Zeman poražený a opuštěný. Ministři popsali, čeho se od něj teď obávají

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hlava státu nyní, na konci své kariéry, zůstala prakticky bez spojenců. Panuje vláda, kterou Miloš Zeman nechtěl. Jeho spojenec Andrej Babiš (ANO) pohořel a strany, přes které byl zvyklý prosazovat svoje zájmy, vypadly ze Sněmovny.

Pokud nedojde k nějaké rekonstrukci vlády, nemá už prezident v domácí politice příliš prostoru. Z praktických kroků, na něž má reálný vliv, mu jich zbývá jen několik. A prezidentovou poslední politickou kartou může být zapojení se do hry o případnou podporu jeho nástupce.

Ještě citelnější je pro Zemana oslabení v zahraniční politice, kde musel veřejně přiznat debakl svého přístupu k Rusku. A ve spojení se zdravotními problémy se nemůže těšit ani na uzavření svého mandátu výjezdem do zahraničí.

Ve vládě Petra Fialy (ODS) zavládlo přesvědčení, že otevřeným bojem s Milošem Zemanem se v posledním roce jeho mandátu nedá nic získat. „Co z toho budeme mít? Článek na Seznamu a lajky na Twitteru?“ krčí rameny jeden z ministrů v kuloárech Sněmovny. Ostatně jde o dlouhodobé přesvědčení premiéra Fialy, který nepokládá mediální konflikt mezi ústavními činiteli za přínosný.

Strategii vůči Hradu ministři popisují pod příslibem anonymity. Vztahy s prezidentem jsou podle nich vysoce citlivá, až delikátní otázka. Se Zemanem se více setkává pouze premiér, jako „spojka“ funguje i ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Zeman se s ním seznámil ještě v době, kdy se stáhl z politiky – a lidi, kteří mu v té době věnovali pozornost a jeli za ním na Vysočinu, si dodnes pamatuje.

Ostatní ministři popisují svá jednání s prezidentem jako formální, týkající se striktně jejich agend. Shodují se v tom, že Miloš Zeman se obdivuhodně zdravotně zlepšil. A že – možná kvůli zážitku z vážné nemoci a defenzivě kvůli ruské válce na Ukrajině – změnil svou rétoriku. Je výrazně smířlivější.

V hodnocení této prezidentovy změny se oslovení ministři různí. Část se domnívá, že by mu mohla vydržet až do konce mandátu, aby „neodcházel zcela znemožněn“. Část ale naopak Miloše Zemana podezírá, že jde jen o strategický ústup a že na podzim se vše vrátí do starých kolejí. I tak ale berou zavděk alespoň částečným klidem, který momentálně na lince Hrad–vláda nastal.

A to i proto, že přece jen zbývá několik věcí, které je potřeba s hlavou státu dohodnout. Hlavní rozhodnutí, které Zemanovi zbylo a které drží zcela ve svých rukách, je jmenování šéfa České národní banky a jeho místopředsedů. Jiří Rusnok končí v polovině roku a spolu s ním také dva místopředsedové – Tomáš Nidetzký a Vojtěch Benda.

Výběr je přitom důležitější než kdy jindy. Česko se potýká s rekordní inflací a obměněná bankovní rada buď může pokračovat v nastaveném kurzu zvyšování úrokových sazeb, nebo obrátit. Vládní koalice by proto ráda dosáhla dohody nad přijatelným kandidátem. „Aby prezident nejmenoval třeba Alenu Schillerovou nebo Václava Klause staršího,“ říkají s nadsázkou členové kabinetu.

Tak divoký vývoj se nicméně neočekává. V nejužším výběru je momentálně viceguvernér Tomáš Nidetzký, kterého prosazuje odcházející Rusnok, nebo šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Spekuluje se ale také o tom, že Miloš Zeman sáhne po radním Aleši Michlovi, ekonomovi spojeném s hnutím ANO, který v rámci národní banky zastává odlišný přístup ke zvyšování sazeb.

V úvahu pak přichází i člen rady Marek Mora, kompromisní kandidát, kterého by na místě ráda viděla ODS. Proces v tuto chvíli finišuje, zmíněné kandidáty prezident v poslední době přijal.

Další důležitá jmenování, která jsou zcela v kompetenci prezidenta, už Zemana nečekají. Šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský prezidentovo funkční období „přežije“ o půl roku. Nejvyšší soud má nového předsedu Petra Angyalossyho od předloňska. Staronového šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslava Kalu Zeman jmenoval letos v dubnu.

Je ale minimálně jedno citlivé jméno, které vláda s prezidentem potřebuje dojednat. Jde o nového náčelníka generálního štábu. A na nástupci generála Aleše Opaty podle všeho zatím dohoda není. Ministryně obrany Jana Černochová kvůli tomu byla za prezidentem již několikrát a probíhající jednání ani jména nechce komentovat.

