Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Prezident Petr Pavel v pondělí oznámil, že vetuje zákon, který navyšoval platy politiků a soudců. Odůvodnil to tím, že mu vadí způsob, jakým se zákonodárci vypořádali s rozhodnutím Ústavního soudu, vzhledem k pozdnímu přijetí zákona pak kritizuje i retroaktivitu.
Politici kvůli sporné novele nedostali lednové platy. Ministerstvo práce a sociálních věcí zvláštní řešení kvůli vyplacení nepřipravovalo, počítalo s tím, že novelu hlava státu podepíše a výplaty se stihnou do konce února vyřídit. Výplatní termín by se tak jen o pár týdnů odsunul.
Podle sněmovního kancléře Martina Plíška k podobné situaci došlo poprvé. „Situaci analyzujeme,“ řekl ČTK na dotaz ohledně řešení poslaneckých platů a náhrad za leden.
„Do konce února budeme chtít situaci řešit tak, že se vyplatí zálohy podle výše platů v minulém roce. O dalším postupu rozhodne Poslanecká sněmovna,“ napsal ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) na sociálních sítích.
Vládní většina nyní pochopitelně může prezidentovo veto přehlasovat. Potřebuje k tomu 101 poslanců. „Ve čtvrtek zasedá organizační výbor Sněmovny, který bude svolávat březnovou řádnou schůzi, bude možné na její program vetovaný zákon zařadit. Zákonná lhůta bude splněna,“ sdělil redakci Martin Churavý, mluvčí předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP 09).
Nicméně ani zařazení na program schůze neznamená, že se o zákonu bude nakonec i hlasovat. Projednávání tohoto ustanovení totiž v minulosti provázely obstrukce, ke kterým by mohla opozice opět přistoupit.
Někteří platy mají, jiní čekají
Pokud by se Sněmovně podařilo prezidentovo veto přehlasovat, zákon platí. Ústavní právník Ondřej Preuss ale zmiňuje, že celá záležitost může teoreticky skončit u Ústavního soudu. „Je totiž otázka, jestli je zákon v souladu s ústavou, protože je tam problém jak v retroaktivitě, tak v nerespektování rozhodnutí Ústavního soudu ve vztahu k soudcům,“ vysvětluje Preuss.
Vetovaný zákon totiž počítal s nižšími odměnami pro soudce, než jaké požadoval Ústavní soud v květnu. Ten totiž trval na trojnásobku platové základny. Podle Preusse tak hrozí, že i kdyby Sněmovna zákon protlačila přes prezidentův nesouhlas, může být ještě napaden. „A Ústavní soud to pak může i zrušit, čímž se ten problém opět otevře,“ dodává.
Na základě minulých zkušeností lze podle něj očekávat, že Sněmovna rozhodnutí prezidenta přehlasuje. V minulosti to již nastalo v případě novely, která měla omezit laické přísedící u soudů.
Pokud by se ale poslancům nepodařilo prezidentovo veto zvrátit, museli by přijít s novou verzí zákona, která by opět musela projít celým legislativním procesem. „Po celou tu dobu ale vlastně nebude jasné, komu se má co vyplácet, protože ten zákon není,“ konstatuje ústavní právník Jan Kysela s tím, že vyplácení mezd je momentálně v šedé zóně.
Další hlasování o zákonu tedy znamená, že se prodlužuje období, kdy se platy soudců a politiků nacházejí v právním limbu. „Je to kritické, protože už jsou to vlastně dva měsíce, kdy máme v příslušném zákoně mezeru a podle mého názoru není možné odměny vyplácet,“ komentuje Preuss.
K současné praxi pak Jan Kysela doplňuje, že není jasné, na základě jakých pravidel by se měly mzdy vyplácet. Část zaměstnanců tedy na své mzdy čeká, zatímco jiným chodí na účet. „Soudci si od ledna vyplácejí peníze, které považují za adekvátní ve smyslu nálezu Ústavního soudu. Bez ohledu na to, že žádný zákon neexistuje,“ upozorňuje. Tuto praxi pak podle něj Ministerstvo spravedlnosti jakožto ústřední orgán státní správy toleruje.
Preuss k této variantě nicméně dodává, že jde o povýšení Ústavního soudu do role zákonodárce, což se mu nejeví jako dobré. Ostatní zákonem dotčení zaměstnanci, jako třeba poslanci nebo senátoři, podle Kysely doposud čekali. „Teď jde ale to, jestli budou čekat dál, nebo zda nesáhnout k nějakému kroku, kdy se budou domáhat svého práva na spravedlivou odměnu za jimi odvedenou práci,“ dodává Kysela.
Právní chaos trvá už od ledna
Podle právníka Preusse existují způsoby, jak platy momentálně vyplácet. Avšak všechny jsou podle něj problematické. „Jedno špatné řešení je vyplácet peníze podle zákona, který není schválený. Další možnost je nevyplácet to vůbec, což ale podle mě není možné, protože nemůžete nutit lidi, aby pracovali, ale nedostávali odměnu. Ti lidé taky platí hypotéky a mají závazky,“ popisuje Preuss.
Zmatečnou a nepřehlednou situaci mohou podle Jana Kysely do jisté míry urovnat ministerstva nebo samotné instituce, pod které jednotlivé skupiny zákonem dotčených zaměstnanců spadají.
„Pokud se pohybujeme v mimoprávní sféře, tak jsme vlastně ve sféře faktických opatření. Ministerstvo práce a sociálních věcí, případně Ministerstvo financí by tak měly vydat nějaký metodický pokyn nebo upozornění, jestli se má ještě čekat, nebo se má přistoupit k zálohám či postupovat úplně jinak,“ nastiňuje.
Zároveň ale podle něj hrozí, že si jednotlivé instituce samy určí, jak budou ohodnocení svých zaměstnanců řešit. „Pro mě je to celé nepochopitelné. Teď si totiž může Národní kontrolní úřad, Senát nebo rady říci, že když si to vyplácejí soudy, ony mohou taky. Anebo budou čekat na rozhodnutí ministerstev,“ doplňuje.
Oba oslovení právníci se nicméně shodují, že problém začal už v momentě, kdy vláda nestihla zákon prosadit do konce minulého roku, a tím vznikl právní chaos. „Z hlediska času jsme vlastně v záporných hodnotách, protože tohle celé mělo být vyřešené do konce roku,“ říká Preuss. Připomíná také, že vládní poslanci argumentovali tím, že zákon stačí prosadit v lednu, protože platy se budou vyplácet.
„To už samo o sobě nebyl dobrý argument, protože pravidla mají být dána ještě předtím, než v uvozovkách začnete vykonávat práci. Nikoliv v jejím průběhu, to je prostě absurdní a my teď jedeme na dluh,“ uzavírá Preuss.
