Petr Pavel je rok na Hradě. Sám přiznal, co dělá špatně

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se má prezident Petr Pavel po roce na pražském Hradě zamyslet, kde nedokázal dostát svým předsevzetím, zmíní vliv na domácí politickou scénu.

„Předsevzal jsem si, že budu moderátorem znesvářených, názorově rozdělených stran. Ale není to tak jednoduché, jak jsem si představoval. (…) V tomto vidím svoje původní ambice asi jako nejméně naplněné,“ uvedl pro Seznam Zprávy.

Právě Pavlovy schopnosti v domácí politice jsou největší otázkou, která se vznáší nad jeho prvním rokem prezidentování.

Už pár měsíců po nástupu do funkce bylo jasné, že jde o disciplínu, která prezidenta moc nebaví. Tým teprve stavěl, neznal politické finty a leccos se teprve učil za pochodu.

A zažil i pár veřejných nárazů do politické reality - ať už šlo o neshody se senátory ohledně jmenování ústavních soudců, nebo spor s koaličními politiky ohledně důchodové reformy. Zároveň zatím neprošlo schválení jeho klíčových témat, třeba manželství pro všechny nebo zavedení eura.

Všechny výhrady k personálním zmatkům v kanceláři nebo k ne zcela naplněným slibům o transparentním a otevřeném Hradu nicméně vypadají jako provozní banality ve srovnání s tím nejdůležitějším tématem dneška. Postojem k nedaleké válce.

Prezident Pavel je jasně na straně Západu, který aktivně pobízí k větší pomoci Ukrajině. A dokonce to byl on, kdo vymyslel plán, jak nakoupit chybějící dělostřeleckou munici pro napadenou zemi. Jde o větší množství, než poskytla celá EU dohromady.

Tyhle zásadové postoje a rozhodné činy ještě víc vyniknou ve srovnání s oběma předchůdci, Milošem Zemanem a Václavem Klausem, kteří přijímají a adorují hlavní Putinovy zastánce v EU - premiéry Slovenska Roberta Fica a Maďarska Viktora Orbána.

Ostatně právě na zahraniční politice, v níž se cítí silný, si Pavel zkoušel „osedlat“ i již zmíněnou domácí politiku. „Udělal jsem první pokus se zahraniční politikou, protože jsem očekával, že zahraniční politika nebude takovým jablkem sváru jako ta vnitřní,“ popisuje svou politickou strategii.

Naráží tak zatím na jedinou schůzku ve formátu Pavel-Fiala-Babiš, kterou se loni podařilo zorganizovat. Týkala se právě zahraniční politiky a její výstup shrnul prezident lakonicky slovy „nepoprali jsme se“.

Mezi řádky přiznává jistou naivitu v tom, jak jednoduše si představoval, že přiměje politiky z rozhádaných stran ke společnému konsenzu. „V moderaci politické diskuze vidím prostor pro zlepšení,“ říká při blížícím se výročí inaugurace prezident.

„Když se zaměřím na veřejnou debatu mezi vládou a opozicí na vnitropolitická témata, cítím, že to je minové pole, ve kterém se bude těžko hledat konsenzus. I tady se ale budu snažit hledat cesty, jen to možná bude trvat další dobu,“ dodává.

I v „minovém poli“ si ale Pavel za první rok našel několik oblíbených témat, která tlačí a na která dává důraz. Když si je vyjmenujeme, nelze si nevšimnout, že nápadně stejné motivy v politice prosazuje jedna z parlamentních sil - vládní hnutí STAN.

Nejsilněji to bylo vidět ve snaze udělat konkrétní kroky k přijetí společné evropské měny. Prezident Pavel nejprve v novoročním projevu vyzval politiky k tomu, že je načase zahájit kroky k přijetí eura. Následně ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák ze STAN přišel s nápadem na „zmocněnce pro přijetí eura“. Skoro to vypadalo jako koordinovaná akce.

Prezident se nápadně shoduje se Starosty i na dalších tématech. Naposledy to bylo vidět v neúspěšné snaze prosadit Istanbulskou úmluvu nebo plnohodnotné manželství pro všechny. Totožný je také důraz na hlubší evropskou integraci, na regiony a jejich rovnoměrný rozvoj, zelená témata nebo vzdělávání a problémy mladých lidí.

Je to jen náhoda? Předseda Starostů Vít Rakušan říká, že ano: „My jsme v prezidentské volbě oficiálně nepodpořili jednoho kandidáta - podpora našich členů se dělila mezi Danuši Nerudovou a Petra Pavla. S Petrem Pavlem se opravdu shodujeme v mnoha otázkách, ale v těchhle tématech a postojích se s ním shoduje i Danuše Nerudová. Ostatně i proto je na naší kandidátce do eurovoleb,“ říká Rakušan.

Bližší pohled ukazuje, že těch náhod je docela dost. Prezident Petr Pavel i hnutí STAN třeba mají stejné i některé sponzory a podporovatele v kampaních. Hnutí STAN s propagací pomáhají slovenské hvězdy na politický marketing, Michal Repa a Martin Burgr, kteří předtím v prezidentské kampani stvořili vítěznou strategii Petra Pavla.

A naopak, dlouholetý hlavní mediální poradce STAN Jan Němec zamířil opačným směrem - dnes pracuje v prezidentské kanceláři, v odboru vnitřní politiky.

Politolog Lubomír Kopeček z Masarykovy univerzity se domnívá, že jde o náhodu, neboť v jiných tématech nejde prezident Pavel zařadit do škatulky „středový liberál“, kam patří Starostové. Připomíná, že výkon prezidentské funkce umožňuje určitou flexibilitu při výběru témat.

„Nevidím jasnou a jednoduše zařaditelnou orientaci, která se dá dát do jedné kategorie. Třeba důraz na zbrojní výdaje, armádu či tvrdý postoj k Rusku jsou znaky spíš konzervativního jestřába,“ říká Kopeček. „Je otázka, co je efekt jeho vlastních názorů a co reflexe postojů některých skupin, které Pavla volily. Jeho podpora manželství pro všechny bych spíš dal k tématům, kde bere v úvahu vlastní voliče,“ dodává politolog.

Opozice naopak prezidenta kritizuje jako válečného štváče a zároveň mu vytýká, že nadržuje vládě. „Prezentuje se jako odvážný prezident, který se nebojí seskočit padákem, ale zároveň má strach se vymezit vůči neuvěřitelným vládním přešlapům, o kterých ví, že jsou za hranou,“ zlobí se místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček.

Zcela nekritičtí ovšem nejsou ani sami vládní politici. Asi nejvíc to bylo znát loni na sklonku léta, když prezident otálel s podpisem penzijní reformy. Což například šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová nazývá „poněkud obtížně pochopitelném lavírováním“.