Článek
Život v městečku s necelými 4000 obyvateli na hranici s Polskem se v minulosti točil zejména kolem velké továrny Textilana. Její ruiny, které z okraje obce postupně mizí, si přijela prohlédnout i hlava státu.
„Továrna zaměstnávala hodně lidí odsud. Ti teď většinou musí jezdit za prací až do Liberce,“ říká mi žena středního věku, která se s kamarádkou přišla na prezidentskou návštěvu podívat.
Poslední hlavou státu, která do Nového Města pod Smrkem zavítala, byl prý začátkem 90. let Václav Havel. „Tehdy mi bylo asi 12, byl to zážitek. Následující dva prezidenti na nás tady kašlali,“ vzpomíná.
Že život tu v současnosti není jednoduchý, potvrzuje i její kamarádka. Není starousedlice. Do hraniční obce, známé zejména mezi cyklisty díky svým singltrekům, se s manželem přestěhovali na důchod a provozují tu apartmány pro turisty. „Na náměstí nám chybí pěkné obchody, jsou tady jen večerky. Teď i zavřeli cukrárnu. Lidé tady na to nemají, neuživili by se,“ posteskne si.
Pavel novinářům řekl, že jel na sever s očekáváním „značných extrémů“. „Na jedné straně vyspělé technologie a řada projektů, které se daří, na druhé na počet obyvatel velký počet vyloučených lokalit, problémy související s odlivem a stárnutím obyvatelstva, nedostatek dopravní infrastruktury a lékařů,“ uvedl.
Řešení prý vidí v možné decentralizaci státní správy, která může i do odlehlejších regionů přinést nové příležitosti.
Pudl Eliška
Byť na první pohled působí Nové Město ospale, když se prezident v doprovodu hejtmana a starosty vydá od radnice pěšky ke zbořeništi bývalé Textilany, všechny přítomné čeká poněkud bizarní scéna, kdy prezidentský průvod po cestě mezi paneláky vítají davy lidí.
Zejména pro místní seniory, matky s kočárky a omladinu působí Pavel jako příjemné zpestření. Prezidentský pár se cestou zastaví i u školky, kde si děti připravily pugét a básničku.
Dochází ale i ke scénám, kdy mu seniorka o holi vrazí do náruče bílého pudlíka Elišku. „Dokonce se kvůli panu prezidentovi oblékla,“ chválí svoji postarší fenku ve slavnostních červených kšírách.
Aby měla Eliška fotku i s první dámou, neváhá seniorka podat vodítko i Evě Pavlové. Ta už pudlíka do náručí nebere.
Odpoledne Pavel, který je generálem ve výslužbě, zamíří k libereckému 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany, který se už v 90. letech při operacích v Perském zálivu stal výkladní skříní české armády.
Fotografové, kteří se těšili na obrazové žně, jsou ale poněkud zklamaní. Od ochranky dostanou přidělený sektor, ve kterém jsou schopni si vyfotit možná tak prezidentova záda. „Jé, támhle jsou novináři,“ zamává žurnalistům s ironickým úsměvem Eva Pavlová.
Při prohlídce dozimetrů, detektorů všech možných látek a ochranných obleků Pavel celkem ožije a je vidět, že je mezi svými. Vojáci mu představí nejmodernější oblek s nejvyšší ochranou. U něj prezidenta zajímá, zda má nějaké vnitřní chlazení.
Hned zavzpomíná na své nasazení v Perském zálivu. „Tam tyhle obleky ještě nebyly. Když v nich vojáci byli 60 minut v tamním klimatu, tak po příjezdu zpátky vylévali vodu z gumáků. Opravdu vylévali,“ přiblížil. Dozví se, že o klimatizaci si vojáci mohou nechat zdát, ale mohou pod oblekem nosit speciální chladicí podvlíkačky.
Eva Pavlová mezi vojáky libereckého útvaru pozná dokonce jednoho známého. Manželovi hned hlásí, že je to syn paní z pekárny v Roudnici nad Labem, kam rádi chodí nakupovat.
Prezident u vojenských vozidel. Fotografové bez teleobjektivu si neškrtli.
Beseda se zaměstnanci liberecké krajské nemocnice, kde prezident poklepal na základní kámen budoucího pavilonu urgentní medicíny, probíhá v poněkud rozpačitém duchu. Moderátor je musí k otázkám tak trochu přesvědčovat.
První zdravotnice, která se k otázce odhodlá, se proto hlavy státu zeptá, jak se mu dnes daří. Na Pavlovi je vidět, že se z úsporného řečníka pomalu stává politickým rétorem a i s takovou otázkou si dokáže pohotově a uvolněně poradit.
Zaměstnancům nemocnice pak prozradí, že o jeho dobré zdraví se stará manželka, do které si rýpne i tím, že je prý v těchto situacích nehovorná. „Ona si to pak vynahradí doma.“
V celodenním programu prezidentský pár čeká ještě neveřejná návštěva továrny na výrobu nanovláken, od které se přesunou tramvají do Lidových sadů na besedu s veřejností.
