Tři úspěchy a tři propadáky prezidenta Petra Pavla

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Prezident Petr Pavel má za sebou impozantní nástup do funkce. Po necelých dvou měsících na Hradě si i jeho příznivci kladou otázkou, jestli nepřepálil start. A zda s nasazeným tempem vydrží.

A protože nová hlava státu nechce žádnou dobu hájení, Seznam Zprávy přinášejí velký rozbor prvních týdnů Petra Pavla ve funkci. Samozřejmě s vědomím, že na hlubší hodnocení je ještě brzy. Přesto Pavel už udělal mnoho kroků, činů a dopustil se tolika výroků, že je co hodnotit.

Včera, v úterý večer, například po jednání s premiérem Petrem Fialou (ODS) konstatoval, že návrhy důchodové reformy i konsolidace veřejných financí mají být dobře vysvětlené, protože budou nepopulární. S Fialou řešil i změny na ministerských postech. Nemá prý problém se jmenováním Mikuláše Beka (STAN) ministrem školství a Martina Dvořáka ministrem pro evropské záležitosti. Oba do funkce jmenuje ve čtvrtek.

Pavlovu vstupování do chodu tuzemské politiky, i tomu, zda je vhodné, či nikoliv, se ostatně věnuje obsáhlá část následující analýzy.

1. Civilnost, neformálnost

Nejde jen o to, že Petr Pavel nechal odstranit kontroly a zábrany kolem Pražského hradu. Pro nového prezidenta je charakteristická civilnost a neformálnost. A je v tom i autentický, což vidíme i na symbolických detailech: třeba jak často chodí bez kravaty nebo když tu a tam dá přednost chůzi nebo tramvaji před kolonou limuzín s modrými majáčky.

Jako kdyby ceremonie a sešněrovaný protokol vyloženě nemusel. Nebo je prostě formalit už přesycen ze své předchozí vojenské kariéry.

„Ceremonie vydrží, chápe jejich smysl, ale k životu je nepotřebuje. Je to člověk – chlap, který si na okázalost nepotrpí. Vlastně to není překvapivé – voják, který zažil válku, má hodnoty správně srovnané a chápe moc dobře, že světská sláva, polní tráva. Jeho život je služba. Bez nadsázky, není to fráze. Jeden z mnoha důvodů, proč ho mám rád, je to, že sám sebe nikterak neprožívá,“ říká prezidentův poradce Petr Kolář.

Politického analytika Lukáše Jelínka neformálnost u bývalého vojáka přece jen trochu překvapila. „Chová se jako milý a vstřícný chlapík odvedle, což je nejlépe patrné při jeho výjezdech do regionů, za něž zaslouží velký palec nahoru. Baví se s lidmi, ptá se i odpovídá, ale nekáže. To mu může získávat přirozené sympatie. A je dobře, když jde ostatním politikům vzorem a ukazuje, jak je cenné opustit malostranskou slonovinovou věž,“ míní Jelínek.

Zdá se, že bez velkohubého vyhlašování, „že bude prezidentem dolních deseti milionů“, nakonec Petr Pavel dokáže lépe než jeho předchůdce naslouchat lidem. „Návštěvy po krajích, které začaly už před inaugurací, působí na veřejnost zjevně dobře a odpovídají poptávce, aby byl prezident v kontaktu s lidmi, což chybělo u Zemana v posledních letech jeho mandátu,“ říká politolog Lubomír Kopeček.

Na rozdíl od Zemana se Pavel snaží setkávat i s lidmi na okraji společnosti, a poukazovat tím na problémy menšin. Například při výjezdu do Ústeckého kraje se šel podívat do základní školy ve vyloučené lokalitě, kde se fotil s romskými dětmi. A pak na Hradě přijal skupinu romských studentů a studentek, kteří jsou podle něj příkladem k překonání předsudků vůči Romům. Těmito gesty, které mu určitě nepřinesou popularitu, se snaží bořit předsudky spojené se stereotypy.

