Článek
Inflace je rekordní, rozpočtové deficity obří, rostou dluhy a ekonomika vstoupila do recese. Fialova vláda má za sebou energetickou krizi a uprchlickou vlnu z války a teď je před ní klíčový rok, kdy má plnit zmíněné domácí úkoly. Dát dohromady rozvrácené veřejné finance.
A začíná zostra – sněmovní bitvou o důchody, největší a nejrychleji rostoucí státní výdaj.
Vidíme explozi výdajů na důchody, které se mají už popáté během dvou let zvyšovat. To, že chcete jejich růst přibrzdit, je možná odvážné, ale dělat to narychlo přes stav legislativní nouze, když není žádná živelná pohroma, je přece nevkusné a křečovité, uznejte?
Je to jediná možnost, kdybych měl jinou možnost, tak to uděláme jinak. Protože opozice veřejně deklarovala, že nevyhoví naší žádosti, abychom zkrátili legislativní lhůty k projednávání a udělali to rychleji. Tak nemáme jinou možnost, než to udělat v rámci legislativní nouze.
To nebezpečí, že opravdu nadproporčně začnou růst důchody a bude to vytvářet vyšší základnu a problémy pro další kroky, to tady je. A my musíme na vývoj reagovat. Myslím, že to je reakce odpovědná.
Že se inflace utrhla a bude to podle zákona vyžadovat mimořádnou valorizaci penzí, víme přece nejméně rok. Proč jste tedy se záchranou brzdou čekali na poslední chvíli? Upřímně – bylo to kvůli prezidentským volbám?
My jsme počítali s tím, že proběhne červnová mimořádná valorizace, ale že bude někde mezi 15 až 20 miliardami. Dokonce pan ministr Jurečka ještě v prosinci říkal, že očekáváme růst důchodů o 700 až 900 korun v průměru. A to je něco, do čeho jsme nechtěli zasahovat. Ale nikdo nepředpokládal, že dojde k takovému skoku kvůli inflaci. Nárůst průměrného důchodu kolem 1800 korun, což si vyžaduje jen letos skoro 35 miliard a příští rok 60 miliard. A to nás vede k tomu, že do toho musíme zasáhnout.
Opozice samozřejmě mluví o okrádání důchodců. Máte nějaký plán, jak penzisty přesvědčit, že jde o nezbytný krok? Z některých reakcí je vidět, že mnozí to chápou.
Je potřeba říct, že nerušíme valorizační mechanismus. Penze rostou dál. Pokud projde náš návrh, tak v červnu v průměru o 780 korun, a tím dosáhneme 20 tisíc průměrného důchodu. Během extrémně krátké doby – jednoho a půl roku – vyskočil důchod z 40 na 50 procent průměrné hrubé mzdy. V případě čisté mzdy jsme někde na 65 procentech. Takže nikdo nemůže říct, že nezvyšujeme penze, že nepřidáváme seniorům. Jen upravujeme parametry, aby se to skokově neutrhlo.
Cítíte problém s rychlým růstem důchodů i jako riziko pro mezigenerační solidaritu?
Děláme to samozřejmě nejen kvůli státnímu rozpočtu, ale i kvůli nějaké mezigenerační solidaritě. Někdo to platí, systém musí být udržitelný. Já jsem pevně přesvědčen, že senioři si zaslouží peníze, které se navyšují v souladu s inflací, ale nemůže to být nad rámec toho, co je přijatelné nebo co je rozumné. Proto do toho zasahujeme.
Nemáte obavu, že kvůli rychlému způsobu schvalování vám to nakonec shodí Ústavní soud, který nedávno řekl, že stav legislativní nouze nelze použít v každém momentě?
Nelze, ale tady ty důvody jsou. Jde o obrovské finanční prostředky. Nejde jen o letošní červen, ale to zvyšuje základ pro všechny další valorizace a všechno, co se týká penzí. Je správné do toho zasáhnout. Ale ještě bych řekl, že to není izolovaný krok. Současně připravujeme obecnou úpravu valorizačního mechanismu v rámci debaty o změnách důchodového systému, ty kroky budou následovat. Ale teď musíme reagovat na situaci, která nastala nečekaně, že je vysoká inflace.
Přibrzdění letošní valorizace je jedna věc, ale co samotná koncepční důchodová reforma, kterou jste slibovali a vaši voliči očekávají? Jak jste s ní daleko a co bude obsahovat?
Za prvé bych chtěl říct, že dnešních padesátníků, lidí, kteří se blíží do důchodu, se to nedotkne. Druhá věc je, že těch možností není nekonečně mnoho a musíme debatovat o odchodu do důchodu, o tom věku. Ve veřejném prostoru se objevuje spousta nápadů, ale nic není v tuto chvíli politicky schváleno.
Ta debata se vede, je dobře, že se vede, ale je zbytečné se bavit o tom, jestli někdo půjde do důchodu v 67 nebo v 68, nic není schváleno. Jen se vede odborná debata a čeká nás politické rozhodnutí, abychom si vzali ty návrhy a řekli, jakou cestou jdeme.
Debata se vede už roky, zasedala spousta komisí a mezi tím se celý systém nezadržitelně řítí do zdi, což je spíše kritika předchozích vlád.
Teď se nebudu vracet k druhému pilíři, který byl za Nečasovy vlády před deseti lety jediným relevantním pokusem o důchodovou reformu a který byl Sobotkovou vládou zrušen. My dobře víme, že když nic neuděláme, tak za chvíli ten dluh na důchodovém účtu bude takový, že nepůjde zaplatit. Letos je to 17 miliard a postupně to roste, takže třeba už ve 40. letech budeme někde kolem 300 miliard ročně v deficitu. A to nejde zaplatit.
Dobře, ale zvažujete i nějaká kreativnější řešení než jen zvýšení věku pro odchod do penze? Že by si lidé víc spořili, nebo šli do nějakého zkráceného důchodu a zároveň ještě částečně pracovali a stát je motivoval?
My jsme odhodláni tu úpravu důchodového systému udělat. A všichni, pět koaličních stran. To, že to jednoduché není a že všechno má své politické náklady, o tom se asi nemusíme bavit. Je nám jasné, že vůbec žádná z těch úprav, kterou musíme udělat, není populární sama o sobě.
Nikdo dnes nedokáže dokonale odhadnout, jaké bude chování dnešních třicátníků. Do jaké míry tyto generace budou mít naspořeno, do jaké míry budou třeba připraveni pracovat delší dobu, sami od sebe. Jaký bude vůbec způsob práce za 35 let, to se odhadnout nedá.
Když se změny nebudou týkat dnešních padesátníků, tak je zřejmé, že nás ten náraz do zdi po roce 2030, až půjdou do penze silné populační ročníky, stejně čeká, ne?
Myslím, že náraz do zdi nenastane. Podle mě jde o to, abychom dobře vybrali tu zatáčku a musíme to udělat tak, abychom v ní nejeli smykem. Já myslím, že u toho důchodového systému je důležitá určitá stabilita a vlastně i důvěra těch lidí. Proto já bych opravdu nepřipustil, abychom zasahovali do toho už nastaveného mechanismu, do toho roku 2030. Tam je nějaké opravdu očekávání, lidé si mohli už spočítat, kdy půjdou do penze a co to znamená.
Ale bavit se o tom, že upravíme odchod do důchodu a nějaké parametry někomu, komu je teď 35, tak je přijatelné, má šanci se na to připravit a podle toho nějakou svoji životní strategii odvíjet.
Jak utáhnout rozpočet
Kromě penzí chcete snižovat deficity státního rozpočtu. Chystáte balíček ve výši 70 miliard korun, ze dvou třetin to mají být škrty, z jedné třetiny více daní. Ptám se na daně – jaké zvýšíte nebo nově zavedete?
Čeká nás v pětikoalici teprve debata během jara, ta politická debata. Tam se teprve ukáže, k čemu je kdo připravený a není. Musíme to vybalancovat z pohledu ekonomického i sociálního smíru. Nejsme schopní nalézt opatření, které je bezbolestné.
Co bych nechtěl překročit a co je pro mě důležité, že nechceme zvýšit celkové daňové zatížení. Navzdory tomu, co se kde objevuje, tak nechceme. Máme tu určitý prostor, protože my jsme snížili to daňové zatížení během prvního roku zhruba o 30 miliard.
A kde ten prostor je? Ekonomové nejčastěji mluví o majetkových daních.
Já se teď nebudu vyjadřovat k jednotlivým návrhům, mimo jiné i proto, že musím debatu dovést k nějakému politickému výsledku. Takže těch nápadů, co se tady objevují, je opravdu celá řada. Musím říct, že naprostá většina z nich má nějakou racionalitu. Má to nějaké odborné zdůvodnění. My to musíme zasadit do nějakého celku a do něčeho, co je pro společnost únosné a co zohledňuje všechny další aspekty.
Trochu z vašich slov cítím, že pět stran zastupující různé voličské skupiny s rozdílnými zájmy a s nepřekročitelnými mantinely se bude těžko shodovat, že?
A současně to může přinést lepší řešení. Paradoxně ano. Není pochopitelně jednoduché dát dohromady zájmy pěti politických stran, které reprezentují nějaké skupiny voličů, na druhé straně zase ta šíře té vládní koalice by měla garantovat to, že nedojde k takovým rozhodnutím, která jdou proti širšímu zájmu střední třídy. My musíme najít nějakou rovnováhu a rozložit opatření na všechny.
Vy jste si jednou povzdechl, že největším překvapením po usednutí do křesla premiéra pro vás bylo zjištění, že stát nemá data. Vynakládáte dva biliony korun a přesně nevíte, co se s nimi děje. Jaké to má vlastně důsledky?
To mě samozřejmě překvapilo, stejně jako nízká analytická schopnost státu. A to má prostě závažné důsledky. Jestli tady existuje spousta dat někde obecně v prostoru, ale stát s nimi není schopen pracovat ani mezi jednotlivými složkami ta data sdílet, tak si myslím, že něco v pořádku není.
Uvedu příklad. Kdybychom třeba věděli, že paní Müllerová má nízkou penzi a prudce jí vzrostly náklady na energie, tak jsme schopni na ni zacílit nějaké opatření. Ale my taková data prostě nemáme.
Takže to byl šok pro pravicovou vládu, která přišla chytře a adresně rozdělovat peníze potřebným, aby zjistila, že státní aparát to neumí?
Ale rozdíl mezi populisty a námi je ten, že z toho neobviníme celý svět, ale snažíme se to změnit. Třeba zrovna příklad toho Ministerstva práce a sociálních věcí je dobrý, protože tam pod vedením Mariana Jurečky opravdu došlo k řadě úprav směrem k elektronizaci a k tomu, že se minimálně pro lidi zjednodušily žádosti o sociální dávky. A současně ten stát získává lepší přehled. Ale musí se v tom pokračovat dál.
Ano, někteří ministři se sami snaží pohnout s digitalizací, ale primárně to má na starost vicepremiér Ivan Bartoš. Vytkl jste mu jako premiér, že to nejde tak rychle, jak jste si představoval?
Ne, já myslím, že se musí dělat obě věci naráz. To znamená, na jedné straně budovat nějaký ten celek, což je digitální agentura. To je cesta, které pan vicepremiér věří, že povede k výsledku. Já bych nepoužil větu, že se musí budovat digitální agentura, ale obsah je důležitý. Současně se musí pracovat na jednotlivých rezortech, bez toho to ani nejde. A do roku 2025 by tyto věci měly být propojeny a měly by fungovat. To si myslím, že je důležité. Tam se pak ukáže, jestli ta cesta, kterou jsme šli, byla správná a byla dostatečně rychlá, aby to fungovalo.
