Na Donbase je obchod s „českým“ zbožím. Ale my tam nic nevozíme, tvrdí výrobci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když loni 30. září ruský prezident Vladimir Putin po mezinárodně neuznaných referendech podepisoval v Kremlu smlouvy, že se čtyři ukrajinské regiony formálně připojují k Ruské federaci, ocenila to v centru Doněcka i jedna malá firma s vazbami na Česko.

„Jsme doma!“ objevilo se na instagramovém účtu doněckého salonu českého nábytku „Hanak“ sdělení doprovozené ruskou vlajkou a praporem samozvané Doněcké lidové republiky. A vedle logo v ruské cyrilici: „Gának“.

Maloobchod v metropoli válkou zmítaného Donbasu o sobě na sociální síti uvádí, že prodává nábytek od dvou českých firem – Hanák a TON, a to i s dosahem do Luhanska a na jih Ruska. Zboží české provenience takto nabízí zákazníkům až do dnešních dnů, jak to alespoň vyplývá z nedávných příspěvků a též z fotografie výlohy z přelomu roku.

Kdyby vše, co o sobě obchod deklaruje, byla pravda, znamenalo by to, že stahování českých firem z Donbasu a z ruského trhu není úplné a že byznys s Rusy čile pokračuje i v oblastech blízko fronty.

Jenže nabídka nábytku od renomovaných českých výrobců může být také jen mystifikací zákazníků ze strany doněckého prodejce. Ten totiž v telefonickém hovoru tvrdil, že si sice jeho obchod předválečnou identitu ponechal, ale fakticky prý už bere zboží odjinud. Bez kontroly přímo na místě však nelze toto tvrzení o nabízeném sortimentu ověřit.

Každopádně obě dotčené české nábytkářské firmy kategoricky odmítají, že by po začátku války na ruský trh ještě nějaké zboží dodávaly. A stejně tak se to podle nich týká i okupovaného Donbasu.

Stanislav Hanák mladší, šéf rodinné nábytkářské firmy Hanák Nábytek z Kroměříže, uvádí, že export do Ruska zastavili okamžitě poté, co loni Západ začal vyhlašovat sankce vůči Putinovu režimu. „Zastavili jsme dodávky veškerých našich výrobků, a to i za cenu vysokých finančních ztrát pro naši firmu,“ uvedl Hanák pro Seznam Zprávy.

S obchodem v Doněcku, který v minulosti patřil mezi jejich prodejní místa na Ukrajině, přerušila firma podle Hanáka mladšího kontakty už dříve. Jak hlava firmy říká, bylo to někdy „kolem roku 2016“, nedlouho po ruské anexi Krymu.

Podobně o stahování z Východu mluví i Milan Dostalík, majoritní akcionář firmy TON z Bystřice pod Hostýnem, známé výrobou ručně ohýbaného nábytku.

„Do Ruska a Běloruska od 24. února loňského roku nedodáváme. Stojíme plně na straně Ukrajiny,“ podotkl Dostalík. „Instagram z Doněcka vidíme poprvé. Fotky jsou evidentně naše, ale žádná spolupráce neprobíhá,“ podotkl podnikatel.

I Stanislav Hanák si všiml některých fotografií na doněckém instagramovém účtu, které vyobrazují jejich zboží. „Tyto fotografie jsou volně přístupné na našem webu nebo našich sociálních sítích, a tudíž nedokážeme ovlivnit, kdo a za jakým účelem si je stahuje,“ doplnil Hanák.

Redaktorům Seznam Zpráv se podařilo telefonicky spojit i s majitelem doněcké prodejny, podnikatelem Valerijem Vorobjovem. Řekl, že český nábytek už neodebírá „dva nebo tři roky“. Teď prý dováží zboží z Turecka, a to od nábytkářské firmy Fuga. Oproti podnikateli Hanákovi tak přerušení vztahů s českými partnery situuje do pozdějšího termínu.

Proč však Vorobjov nezměnil název firmy a ceduli nad prodejnou, která jasně odkazuje na český nábytek? „Protože nás zákazníci pod tímto názvem už znají,“ odpovídá doněcký podnikatel s tím, že v logu nemají původní český název Hanák, ale jeho ruskou verzi. Informace z instagramu, které stále hovoří o prodeji českého zboží, podnikatel považuje za nepodstatný detail.

Celý příběh má ještě jeden kontext.

Už v roce 2020 přinesl server Hlídací pes článek o dvou Češích – Jiřím Urbánkovi a Pavlu Botkovi – bojujících v řadách východoukrajinských separatistů. Jako nikoliv nepodstatný detail se tehdy ukázalo, že muži byli opakovaně na fotkách zachyceni v prostorách zmíněné doněcké prodejny s „českým“ nábytkem. Vysvětlovali to tím, že s majitelem prodejny Vorobjovem je pojí osobní přátelství.

Podnikatel Stanislav Hanák na tuto dobu nemá dobré vzpomínky. Už tehdy prý musel českým úřadům vysvětlovat, že s doněckou prodejnou nemá jejich rodinná firma už nic společného. „My jsme tam už v té době nic nevozili, celé se to vysvětlilo, že to je blbost, jsou o tom i zápisy. A to, o čem mluvíte teď, je úplně stejný příběh.“

Nejde ale jen o jednu prodejnu v Doněcku. V Moskvě a v některých dalších ruských městech i po začátku války zůstala v provozu část původní prodejní sítě pod názvem Hanák Design. Momentálně nabízejí zboží vedle ruské metropole i v Krasnodaru a v Kazani.