2. Hvězda v zahraniční politice

To je asi nejviditelnější změna – Češi při pohledu na prezidenta, který podle Ústavy zastupuje stát navenek, zase mohou mít pocit, že patří na Západ a že země je součástí Evropské unie a obranné aliance NATO. Najednou spojenci zase berou Česko poněkud vážněji a už nemusejí po každém vystoupení prezidenta telefonovat do Prahy ministrovi zahraničí s dotazem: „Jak to zas myslel?“

Což je hradní obrat o 180 stupňů, protože Miloš Zeman mluvil o zahraniční politice „všech azimutů“ nebo „obchodní diplomacii“. Což v jeho podání znamenalo nadbíhání Číně, Rusku a dalším postsovětským zemím s autoritářskými režimy.

Prezident Pavel je přesným opakem. Jeho první zahraniční návštěvy míří k sousedům a k hlavním západním spojencům. Tam je za hvězdu. Zájem o setkání s Pavlem mají evropští lídři, o rozhovor s ním stojí velká zahraniční média. Pavel přitahuje svými „jestřábími“ názory na Rusko a Čínu. A také se ho všichni pořád dokola ptají, jak lze ve volbách porazit miliardáře-populistu.

„Potvrdilo se, že má kontakty v cizině, že umí vystupovat a jednat v mezinárodním prostředí. Jasně definuje postoje k mezinárodním problémům,“ říká Přemysl Čech, ředitel agentury Median zkoumající veřejné mínění.

V zahraniční politice to mezi prezidentem a vládou neskřípe. „Petr Pavel není sólista, je týmový hráč, jak jsme viděli například během jeho návštěvy Ukrajiny, kam se vydal se slovenskou prezidentkou. Každým takovým krokem vrací prezident Česko na světovou mapu. Jako člověk si vážím jeho ochoty naslouchat a respektovat názor druhých,“ pochvaluje si ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). „V neposlední řadě se přiznám, že je pro mě každé ráno pohled z kanceláře na Hrad daleko příjemnější, než tomu bývalo dříve,“ dodal.

Takové souznění s kabinetem je výjimečné, protože v minulosti se všichni polistopadoví prezidenti dostali do menších či větších konfliktů s vládou. Ani tahle idylka nemusí být navždy, s jakýmkoliv příštím kabinetem si už Pavel nemusí tolik rozumět.

3. Snaha o nestrannost

Vysněná nadstranickost je vedle reprezentace státu navenek přesně tím, co od prezidenta česká veřejnost tradičně nejvíc očekává. Tedy že bude tlumit vášně mezi vládou a opozicí, že bude jako moudrý profesor uklidňovat rozhádané politiky.

„U prezidenta Pavla vidíme snahu o nestrannost, neutrálnost, citlivost ke všem zúčastněným stranám. Stejně tak o objektivní přístup a otevření dialogu s politikou opozicí,“ připomíná Přemysl Čech, jak se prezident kvůli zpomalení růstu penzí scházel i s předáky hnutí ANO.

Že lidé právě tohle nejvíc chtějí od hlavy státu, dobře věděli i Pavlovi předchůdci. Václav Klaus ve svém inauguračním projevu oznámil, že chce být „uvážlivým svorníkem na vrcholu pyramidy našeho ústavního systému“. Miloš Zeman zase nabízel prezidentský úřad jako „neutrální pole pro dialog všech parlamentních stran“. Dnes už tedy celkem dobře víme, jak to ve skutečnosti dopadlo.

Petr Pavel přece jenom má pro takový úmysl jeden významný předpoklad. Sice nevzešel z politiky, ale pro úlohu „moderátora“ to může být výhodou. Na rozdíl od svých předchůdců nemá v Parlamentu žádnou svou stranu. Nemá tam ani zapálené příznivce, ani vyložené odpůrce. Nenese si sebou ani staré křivdy a bolístky, které většinou v politice hrají podstatnou roli.

O tom, že se mu to docela daří, svědčí reakce vládních i opozičních politiků. Těm prvním se nelíbí, že je peskuje kvůli platům nebo špatné komunikaci. Těm druhým zas vadí, že s důchody šel na ruku vládě, když spolkl své ústavně-právní pochybnosti a podepsal zákon brzdící prudký růst penzí.

