Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Praktičtí lékaři pro dospělé a pro děti nakonec nebudou koncem října protestovat. Ministerstvo zdravotnictví po pondělním jednání upraví úhradovou vyhlášku podle jejich požadavků.
Vyhláška na příští rok počítá s příjmy 530 miliard korun. Meziročně měly příjmy ordinací praktiků vzrůst o 2,8 procenta, lékaři však žádali nárůst o 3,3 procenta, což se jim nově splnilo.
Peníze pro ně Ministerstvo zdravotnictví vezme z rezervy na takzvanou centrovou péči, tedy moderní, drahé léky na vážná onemocnění.
„Ještě není vyřešeno zdaleka všechno. Je to jen symbol a známka toho, že se podobné věci budou dál řešit,“ upozornil Seznam Zprávy Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů.
Jste s výsledkem jednání spokojen?
Naprosto. Ministerstvo splnilo náš požadavek na navýšení rizikových indexů u dětí a seniorů podle našeho posledního návrhu k vyhlášce.
Jednalo se i o jiných tématech, než jsou zdravotní úhrady?
Mluvilo se obecně o dalším směřování primární péče. Řešili jsme i rezidentní místa, očkování a další témata. Obecně se jednalo o tom, jak by měla dál pokračoval spolupráce Ministerstva zdravotnictví na reformě primární péče. Nešlo jen o peníze, byla to komplexní operační debata.
Očekával jste tento výsledek?
Jsem životní optimista, takže ano. Naše požadavky byly rozumné a argumentace jasná, tak jsem věřil v to, že se nakonec dohodneme.
Základní tarif dohromady s náhradami tvoří asi 60 procent celkového výdělku, zbytek dělají odměny, přesčasy a příplatky. Lékaři proto usilují o to, aby se poměr převážil více směrem k výdělku za základní pracovní dobu.
Týká se navýšení úhrad i dalších zdravotnických odvětví, nebo pouze praktiků?
Tato dohoda se týká vlastně praktických lékařů pro děti a všeobecných praktických lékařů, tedy praktiků pro dospělé. Navýšení není plošné, spočívá v tom, že se zohledňuje náročnost péče o dětské pacienty a seniory, která je složitější mimo jiné časově. Zároveň to znamená nějakou motivaci a podporu, aby mladí praktičtí lékaři tyto pacienty registrovali a brali do péče. Chceme z milionu lidí, kteří v tuto chvíli nemají praktického lékaře, co nejdříve zaregistrovat děti a naopak staré pacienty.
Funguje to tak, že navýšení například právě u starších pacientů není pro všechny ordinace stejné. Profitovat z něj budou ti lékaři, kteří se o tuto skupinu starají ve zvýšené míře a mají na starosti třeba domovy důchodců nebo ústavy sociální péče. A naopak pokud má někdo ordinaci na vysokoškolské koleji a stará se především o mladé, zdravé lidi, dostane úhrad minimálně.
Myslíte, že podobné dohody dosáhnou v úterý i ambulantní specialisté?
Věřím tomu, že ano. Samozřejmě jim držíme palce a podporujeme je. V jejich případě bude jednání složitější, protože jsou mnohem různorodější skupinou než my praktici. Předpokládám, že nějaké dohody dosáhnou, jak však bude vypadat, nedokážu v tuto chvíli říct.
Pokud ambulanční specialisté nedosáhnou navýšení, podpoří praktičtí lékaři jejich případný protest?
Morální podporu v případném protestu od nás jistě mají. Náš protest však skončil, jelikož byly splněny dané podmínky.
Ministerstvo zdravotnictví vezme peníze na navýšení úhrad z rezervy na centrovou péči. Nebudou zde prostředky chybět?
Upřímně myslím, že nebudou. Centrová péče je něco, co existuje řadu let, meziročně tam byl do roku 2025 nárůst okolo 11 procent, rezervy jsou tam poměrně velké. Objem prostředků, který se z této položky přesune k praktickým lékařům, se odhaduje na zhruba 400 milionů korun, což je asi jedno procento z centrové péče.
Ministerstvo ty peníze přesunulo z rezerv pro centrovou péči a určitě by nedopustilo, aby tam tyto prostředky chyběly. My samozřejmě nejsme segment, který by se stavěl do opozice proti centrové péči, byly zde však rezervy, které se mohly využít.
