Článek
Článek si také můžete pustit v audioverzi.
Ve sporu o jmenování Jana Lipavského z Pirátské strany ministrem zahraničí nakonec prezident Miloš Zeman ustoupil. Nezamezil tím ale obavám, že se v budoucnu pokusí podobným způsobem prosadit svůj vliv znovu.
Někteří ústavní právníci tak i po změně Zemanova postoje nahlas uvažují o tom, že by měl prezident dostat přesnější mocenské mantinely. Zeman podle nich využívá toho, že česká Ústava neupravuje výkon pravomocí hlavy státu dopodrobna.
Právníci a politici, kteří se v roce 1992 podíleli na psaní Ústavy, se však k takovým zásahům stavějí skepticky. Zdůrazňují, že základní zákon státu neobsahuje podrobné pokyny záměrně.
„Psali jsme Ústavu tak, aby nebyl důvod jí měnit. Na tom jsme se všichni shodovali. Ústavu nemůžete psát s ohledem na to, jak se chová nějaký konkrétní politik,“ řekl pro Seznam Zprávy Cyril Svoboda, bývalý šéf KDU-ČSL a ministr, který byl před devětadvaceti lety tajemníkem vládní komise expertů pro přípravu Ústavy.
Tvůrci Ústavy vycházeli z předpokladu, že řešení konkrétních problémů je v první řadě na politicích a jejich jednáních. Obávali se, že pokud by se Ústava věnovala předepisování lhůt nebo řešení konkrétních sporů, vzniknou nové konflikty a politici budou chtít do Ústavy zasahovat častěji.
„Snahou bylo vytvořit co nejjednodušší vztahy a dát prostor politice tam, kde je to možné,“ uvedl jeden z členů někdejší komise Miroslav Sylla, později advokát a pedagog. Podotkl, že od začátku příprav Ústavy se počítalo s tezí, že prezident jmenuje členy vlády na návrh premiéra. A toto ustanovení tehdy nikdo nezpochybňoval.
„Myslím si, že aktuální věc jmenování vlády dopadla z hlediska Ústavy tak, jak dopadnout měla, protože problém byl vyřešen politickým jednáním. Jen to snad trvalo déle, než to trvat mělo,“ zhodnotil Sylla. Až čas podle něj ukáže, zda byl blíže pravdě Miloš Zeman nebo Petr Fiala. „Odpovědnost bude politická, nikoliv právní,“ dodal.
Ze stejného důvodu by se Sylla nepřikláněl ani ke kompetenční žalobě k Ústavnímu soudu, kterou premiér Zemanovi pohrozil. „Podání ústavní žaloby by bylo krokem nakonec poškozujícím Českou republiku. I v případě Ústavy platí, že právní stát neznamená, že vše musí být upraveno právem a o všem musí rozhodovat soudy,“ uvedl Sylla.
Jak Zeman vetoval ministry
Jmenovat některé ministry se zdráhali i předchůdci současného prezidenta – Václav Havel a Václav Klaus. Oba se však nakonec obvykle stáhli. Milošovi Zemanovi se podařilo už několik kandidátů skutečně zablokovat:
Únor 2017 – Zeman odmítl ústní návrh premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) na jmenování Tomáše Prouzy ministrem průmyslu a obchodu. Prouza byl tehdy státním tajemníkem pro evropské záležitosti na Úřadu vlády.
Květen 2018 – Ve formující se koaliční vládě premiéra Andreje Babiše (ANO) Zeman odmítl kandidáta ČSSD na ministra zahraničí, bývalého europoslance Miroslava Pocheho. Zeman neustoupil ani po schůzce s Pochem.
Srpen 2019 – Zeman odmítl jmenovat místopředsedu ČSSD Michala Šmardu novým ministrem kultury. Předtím Zeman několik týdnů otálel s odvoláním ministra Antonína Staňka.
Bývalý a už zesnulý ústavní soudce Vojtěch Cepl, který ve skupině pro přípravu Ústavy působil jako jakýsi mentor a prosazoval zásadu jednoduchosti, prý chtěl v nadsázce prosadit do návrhu větu, že novelizace Ústavy dříve než za sto let se trestá smrtí. „Byl to žert, ale podstata té myšlenky je správná,“ poznamenal Cyril Svoboda.
Že se zásahy do Ústavy nevyplácí, dokazuje podle Svobody změna, která prošla současně se zavedením přímé volby prezidenta v roce 2012. Tehdejší ústavní novela neřešila jen prezidentskou volbu, ale také zkomplikovala podání ústavní žaloby na prezidenta kvůli velezradě nebo hrubému porušení Ústavy. Do té doby k žalobě stačil souhlas prosté většiny Senátu, novela o přímé volbě prezidenta však uzákonila, že souhlasit musí tři pětiny poslanců i stejný podíl senátorů.
Proti zásahům do Ústavy se staví i bývalý šéf Občanské demokratické aliance (ODA) Jan Kalvoda, který v roce 1992 nad přípravou Ústavy dohlížel jako vicepremiér. I když sám patří k ostrým kritikům Miloše Zemana.
„Ústava není manuál, ale nejvyšší zákon státu, který nepředpokládá, že držitelé moci budou své povinnosti drze karikovat, nebo drze extendovat,“ uvedl Kalvoda, který od odchodu z vysoké politiky v 90. letech pracuje v advokacii. Volání po lhůtách nebo sankcích pro Zemana považuje sice za pochopitelné, ale neoprávněné.
„Jak vícekrát judikoval Ústavní soud, je-li uložena někomu někomu povinnost - a chybí-li lhůta - platí, že má jednat ‚bez zbytečného odkladu‘. To je starý právní princip, který je dostačující - nemůže ale čelit úmyslnému protiústavnímu jednání,“ dodal Kalvoda.
