Článek
Nejvyšší soud se přiklonil k výkladu, že je třeba zakázat a trestat náhradní mateřství.
Učinil tak v rámci připomínkování zákona, jehož návrh předložily poslankyně ANO Helena Válkové a Zuzana Ožanová a který má tuto praxi zcela zakázat a všechny, kdo se na ní podílí, kriminalizovat.
Soudci, kteří připomínku psali, mají za to, že je potřeba zakročit proti kupčení s dětmi. Jde přitom o argument, který používají příznivci úplného zákazu surogátního mateřství.
Jak soudci řekli Seznam Zprávám, brali v potaz i případy, kdy rodinný příslušník či kamarádka odnosí dítě ženě, která by ho jinak kvůli zdravotním problémům nikdy neměla. Přesto došli k závěru, že nejlepší by bylo náhradní mateřství zakázat bez výjimek.
Případy dobré vůle
„Negativní dopady nelze vyloučit ani ve zmíněných altruistických případech. Na druhé straně trestní právo disponuje i nástroji, které umožňují adekvátně reagovat na výjimečné případy, u nichž eventuálně nebude nutné uplatňovat trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené,“ míní například Věra Kalvodová, která působí i jako vedoucí katedry trestního práva a k zákonu se vyjadřovala za trestní kolegium Nejvyššího soudu.
Názor podle svých slov zastává, byť v obecné rovině podporuje spíše dekriminalizaci. „V tomto případě podle mého názoru převažují důvody pro trestněprávní postih vzhledem k závažným negativním důsledkům, které náhradní mateřství jako forma obchodování s lidmi může mít,“ uvedla.
Případy dobré vůle a pomoci bližním prý zvažoval i Petr Gemmel, který se ke změně vyjadřoval z pozice občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
„Dal jsem přednost zájmu osob, jejichž práva zaručuje a chrání čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky,“ uvedl pro Seznam Zprávy.
„Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona,“ píše se v Gemmelem zmíněném odstavci.
Ačkoliv oficiálně Nejvyšší soud vydal souhlas se zákazem náhradního mateřství, někteří soudci zákon berou zejména jako odrazový můstek k zahájení diskuze, jak se k problematice postavit.
Jedním z nich je předseda NS Petr Angyalossy. Ten Seznam Zprávám přiznal, že silný názor nemá a byl by rád, aby věc ještě prošla debatou a opřela se o analýzu současného stavu. „Musíme zjistit, zda současný systém potřebuje změny, abychom ho nepřeorganizovávali kvůli pár případům.“
Souhlasí, že je třeba bojovat s černým trhem s dětmi nebo jejich orgány, na druhou stranu připouští nutnost brát v potaz bezdětné manželské páry, kterým tato složitá cesta pomůže k naplnění jejich svazku, tedy k rodině.
„To bychom se pak mohli bavit i o umělém oplodnění, to také v důsledku není ‚čisté‘,“ soudí.
Šedá zóna
V Česku se surogátní mateřství pohybuje v šedé zóně. Tolerovanou praxí je, že náhradní matka může biologickým rodičům dítě odnosit a po porodu se vzdá rodičovských práv. Nesmí to ale být za úplatu, možná je jen finanční pomoc s náklady spojenými s těhotenstvím. Hranice je zde velmi tenká – koupě dítěte je už obchodování s lidmi, tedy trestný čin.
Otázky, zda je současná legislativa dostačující či nikoliv, pak před rokem vzbudil případ „výroby dětí na zakázku“, kdy si ukrajinská klinika udělala z Prahy centrum svého byznysu a do Česka tak Ukrajinky přijížděly rodit objednané děti. Případ vyšetřovala česká policie, detektivové ho uzavřeli bez obvinění. Nahlas ale požádali politiky, ať přijmou zákony, které by už napříště podobným kauzám zabránily.
Na ukrajinské straně už aktéry kauzy čeká soud, protože náhradní mateřství je v zemi regulované. Nejde například předat „dítě na objednávku“ jen otci, jak se to dělo ve zmíněné kauze.