V bezpečnostní komunitě ale není tajemstvím, že Zeman by na postu rád viděl prvního zástupce náčelníka generálního štábu Jaromíra Zůnu. Favoritem ministryně by pak měl být generálmajor Ivo Střecha. A vláda se vstřícným postojem k Zemanovi snaží docílit toho, aby přednost dostal její kandidát.

Zeman má také vliv na jmenování velvyslanců či generálů, jmenuje rovněž soudce. Tady vláda zaujala opatrný postoj. Nehádat se s prezidentem o každé jméno, pokud to není vyložený průšvih. Generálem se stane například šéf prezidentovy ochranky Martin Baláž, kterého na tuto hodnost navrhl ještě Jan Hamáček (ČSSD), ale vláda se rozhodla ho ze seznamu neškrtat.

Jeden z ministrů situaci kolem funkcí dokonce pragmaticky popisuje jako „jednou oni, jednou my“. Zároveň se ale vláda snaží dát najevo, že tahá za silnější konec provazu. Pokud se chce prezident ještě dohodnout na nějakých jménech, bez benevolence vlády to nepůjde. Například teď vláda obsadila post velvyslance v Rakousku diplomatem Jiřím Šitlerem, ačkoli zájem měl dříve podle informací Seznam Zpráv také bývalý ministr prezidentské vlády Tomáš Podivínský.

A zadruhé: čas hraje v prezidentův neprospěch a v případě, že se bude zpěčovat, už se to dá pár měsíců „vydržet“. Příkladem může být například opětovné nejmenování šéfa BIS Michala Koudelky generálem, které prezident dlouhodobě blokuje. Věc se ale vyřeší nejpozději s jeho nástupcem.

Je samozřejmě otázka, jaké poslední triky rozehraje prezidentovo okolí, především kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý. Těm jde s odchodem Miloše Zemana z úřadu o hodně. A část politické scény už netrpělivě očekává, až se na „hradní muže“ bez ochrany hlavy státu zaměří policie.

Na domácí politické scéně může Zeman ještě zasáhnout do prezidentských voleb, a to případnou podporou některého z kandidátů. Vládní koalice, která má s nalezením vlastního jména problémy, neočekává, že by prezident podpořil jejich člověka. Zajímavé by ale mohlo být, kdyby nepodpořil ani Andreje Babiše.

Prezident tuhle otázku nechává zatím otevřenou. Tu a tam přes média přemlouvá Vladimíra Dlouhého, zmíní se o Aleně Vitáskové, naposledy zase vychválil předsedu odborářů Josefa Středulu.

Na konečné rozhodnutí je ale ještě brzy a není vyloučeno, že Zeman nakonec přese všechno ukáže na expremiéra – což by mohlo koalici prezidentskou volbu zkomplikovat. Zvlášť pokud by se prezident rozhodl na poslední chvíli zapojit do kampaně a vytáhnout do mediálního boje s vládou.

Momentálně je ale Miloš Zeman spíše v defenzivě, způsobené tím, že kvůli válce na Ukrajině musel veřejně přiznat selhání v zahraniční politice. Prezident Rusko podporoval dlouhodobě, k odklonu ho nepřinutila ani loňská kauza Vrbětice. Jeho momentální obrat se dá vykládat různě. Prezidentovo okolí se snaží vzbudit dojem, že je Zeman skutečně překvapen a zklamán z přístupu Ruska. Podle Zemanových odpůrců jde ale o čirý pragmatismus tváří v tváří neobhajitelnému.

Ztroskotala i výkladní skříň Zemanovy zahraniční politiky – ekonomická diplomacie. Smutným symbolem zůstává návštěva čínského prezidenta v roce 2016, na níž Zeman sliboval investice v mohutné výši 232 miliard korun. Drtivá většina z nich zůstala na papíře.

Přesto chtěl prezident uzavřít své působení na Hradě návštěvou Číny, zmiňoval ji ještě letos v únoru. Jenže kvůli špatnému zdraví je jasné, že žádné velkolepé zahraniční cesty na rozloučenou se konat nebudou. Pokud lékaři nezmění názor na zákaz létání, bude prezident omezen na cestování ve střední Evropě.

A také na to, kdo ze zahraničních politiků za ním v posledním roce přijede do Prahy. Jedná se například o izraelském a švýcarském prezidentovi nebo maďarské prezidentce. O to více má prezident zájem na tom, aby mu vláda přiřkla důstojnou roli v rámci půlročního předsednictví Evropské unii, které Česko převezme v červenci. Bývalý premiér Andrej Babiš Zemanovi slíbil, že bude na Pražském hradě hostitelem summitu premiérů a prezidentů.

Jenže teď je u moci nová vláda, která o podobně summitu teprve vyjednává. A je to pro ni další trumf, který může ve vyjednávání s Hradem použít.

Analýzy Seznam Zpráv: