Nenecháme se vydírat, vzkazuje Síkela uhlobaronům

Ještě na začátku loňského roku bylo Česko téměř stoprocentně závislé na dovozu plynu z Ruska. Po vypuknutí války na Ukrajině je to téměř nula. Česko si zajistilo alternativní zdroje.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že si neumí představit, že bychom s Ruskem, které válku rozpoutalo, v dohledné době obnovili obchodování.

Česká vláda by podle něho naopak měla zajistit alternativní možnosti zajištění energetických surovin. Podporuje zisk podílu v polském terminálu na zkapalněný plyn a výstavbu česko-polského plynovodu Stork II, o kterém by vláda měla rozhodnout do konce října. „Jsem příznivcem záložních mechanismů. S ohledem na to, co jsme zažili loni i letos, souhlasím s tím, že bychom měli mít další kapacity energetického propojení,“ uvedl Síkela v rozhovoru.

V něm popsal i okolnosti nedávné mediální přestřelky s miliardářem Danielem Křetínským ohledně ovládnutí tuzemského provozovatele plynovodů.

Řekl také, že se nenechá tlačit do kouta v tématu uzavírání uhelných elektráren.

Šéf ČEZ Daniel Beneš v rozhovoru pro Seznam Zprávy upozornil (podobně jako například podnikatel a vlastník uhelných elektráren Pavel Tykač), že za dva roky se kvůli ceně emisních povolenek uhelné elektrárny dostanou do ztráty. Řekl, že stát by k tomu měl zaujmout nějakou pozici. Víte jakou?

Rozhovor jsem si se zájmem přečetl. Malinko mě překvapil tón rozhovoru, protože když u mě pan ředitel Beneš před týdnem seděl v kanceláři, mluvil poněkud optimističtějším tónem.

Jsem si vědom, že provoz některých uhelných elektráren se od roku 2027, možná 2028, nemusí kvůli cenám povolenek vyplatit. O problému spolu mluvíme. Na druhé straně nemáme v Česku jen uhelné elektrárny, které patří panu Tykačovi, máme i modernější elektrárny v portfoliu ČEZ. A máme dostatek času na dostavění kogeneračních jednotek.

Máte konkrétní plán?

Máme připravený plán, jehož součástí ale určitě není to, že se necháme kýmkoliv vydírat. Za uplynulé dva roky jsme zažili mnoho dramatických nostradámovských předpovědí o tom, jak u nás všechno špatně dopadne. Myslím, že to byl právě pan Tykač, kdo říkal, že v případě ukončení dodávek ruského plynu nastane v České republice revoluce. Diskuse o konci uhlí mi teď připadne podobně hysterická. Jsme si problému vědomi, víme, kolik jsme v případě nutnosti schopni dovézt elektřiny.

Jednou z možností je dostavba dalších plynových elektráren, na které budeme potřebovat možná další trubky. O to je důležitější, že stát teď získal pod kontrolu NET4GAS, která v Česku provozuje plynovody a předávací stanice. Pokud bude potřeba dostavět novou trubku k plynové kogenerační jednotce, která bude vyrábět elektřinu i teplo, nebudeme se muset dohadovat s nějakým miliardářem či oligarchou o tom, kdo to za kolik postaví.

Takže to, před čím varuje šéf ČEZ Beneš nebo podnikatel Tykač, považujete za nátlak?

O mně se ví, že na tlak reaguji protitlakem. Neberu to tak, považuji to za určitý folklor, který se tady v uplynulých letech rozšířil jako způsob, jak vládu donutit k dotování nějakého soukromého byznysu. V některých zemích je takové chování asi přirozené, když se podíváme na chování západních akcionářů NET4GAS, nelze říct, že je to čistě specifikum Česka nebo východní Evropy. Firmy jsou založené na vykazování čistého zisku, energetická bezpečnost či zachování sociálního smíru z hlediska dostupnosti cen energií pro ně v těchto úvahách mohou být druhořadé.

Co ale bude stát dělat, pokud se uhelné elektrárny začnou za chvíli zavírat?

Jak jsem řekl, o problému s uhlím víme. Snažíme se ukončit uhlí do roku 2033, čemuž podřizujeme naše kroky. Pokud by měl nastat nedostatek elektřiny z titulu dříve odstavených soukromých uhelných elektráren, budeme připraveni.

Není ale možné, aby ti, kteří tady dlouhé roky lobbovali za to, aby nedocházelo k modernizaci elektřiny či k rozvoji obnovitelných zdrojů, nyní toto zaostávání využívali k tomu, že budou stát tlačit do toho, aby jim začal dotovat jejich byznys. Takovému tlaku podléhat nechci.

Ve vládě jste odsouhlasili ovládnutí provozovatele tuzemských plynovodů NET4GAS. Máte v plánu získat kontrolu i nad zpracovatelem ropy a výrobcem pohonných hmot, společností Orlen Unipetrol?

Klidně sem dejte do závorky poznámku, že jsem se smál. Cílem naší vlády není vyvlastňování energetických aktiv. Měli jsme jednání s Unipetrolem, z nichž některá byla vyhrocenější. Chtěli jsme, aby se k této firmě na českém území chovali se zodpovědností odpovídající tomu, že jde o firmu, která má strategický význam pro naši zemi, a jako kdyby nešlo o firmu českou, ale o firmu polskou.

Spolupráce s Unipetrolem je zásadní z hlediska energetické bezpečnosti České republiky. Rafinerie v Litvínově umí zpracovávat jen ruskou ropu, proto je v tuto chvíli potřeba vyzkoušet nové směsi, které by se zde daly zpracovat tak, abychom se zbavili závislosti na ruské ropě.

Příští rok se dokončí projekt rozšíření ropovodu TAL a my díky tomu budeme moci přestat odebírat ruskou ropu z ropovodu Družba. Po mnoha dohadech, co kdo v rámci těchto změn zaplatí, jsme s Unipetrolem našli řešení. A já mám velkou radost, že jsem od nich dostal pozvání na zahájení testování zpracování nových směsí v litvínovské rafinerii, což bude další krok ve zbavování se závislosti na ruské ropě.

Ještě k tomu nákupu plynovodů NET4GAS. Před několika dny jste v rozhovoru pro deník Financial Times hovořil o prolínání byznysových a mediálních zájmů finančníka Daniela Křetínského, který také jevil zájem o koupi. Stejně jako vláda, ve které jste byl vy tahounem nákupu společnosti NET4GAS. Jak jste kritické články o vás v jeho médiích vnímal?

Samozřejmě když se v titulcích novin dočtete, že jste někoho okradl o desítky miliard korun, tak to není příjemné. Já bych to celkem skousl, ale nebylo to příjemné čtení třeba pro příslušníky mé rodiny. Osobně deník Blesk nečtu, byl jsem na články upozorněn mým okolím.

Dnes se ukazuje jako zjevné, mimo jiné na základě hodnocení nezávislých novinářů, že míra pozornosti věnovaná mé osobě byla velmi nestandardní. Majiteli Blesku panu Křetínskému bylo vytýkáno, že dané médium nepřiznalo střet zájmů.

Jednal jste s Danielem Křetínským o dané transakci?

Žádné oficiální jednání mezi mnou a panem Křetínským neproběhlo. Když se na to podívám z hlediska toho, co se odehrálo, žádné jednání s panem Křetínským k danému tématu a asi ani jednání na jiné téma v brzké době neplánuji.

Registroval jste jeho zájem o společnost NET4GAS?

Vnímal jsem to tak, že zájem má. Transakci do detailu znám, jednal jsem osobně s bývalými akcionáři NET4GAS a neměl jsem pocit, že by mezi nimi a panem Křetínským k nějaké dohodě došlo. Disponuji ale pouze neoficiálními informacemi, tak to nechci více komentovat.

Ministr financí Zbyněk Stanjura před několika dny v České televizi řekl: „Myslím si, že u nízkého napětí bude stejná cena elektřiny jako nyní. Nikomu se nezvýší výrazně cena, průměrné zvýšení bude nula.“ Souhlasíte?

Možná jsem ve svých odhadech a prohlášeních, že by ceny energií pro domácnosti mohly vzrůst až o 10 procent, opatrnější. Vše bude silně záviset na tom, do jaké míry bude klesat silová složka ceny elektřiny.

