Nákup stíhaček z USA by překročil 100 miliard, odhaduje vyjednavačka

Vláda Petra Fialy se už rozhodla, že nechce pokračovat v pronájmu švédských gripenů a chce se vydat cestou nákupu 24 kusů amerických stíhaček F-35. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) byla pověřena, aby vládě do října roku 2023 předložila dojednané podmínky. Poté kabinet rozhodne, jestli F-35 v českém letectví vystřídají nyní využívané gripeny.

Pokud jednání dopadnou dobře a Česko se rozhodne jít cestou amerických stíhaček, bude to jeden z největších armádních nákupů v historii naší armády. V prosinci se například Německo rozhodlo koupit 35 těchto amerických strojů.

Vrchní ředitelka ekonomické sekce ministerstva Blanka Cupáková, která vede český vyjednávací tým s Američany, v rozhovoru pro Seznam Zprávy poprvé poodkryla, v jakých finančních sumách by se nákup pohyboval a proč by se zřejmě vyšplhal nad hranici 100 miliard korun.

Od oznámení záměru vlády ohledně nákupu F-35 se řeší cena, protože to v případě uskutečnění bude největší zakázka v historii Armády ČR. Můžete říct, kolik bude stát přibližně jedna stíhačka?

V nejlepších dobách skutečně cena jedné stíhačky klesla pod úroveň 80 milionů dolarů (1,8 miliardy korun, pozn. red.) za jeden kus. Bavíme se ale o holém standardizovaném letadle a ničem dalším. Pravdou je, že tak, jak se připravuje kontrakt na naší straně nebo v jiných zemích, nikde není kontrakt jen o pořízení letounů. Všude to souvisí s výcvikem, municí, simulátory, s dobou životního cyklu, kterou zabezpečují Američané.

Velmi často se v mediálním prostoru udělá to, že se vezme cena celkového kontraktu, vydělí se počtem letadel a z toho se řekne, jaká je cena letadel v té které zemi. To je samozřejmě chyba. Jsem schopna vám říct, že z aktuálních informací, které máme od Američanů, současná inflace je jinde než před dvěma lety a že cena letounu nebude pod úrovní nebo na úrovni 80 milionů dolarů za jeden kus. Myslím si, že se pohybujeme mezi 80 a 85 miliony dolarů (1,8 miliardy korun až 1,9 miliardy korun, pozn. red.) za jeden letoun, což je cena srovnatelná s jinými platformami. Otázkou je, kdy by k případnému uzavření kontraktu došlo a jestli nějaké faktory ještě cenu ovlivní.

Jaká bude celková cena kontraktu, protože rozumím, že to není jen o stíhačkách?

V celkové ceně nebudou zahrnuty jen letouny, ale mají tam být simulátory, výcvik, munice, zároveň se tam promítá i průmyslová spolupráce. Američané nám sdělili, že pokud chceme vyjednávat o průmyslové spolupráci, tak nám určí takzvané primární kontraktory. V tomto případě jsou dva – Lockheed Martin a Pratt & Whitney, který dodává motory. S těmi vyjednáváme možnou účast obranného průmyslu i s naším státním podnikem LOM. Logicky, když vyjednáváte průmyslovou spolupráci a oni vám přinesou určité možnosti, tak je americká vláda oprávněna navýšit cenu kontraktu.

Pokud vám americká vláda přinese sem do České republiky byznys, tak vám z toho pramení příjem a Spojené státy americké o ten příjem přicházejí, proto mají mechanismus, kterým to zakomponují do ceny. Pokud do toho zahrnu ještě výstavbu nemovité infrastruktury, která není v ceně kontraktu zahrnuta, protože to je podmínka pro to, aby tady letouny přistály, a když do toho zahrnu všechny vyjmenované věci a náklady životního cyklu, které budeme mít na prvních pět let od Američanů, tak se domnívám, že se budeme pohybovat nad hranicí 100 miliard korun. Dost zásadní roli pak může v ceně sehrávat i směnný kurz české koruny za americký dolar.

