Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Více než 56 milionů korun zaplatila Poslanecká sněmovna v minulém roce za regionální kanceláře poslanců. Prostory, jež mají sloužit především k jejich setkávání s občany, přitom v době mailů a sociálních sítí navštěvuje čím dál míň voličů.
Někteří zákonodárci si kanceláře už ani nezřizují, protože jim to přijde jako zbytečné utrácení peněz. Další je sice mají, protože čas od času místo k setkání s voliči potřebují, myslí si ale, že by Sněmovna mohla najít levnější způsob, jak ho poslancům zařídit.
Jednou z političek, jež si po příchodu do dolní parlamentní komory kancelář vůbec nezřídila, je středočeská poslankyně hnutí STAN Barbora Urbanová. „Za ty peníze by to nemělo ten efekt,“ vysvětluje.
„Lidi mi píšou hlavně na sítích nebo mailem. A když se někdo chce potkat, tak se stejně většinou domluvíme na schůzce v Praze, nebo jedu já za nimi,“ dodává.
Podobně mluví i další středočeská poslankyně Helena Langšádlová z TOP 09. „Středočeský kraj je rozlehlý a kancelář v kterékoli jeho části je pro zbytek občanů nedostupná. Proto se již dlouhodobě setkávám se Středočechy ve své sněmovní kanceláři v Praze,“ říká.
Bez kanceláře se obejdou i další poslanci ze středních Čech Julius Špičák (ANO), Jan Jakob (TOP 09) nebo Silvia Doušová (STAN), stejně jako pražský poslanec za TOP 09 Martin Dlouhý. Mezi zákonodárce, jimž Sněmovna kancelář neplatí, je ještě Tomáš Kohoutek (ANO), protože k setkání s občany využívá vlastní firemní prostory.
A také šéf hnutí ANO Andrej Babiš, který si kancelář platí sám. „Mělo by se to nějak zefektivnit,“ říká ke sněmovním nákladům na kanceláře Babiš. „Pokud se chce politik s lidmi potkávat, určitě k tomu nepotřebuje sedět někde v kanceláři,“ míní.
Radši přes sítě
Poslanecké kanceláře v regionech vznikaly v době, kdy přímý kontakt s voleným zástupcem nebyl zdaleka tak snadný jako dnes. Bývalo zvykem, že v nich zákonodárci úřadovali většinou v pondělí a v rámci takzvaného poslaneckého týdne.
Dnes se ale politici shodnou, že jim lidé raději napíšou email nebo je rovnou kontaktují na sociálních sítích. Pokud někdo trvá na osobním setkání, vždy se domlouvají předem - naslepo do kanceláří nikdo nechodí, říkají poslanci napříč stranami.
„Sedět osm hodin v kanceláři, když tam přijde bez ohlášení jeden až dva lidi za rok, je mrhání časem a přežitek,“ říká zlínský poslanec STAN Petr Gazdík.
„Svoji poslaneckou kancelář využívám hlavně na předem domluvené schůzky. Je to dáno také tím, že máme povinnosti i ve sněmovně. Ale svůj smysl tyto prostory mají, protože ne všechny věci se kterými za mnou přichází lidé do kanceláře lze řešit po kavárnách,“ říká zase poslankyně ANO Taťána Malá.
Na co mají poslanci nárok?
Každý poslanec má dle zákona nárok na užívání „jedné přiměřeně vybavené kanceláře v jeho volebním kraji nebo jeho volebním obvodu“. Maximální cena za pronájem kanceláře, kterou Sněmovna poslanci proplatí, je závislá na velikosti města. Pohybuje se od 9 tisíc měsíčně od nejmenších vesniček po 27 tisíc za pražské kanceláře.
K tomu si může poslanec pronajímat nábytek a vybavení až za 5200 korun měsíčně, dalších až 5000 korun může dostat za telefony a internet a 2200 korun na kancelářský materiál.
| Město | Maximální částka za měsíc | ||
| Praha | 27000 | ||
| Brno, Ostrava, Plzeň | 25000 | ||
| Ostatní statutární města a Fr. Lázně, Mar. Lázně, Poděbrady a Luhačovice | 22000 | ||
| Města nad 25 tisíc obyvatel | 19000 | ||
| Města nad 10 tisíc obyvatel | 16000 | ||
| Obce nad 1000 obyvatel | 10000 | ||
| Ostatní obce | 9000 |
Někteří poslanci mají nápady, jak zařídit důstojný prostor a zároveň nemuset celý měsíc platit pronájem dvou stovek kanceláří po republice.
„Já někdy využívám obecní úřad v Suché Lozi, a to si myslím, že by mohlo být efektivní a levné řešení. Dohodnout se samosprávami, aby poslanci měli možnost využít prostory na radnicích v obci svého bydliště, obce s rozšířenou působností nebo na krajském úřadě,“ myslí si Gazdík.
Z každého kraje je maximálně několik desítek poslanců a schůzky se stejně domlouvají předem, takže by to nemusel být velký logistický problém, domnívá se Gazdík.
A co takhle sdílet?
Další poslanci zase míní, že by se mohlo ušetřit sdílenými kancelářemi, o něž by se podělilo víc zákonodárců, klidně i z různých stran. Někteří už to tak začali dělat sami, i když zatím jen v rámci vlastních partají. Takto sdílí kancelář třeba někteří jihočeští zástupci ANO nebo liberečtí poslanci za STAN Jan Berki a Jarmila Levko - ti ještě spolu se senátorem Michaelem Canovem.
V tomto případě to ale účetně nebylo úplně snadné - i vzhledem k tomu, že část prostor by měla platit Sněmovna a část Senát. „Nakonec jsme našli prostor, který se dal příčkami rozdělit,“ popisuje anabázi ve snaze ušetřit Berki.
Zdaleka ne všichni ve Sněmovně ale sdílí názor, že regionální kanceláře jsou zbytečnost. Například dle šéfky dolní komory Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) jsou to prostory, kde poslanci mohou pracovat, když zrovna nezasedá Sněmovna.
„Není to zdaleka jen místo pro setkávání s občany, jak to mají zejména novináři ve zvyku prezentovat. Zákonodárci se například musejí seznámit s návrhy zákonů, o nichž se jedná, nastudovat si související agendu nebo se setkávat s lidmi z praxe. To vše dělat po kavárnách nebo z domova není vždy optimální,“ říká Pekarová Adamová.
Sama si nechává platit poslaneckou kancelář v pražské Opletalově ulici, na stejném místě, kde si TOP 09 pronajímá místo pro stranickou centrálu. Podobně postupuje i řada dalších pražských poslanců - například občanští demokraté v Truhlářské ulici nebo poslanci STAN v budově na Malostranském náměstí, jen pár kroků od sněmovního komplexu.
V minulosti bylo časté, že si poslanci zřizovali kanceláře přímo v budovách vlastněných stranou. Tím mohli přispět do stranického rozpočtu. To ovšem v posledním volebním období téměř vymizelo s tím, jak ze Sněmovny vypadly dvě strany disponující velkým množstvím nemovitostí v Praze i v regionech - SOCDEM a KSČM.
Přímo v budově vlastněné stranou - paláci Charitas na Karlově náměstí - dnes sídlí například pražští lidovečtí poslanci Tom Philipp a Hayato Okamura.
