Politolog: Rajchl využívá toho, že lidé jsou frustrovaní a naštvaní na vládu

Hnutí SPD Tomio Okamury roste v posledních měsících konkurence.

Na podobnou cílovou skupinu nespokojených obyvatel se podle politologů zaměřuje strana PRO, v jejímž čele stojí advokát a svolavatel protivládních demonstrací Jindřich Rajchl.

Byť od členů SPD zaznívá, že Rajchl je „eurohujer“ a nevnímají ho za hrozbu, podle politologa Jana Charváta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je spor o voliče evidentní.

„Rajchl je schopen dostat na ulici desítky tisíc lidí, což se Okamurovi úplně nepovede,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy. „Ale Okamura má výhodu známé značky a Rajchl se bude muset hodně snažit, aby voliče přebral,“ dodává.

Využít k tomu podle něj může například rozsudek soudu mezi SPD a týdeníkem Respekt.

Jak byste shrnul charakter strany PRO Jindřicha Rajchla?

Myslím, že PRO má v zásadě dvě tváře, oficiální a neoficiální.

Tou první je to, co uvidíte, když si otevřete jejich webové stránky, kde působí jako relativně standardní politická strana. Je tam podle mě zřetelně vidět, že má kořeny v Trikoloře, jsou tam tedy pravicové, nacionalistické a konzervativní prvky. Na základě toho bychom ale PRO na první dobrou určitě neoznačili za radikální a už vůbec ne extremistickou stranu.

Druhou tváří jsou samozřejmě demonstrace, aktivity na facebooku a podobně, což tomuhle vlastně vůbec neodpovídá. V tomhle ohledu vystupuje hodně do popředí prvek demagogie a zároveň se sem promítá konflikt na Ukrajině, který na webu vůbec nerezonoval.

V zásadě je to hlavně populistická a nacionalistická záležitost. Nabízí se otázka antisystému, která je ale v tomto případě poměrně složitá. Antisystém znamená, že chcete úplné zrušení stávajícího systému. Můžeme předpokládat, že kdyby se stal Jindřich Rajchl premiérem, tak by od toho výrazně upustil, protože systém nepotřebujete rozbíjet, pokud stojíte v jeho čele. Určitě je to ale antiestablishment.

PRO je poměrně nová strana a stále se formuje. Můžeme podle vás v její agendě očekávat nějaké zásadní změny?

Z toho, co zaznívá na demonstracích, je hlavním rámcem protivládní étos. Ať vláda udělá cokoliv, Rajchl jde proti tomu. Tady bych tedy ještě doplnil, že PRO je protestní strana.

Rajchl využívá toho, že lidé jsou frustrovaní a naštvaní. Díky jasně protivládní agendě má obrovskou výhodu - cokoliv vláda udělá, může rychle proměnit na svoje téma.

Teď jsou pro tu stranu v zásadě hlavní tři věci: protivládní étos, válka na Ukrajině a nacionalismus. To všechno Rajchlovi umožňuje vymezovat se vůči celé řadě věcí a kvůli tomu reakcionistickému charakteru hodně záleží, co bude dělat vláda. Nemyslím si ale, že sem vstoupí něco úplně nového, co by nespadalo do žádné z těchto kategorií.

Loni v září jste v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že SPD roste na politické scéně naprosto jasný konkurent. Odkazoval jste tehdy právě ke straně PRO. Můžeme ji teď - s odstupem několika měsíců - takto opravdu vnímat?

Ještě je brzo to hodnotit. Předpokládáme, že většinu voličů přitáhla strana PRO z Trikolory, podpora SPD ale také trochu klesla. Nedá se říct, kolik hlasů Rajchl nakonec Okamurovi sebere, je ale jasné, že PRO není nic jako hnutí Ladislava Vrabela, které se prakticky rozplynulo.