Výroky svých vládních kolegů interpretuji tak, že oni věří ve výraznější pokles této silové složky. S tím, že tento výraznější pokles vykompenzuje nárůst ceny z titulu znovuzavedení poplatku za obnovitelné zdroje a nárůstu regulované části energií.

O jaká data se opíráte?

Opravdu bych si přál, aby měli pravdu oni, a nikoliv já. Jsem zvyklý vycházet z dat odborníků, což jsem udělal i v tomto případě, a měl jsem k dispozici stejná data jako kolegové. Svůj odhad jsem konzultoval nejen s ERÚ, ale i s dalšími odborníky z trhu. Stále se proto držím svého odhadu, že pro domácnosti může cena energií vzrůst až o 10 procent.

Jak s cenami energií zamává válečný konflikt mezi Izraelem a palestinským teroristickým hnutím Hamás?

Znovu podotýkám, že jde o odhad, který vycházel z nižších cen neregulovaných částí energií. To znamená z cen z doby před bezprecedentním útokem teroristů Hamásu na Izrael, který vyhnal nahoru cenu plynu a tím i elektřiny. Kdybych ten odhad dělal dnes, tak bych podle míry eskalace toho konfliktu ten odhad zdražení o 10 procent možná posunul ještě o něco výš. Trhy jsou velmi nervózní a na jakoukoliv negativní zprávu reagují okamžitým nárůstem.

Dneska se plyn prodává za 50 eur za megawatthodinu, což je o polovinu dráž, než tomu bylo v červnu. U elektřiny je nárůst sice menší, ale provázanost ceny plynu a elektřiny zůstává. Je jen otázkou, kdy se elektřina pohne směrem za cenou plynu.

Vláda se nedávno shodla na konsolidačním balíčku, který má zlepšit kondici státního rozpočtu. S ministrem financí jste se střetli o poplatek za obnovitelné zdroje, který mají opět platit odběratelé, a nikoliv stát, jako tomu bylo v uplynulých měsících. Berete to jako politickou prohru?

Ministr financí velmi dobře splnil svou roli, protože koalice se dohodla na maximálním deficitu. Já jako ministr průmyslu a obchodu, nikoliv ministr průmyslníků a obchodníků, musím primárně hájit zájmy svého resortu. Z toho pohledu bych na základě dat, která jsem měl dopředu, považoval za nevhodné jít ode zdi ke zdi.

Od plošné podpory napříč skupinami zákazníků ve výši přes 110 miliard jít na 10 miliard korun. Brždění ze 110 kilometrů na nulu je velmi nepříjemné, proto jsem navrhoval alternativní varianty. Je třeba si říct i to, že těch 10 miliard je zákonná povinnost státu vycházející z toho, že jednotliví zákazníci mohou zaplatit maximálně 490 korun bez DPH, což vychází na 599 korun za megawatthodinu.

Ve finále i díky rozdílným pohledům na budoucí vývoj cen elektřiny se mi nepodařilo ostatní kolegy přesvědčit o tom, abych svůj návrh prosadil. Proto jsem o finálním rozhodnutí o poplatcích za obnovitelné zdroje nehlasoval, ale v kontextu s prioritami jako bezpečnost nebo potřebu zachovat pro oblast školství to chápu.

Nemohlo hrát roli i to, jak velké firmy a podniky v posledních letech hrozily, do jak hrozivé situace se ženou, jak budou muset propouštět, aby se teď ukázalo, že loni dosáhly na vysoké zisky?

Mohlo sehrát roli, že někteří zástupci zaměstnavatelů byli poněkud dramatičtí v tom, jaké katastrofické důsledky pro ně bude mít nedostatečná pomoc v době covidu nebo co všecko se stane, když kulminovala první energetická krize. Ukázalo se, že dopady na jejich hospodaření byly daleko menší, než oni tvrdili.

Můj čistě osobní názor je, že když velmi často voláte, že hoří, a ono nehoří, tak vás může být přestat slyšet, když opravdu hoří. Stát utratil za covidové kompenzace desítky miliard korun, stejně jako za pomoc se stabilizací cen energií v letošním i loňském roce. Bavíme se o více než 110 miliardách korun. Rozpočtové prostředky jsou ale omezené, fiskální konsolidace je nutná, rovnice ve finále neměla žádné dobré řešení.

Jak to vypadá s výkupem podílu ve společnosti ČEZ, o kterém vláda mluví už několik let, ale stále se nic neděje? Jak to vypadá i s ohledem na tendr na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech?

Nerad se k tomu vyjadřuji, což ale neznamená, že na toto téma nemám názor. Obecně říkám, že mně se ten 30% podíl v držení menších akcionářů a obchodování na burze líbí z toho důvodu, že se díky tomu jakákoliv vláda musí řídit mezinárodními pravidly. To znemožňuje do určité míry zneužití ČEZ k něčemu podobnému, co se odehrálo v Polsku v případě státní společnosti PKN Orlen a šachování s cenami benzínu, kvůli čemuž v jednu chvíli nastal nedostatek pohonných hmot v některých oblastech.

Myslím, že je třeba ptát se i na to, kdo nejvíc volá po restrukturalizaci ČEZ – jsou to aktivističtí minoritáři, kteří by chtěli inkasovat tučnou prémii.

Lze ale nové jaderné bloky stavět v takové situaci? Dle různých analýz, které si vypracovávalo vaše ministerstvo či Ministerstvo financí, bylo jedním z doporučení, aby dostavbu Dukovan či Temelína řešila společnost ČEZ plně pod kontrolou státu.

My v tuto chvíli dokončujeme notifikaci finančního modelu souvisejícího s dostavbou nového jaderného zdroje v Dukovanech. Ukáže nám to, do jaké míry je restrukturalizace ČEZ s ohledem na budoucí výstavbu jaderných zdrojů nutná, případně jak má být rozsáhlá. Zároveň došlo k výraznému posunu v taxonomii jádra, kdy bylo uznáno jako nízkouhlíkový zdroj energie. Dochází do určité míry k postupnému zrovnoprávňování elektřiny vyráběné z jádra s obnovitelnými zdroji. Ideálním stavem by bylo, kdyby v případě veřejné podpory mělo jádro podobná privilegia jako obnovitelné zdroje.

Blíží se termín podání nabídek v tendru na dostavbu Dukovan. Je součástí hry i stavba reaktoru v Temelíně?

V tendru jsou zapracované opce. Všichni uchazeči předloží závazné nabídky, někteří tvrdí, že cítí dobře odvedenou práci. Odevzdané nabídky nám výrazně napovědí, jestli pro nás bude výhodnější jít cestou maximalizace využití kapacit obou jaderných lokalit z hlediska velkých reaktorů. Nebo zda bude výhodnější snížit počet velkých reaktorů a jít cestou malých modulárních reaktorů.

Jak vážně míníte zájem o malé modulární reaktory?

Vážně. Jsou však teprve ve vývoji. Jejich největší současnou slabinou je, že nevíme, kolik bude stát megawatthodina vyrobené elektřiny. Máme zájem, aby byla co nejnižší. Takže u obou technologií – velkých a malých reaktorů – pokračujeme souběžně.

Víte už, s jakou firmou byste chtěli spolupracovat na vývoji malých modulárních reaktorů?

Hledáme nejvhodnějšího partnera pro další rozvoj těchto reaktorů. Naším zájmem není jen tyto reaktory koupit a namontovat, vidíme v tom šanci pro náš průmysl. Jsme zemí s ohromnou jadernou tradicí, rýsuje se nám velká možnost podílet se na renesanci jaderné technologie a z pozice nositele know-how a zkušeností být budoucím významným členem dodavatelského řetězce. Toto je můj záměr v oblasti malých modulárních reaktorů. Chceme být exportérem jaderných technologií.

Z hlediska mezistátní spolupráce se zatím jako nejnadějnější jeví spolupráce s Velkou Británií, kde už na úrovni ministerstev došlo k podpisu memoranda.

O kolika nových velkých či malých reaktorech se tedy celkem bavíme?

To bude součástí slibované Státní energetické koncepce, kterou jsem se zavázal předložit vládě do konce roku. Do určité míry nám další směr ukáže i to, jaké nabídky od uchazečů obdržíme v probíhajícím tendru.

