Hledá se šéf. Dvě silné pozice v české politice, které nikdo nechce zastávat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Piráty i lidovce čeká volba nového šéfa, lépe řečeno spasitele, ale chybějí zapálení zájemci. Nikdo se nehrne do čela stran, jejichž preference jsou dole.

KDU-ČSL čeká volba vedení už za tři týdny na sjezdu v Olomouci. Stávající předseda Marian Jurečka pořád váhá, jestli má funkci obhajovat. A nová stranická hvězda, jihomoravský hejtman Jan Grolich, zrovna v pondělí večer po pár dnech zvažování definitivně oznámil, že se o post stranického šéfa ucházet nebude.

„Po skvělém výsledku v krajských volbách se na mě rozsvítil reflektor a byl velký tlak, abych se stal předsedou KDU-ČSL. Jsou do mě vkládána strašně velká očekávání, že zachráním stranu a pomůžu Spolu vyhrát volby. A já nevím, jestli je to vůbec v lidských silách obě dvě tyhle věci udělat. A nevím, jestli je to možné udělat během roku,“ vysvětluje Grolich s tím, že se mu ani nechce z Brna, kde kandidoval na hejtmana.

Totožné je to u Pirátů, kteří si po rezignaci Ivana Bartoše budou nového lídra volit začátkem listopadu. Stejně jako u lidovců i tady je celá řada uchazečů o místopředsednická křesla, ale o post nejvyšší zatím nikdo nestojí.

„Čím to je? Upřímně nevím. Být předsedkyní nebo předsedou není úplně vděčná role, protože čelíte útokům nejen zvenčí, ale také zevnitř. Navíc Piráti čelí silné negativní kampani už několik let a mohou být už unavení, leckdo dá přednost klidnější práci,“ říká pirátská senátorka Adéla Šípová. Ale rychle dodává: „Nicméně si nemyslím, že zájem o předsednickou funkci nikdo nemá. Myslím, že zájem někdo projeví.“

Pražský náměstek pro dopravu a exprimátor Zdeněk Hřib (Piráti) řekl v pondělí Seznam Zprávám: „V tuto chvíli nejsem nominován na post předsedy. Zabývám se Prahou, jsem drobný komunální politik, mám rozjeto mnoho dopravních staveb, které chci dokončit. Na celostátní politiku nemyslím. Kdybych chtěl něco říct svým spolustraníkům, použiju k tomu naši platformu.“

Nezájem o šéfovský post v obou tak rozdílných stranách – a to jak ideově, tak ve vnitřním fungování – naznačuje, že straníci po neúspěchu v evropských, krajských a senátních volbách nevěří, že lze zkostnatělé strany nastartovat k obratu. Zvlášť když do sněmovních voleb zbývá pouhý rok.

„Mnozí si asi myslí, že nahodit stranu je velmi nejisté během tak krátké doby, takže za to nemohou nést odpovědnost. Navíc tuší, že by při prosazování změn a vlastních představ naráželi na odpor stranických struktur,“ vysvětluje si nezájem poslankyně Marie Jílková z KDU-ČSL.

„Všichni tuší, že věci se budou měnit na sjezdech až po volbách. Všichni proto čekají, vlak je rozjetý, teď stejně těžko změníte jeho směřování,“ míní lidovec František Talíř, patřící v KDU-ČSL do nové generace. „Možná je to rys dnešní doby, kdy si málokdo stoupne s plnou vahou odpovědnosti do čela. Nic lukrativního to není, takoví lidé musejí být srdcaři, pokud tedy nemají ustřelené ego.“

Kupodivu totéž řeší i Pirátka Hana Hajnová, končící náměstkyně hejtmana na Vysočině, která o kandidatuře na šéfku strany alespoň uvažuje. „Překvapilo mě, kolik lidí se na mě obrátilo s prosbou, abych do toho šla. Ano, zvažuji to, ale zároveň říkám, že bych byla nositelkou razantních změn a úpravy vnitřního fungování. Možná se najde někdo mediálně známější, já jsem pořád jen holka z Vysočiny,“ ještě váhá a bere si týden na definitivní rozhodnutí.

Kandidaturu na předsedu odmítla i pirátská místopředsedkyně Jana Holomčík Leitnerová. „Mám dvě malé dcery. Politika, jednání a mediální vystupování nejsou úplně nakloněny rodičům malých dětí,“ popisuje pro Seznam Zprávy politička. Zmiňuje i to, že vnímá, že ve straně se objevily hlasy, pro které se stala symbolem špatných výsledků ve volbách.

Ze všech vyjádření je cítit, že spousta dalších zájemců o předsednické funkce se teď nechce znemožnit a raději čeká, až jak dopadnou sněmovní volby na podzim 2025. Dění u Pirátů a lidovců si všimli i v ostatních vládních stranách.

„Může za tím být i vyčkávací taktika. Vystoupit dlouho dopředu proti stávajícímu předsedovi vám dá stigma rozvraceče strany, které vás zdrtí v případě, že revolta nevyjde. Naopak když s jistým – třeba i hraným – zdráháním přijmete až výzvu stranu resuscitovat z kómatu, budete ten, kdo stranu zachránil nebo se o to aspoň pokusil,“ míní ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák z hnutí STAN.

A jak dnešní nezájem o předsednické funkce vidí bývalí šéfové, kteří o ně museli bojovat na sjezdech ve vnitrostranické konkurenci? „Šéfovat partaji opravdu není to nejlepší, co člověka může v životě potkat,“ směje se někdejší předseda KDU-ČSL Jan Kasal.

Bývalý premiér Mirek Topolánek je přesvědčen, že zájemci jsou, dokonce i v ODS, ale vyčkávají: „Cítí pach mrtvého koně a případně chtějí být otci obroditeli a fénixem zrozeným z popela. Což se nevylučuje.“