„Jde o blaho dětí.“ Část poslanců chce zkomplikovat život pracujícím matkám

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vláda narazila u svých vlastních poslanců s návrhem, aby děti mladší dvou let mohly chodit do školek či dětských skupin bez omezení. A pečující rodič – v Česku nejčastěji matka – tak mohl pracovat, jak chce či potřebuje.

Pro takový návrh ale kabinet nenašel dost hlasů ve vlastních řadách. Konzervativnější poslanci to považují za příliš benevolentní.

Momentálně smí děti mladší dvou let chodit do školky či dětské skupiny nejvýš 92 hodin měsíčně. Pokud by v zařízení trávily delší dobu, rodina ztratí nárok na rodičovský příspěvek.

Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) v právě projednávaném návrhu zákona o dětských skupinách navrhl, aby se limit na docházku zcela zrušil. „Jedná se o zbytečně blokační ustanovení pro část rodičů,“ zdůvodňuje to v zákoně.

Proti se ale postavila část ODS a lidovců. Nelíbí se jim, že by matky malých dětí mohly současně pobírat rodičovský příspěvek a pracovat na plný úvazek.

Požadují proto, aby vláda i do budoucna zachovala limit hodin, které mohou nejmenší děti ve školkách strávit. O hranici limitu budou poslanci teprve hlasovat, rýsuje se ale kompromisní návrh ve výši 120 hodin měsíčně.

Kromě toho však přišly dvě vládní poslankyně ještě se striktnějším plánem – aby se docházka dětí do školek a dětských skupin naopak ještě více omezila. Podle členek lidoveckého klubu Niny Novákové a Romany Bělohlávkové by omezení 92 hodin měsíčně mělo nově platit pro všechny děti nejen do dvou, ale až do tří let.

Návrh rozpoltil jak lidovecký klub, tak koalici. A rozladil také ministra Jurečku. „Rozhodně pro tenhle návrh hlasovat nebudu,“ říká kategoricky.

Nováková s Bělohlávkovou argumentují tím, že stát rodičovský příspěvek vyplácí proto, aby rodiny o dítě pečovaly osobně. A že je to tak pro dítě nejlepší.

„Rodičovský příspěvek byl zaveden jako náhrada ušlé mzdy pečujícího rodiče. Požadavek na individuální péči o dítě je žádoucí i s ohledem na blaho dítěte,“ píší poslankyně v důvodové zprávě k návrhu.

Tuto argumentaci kritizuje i jejich vlastní stranická kolegyně, poslankyně Marie Jílková. Podle ní by stát měl rodinám zasahovat do života co nejméně. „Ať si prosím rodiny uspořádají svoji péči a práci tak, jak samy potřebují. Každá rodina je jiná,“ říká poslankyně.

Odpůrci zrušení limitu si stěžují, že pracující rodiče nespravedlivě čerpají státní podporu dvakrát – jednou ve formě rodičovského příspěvku, jednou ve formě státem placených školek a dětských skupin. „Pokud by byl zápočet hodin zrušen, dojde k diskriminaci rodičů, kteří o dítě pečují sami,“ dodávají Nováková s Bělohlávkovou.

Praxe v Česku je ovšem jiná – pokud chce rodina najít místo pro dítě mladší dvou let, v drtivé většině případů si ho musí zaplatit v soukromém zařízení. Bez rodičovského příspěvku by návrat do práce často nedával ekonomický smysl.

„Státní školky děti mladší tří let téměř neberou. Kdo žije v realitě, ví, že část vydělaných peněz rodiny vzápětí utratí za péči o děti – protože je poskytují soukromí poskytovatelé,“ oponuje Jílková. Z opakovaných studií navíc vyplývá, že rodiče vracející se dříve do práce se státu finančně vyplatí.

Další poslanci zase upozorňují, že rodičovský příspěvek v současné výši rozhodně nefunguje jako náhrada ušlé mzdy. U řady matek tak není návrat do práce „kariérní rozmar“, ale existenční nutnost.

„Nejvíc tím postihneme ekonomicky nejslabší, kteří nemají na výběr a nemají moc možností, jak jinak péči zařídit. Co má dělat taková vdova nebo matka samoživitelka?“ neskrývá rozhořčení poslankyně Martina Ochodnická (TOP 09).

„Tři čtvrtiny rodičů čerpají měsíční rodičovskou ve výši do deseti tisíc korun a my jim tím limitem, či dokonce jeho zpřísněním říkáme: Zůstaňte doma a buďte chudí,“ dodává Jílková.

Limitem se bude ve čtvrtek zabývat sněmovní sociální výbor. Již teď je jasné, že v rozhádané koalici se dost hlasů na zrušení limitu nenajde.

Průchozí nakonec zřejmě bude kompromisní návrh. Ten sice limit na docházku dětí neruší, ale alespoň ho zvyšuje na 120 hodin měsíčně. To by mělo pokrýt zhruba půlúvazek a cesty do práce a z ní.

„I když můj osobní názor je takový, že bychom limit měli zrušit úplně, koaličně jsme se shodli alespoň na navýšení limitu na 120 hodin měsíčně,“ popisuje Jílková.