Spor mezi těmito dvěma skupinami je podle mě evidentní, stačí se podívat na různá vyjednávání. SPD vyjednává s Trikolorou o nějaké variantě pohlcení, což je pro SPD ideální, protože se Trikolora brutálně propadá, a nemůže si proto diktovat žádné podmínky.

Na jednání mezi Rajchlem a SPD to naopak nevypadá. Ta situace je jiná, protože Rajchl je schopen dostat na ulici desítky tisíc lidí, což se Okamurovi úplně nepovede.

Podle dubnového průzkumu společnosti Kantar by strana PRO ve volbách dostala tři procenta hlasů, což není úplně málo vzhledem k tomu, jak krátce působí. Co Jindřich Rajchl lidem nabízí a ostatní postrádají?

Zaprvé nabízí lidem veřejné akce, což je věc, která se tu už příliš nedělá. Zvykli jsme si na to, že spousta politiky se odehrává v online prostoru. Tomio Okamura veřejné akce částečně dělal během migrační krize, teď už to ale tolik nedělá.

Zadruhé se Rajchlovi podařilo sesbírat lidi, kteří se aktivizovali během covidu a následně přešli na tu protiukrajinskou stranu. To je skupina lidí, které jsme si navykli říkat dezinformační scéna, a tu právě Rajchl naprosto skvěle obhospodařil.

Třetí rozměr je, že jde o novou tvář. To je pro lidi, kteří se nechají mobilizovat, extrémně důležité, protože potřebují neustále nové podněty.

Dokáže si tu podporu udržet?

Tohle je v zásadě veliký problém, protože tu hraje roli faktor, kterému říkáme psychologie davu. Je nesmírně těžké udržet si pozornost, což logicky vede k tomu, že musíte věci, které říkáte, neustále stupňovat.

Když ale něco řeknete, musíte to i udělat. Když řeknete, že zablokujete vládu, tak to musíte udělat, což se teď ale neděje. Jindřich Rajchl podle mě hodně přestřelil začátek a musí to teď vybalancovat.

A bude tedy podle vás podpora strany PRO spíše růst, nebo klesat?

Spíš klesat. Už několikrát jsme viděli, že se na politické scéně objevily nějaké nové tváře, které sice za začátku hodně vystřelily, ale postupně ten zájem opadl.

V tom má naopak výhodu Tomio Okamura, protože je to zavedená značka. Sice jsem říkal, že lidé chtějí nějaké novoty, když ale dojde na lámání chleba, což jsou volby, většina se bude chovat racionálně a volit tak, aby jejich hlas nepropadl.

Zároveň má ale Okamura problém, že už je pro lidi trochu okoukaný. Nutně potřebuje svůj program aktualizovat, aby proti Rajchlovi obstál. Strašně záleží na tom, jak budou Okamura i Rajchl svoji aktivitu v následujících měsících a letech stupňovat.

Týdeník Respekt označil SPD za „parlamentní fašistické hnutí“, proti čemuž se hnutí SPD neúspěšně bránilo u soudu. Je podle vás opravdu fašistické?

Na první dobrou bych řekl, že ne. Ta odpověď je ale nesmírně komplikovaná a není to tak jednoznačné.

Z pohledu politologie je fašismus kombinace tří základních myšlenek. Jsou to myšlenky nacionalismu, autoritářství a extrémně silného státu. Nacionalismus u SPD vidíme poměrně zřetelně. S tím zbytkem to není tak jednoduché.

Charakteristika autoritářství je zde jistým způsobem přítomna, protože to hnutí je budované na vůdcovském principu. Na to Respekt narážel a smysl to dává. Problém je, že autoritářství není jen otázka vůdcovského principu, ale také otázka rovnosti. Klíčovou věcí pro fašismus je odmítnutí rovnosti, které se promítá do odmítnutí demokracie. Toto SPD nedělá.

Příznivci SPD sice vystupují často rasisticky nebo antisemitsky, což odmítnutí rovnosti splňuje, pro SPD je ale klíčové volání po přímé demokracii. A to je teoreticky v rozporu jak s myšlenkou nerovnosti, tak s principem silného státu, který vůli lidu výrazně omezuje.

