S kancléřkou na Hradě. „Sklad alkoholu doplníme až po úrodě meruněk,“ říká

„Opravdu prosím, ať tu není přetopeno. Včera prezident neměl venku ani kabát. Při inauguraci bylo všude hrozně teplo, hlavně ve Španělském sálu. Takže spíš nižší teplotu. Máme vojáka, my to vydržíme,“ dává pokyny novopečená prezidentská kancléřka Jana Vohralíková pracovníkům hradního protokolu.

Je před osmou hodinou ráno, den po inauguraci prezidenta Petra Pavla, kterého čeká ostrý start: jmenování Petra Hladíka (KDU-ČSL) ministrem životního prostředí. Reportéři Seznam Zpráv sledovali nástup Vohralíkové do funkce vedoucí prezidentské kanceláře, kterou převzala po kritizovaném Vratislavu Mynářovi.

Potkáváme se s Vohralíkovou v její kanceláři, kterou předtím obýval právě Zemanův kancléř. Mimochodem: naposledy zde reportéři Seznam Zpráv dělali rozhovor s Mynářem v září roku 2020, kdy se jej vyptávali na jeho roli v kauze prodeje severomoravských dolů čínským investorům.

„Vstávala jsem před šestou, spíše jsem nemohla spát. Když jsem se v noci dostala domů po inauguraci, děti si se mnou chtěly povídat o dojmech. Přišlo mi, že jsem jak v nějakém filmu, že se mi to zdá celé. Dneska ráno jsem si při snídani říkala, že jsem si opravdu změnila život,“ líčí při cestě na zkoušku ceremoniálu jmenování ministra.

Generálky se účastní protokoláři Tomáš Šebesta i Tomáš Pernický, který se u Pavla stal šéfem hradního protokolu. Chodby se klikatí jako nepřehledné bludiště – zda by si cestu ze své pracovny pamatovala bez pomoci, si není jistá. V Trůnním sále, kde dojde ke jmenování Hladíka ministrem, se celý proces nacvičuje. Fyzicky ceremoniál zkouší poprvé, dosud ho procházeli spíše jen teoreticky.

„Tady paní kancléřka přečte svá slova. Pokud se nepletu, poprvé tak učiní žena-kancléřka. Pan prezident bude stát před obrazem, pan šéf protokolu mu podá jmenovací desky. Začne ceremoniál,“ pronáší protokolář Šebesta.

Zkouška trvá pět minut, vracíme se zpět dlouhými chodbami a točitým schodištěm do její pracovny. „Je to tu skoro na koloběžku, nachodíte kilometry. Za prezidenta Havla tu prý jezdila Bára Štěpánová (v letech 1990–1992 sekretářka Václava Havla, pozn. red.), na kterou jsem si při inauguraci několikrát vzpomněla. Po volbách dostal dokonce dvě koloběžky i pan prezident Pavel, tak uvidíme. Tomáši, choďte pomaleji, vy jste zvyklí, ale my noví ne,“ kárá se smíchem protokoláře.

Míjíme kancelář, kde v minulosti pracovali všichni porevoluční prezidenti. Nová hlava státu tu čest ještě neměla. „Prezident tu ještě vůbec nebyl. Byl jen v salonku, kde jsme se připravovali na inauguraci. Bydlení se také ještě neřešilo. Všecko začneme řešit příští týden,“ podotýká Vohralíková, která plánuje do práce ráno vyrážet částečně pěšky a městskou hromadnou dopravou.

Janu Vohralíkovou, která v minulosti působila ve vedení Ministerstva informatiky a na Hrad přišla z pozice kancléřky Senátu, čeká v nové roli náročná agenda.

Personálně potřebuje nastavit tým prezidentské kanceláře a usadit na Hradě vybrané osoby, které si Pavel přivádí ze svého volebního týmu. Její předchůdce ji představil důležitým ředitelům prezidentské kanceláře, která čítá zhruba 100 zaměstnanců. K tomu kancelář zodpovídá i za Správu Pražského hradu, kde pracuje přibližně 300 lidí, a Lesní správu Lány s dalšími 80 zaměstnanci.

Plošné zemětřesení nová kancléřka neplánuje. „Chci zdůraznit, že nechystám velké propouštění. Už tak tady panuje děs a hrůza, že budeme ve velkém propouštět. Není tomu tak. Proto v pátek dopoledne máme sraz se zaměstnanci, kterým chceme říct: ‚Jsme tu noví, ale kdo chce jít s námi, půjde dál,‘“ líčí.

K těm stávajícím přibere kancléřka několik lidí z týmu prezidenta Pavla – ať už jde o mluvčí Markétu Řehákovou, šéfporadce Tomáše Richtera, organizátorku Lindu Jozwiak Kopeckou, budoucího šéfa politického odboru Tomáše Lebedu, či bezpečnostního experta Radka Hokovského. Právě on během našeho rozhovoru Vohralíkové přináší jmenovací dekret budoucího ministra životního prostředí.

„To se děje běžně, že nový prezident si přivede své lidi, se kterými myšlenkově souzní. Toto bychom chtěli vyřešit nejpozději během dubna. Chystám i organizační obměnu, protože je třeba dostat pod kontrolu příspěvkové organizace tak, abychom já i příští kancléři viděli do jejich fungování a měli možnost na ně dohlédnout. Takovou organizační změnu chci udělat zhruba v květnu,“ plánuje Vohralíková.

