varech skutečně bydlí a neví se nic o tom, že by ruskou agresi na Ukrajině podporovali.

Změny během posledního roku vidí hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek v západočeských lázeňských městech veskrze pozitivně.

„Myslím, že těm, co v Karlových Varech nikdy nesázeli jen na ruskou klientelu, se nyní daří dobře. Některé hotely se už dostaly i na předcovidová čísla. Ti, co byli živi jen z Rusů, jsou na tom o poznání hůře,“ uvádí politik, který byl osm let i primátorem Karlových Varů.

Jednostrannou orientaci jen na ruskou klientelu prý vždy viděl jako problém. I proto, že Rusové svým specifickým chováním odrazovali od příjezdů mnohé jiné návštěvníky. Třeba Němce.

I Kulhánek si sice všímá toho, že nová „západní“ klientela je dosti často ruskojazyčná, ale celkově vidí posun správným směrem v tom, že do západočeských lázní teď daleko častěji cestuje „mix lidí“ z úplně nových destinací, včetně zámoří. Přisuzuje to i skutečnosti, že se lázně dostaly na prestižní seznam UNESCO.

„O osud Karlových Varů se rozhodně nebojím, byť je mi jasné, že válka poškodila vztahy s Ruskem na příštích padesát let,“ dodal pro Seznam Zprávy první muž Karlovarského kraje.

„Já to celé, co teď probíhá, vidím jako ozdravnou kúru.“