Článek
Ve středu nastoupila do úřadu nová německá vláda v čele s kancléřem Olafem Scholzem. Její ambiciózní program sleduje jeden hlavní cíl, boj proti klimatické změně.
Plánované reformy německé koalice v energetice, v automobilovém průmyslu a v dalších odvětvích se zákonitě dotknou i Česka, kde se také schyluje ke změně vlády.
S jakým přístupem západního souseda může počítat chystaný kabinet premiéra Petra Fialy?
Podle analytika Jakuba Eberleho, který se v Ústavu mezinárodních vztahů zaměřuje právě na vztahy s Německem, nás mohou hospodářské plány Scholzovy vlády právem znervózňovat. Avšak česká vláda může na změnách také vydělat, pokud se jim chytře přizpůsobí, říká odborník v rozhovoru.
Co může Česká republika obecně očekávat od nové německé vlády?
V zahraniční politice Německa určitě nenastane revoluce. Možná se budou nějak posouvat akcenty. Scholzova vláda bude zřejmě trochu federalističtější ve vztahu k evropské integraci, bude trochu asertivnější vůči Rusku a Číně. Ale tento posun už v Německu probíhal v posledních letech. Z českého pohledu bych tedy neviděl riziko ve smyslu, že by nastal nějaký zásadní obrat. Pravdou je, že v určité části českého zahraničněpolitického establishmentu, hlavně toho konzervativnějšího, může vyvolat určité úzkosti, že nová německá vláda bude prosazovat silnější evropskou zahraniční politiku.
V programu německé koalice je velký důraz na ekologii, například je tu plán na odstoupení od uhlí do roku 2030 nebo masivní podpora elektromobility. Do jaké míry to může ovlivnit české podniky?
Tohle je určitě něco, co by nás mělo trochu znervózňovat. Pokud modernizace německého hospodářství s ohledem na klimatickou změnu opravdu nabere plánované tempo, je riziko, že Česko, pokud zaspí, může přijít o řadu dodavatelských řetězců, hlavně co se týče automobilového průmyslu. Může se stát, že se dále prohloubí ekonomické nerovnosti mezi evropským jádrem, které právě ztělesňuje i Německo, a dodavatelskou periferií, což jsme my. Je to ale také výzva, na které můžeme vydělat. Vláda by měla přijít s nějakou chytrou průmyslovou politiku, která by podpořila podobné trendy jako v Německu, jako jsou nové technologie a elektromobilita. Na druhou stranu vláda všechno neovlivní. Velká část je na rozhodnutí jednotlivých firem. O tom, jestli se budou vyrábět v Česku elektromobily, rozhoduje v první řadě koncern Volkswagen. Je to otevřené. Nikdo pořádně neví, jak to dopadne.
Jakub Eberle působí jako výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů, kde je vedoucím Centra evropské politiky.
A co na úrovni diplomacie? Dá se v česko-německých vztazích očekávat nějaká změna oproti éře křesťanskodemokratické kancléřky Angely Merkelové?
Nemyslím si, že by nastal nějaký zásadní zlom. Vztahy jsou korektní, udržované na všech úrovních, na úrovni české diplomacie jsou velmi dobře spravované, do Německa dlouhodobě posíláme své nejlepší diplomaty. Na politické úrovni je před námi výzva, která souvisí se střídáním vládních garnitur. V obou zemích nastupují úplně noví lidé, kteří se neznají, nemají vazby z dřívějška. Není tu ani žádná přímá linka mezi vládními stranami, jako byla například v minulosti mezi českými a německými sociálními demokraty. Nejsme v situaci, že si předsedové vlád nebo jejich tajemníci mohou poslat esemesku, že potřebují něco řešit. Pokud bude chtít Česko přijít s nějakou iniciativou, bude muset o pozornost Německa bojovat. Jde o to, že Německo hraje v nejvyšší světové lize a Česko je jen jednou ze středně velkých zemí.
Na evropské úrovni bude s novou německou vládou zajímavá diskuze o postoji k jaderné energii. V tomto ohledu máme společný zájem s Francouzi, ale Německo jádro odmítá. Nedojde ke střetu?
Nemám pocit, že by kdokoli v Evropě chtěl hrotit rozdílné názory na energetický mix, zvlášť nyní, kdy procházíme energetickou krizí. V téhle době Němci nebudou chtít na někoho tlačit, aby se vzdal jádra. Spíš očekávám, že by mohl být prostor pro nějakou větší vzájemnou velkorysost. Mnohem silnějším tématem než jádro je pro Němce uhlí. Kdyby Poláci chtěli dál oddalovat konec uhelné energetiky, tak by šli přímo nejen proti německé politice, ale celoevropským závazkům.
Že by Německo chtělo například bránit stavbě nového bloku v Dukovanech, tedy nehrozí? Narážím na někdejší tahanice kvůli Temelínu, ve kterých se angažovalo hlavně Rakousko.
Postoj k jádru se mezitím změnil. V ekologické rovině je nyní v popředí otázka změny klimatu, kde jaderné elektrárny nehrají zdaleka tak významnou roli. Můžeme očekávat, že Zelení nejsou z nových bloků úplně nadšení, ale není to zdaleka tak ožehavý problém jako dříve. Do jádra nechce nikdo výrazně rýpat.
Je vzhledem ke složení německé koalice výhodou, že šéfem české diplomacie by měl být zástupce Pirátů, tedy liberální strany s důrazem na ekologii?
Piráti by mohli mít blíže k německým Zeleným. Mají společnou frakci v Evropském parlamentu a jejich spolupráce funguje velmi dobře. Mohlo by to být takové dílčí plus, které může zpočátku otevřít dveře.
Bývalá kancléřka Merkelová měla k Česku specifický vztah díky přátelstvím, která u nás navázala ještě jako vědkyně. Je v nové německé vládě někdo s podobnou vazbou?
Nevím o tom, že by tam bylo nějaké silné pojítko. A ohledně Merkelové - nějakou roli její vazby na české akademiky asi hrály, ale v Česku se trochu přeceňovaly. Spíš nám dokázala pomoci v tom, že nehrotila velké rozpory, třeba v postoji k migraci. Brala věci pragmaticky. Olaf Scholz je v tomto ohledu podobný.
