Natočila film o Milionu chvilek. Na premiéru pozveme Babiše, říká režisérka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na jaře roku 2019 začala Amálie Kovářová natáčet přípravu demonstrace na Václavském náměstí. Na filmu o skupině studentů kolem Mikuláše Mináře a Benjamina Rolla nakonec pracovala šest let. Z krátkého snímku se stal celovečerní film, který brzy vstoupí do kin v rámci festivalu Jeden svět. Na plátně uvidíme také české politiky v čele s Andrejem Babišem, proti němuž byly tehdejší demonstrace namířené.

„Andreje Babiše zveme na premiéru, jsem zvědavá jestli přijde,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy režisérka filmu, pro niž jde o nezávislý umělecký debut.

Krátce ještě připomeňme kontext, ve kterém film vznikal. Na přelomu dubna a května 2019 došlo k odstoupení ministra spravedlnosti Jana Kněžínka a jeho nahrazení Marií Benešovou. K výměně ministrů došlo v době, kdy byla kauza Čapí hnízdo policií předána státním zástupcům, kteří spadají právě pod resort spravedlnosti.

Vzhledem k tomu, že premiér Babiš byl v kauze Čapí hnízdo obviněn z dotačních podvodů, se vyrojily spekulace, že výměna na Ministerstvu spravedlnosti byla účelová a mohla by ohrozit nezávislost justice. Milion chvilek na to reagoval sérií protestů, které vyústily v 250 tisíc lidí na Letenské pláni.

„Mám obavy z naštvaných vracejících se politiků,“ přiznává režisérka.

Byl záměr filmu mobilizovat lidi, aby se ve volebním roce začali více zajímat o politiku?

Spíše než mobilizovat a aktivizovat bych chtěla otevřít diskuzi o tom, co je to demokracie a občanský aktivismus. Jak já jako jednotlivec můžu něco ovlivnit a něco změnit? Z filmu máme my, co jsme se na něm podíleli, pocit, že je inspirativní. Samotná práce na něm nás inspirovala k tomu být občansky aktivní - nedávno jsem například pomáhala pořádat demonstraci na podporu Ukrajiny. To jsou důsledky našeho filmu a tohle je něco, co bychom chtěli vyvolat v lidech, aby měli chuť trochu zkoumat demokracii.

Dobře, ale film je z velké části také o politicích a o Andreji Babišovi, jehož hnutí ANO je favoritem letošních voleb. Nebojíte se, že bude film lidi polarizovat?

Za nás to není film proti Andrejovi Babišovi. Je proti politikovi, který byl v obrovském střetu zájmů a byl trestně stíhaným premiérem. Kdyby byl trestně stíhaným premiérem Fiala, tak si myslím, že se děje úplně to stejné. Problém je překračování hranice a zásadní ohrožení demokracie v krocích, které následovaly s Marií Benešovou, kde vzniká precedent.

Když tohle dovolíme, hranice toho, co jako společnost tolerujeme se bude posouvat. Ve filmu k němu (k Babišovi, pozn. red.) přistupujeme spíš jako k archetypu politika, který překračuje nějakou mez. Nemyslím si, že příběh o dvou klucích, kteří se ozvali, když se jim něco nelíbilo, bude rozdělovat společnost.

Na filmu jste pracovala šest let, proč jde do kin právě teď? Jsou tím důvodem volby?

Moje představa byla, že film vypustím hned po parlamentních volbách v roce 2021. A tady je hrozně důležité říct, že je to můj debut, takže moje představy o tom, jak dlouho trvá zpracovat 300 hodin materiálu, byly velmi, velmi liché. Letošní volby se pro nás pak staly šibeničním termínem, do kdy to musíme zvládnout, aby byl film stále validní a mohl něco přinést do společnosti.

Zároveň jsme se snažili film udělat tak dobrý a pravdivý, aby byl platný vždycky. Proto jsme si zvolili příběh dvou kluků, a proto příběh končí v roce 2021. Jde o jedno volební období, kdy byl u moci Andrej Babiš.

Film končí větou: „Volbami to nekončí, volbami to začíná.“

Říkáte, že volbami to začíná. Jaké tedy bylo období „po Babišovi“ pro vás? Co ve vás vzbudilo nejvíce emocí?

Myslím, že doba, do které jsme po volbách vstoupili, byla extrémně složitá. Mě osobně hodně zasáhla Ukrajina, kam jsem později jela natáčet. Jsme úplně v jiné situaci, náš příběh nicméně mapuje spíše prevenci. Těžko říct, kam se by se situace posunula, kdyby ti dva (Minář a Roll, pozn. red.) nebyli a neudělali všechny věci, které udělali.

V roce 2017 Miloš Zeman řekl Putinovi, že novináři by se měli likvidovat, a Putin mu říkal, „ne, stačí je jen omezit“. Když ta slova slyšíme dnes, působí to úplně jinak, ukazuje to, jak jsou slova nebezpečná. Válka na Ukrajině začala taky z nějakého narativu, že jsou na Ukrajině nacisti a musíme ji denacifikovat. Jsou to právě tyhle rozdělující nálepky, které se ze začátku zdají úsměvné, ale mohou vyústit až v takovýhle konflikt. To je pro mě hlavní téma tohoto období - Evropa je v ohrožení.

Je v ohrožení také demokracie? Obáváte se další vlády Andreje Babiše, který se netají tím, že jsou mu blízcí spíše silní lídři jako Fico, Orbán a donedávna také Trump?

Nejvíc mi vadí spíš narativ, že už je rozhodnuto. Když si vezmu rok 2021, tak v únoru měli Piráti v průzkumech 25 % a všichni víme, jak to dopadlo. Do voleb je ještě hodně daleko a já nemám věštící kouli, abych byla schopná říct, jak to bude, co se bude dít v září, říjnu, co bude po volbách, jaká ta vláda bude. Myslím si, že tohle by bylo vaření z vody.

Ani nad tím nepřemýšlíte?

Upřímně, když to řeknu za sebe, za Amálku Kovářovou, tak já mám vždycky obavy z naštvaných vracejících se politiků. Vidíme to u Fica, u Orbána, u Trumpa, viděli jsme to i u Miloše Zemana. Když se politici vracejí po nějaké době, tak už toho hodně vydrží, ustojí, vymlčí, už tolik nereagují na hlas společnosti. A toho se samozřejmě bojím. Nevím, jakého Andreje Babiše bychom mohli očekávat. Třeba se zlepšil a bude lepším politikem, už možná víc rozumí tomu, co je demokracie a jak systém funguje. A nebo bude zase zpátky v režimu: „Chci zrušit Senát, chci zrušit Českou televizi.“ Těžko říct.

Zkoušeli jste během natáčení Andreje Babiše oslovit, aby zazněl i hlas druhé strany?

Vzhledem k tomu, že jsme k němu přistupovali právě spíše jako k archetypu politika, tak jsme ho neoslovovali přímo na natáčení. Zveme ho ale na premiéru, jsem zvědavá jestli přijde. Pro nás je důležité, aby film přinesl dialog mezi oběma stranami.

Může se tedy Babiš na premiéře setkat i s dalšími politiky?

Ano, natáčeli jsme s Petrem Fialou, Vítem Rakušanem, Marianem Jurečkou, Markétou Pekarovou Adamovou, které všechny zveme. Zveme samozřejmě ministra kultury a ministra zahraničí a zveme pana prezidenta. Ve filmu od politiků zazní, že spojení tehdejších opozičních stran bylo do nějaké míry díky Milionu chvilek.

Jak vnímáte, co se s Milionem chvilek za dobu jeho existence stalo? Narážím například na kritiku, že vůči vládě Petra Fialy, které se také nevyhnuly různé kauzy, spolek až na pár výjimek demonstrace nepořádal.

Nějaké aktivity spolek dělal a dělá i v tomto volebním období. Komunikace s vládními stranami je mimochodem vidět i ve filmu, v roce 2021 po nich Milion chvilek požadoval, aby dodržely několik bodů, které měly zajistit zachování demokratických hodnot. Nevím přesně, jestli se jim vše povedlo, ale třeba korespondenční volbu se podařilo prosadit.

Lidé si možná zvykli do Milionu chvilek projektovat to, že oni za občanskou společnost vyřeší všechny politické problémy. To je ale blbost, nejsou to žádní spasitelé. Mají ale skvělé know-how, když třeba vypukla válka na Ukrajině, dokázali během několika desítek dní uspořádat skvělou demonstraci na podporu napadené země. Je super, že tu někdo takový je, i když už neplní novinové titulky.

Pojďme ještě probrat film jako takový. Co by se muselo stát, abyste si řekla, že jste s ním spokojená?

My jsme se opravdu snažili, aby vznikl film, který je nadčasový a platný vždy. Myslím, že se to povedlo. Teď nás čeká další krok, a to doručit ho lidem. Já bych si strašně přála, aby se nám podařilo film dostat do každého kina v České republice, aby se tam aspoň jednou promítl a aby kolem něj byla diskuze. Aby lidé měli chuť po tom, co vyjdou z kina, se spolu bavit, řešit politiku a hledat společnou řeč. Udělali jsme také zkrácenou verzi, kterou teď promítáme na školách v rámci Jednoho světa. Vznikají krásné diskuze, mladí lidé se teprve učí, jak o politice mluvit, jak o ní vůbec přemýšlet.

S filmem jste se dostali také do zahraničního „inkubátoru“. Co na něj říkají zahraniční kolegové?

Hodně se diví našemu „laskavému aktivismu“. Ptali se nás, jak to, že nikde nevybuchují dělobuchy, nikdo není zavřený ve vězení, nikdo neumřel. Místo toho se na demonstracích pro 300 tisíc lidí čte Václav Havel a všichni s úsměvem poslouchají. Myslím, že tohle je jedna z věcí, na kterou můžeme být pyšní a zahraničí se může inspirovat námi.

Jaká byla práce s Mikulášem Minářem? Ten se po neúspěšném pokusu o vstup do politiky z veřejného života stáhl. Uvidíme ho ještě někdy na pódiu?

Máme natočeno 300 hodin, natáčela jsem to hodně observačně, byla jsem s ním dlouho, točila jsem prostě všechno, co se dělo. On si na mě postupem času zvyknul, takže spolupráce byla bezproblémová. A jestli Mikuláše Mináře uvidíme ve veřejném prostoru? Já si myslím, že určitě, on je prostě schopný, chytrý a přemýšlivý člověk a myslím si, že je přirozený lídr. Přirozeně to v sobě má, ale v současnosti neplánuje žádnou politickou aktivitu. Nebo o tom jen nevím.