1. Nezkušenost a nepředvídatelnost

Ačkoliv jsou známé názory Petra Pavla v zahraniční politice nebo bezpečnosti, v případě domácích témat pořád zůstává dost nečitelným. Politický analytik Lukáš Jelínek se domnívá, že prezidentova dosavadní sázka na civilnost a neformálnost může být z nouze ctnost.

„Vždyť v politice zkušenosti teprve sbírá, proto forma přebíjí obsah. Podstatné bude, jak naloží se svěřenými pravomocemi, až půjde do tuhého. Až bude muset jít s kůží na trh sám, zejména až společnost rozvášní vládní reformy daní či penzí. Tam se teprve projeví jeho politická odvaha a síla,“ předvídá politický analytik Lukáš Jelínek.

Zatím jsme svědky toho, že se nový prezident velmi výrazně spoléhá na doporučení svých hvězdných poradců. Šéf politického odboru Tomáš Lebeda třeba navrhuje, aby zval k pravidelným schůzkám premiéra (toho času Petra Fialu) a předsedu nejsilnější opoziční strany (toho času Andreje Babiše) s cílem „hledat společné styčné body“. Ekonom David Marek radí postoje k důchodové reformě a vládnímu úspornému balíku. A právník Jan Kysela pomáhá vybírat ústavní soudce.

Ačkoliv rádce měli všichni polistopadoví prezidenti, v případě Petra Pavla se už pomalu mluví o outsourcingu prezidentských pravomocí. S nadsázkou řečeno: chceme-li znát, co udělá Hrad, stačí se zeptat jeho poradců a není třeba složitě zkoumat Pavlovy názory na konkrétní problémy. Většinou ani nejsou známé, protože se k nim v minulosti nevyjadřoval.

„Myslím, že se prezident Pavel stále seznamuje s obsahem funkce hlavy státu a hledá svoji polohu. O jeho skutečných názorech nemáme zatím jasno, zřejmá je ambicióznost a důraz na mediální vyznění,“ míní Jiří Weigl, kterým vedl prezidentskou kancelář v éře Václava Klause.

Kritizovaný moment je nejvíc vidět při hledání ústavních soudců. Pavel stoprocentně spoléhá na své rádce, jména má vybrat sedmičlenná komise vedená jeho klíčovým právním poradcem, zmíněným ústavním právníkem Janem Kyselou.

„Zatím sice navrhují nezpochybnitelná jména, ale všichni jsou takoví technokrati práva. Já bych si představoval Ústavní soud jako pestrý sbor právních myslitelů a filosofů různých proudů a názorů, takový intelektuální kvas,“ míní politolog Ladislav Mrklas z Cevro Institutu.

Podobně to vidí i senátor a soupeř z prezidentských voleb Pavel Fischer, který jinak v tématech zahraniční politiky a bezpečnosti nemůže Petra Pavla vynachválit. Cestu jmenování ústavních soudů přes výběrovou komisi označil za „technokratický postup“.

„Předpokládám, že jako prezident bude muset v určitou chvíli jít s kůží na trh a osobně vysvětlit, proč se rozhodl jmenovat konkrétní kandidáty a jaké hodnoty zosobňují. Na Ústavní soud se nechodí za zásluhy, tam je třeba prokázat schopnost a odvahu bojovat za občana proti státu. Ale i tady může Petr Pavel ještě pozitivně překvapit,“ míní Fischer.

2. Mistrování politiků

Některá Pavlova vystoupení vypadají, jako kdyby už po dvou měsících na Hradě podlehl klasické chorobě jako všichni jeho předchůdci: „Jsem nad všemi, neomylný monarcha s patentem na rozum.“ Chce být vidět, chce být slyšet, má potřebu být vtipný a lesknout se.