K obchodu se na sociálních sítích hlásí ruský designér Ivan Šapovalov. I web Hanák Design stále hovoří o prodeji českého nábytku a o „spojení české kvality a italského designu“.

Jde i v tomto případě jen o podnikatelskou setrvačnost, kdy ruské obchody sice inzerují české zboží, ale fakticky se už přeorientovaly na dodávky z jiných zemí? Nebo mají prodejny na skladě opravdu český nábytek? Pokud ano, odkud k nim nyní putuje?

Seznam Zprávy se snažily telefonicky a prostřednictvím e-mailu spojit i s moskevským vedením sítě Hanák Design, ale žádná odpověď na položené otázky nepřišla.

Management české nábytkářské firmy TON připouští, že by se do Ruska některé jejich zboží mohlo dostávat i oklikou, aniž by o tom sami věděli.

A to přes země, které s Ruskem obchodní vztahy nepřerušily. Nebylo by to poprvé, co se něco takového děje, navíc nábytek není žádné choulostivé zboží, které by podléhalo mezinárodním sankcím.

„Napadla nás jen varianta, že zboží dorazí přes země, které nadále s Ruskem volně obchodují, jako je například Kazachstán nebo Turecko. Ale zjistit finální destinaci produktů je pro nás náročné za situace, kdy například partner nakoupí produkty na sklad a od něj to kupuje další zákazník,“ uvedla mluvčí firmy TON Anna Handlová.

Mimochodem, když v úvodu zmíněná doněcká prodejna Valerije Vorobjova na přelomu starého a nového roku na instagramu zveřejnila fotku nového vzhledu exteriéru, v diskuzi pod příspěvkem se objevil i vzkaz od lidí z prodejny s českým nábytkem v kazašské Astaně: „Hezké svátky, kolegové! Ať je vše v pořádku!“

Stanislav Hanák pochybuje o tom, že by se někomu doprava nábytku přes třetí země do Ruska a na Donbas mohla vůbec vyplácet. Obchodování s touto komoditou je postaveno na nízkých maržích a na dlouhé vzdálenosti se prý už nevyplácí. Co se týče Kazachstánu, ten podle podnikatele i v minulosti bral z kamionů vždy jen část nákladu určeného pro Rusko, extra zásilky nábytku prý Kazachstánci nedostávali.

Podnikatel Hanák říká, že zprávy ze současného Ruska už nemá, přestal se o ně úplně zajímat. „To je úplně zbytečné, nemá to smysl. V tom byznysu to funguje tak, že nad tím mávnete rukou a jedete dál,“ říká.

Mezitím se s rodinou firmou prý už přeorientovali na úplně jiné trhy a výpadek obchodů z Ruska, kde v nejlepších časech měli kolem patnácti obchodů, se jim už podařilo zacelit. Podnikatel poukazuje i na to, že si Rusové některé značky spojené s jejich firmou na místním trhu zaregistrovali. Mohou je tak vydávat za své.

„My na to nemáme žádný vliv, že tam ty značky jsou, nemáme to v rukách. Psali jsme jim, ať to sundají, oni samozřejmě nereagují vůbec na nic,“ popisuje také šéf kroměřížské rodinné firmy.

Působení západních firem na ruském trhu je pod drobnohledem i některých vědeckých institucí.

Nedávno publikovaná studie expertů z Univerzity v St. Gallenu a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu v Lausanne poukázala na to, že své podnikání v Rusku fakticky ukončilo daleko méně společností než se dosud předpokládalo. Alespoň jednu ze svých ruských dceřiných společností prodalo jen 8,5 procenta firem ze zemí Evropské unie a G7.

Z analýz americké Yaelovy univerzity zase vyplývá, že i řada velkých nadnárodních firem v Rusku nadále zůstává či své obchodní aktivity pouze přerušila. Mezi těmi v Česku známými, které nadále pokračují, je třeba rakouská Raiffeisen Bank International, italská banka UniCredit nebo německý obchodní řetězec Globus.

V případě firem, které Rusko opustily, není nic neobvyklého, že původní zaměstnanci převezmou pobočku a pod pozměněným názvem se snaží pokračovat v byznysu dál.

Co se týká českých firem, absolutní většina klíčových podniků se z ruského trhu okamžitě po vypuknutí války začala stahovat. Od pivovarů přes automobilku Škoda Auto až třeba po finanční skupinu PPF.

Na seznamu Yaleovy univerzity není momentálně žádná česká firma, která by své obchodní aktivity alespoň nepřerušila. O nábytkářích se soupiska nezmiňuje.

Jeden z prvních, kdo po rozpoutání války na Ukrajině téměř okamžitě zavelel k odchodu z Ruska, byl spolumajitel skupiny Jablotron Dalibor Dědek. Následně stál i u založení iniciativy Dárek pro Putina, skrze níž mohou lidé přispět na podporu bránící se Ukrajiny.

I Dědek říká, že neví o žádné významné české firmě, která by ještě na ruském trhu zůstala, byť žádnou detailní analýzu si osobně nedělal.

„Pochopení pro firmy, které tam stále zůstávají, ale rozhodně nemám. Je to o tom, kdo co staví na první místo, zda peníze, nebo morálku,“ říká na adresu podnikatelů pro Seznam Zprávy Dalibor Dědek. Soudí, že každá z exportujících firem si právě nyní píše svou vizitku, jak bude veřejností vnímána i v budoucnosti.