Ředitel VZP Zdeněk Kabátek uvedl, že navýšení by díky bonifikacím mohlo narůst až na 3,5 procenta. Proti tomuto prohlášení jste se ohradili. Proč?
Neohradili jsme se. Chtěli jsme jen vysvětlit, že jde o dvě věci, které není dobré směšovat. Úhradová vyhláška řeší základní sazby za poskytovanou péči, bonifikační programy jsou pak něco navíc.
Pomocí bonifikací pojišťovna ovlivňuje chování poskytovatelů zdravotní péče a směřuje je způsobem, který ona považuje za vhodný. Když bude mít pojišťovna pocit, že se má více očkovat, tak zvýhodní nad rámec běžných hrazení očkování ještě bonifikací ty lékaře, kteří očkují víc, s cílem namotivovat je. My, když budu mluvit za praktické lékaře pro dospělé, jsme chtěli zohlednit péči pro staré pacienty. Vzhledem k prodlužující se délce života jich v ordinacích přibývá a péče o ně je časově náročná. To však nebylo nijak zohledněno v úhradovém mechanismu.
Určitě se však nebráníme další diskuzi o zjevnějších nastaveních bonifikačních systémů. Pokud pan Kabátek říká, že našli nějaké další finanční prostředky pro podporu primární péče, zejména zlepšení její dostupnosti v těch oblastech, které sama VZP definuje jako nedostatečné, uvítáme to.
Náklady českého zdravotnictví rapidně rostou. Kvůli stárnutí obyvatelstva navíc Česko stojí před překážkou, že se čím dál více může prohlubovat propast mezi výdaji a příjmy.
Jaké následky by pro praktické lékaře mělo původně plánované navýšení úhrad? Došlo by k ukončení provozu dalších ordinací?
To je velice těžké říct. Určitě by nebylo fér říct, že bez zvýšení úhrad některé ordinace zavřou. Podstatné bylo, že primární péče je segment, který je na tom ze všech zdravotních odvětví nejhůř. Léta se o něj nikdo nestaral, v roce 2017 byl téměř před kolapsem. V tomto roce jsme začali připravovat reformu primární péče, kterou ministerstvo zařadilo do svého programu Zdraví 2030.
Pro nás bylo neakceptovatelné, že by tento segment poprvé po těch sedmi letech dostal méně peněz než všechny ostatní. Neustále se říká, že je praktické lékařství potřeba rozvíjet, ale najednou se mu poskytne málo prostředků. Pro nás by to znamenalo zmaření sedmi let práce a návrat do roku 2017.
Asociace českých a moravských nemocnic zvažovala podání stížnosti k Ústavnímu soudu. Plánovali jste i vy problém řešit právní cestou?
My jsme se rozhodli pro protest, abychom dokázali na tento problém upozornit a ukázat, že by mohl vést k úpadu primární péče. Z našeho pohledu to bylo efektivnější řešení než ústavní stížnost.
Případ nemocnic je od nás dost odlišný. U nich se řeší to, že jedna nemocnice dostává za sejný typ péče vyšší úhrady než jiná. To se v našem případě nedělo, myslím si tedy, že bychom náš problém těžko zvládli formulovat jako právní záležitost.
Více než třetina praktiků pro děti je už dnes v důchodovém věku, jen o něco málo lépe na tom jsou všeobecní praktici.
Je nyní již všechno vyřešeno, nebo plánujete ještě další postupy či jednání?
Ještě není vyřešeno zdaleka všechno. Je to jen symbol a známka toho, že se podobné věci budou dál řešit. Za mě to má dva rozměry: Jednak to, že budeme dále řešit reformu primární péče, ale také obrácení pozornosti veřejnosti k tomuto problému. Problém financování zdravotnictví řeší profesionálové téměř na všech konferencích, doteď se však příliš nedělo.
Myslím si, že tento výsledek je signálem pro studenty lékařský fakult, který jim říká: „Ano, můžeš jít dělat praktického lékaře, nebude to životní chyba.“ Je to i naděje pro stárnoucí praktiky, že jednou předají ordinaci.