To vše lze vysvětlit rekordním ziskem 3,3 milionu hlasů. Nebo tím, že Pavel, kamkoliv přijede, všude pořád vidí euforii z jeho zvolení. I přes předchozí vysoké funkce je těžké tomu nepodlehnout.

Prezident jako by si nemohl pomoci, když poučuje ostatní politiky. Ti vládní musejí cítit, že konflikt s Pavlem se nezadržitelně blíží a je nevyhnutelný. Jednou je sepsul za to, že se v minulosti vykašlali na důchodovou reformu. Pak jim zase vyčinil kvůli růstu platů ústavních činitelů. Naposledy zas kvůli tomu, že špatně komunikují s veřejností ekonomické reformy a s obcemi rušení pošt.

„Tohle mistrování politiků působí dost lacině, protože to není ničím originální. Vládu většinou kritizují všichni – média, zklamaní příznivci nebo opoziční voliči. Prezident by se mezi ně řadit nemusel,“ míní politolog Ladislav Mrklas.

Nejde o to, že by Pavlovy výtky nebyly pravdivé, ale spíše o kontext. Politici, kteří na rozdíl od něho coby „nováčka v oboru“ už museli opakovaně projít několika volbami, by mu mohli celé hodiny třeba vyprávět, jaké to je prosazovat penzijní reformu.

„Někdy se snaží možná až příliš vstupovat do vládní a parlamentní politiky. Je otázka, zda by neměl být více mediátor, který vyslechne, ale svůj názor na věci říká politikům osobně do očí. A nevzkazuje ho přes média nebo na vystoupeních při setkáních s veřejností,“ všimla si Danuše Nerudová, soupeřka z prezidentské volby.

3. Někdy by mohl mlčet

S impozantním, rychlým a aktivním nástupem do funkce prezidenta souvisí i další výhrada: Petr Pavel se vyjadřuje úplně ke všemu. Leckdy i k banalitám. Asi lze pochopit, že po Zemanově uzavřenosti a selektivnímu přístupu k médiím nabízí změnu a chce vše vysvětlovat.

„Neměl by komentovat každou prkotinu a vyjadřovat někdy nedůležité pocity. Někdy z jeho prohlášení nepříjemně čiší plytkost,“ míní bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek z ČSSD. „Já za některými woke tématy, která by si mohl odpustit, cítím jeho tým. Nevěřím totiž, že jsou mu vlastní. I tak musím říct – za mě dobrý a proti předchůdci příjemná změna,“ říká expremiér Mirek Topolánek z ODS.

Konkrétně to vypadá tak, že každý týden se Pavel snaží mít v pondělí mediální briefing, kde veřejně vysvětluje své postoje, popisuje své plány pro nadcházejí dny a odpovídá na otázky novinářů.

„Přesto by se nemusel vyjadřovat úplně ke všemu a v lidech vytvářet falešnou naději, že by snad mohl napravovat všechny chybné kroky vlády či Parlamentu. Názory prezidenta na produkci šroubků či dojivost krav znát nemusíme,“ říká analytik Lukáš Jelínek.

Naposledy vzbudil kritiku, když se veřejně zamýšlel nad DPH, jako kdyby byl premiérem, nebo snad ministrem financí. Vyprávěl, kolik by daň měla mít sazeb, a dokonce jaké komodity by měly patřit do té které sazby. Vyjádření Petra Pavla zkrátka trpí vysokou inflací. Samozřejmě ji vyvolal obrovský zájmem o názory nové hlavy státu.

Přesto jako nejvyšší ústavní činitel by se měl umět učinit vzácnějším, aby pak jeho vyjádření ke skutečně zásadním tématům měla náležitou váhu a jen tak nezapadla.

„Musím vám prozradit, že Petr Pavel nemá touhu vyjadřovat se ke všemu. On jen jako slušný člověk odpovídá na otázky, které mu novináři kladou A když se snaží poctivě odpovědět, ta ho pak za to kritizují,“ usmívá se prezidentův pobočník Petr Kolář. Jestli po rychlém nástupu teď bude prezidentu Pavlovi radit, aby trochu zvolnil tempo, už ale neprozradil.