Získal jste z informací o probíhajícím tendru pocit, že uchazeči o dostavbu Dukovan mají zájem stavět ne jeden, ale více reaktorů - jak v Dukovanech, tak v Temelíně?

Stavět více zdrojů je nejen naším cílem, ale i ze strany uchazečů o tendr. Pevně věřím, že jde o koncept, kterému uchazeči tak porozuměli, a že o to lepší nabídky dostaneme. Věřím, že nabídky koncipovali tak, aby posílili svou pozici v jednáních o dalších jaderných blocích.

Termín podání nabídek se posunul o měsíc. Dle našich informací o to požádala společnost Westinghouse, mimo jiné kvůli tomu, že se o zakázku hlásí ve dvojici se společností Bechtel. Je to tak?

Mohu říct, že o odklad požádali dva ze tří uchazečů, každý v jiném časovém sledu. Původně jsme vyhověli jednomu, stejně tak nyní druhému. Nebyl důvod tak neučinit, jiné termíny tendru se neposouvají, chtěli jsme, aby všichni podali co nejlepší nabídku.

Do konce října se má česká vláda vyjádřit k otázce, zda bude mít zájem o zisk podílu v polském LNG terminálu a tím i dostavbu česko-polského plynovodu STORK II?

Nezakrývám, že dohoda je složitá v tom, že dostavba plynovodu je spojená s dostavbou LNG terminálu v Gdaňském zálivu. Měli bychom zájem o kapacitu zhruba jedné miliardy krychlových metrů za rok. Tento zájem je ale podmíněný vybudováním česko-polského plynovodu STORK II, protože jinak bychom měli problém danou kapacitu plynu do Česka dopravit.

Vy osobně s tím souhlasíte?

Jsem příznivcem záložních mechanismů. S ohledem na to, co jsme zažili loni i letos, souhlasím s tím, že bychom měli mít další kapacity energetického propojení. V případě, že se něco stane, ať už nehoda, nebo sabotáž, potřebujete mít alternativní cesty pro dopravu základních energetických zdrojů od výrobce ke spotřebiteli. Jinak to má ohromné dopady na cenu.

Jste pro dobudování česko-polského plynovodu Stork II?

Jsem ekonom, tudíž jsem pro. Ale ne za každou cenu. Věřím, že se podaří uzavřít dohodu s Polskem jak na terminálu v Gdaňsku, tak na plynovodu STORK II. Je to důležité pro energetickou bezpečnost střední Evropy. Pokud by to nedopadlo, jednáme o dalších kapacitách v Německu. Teď jsme životně závislí na kapacitách v Nizozemsku, riziko bych rád diverzifikoval a měl kapacity v dalších zemích - ideálně tak, aby se překračovala jen jedna státní hranice.

Nedávno jste dostal státní vyznamenání od ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Je pro vás představitelné, že by Česká republika opět začala odebírat plyn z Ruska?

Mluvím plynule rusky, čtu i píšu azbukou. Když se podívám v originále, co se děje v Rusku, jak se tam mluví o západní kultuře a o Evropě, když vidím ruskou propagandu, neumím si z dnešního hlediska narovnání vztahů s Ruskem představit. To není momentálně země, se kterou chcete mít cokoliv společného.

Pevně ale věřím, že válka jednou skončí vítězstvím Ukrajiny a odsunem ruských vojsk. Pak předpokládám, že dojde k jednání, mimo jiné o ruských reparacích, na které si Rusko může vydělat právě třeba dodávkami svých energetických surovin. Domnívám se však, že vyspělé evropské státy už se nestanou tak závislými na ruských surovinách, jako tomu bylo před válkou.

Jsou evropské země, které mluví o konci ruských sankcí a obnově obchodu s Ruskem, já tam za Českou republiku ale prostor nevidím. Konflikt považuji za válku mezi civilizovaným a necivilizovaným světem, mezi řádem a pořádkem založeným na dodržování zákonů, a na druhé straně nepořádkem založeným na využívání zbraní a hybridních hrozeb. A my nesmíme ani na chvíli pochybovat, na jakou stranu v takovém konfliktu patříme.

Do článku jsme doplnili reakci Sev.en Česká energie a.s. ze skupiny Pavla Tykače.