Omezit nejstarším právo být volen? Případ Biden otvírá i české tabu

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to otázka, která doposud veřejným prostorem neputovala vůbec, nebo jen nesmírně opatrně: Neměla by být stanovena horní věková hranice, do kdy člověk může kandidovat na vysokou politickou funkci?

„Je to citlivé téma, o kterém se my politologové z celého světa bavíme, ale zatím neformálně, nikoliv systematicky a vědecky,“ říká Jakub Lysek z katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci. „A předpokládáme, že do 20, 30 let se to minimálně v zemích s prezidentskými systémy zavede. Lidé se díky čím dál lepší zdravotní péči budou sice dožívat vysokého věku, ale už jim nebudu fungovat kognitivní funkce.“

Taková změna –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zatím ji nikdo oficiálně nenavrhnul –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ by musela projít testem u Ústavního soudu. Třeba český ústavní systém má letitou zkušenost jen s dolní věkovou hranicí. A je to docela pestrá směs čísel: Na obecního a krajského zastupitele smějí lidé kandidovat od 18 let, na poslance a do europarlamentu od 21, na senátora a prezidenta mohou pomýšlet až od 40 let.

Naopak horní se až na naprosté výjimky považuje za diskriminační. „Ústavní soudci by se u toho hodně zapotili. Dokonce i antidiskriminační zákon stanoví, že diskriminací není podmínka minimálního věku, o maximálním věku raději mlčí. Prolomit toto zažité vnímání u základního politického práva volit by vyžadovalo poměrně originální, možná i odvážnou argumentaci,“ říká advokát Petr Suchomel, který se zabývá ústavním právem.

I v Česku se v souvislosti s věkem, kondicí a špatným zdravotním stavem debatovalo v několika případech vrcholných politiků. A jestli jsou schopni vykonávat svůj úřad. Ve všech případech šlo o politiky, kterým bylo přes 70 let.

Nejviditelnější byl případ prezidenta Miloše Zemana, který v říjnu 2021 ve svých 77 letech zkolaboval a skončil na několik týdnů v nemocnici. Hrad tajil, co přesně s prezidentem je. Protože zrovna bylo po sněmovních volbách, kdy hlava státu hraje klíčovou roli při formování nové vlády, vyvolávalo to docela velké obavy. Senátoři se proto ptali ošetřujících lékařů, zda je prezident schopen vykonávat funkci, což Zeman později označil za „spiknutí“ a pokus sesadit ho.

Omezení vykonávat volenou funkci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ což je v rozporu s tradiční mužskou ješitností a neschopností připustit, že na něco nemám –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ veřejně přiznali jen dva čeští politici. Prvním byl Karel Schwarzenberg z TOP 09, který byl poslancem do 83 let, což je český rekord. Funkci opouštěl se slovy, že už dál nemůže být aktivní v politice, protože „pajdá a špatně slyší“.

Druhým pak senátor František Čuba od Zemanovců, který se ovšem funkce vzdal v 82 letech až po několikaměsíčním nátlaku veřejnosti a některých kolegů. K rezignaci ho dokonce musel vyzvat i tehdejší předseda Senátu Milan Štěch poté, co měl Čuba rok a půl trvající absenci v horní komoře.

Aktuálně nejstarším aktivním politikem je osmdesátiletý Bohuslav Svoboda z ODS. I on čelí kritice, že funkci primátora Prahy nedělá naplno, což ovšem nemusí být dané jen věkem a kondicí, ale také skutečností, že Svoboda se nechce vzdát dalších funkcí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zároveň je poslancem a lékařem na gynekologické klinice.

„Samozřejmě zcela legitimní otázka zní, když je pasivní volební právo, které znamená, že občan smí kandidovat a být volen, omezeno zdola, proč by nemohlo být i shora? U nás je to tabu, i když třeba u soudců a žalobců tohle omezení máme. V Americe se už tahle debata vede, a docela logicky, protože prezident USA je pod obrovským tlakem,“ říká politolog Ladislav Mrklas z Cevro Institutu.

Omezení u soudců a žalobců, kteří podle zákona musí skončit ve funkci v roce, kdy dovršili 70 let, se vztahuje k výkonu povolání. Zatímco právo být volen je základním občanským právem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ možností podílet se na správě věcí veřejných, což je jeden ze základních znaků demokracie.

Ústavní soud se v roce 2022 zabýval stížností několika soudců, kteří odchod z justice v 70 letech považovali za diskriminační. Ústavní soudci návrh na zrušení hranice zamítli –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ paradoxně pro ně samotné takové omezení neplatí. Ostatně Pavel Rychetský opouštěl křeslo předsedy Ústavního soudu loni v srpnu ve svých 80 letech.

Stejně jako v Česku omezení práva kandidovat horní věkovou hranicí ve světě neexistuje –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ až na výjimky. Desítky let už tohle pravidlo funguje v katolické církvi, kde je každý biskup povinen poslat do Vatikánu rezignaci, jakmile dosáhne 75 let. A je na papeži, zda ji přijme.

Věkové omezení funguje i v sousedním Bavorsku, největší německé spolkové zemi. Tam si to zkoušeli zatím jen v komunální politice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ placeným starostou se nemůže stát nikdo starší 65 let, i když kandidovat na zastupitele může. Zabýval se tím i tamní ústavní soud, podle něhož je tahle bariéra ústavně konformní.

Politolog Lubomír Kopeček nevěří tomu, že se omezení práva kandidovat pro nestarší někdo vážně navrhne. Připomíná, že volební právo se za posledních sto let z hlediska věku všude rozšiřovalo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ snižovala se věková hranice a nikdy to nešlo obráceně.

„Představa individuálního přezkušování duševní způsobilosti při určitém věku je pak mimo realitu praktické proveditelnosti. Jinak máme v českých zákonech nemožnost volitelnosti v případě omezení způsobilosti k právním úkonům, což určitá pojistka už je,“ říká Kopeček. „Navíc u Bidena každý vidí, jak na tom je, takže si to může každý volič vyhodnotit.“

Podobně argumentuje politolog Petr Jüptner, podle něhož demokracie počítá s tím, že voliči i kandidáti nejsou dokonalí. „Pochybnosti ohledně schopnosti plnohodnotně vykonávat funkci musí posoudit voliči. Takhle bychom mohli vymýšlet další omezení, nejen věk. A kde to skončí?“

Socioložka Lucie Vidovićová, která se zabývá sociologií věku, stárnutím a věkovou diskriminací, nicméně upozorňuje, že limity v tomto ohledu v zásadě nejsou. To, že věková diskriminace nebo také ageismus není v Česku tak velké tabu jako v jiných zemích, přisuzuje mimo jiné předlistopadové minulosti.

„Ta nechuť může být podpořená i neblahou zkušeností s komunismem jako určitou gerontokracií, kde se objevovala smetánka starších šedivých mužů, kteří rozhodovali o naší budoucnosti,“ popisuje socioložka. Na druhou stranu připomíná, že společnost se už mohla se svou historií vyrovnat.