Tady je ale třeba říct, že existují dva základní koncepty, a to je athénská přímá demokracie, kde je klíčovým rozhodujícím faktorem vůle lidu, a římská republika, kde je vůle lidu také důležitá, ale musí být korigována systémem institucí, které systém vyvažují, aby nebylo možné jím manipulovat.

Takže žijeme v republice, ne v demokracii?

Ano, to je pravda. To my ale nechápeme. Jsme zvyklí mluvit o demokracii, aniž bychom měli jasnou představu, jak vlastně vypadá a že se spíš podobá tomu římskému modelu. Proto nám pak není jasné, proč je přímá demokracie v tom smyslu, jak ji chce Okamura využívat, problematická.

Referendum může v našem systému fungovat naprosto bezproblémově, pokud bude respektovat institucionální rámec. Referendum o čemkoliv a v podstatě bez korektiv ale toto nerespektuje. Okamura ho tak používá jako nástroj ke zničení stávajícího systému institucí. Tedy toho, čemu říkáme demokracie. To je antisystémové. Tohle v tento moment Rajchl například nedělá.

Je třeba si uvědomit, že Okamura chce přímou demokracii použít jenom jako kladivo, kterým rozbije systémové prvky a demokracii reálně zničí, ať už to dělá vědomě, nebo ne. Když si to spojíme s tím vůdcovským principem, můžeme předpokládat, že systém, který by Okamura nastolil, by nejspíše demokratický nebyl ani z hlediska přímé demokracie.

Z toho pohledu je ta otázka fašismu hodně na vážkách. Podle mě (šéfredaktor Respektu Erik) Tabery navazoval ne na otázku politologického fašismu, ale šlo spíše o upozornění na tu násilnou rétoriku ze strany SPD. To reaguje na lidovou představu toho, co je fašismus.

Poslední věc, kterou je třeba si uvědomit, je, že definice fašismu, o které jsem mluvil, se vztahuje k minulosti. Čím víc se ji budeme snažit upravit k dnešku, tím více do ní bude SPD zapadat.

Z pohledu politologa bych dokázal polemizovat o tom, jestli to je, či není historický fašismus. Pokud jde ale o aktualizaci pojmu fašismus k dnešku, tam už můj nesouhlas bude výrazně menší.

Hnutí se proti rozsudku neodvolalo. Jak si to vysvětlujete?

SPD používá podobné žaloby jako zbraň, kterou zatlačuje novináře. Určitě nečekalo, že prohraje. Pro Okamuru je varianta, že by se odvolal a prohrál, mnohem horší než současná situace. Snažil se na to proto co nejméně upozorňovat.

Pokud začneme SPD chápat jako fašistické hnutí, může to být pro Tomio Okamuru problém?

To určitě může. Teď je to čerstvé, ale až bude vznikat zpráva o extremismu, bude Ministerstvo vnitra postaveno do pozice, kdy bude muset brát v potaz toto rozhodnutí soudu.

Umím si představit, že potom nastane situace, kdy ministerstvo označí SPD za extremistickou stranu a řada lidí bude volat po tom, aby byla rozpuštěna, protože naše zákony existenci takové strany neumožňují.

V ten moment bude Jindřich Rajchl ten první, kdo to podpoří. Okamura bude postavený do opravdu komplikované pozice. Na jednu stranu bude muset stupňovat svoji rétoriku kvůli boji s Rajchlem, ale zároveň si bude muset dávat veliký pozor na to, co říká, jelikož už teď běží ta debata o fašismu. A tohle Rajchl naprosto jasně vidí a využije toho.

Může mít rozhodnutí soudu vliv na fungování SPD například při tvorbě koalic?

Určitě to problematizuje fungování SPD jakožto politického spojence hnutí ANO. Nemyslím si ale, že to bude mít vliv na fungování v krajích nebo obcích, protože tam nemělo zásadní dopad nikdy nic.