V jaké fázi je vyjednávání o nákupu F-35? Co už máte za sebou a co vás čeká letos?

Jednáme na více úrovních, standardně funguje projektový tým na tyto kontrakty typu vláda–vláda. Ten samozřejmě máme a řeší detailní záležitosti ohledně výcviku, údržby letounů a oprav. Řeší se, co si budeme schopni dělat na základnách sami, do čeho například zapojíme státní podnik LOM, co bude zajišťováno dodavatelskou firmou Lockheed Martin. Toto je výčet toho, co se řeší. U tohoto projektu nejde jen o pořízení letounu, ale celkově o schopnosti. Americká strana má striktní podmínky, za jakých lze letoun provozovat. Veškeré naplnění podmínek navíc prochází certifikací.

Američané si chtějí sami vycvičit naše první piloty F-35. Chtějí mít jistotu, že pokud budeme cvičit zbytek, tak je budou cvičit ti, co zajistí požadovanou úroveň výcviku. Dřív než stíhačky budou moci přistát v České republice, tak Američané musí odsouhlasit certifikaci základny. Zároveň se od všech požadavků odvíjí například i to, jakým způsobem vyjednáváme o dodávkách letounů. Americká vláda naprosto logicky tím, kolik letounů dodává po celém světě, třeba rozdělí kapacity ve výcviku, to znamená, že mají přesně dané modely, kolik pilotů vycvičí, jak dlouho trvá každý výcvik a jak bude vypadat. Pozornost je hodně zaměřována na ochranu utajovaných informací. Americká strana i my všichni si musíme být jisti, že informace dokážeme ochránit tak, aby se k nim nedostal nikdo další. To budou i nejzásadnější požadavky, bezpečnost je za mě otázka číslo jedna, o čem se bavíme.

Je to tak, že si Česko může během vyjednávání klást podmínky, nebo musí přijmout všechny požadavky americké strany?

Jako česká strana si diktujeme hodně věcí. V praxi je to tak, že jim řekneme, jaké jsou požadavky, kolik chceme letounů, počet pilotů. Američané vysvětlují svoje podmínky a my se snažíme dělat co nejlepší rozhodnutí v tom, kolik pilotů a kdy je budeme cvičit, jaké dodávky chceme, co chceme dělat na naší základně, co chceme, aby dělal náš státní podnik. Je to o těchto detailech, které jsou spolu provázené. Američané se chovají jako standardní obchodník, ptají se nás, co chceme my, a poté se nám budou snažit nabídnout nejlepší balíček ohledně financování. A i tam předpokládám, že tam bude existovat možnost financování podle toho, jak se domluví obě dvě strany. Není to tak, že si Američané všechno nadiktují a my musíme na všechno přistoupit.

Čas na vyjednávání je do října letošního roku. Využijete celou lhůtu, nebo bude jasno dříve?

Určitě využijeme celou lhůtu, protože komplexnost informací je obrovská. Nezabýváme se jen tím, že české vládě přineseme čísla. Budeme se snažit vládě podat informaci, jak se připravit personálně, systematicky, jak máme vymyšlené opravy a údržbu, co si budeme schopni udělat sami na základně, co náš státní podnik LOM a co se bude muset nechat na dodavateli. Hodně času nám zabere to, abychom si udělali představu o nemovité infrastruktuře a její hrubý odhad, abychom to do toho dokázali zakomponovat. Zejména i z důvodu, že oblast průmyslové spolupráce je na dlouhou dobu.

Zaznívá od Američanů i to, že čím dříve se Česko zařadí do fronty a projeví zájem, tím lépe? Nedávno si stíhačky objednalo třeba Německo.

Nezaznívá to, ale je logické , že čím dřív si o to řeknete, tím větší máte šanci, že se zařadíte do výrobního řetězce tak, jak vy potřebujete. Výrobní linky mají nějakou kapacitu, musíme se snažit najít výhodný mechanismus jak pro Američany, tak pro nás. Nefunguje to tak, že když si některá země objedná určitý počet strojů, tak že se automaticky zařadí všechny stroje v daném roce do výroby. Mají to rozložené. Američané si vytvářejí prostor, aby byli schopni uspokojovat nové zákazníky. Je pravda, že země, které nebyly v partnerském programu, tedy nepodílely se finančně na vývoji letounů od začátku, jsou druhé v pořadí. Itálie a další, když přijdou ve stejný okamžik, mají přednost. Stejné je to u výcviku.

Existuje konkrétní termín, kdy by Česko mohlo dostat první F-35, pokud se je letos vláda rozhodne koupit?

Američané jsou schopni je dodat dřív, než jsme my schopni zodpovědně naplnit veškeré podmínky k jejich přijetí. Jsme obezřetní v tom, abychom měli vše připravené a nedostali se do situace, že letouny budou vyrobené, ale nebudou schopné tady přistát, protože nebude vše certifikované. Důležitá je proto výstavba infrastruktury, která má určitý legislativní proces, toto je pro nás nejvíce limitující faktor. Vypadá to, že první letouny by mohly být před rokem 2030, ale zůstanou na nějaký čas v USA, protože by na nich měl probíhat výcvik.

Využije se tedy opce na švédské gripeny? Pronájem je zatím dohodnutý do roku 2027, ale lze ho prodloužit.

Myslím si, že k tomu určitě budeme v nějaké formě směřovat. Nemá cenu si nalhávat, že nebude probíhat souběžný provoz těchto dvou platforem.

Jak to bude s výcvikem českých pilotů? Bude v USA, nebo je možný v Evropě?

První sada pilotů určitě musí do Spojených států amerických. Na určitém počtu strojů vám vycvičí určitý počet pilotů a pozemního personálu. Chtěli bychom od USA vycvičit 16 pilotů, plánujeme jich dohromady 36. Prvních 16 bychom měli vycvičit v USA, ti by pak vycvičili další u nás doma v České republice. Stejně tak probíhá výcvik pozemního personálu, nemůžete cvičit piloty nebo pozemní personál na jiných letounech, než jsou vaše vlastní. Až tedy Česká republika přijme první letadla do vlastnictví, tak až poté na nich může cvičit piloty. Na simulátorech bude cvičení samozřejmě možné dříve.

Jak by se musela proměnit letecká základna v Čáslavi před případným dodáním F-35?

Američané po návštěvě základny v Čáslavi sdělili, že je pro provoz F-35 vhodná. Nejvíc nás ale bude trápit oblast bezpečnosti. Firma, která bude odpovědná za výstavbu nemovité infrastruktury, musí projít certifikací vlády Spojených států amerických. K Čáslavi je třeba také říct, že ne všechno musí být vybudováno jen pro F-35. Třeba ranvej je naplánována v resortu na realizaci v letech 2026–2027. Budou tedy určité výdaje, které bude Ministerstvo obrany realizovat i v případě, že bychom nepořizovali F-35. V oblasti bezpečnosti je F-35 unikát a tam výstavba a vše kolem mají specifické požadavky, na druhou stranu to plní i jiné země. V Čáslavi budeme určitě zvažovat, jakým způsobem to optimálně vybudovat a rozvrhnout tak, abychom byli schopni zabezpečit provoz gripenů i F-35.

Řeší se během vyjednávání hlukové limity? F-35 jsou dost hlučné.

Jsme si vědomi toho, že to je jedna z velkých otázek, a naprosto rozumím zájmu obyvatel Čáslavi a přilehlých obcí ohledně tohoto tématu. Nemá cenu zastírat, že F-35 jsou hlučnější a musí se to řešit. Vědoma si je toho i vláda USA nebo americká firma Lockheed Martin. Máme požádáno od americké vlády, aby nám udělala hlukovou studii. Až ji budeme mít, tak se o tom půjdeme bavit s municipalitami. Bavili jsme se o tom i s jinými zeměmi, které mají už nějakou zkušenost, a každá našla řešení. Každý stát se k tomu staví jinak, například Norsko nabízelo odhlučnění domů nebo výkup předtím, než se F-35 umístily na základnu, bavíme se tedy obecně o nějaké formě kompenzací.