Přála by si, aby se postupně do prezidentské kanceláře hlásili mladší lidé, kteří by přišli s novými trendy a doplnili ve spolupráci své starší, zkušenější kolegy.

„Státní správu čeká generační obměna. Nemám nic proti starším úředníkům, ale je třeba je doplnit a spojit s mladšími s novým přemýšlením. V Senátu jsem měla řadu mladších ředitelů, lidí, kteří přišli zvenku. Musíte je ‚zblbnout‘, dát jím cíl, protože pak peníze nejsou tím nejdůležitějším či jediným, podle čeho se rozhodují práci ve státní správě přijmout,“ popisuje Vohralíková své cíle.

Na začátku ale bude muset „vyztužit“ i svou kancelář – Mynář jí v sekretariátu zanechal jedinou pracovnici. „Pan Mynář mi řekl, že tu zůstane jedna paní. Ostatní odešli, klíčové pozice jsou uvolněné. Kolik lidí odešlo v nižších pozicích, zatím v tuto chvíli nevím, teprve to zjistím,“ přiznává.

Co plánuje zvětšit, je i šatní skříň. Ta po jejím předchůdci je prý nedostatečná. „Potřebuji toho mraky. Pan Mynář tu měl jednu docela úzkou skříň, to mi ale stačit nebude. Zatím to mám v Senátu, ale postupně si vše navezu. V Senátu jsem byla překvapená, kolikrát denně jsem se převlékala, tady to bude podobné. Musíte mít různé šaty na různé typy akcí,“ uvedla.

Její předchůdce Vratislav Mynář své působení na Hradě zprofanoval prolínáním politiky a byznysu, kdy prezidentskou kancelář často používal pro své obchodní zájmy. Seznam Zprávy v uplynulých dnech podrobně popsaly, jak Mynář využíval hradní majetek v Osvětimanech nebo jak ve velkém lovil v Lánské oboře.

Na otázky, zda na dveřích kanceláře zůstaly kliky a v klenotech drahokamy, a ne sklo, se Vohralíková trpce usměje. „Jsou to pro mě nepochopitelné věci, je to jiná sféra přemýšlení,“ říká k Mynářovým kauzám, které vyplouvají neustále na povrch.

„Víte, všechno je tady majetkem Správy majetku Pražského hradu. Má to jedno ‚ale‘. Prezidentská kancelář disponuje majetkem ve výši 27 korun. Schválně: víte, co to je?“ ptá se kancléřka. „Korunovační klenoty, které mají nevyčíslitelnou hodnotu. Je jich 27 kusů, každý je formálně za korunu, protože cena se nedá určit,“ popisuje.

Za Mynářovými kauzami chce udělat resumé. Zatím však disponuje jen předběžnými závěry Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), proti kterým prezidentská kancelář pod vedením Mynáře podala námitky.

„Zatím jsem jen zběžně viděla stanoviska NKÚ k vypořádání, což mi před pár dny předával pan Mynář. V několika případech NKÚ kanceláři vyhověl. Čekáme na závěrečnou zprávu NKÚ, což bude klíčový dokument. Podle toho se ukáže, co se tu všechno dělo,“ líčí kancléřka.

Situaci podle ní znepřehlednil soukromý audit, který zadal u společnosti BDO Audit v lednu Mynář. „Pro mě je ale jako vrcholný partner NKÚ. Nastal by asi problém, pokud by ve zprávě NKÚ nebyla zjištění, ke kterým došel audit BDO. Pokud v auditech vzniknou bílá místa, objednám další kontrolu. Nechci se ale donekonečna babrat v minulosti,“ popisuje Vohralíková.

Prezidentská kancelář pod vedením Mynáře minulý týden podala trestní oznámení mimo jiné kvůli téměř prázdnému skladu alkoholu na zámku v Lánech. Kdy se sklad doplní? „To je dobrá taškařice. Není to alkohol, který by se nakupoval v Makru a na někoho vykazoval. Na Hradě a v Lánech jsou obrovské sady meruněk a broskví, tady se pálil alkohol. Kdy to doplníme? Asi až s novou úrodou. Taky bych byla ráda, kdybychom dostali nějaké meruňky i k jídlu,“ líčí Vohralíková.

Vědělo se, že Zeman se rád napije vína a becherovky. Vohralíkové se nedávno stala „alkoholová příhoda“ s prezidentem Pavlem.

„Mám kamaráda, který s oblibou dává dárky, že občas opravdu zíráte. Nedávno jsem od něho dostala nepopsanou krabici s dovětkem, ať ji otevřu, až budu potřebovat vzpruhu. Nechala jsem si ji v Hrzánském paláci. Jenže krabici si odvezl pan prezident. Říkala jsem holkám, ať to stáhnou, že vůbec nevím, co v krabici je, aby z toho nebyl prů*er,“ vypráví.

Co si Pavel rozbalil? „Otevřel krabici a zjistil, že v ní je kvalitní rum. ‚Aha, paní kancléřka má ráda rum, to je dobré,‘ říkal pak. Já ale jinak tvrdý alkohol příliš nepiju,“ směje se Vohralíková.

Pozice prezidentského kancléře je jednou z nejsledovanějších pozic domácí politiky. Když do funkce nastoupila, dala si jeden velký cíl. „Na mě to dolehlo při inauguraci, kdy jsem si říkala: ‚Bože, hlavně to nezvorej!‘“