Návrat bruselské dcery ANO. Jourová může usměrnit oligarchické dobrodružství

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když popisuje dvojnásobná eurokomisařka Věra Jourová svou budoucnost, vypůjčí si jednu z neoddiskutovatelných pravd filmového hrdiny s čistým srdcem Forresta Gumpa. „Návratem do Česka se mi otevře ta pomyslná bonboniéra a já se těším, co mi přinese,“ říká.

Příští rok na přelomu jara a léta Jourové skončí mandát místopředsedkyně Evropské komise. Po deseti letech se tak uzavře dlouhá bruselská kapitola napínavého životního příběhu ženy, která nespravedlivě zakusila vazební celu v pražské Ruzyni i globální slávu jedné z nejvlivnějších osob planety ze žebříčku amerického časopisu Time.

Domů do Česka ji podle svých slov netáhnou jen osobní vazby. „Dvěma nominacemi od dvou vlád jsem dostala obrovskou životní šanci, strašně moc jsem se v Bruselu naučila. Zkrátka se mi zdá, že se mám domů vrátit se zkušenostmi a kontakty a být nějak užitečná tam.“

Jourová zůstává podle svých slov řadovou členkou ANO. V rozhovoru se Seznam Zprávami nevyloučila možnost, že by za hnutí kandidovala do parlamentních voleb, které se v řádném termínu mají konat v roce 2025. To je v politickém toku času takřka za rohem. „Určitě budu sledovat, jak nabírá na síle kampaň pro parlamentní volby. Sleduji samozřejmě vývoj diskuze o politickém směřování hnutí. Budu si muset zažít, jak se tam cítím,“ přemítá Jourová. U voleb do Evropského parlamentu má naopak jasno: takovou kandidaturu nezvažuje, jak doslova řekla.

Na první pohled se to zdá jako málo pravděpodobná kombinace – uhlazená Jourová, která ve své funkci stráží hodnoty „Bruselu“ a dlouhodobě vystupuje proti Babišovu spojenci Viktoru Orbánovi, a ANO model roku 2023, které Andrej Babiš v poslední době táhne k politickému extrému, nepochybně s cílem oslabit hlavního rivala v opozici – SPD a jejího bezskrupulózního lídra Tomia Okamuru.

„Budeme mít vlasteneckou kampaň. Budeme hledat spojence, aby vysvětlili Fransi Timmermansovi (1. místopředseda Evropské komise, pozn. red.), že Green Deal je konec Evropy. Tady se mluví, že za dvacet let nebudou normální potraviny. Nebude skot a budeme jíst larvy,“ rozjel Babiš minulý týden kampaň do Evropského parlamentu v příštím roce na Prima CNN.

Když se k tomu přičtou tvrdé obstrukce v Poslanecké sněmovně, vše nasvědčuje tomu, že hnutí ANO do politickému mainstreamu nespěchá. Jenže Andrej Babiš už není nepopsaná kniha. Už s ním – v roli politika – máme pár let zkušeností a z nich si lze odnést jeden důležitý poznatek: je mistrem v blafování.

Stačí si vzpomenout na jeho „bromance“ (velmi blízký a nesexuální vztah mezi dvěma nebo více muži – pozn. red.) s proruským exprezidentem Milošem Zemanem, která skončila „politickou bratrovraždou“ – vypoklonkováním takřka kompletního osazenstva ruské ambasády v Praze po aféře Vrbětice a vyšoupnutím Rosatomu z tendru na Dukovany. Nepochybně to byla politická vůle Andreje Babiše, která umožnila tuto operaci českých tajných služeb a diplomatů. Musela se navíc chystat měsíce, či možná roky, kdy se Babiš zároveň tvářil jako Zemanův nejlepší kamarád.

ANO ostatně vždy vynikalo v politické strategii a první pohled nejednou klamal. Teď se zdá, zejména po haprující prezidentské kampani, která nedokázala držet typický „babišovský“ náskok před soupeři a kdy Babišovi jeho vlastní „šrapnely“ vybuchovaly v rukou namísto ve tváři soupeře, že v tomto směru je hnutí trochu v krizi. Babišovi se měl rozpadnout strategicko-marketingový tým. O jeho aktuálním složení ale v zásadě máme minimum informací – Babiš si je nechává dlouhodobě pro sebe a po nepěkné kampani je zamlženější víc než obvykle.

Ale člověk nemusí být génius či politický stratég globálního kalibru, aby vytušil, že Babiš a jeho hnutí musí myslet nejen na co nejmohutnější ovládnutí částí politického spektra, které jsme zvyklí nazývat levé, ale i na svůj příští koaliční potenciál. Babiš jistě bude chtít vládnout. Podle dostupných průzkumů mu k tomu nebude stačit Tomio Okamura, i kdyby s ním vládnout chtěl. A už v parlamentních volbách 2021 ANO pokukovalo spíš po ODS jako po koaličním partnerovi.

A tady se vracíme zpět k Věře Jourové. Je asi jediná politička s vazbami na ANO, která se těší podpoře i zarputilých odpůrců Babišova hnutí – díky svým liberálním postojům, odporu k orbánovskému Maďarsku i kultivovanému vystupování. Nebyla by vlastně politicky šikovnou protiváhou Babiše, který bude dál „tvrdit muziku“ u zranitelných voličů, jejichž důvěru zatím, zdá se, neochvějně má? Nebo pragmatičtěji řečeno – Babišovým fíkovým listem? Andrej Babiš sám ostatně mluví o strategii catch-all party, tedy straně, v níž si každý volič najde něco.

Logický argument proti této prognóze je samozřejmě to, že po vyhrocené prezidentské kampani lidé s liberálnějšími názory Babiše spíše opouštějí – například ostravský primátor Tomáš Macura či hejtman ze stejného regionu Ivo Vondrák.

Jourová je ale přece jen specifická osobnost – kromě toho, že přijede se zkušenostmi a kreditem eurokomisařky, tedy nejde o žádnou muší váhu, je spoluzakladatelkou hnutí. Po bok Babiše se postavila v době, kdy mu velké šance ovládnout českou politiku dával málokdo, a svým emotivním příběhem nepochybně přispěla k jeho úspěchu jako málokdo z jeho prvních spolupracovníků. Zároveň toho jistě o počátcích Babišovy politické kariéry mnoho ví a možná také o jeho snahách hlídat si své byznysové zájmy prostřednictvím politiky.

Organizace pro kontrolu lobbingu v Evropské unii Corporate Europe Observatory například při jejím nástupu do funkce eurokomisařky v roce 2014 upozornila na úzkou vazbu Jourové na Andreje Babiše, který v té době, ještě před novelou zákona o střetu zájmů, ovládal podstatnou část českého potravinářského a chemického průmyslu i médií. A jehož firmy obdržely značné množství evropských grantů a zemědělských dotací. Jourová ale vždy výtky odmítala a zdůrazňovala svou nezávislost. V průběhu jejího působení v Bruselu nikdy nečelila konkrétnímu nařčení, že by svou nezávislost porušila.

O Jourové se také v minulosti mluvilo jako o možné prezidentské kandidátce. Z pozice bývalé eurokomisařky a aktivní poslankyně by se prezidentská kampaň za pět let mohla vést celkem pohodlně.

Jak se na návrat Jourové dívají dnešní politici ANO, kteří „makají“ na domácí politické scéně a třeba i spí, nebo se minimálně fotí ve spacácích ve Sněmovně, aby voličům dokázali, jak moc jim záleží na výši jejich důchodů?

Její návrat by uvítal například poslanec a stínový ministr zahraničí Jaroslav Bžoch. „Je velmi zkušená politička a dle mého názoru by bylo dobré, pokud by se zapojila do domácí politiky v hnutí ANO,“ řekl Seznam Zprávám.

Podle prvního místopředsedy ANO a stínového premiéra Karla Havlíčka je to předčasné. „Určitě si s ní společně sedneme. Především musí říct Věra Jourová, jaké jsou její další plány, jestli chce působit na domácí scéně, nebo jestli chce být aktivní dále v zahraničí. Obecně platí to, že chceme, aby naši lidé byli v pozicích, ke kterým mají znalostní i zkušenostní předpoklady,“ řekl Seznam Zprávám.

Z jeho vyjádření je ale znát i jistá „personalistická“ ostražitost. „Nedáváme funkce jako trafiky nebo za zásluhy, ale jen a pouze podle schopnosti dotyčného v nich uspět nebo v nich růst a udělat něco konkrétního pro společnost,“ dodal bývalý dvojnásobný ministr Babišovy vlády. Na doplňující dotaz, zda lze z jeho odpovědi číst jistou vlažnost vůči návratu Jourové do první linie ANO, už neodpověděl.

„Případ Jourová“ může ukázat také novou tvář hnutí ANO a jeho politiků. Na začátku byli jen „vyvolenými“ a „podřízenými“ svého šéfa, nyní už přece jen řada z nich má za sebou kus práce, ať už ve vládě, či v posledních měsících v opozici. To vše může tvořit novou dynamiku této strany, mnohem podobnější organismu „tradiční“ partaje, byť to všechno nepochybně začalo jako projekt jednoho muže.

A Jourová není jediná, kdo se z původního Babišova týmu vrátí v dohledné době ze světa. V létě na postu velvyslance v Izraeli skončí někdejší ministr obrany a jeden z „kluků z plakátu“ původního ANO, Martin Stropnický. Podle informací Seznam Zpráv mu zároveň vyprší kontrakt na Ministerstvu zahraničních věcí a zatím neoficiální hlasy zevnitř Černínského paláce naznačují, že ho další výjezd do zahraničí nečeká. Naopak se v politickém zákulisí spekuluje, že by Stropnický mohl kandidovat do Evropského parlamentu. „Plány zatím žádné nespřádám. Mám dost práce v Izraeli. Budoucností se budu zabývat v létě,“ napsal Seznam Zprávám Stropnický.

Budoucnost hnutí ANO je jednou z klíčových otázek politického vývoje v Česku. Padne s Andrejem Babišem, nebo zůstane hlavní „levicovou“ silou i do budoucna? Budou politici hnutí životaschopní i bez svého šéfa? Neznamenal by rozpad ANO výraznou destabilizaci české politiky? Může se z oligarchického projektu stát demokratická síla? Lze Andreji Babišovi věřit jediné slovo? To jsou zatím otázky bez odpovědí.

Celá česká politika se ocitá ve zcela nové politické atmosféře, kdy Miloš Zeman už nebude drásat společnost svými rozdělujícími výpady. Nový prezident Petr Pavel už ostatně svým středečním setkáním s představiteli ANO kvůli omezení růstu důchodů dal najevo, že je coby klíčovou opoziční sílu bude respektovat. Dnes už hořící válka na Ukrajině může snižovat účinnost dezinformací z Ruska, které ovlivňují hlavně sociálně zranitelnější voliče – tedy ty, kteří se upínají k ANO či k SPD. To vše může výrazně ovlivňovat pohyby na této straně politického spektra.

Jisté je zatím jen to, že ANO prochází klíčovým obdobím. A ať chceme, nebo ne, Česko už je s hnutím ANO příliš propojené na to, aby nám mohlo být jedno, jak toto miliardářské dobrodružství dopadne.