„Máte divné otázky.“ V národních parcích rozdávají statisícové dary

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Zážitek to byl, to uznávám, ale žádná kapitální trofej to nebyla. Byl to průměrný jelen, nerovný desaterák, na jedné lodyze pět výsad, na druhé čtyři…“ Tak o svém úlovku z louky poblíž Labské boudy v Krkonoších hovoří senátor s „modrou krví“ Tomáš Czernin.

Člen horní komory parlamentu zvolený za TOP 09 skolil jelena v Krkonošském národním parku (KRNAP) 21. září 2020.

Lze to vyčíst ze seznamů bezpoplatkových lovů v národních parcích za období 2018 až 2022, které si Seznam Zprávy ještě před prázdninami vyžádaly od Ministerstva životního prostředí dle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Jméno Tomáš Czernin je jedním z několika desítek položek na těchto soupiskách. Většinu z nich, jak si redakce ověřila, tvoří zaměstnanci parků. Ale nechybí i řada pozvaných hostů (cizích lovců), kteří – jak se stalo v českých parcích pravidlem – za povolenku nic neplatili.

Senátor Czernin uvádí, že konkrétně jej pozval náměstek KRNAP Václav Jansa. „Jsme dávní kamarádi, dělali jsme spolu i některé charitativní akce. Já jej předtím pozval k nám na daňka, on mě zase na oplátku na jelena. Je to běžná praxe, že se lovci takto vzájemně zvou, aby poznali jiné revíry,“ vidí majitel zámku v Dymokurech situaci jako standardní. Rozdíl je ale v tom, že zatímco Czernin zval náměstka do své vlastní honitby, manažer parku oplatil pozvánkou do státního.

Právě tuto praxi, která se během dlouhých let v parcích rozmohla, mnozí považují za projev novodobého papalášství. Přátelům, známým či obchodním partnerům se zdarma rozdávají „benefity“ v podobě povolenek k odlovu trofejové zvěře, za které se jinde platí desítky, či dokonce statisíce korun.

A velká papalášská honitba by podle těchto hlasů mohla teď vzniknout hned kousek za Prahou, kde se uvažuje o brzkém vyhlášení národního parku Křivoklátsko.

Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) ale v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že tyto praktiky se rozhodl ukončit. „Už jsem dal za úkol zpracovat novou směrnici. Nechci, aby v národních parcích střílel kdokoliv jiný než zaměstnanci,“ uvedl Hladík.

Pokud by někdo chtěl střílet jelení zvěř ve Vojenských lesích a statcích, musí si s sebou přibalit vedle kulovnice a zelené kamizoly i hodně napěchovanou peněženku. Protože tam se za zvěř platí.

Jak popsal mluvčí státního podniku Jan Sotona, za ulovení jelena třeba v honitbách kolem Ralska se v závislosti na kvalitě účtuje lovci od 36 tisíc korun (průměrná trofejová zvěř) až po 420 tisíc korun za „zlatou“ trofej. Ve výjimečných případech – jaké si vybavil dva během deseti let – může jít i o půl milionu korun.

To jen pro srovnání, aby bylo zjevné, jak hodnotné dárky se dlouhá léta bez většího zájmu rozdávají některým myslivcům v národních parcích.

Petr Ješátko – dnes už penzista, ale dříve vedoucí pracovník ze Správy Národního parku Šumava – vzpomíná doma, jak po založení parku na začátku 90. let se za lov v šumavských lesích také platilo. A to až do roku 1996. Potom se ale přešlo na bezpoplatkové lovy, aby se z národního parku vyhnala komerce. „Ochranáři tehdy říkali, že to není etické tam dělat kšeft s trofejemi,“ vypráví doma u krbu Ješátko. Ale místo toho se podle něj rozšířila netransparentní šedá zóna.

Podle Ješátka se myslivost v parcích mnohde zvrhla do té podoby, že se nebojí hovořit až o korupčním prostředí, v němž funguje systém služeb a protislužeb.

Někdejšímu manažerovi národního parku vadí, že na Šumavě byly například zrušeny tradiční výstavy trofejí ve Vimperku. „Bylo tam třeba naráz 150 trofejí. A každý si mohl udělat představu, kdo kolik v uplynulém roce ulovil, tedy jaký kdo dostal dar,“ viděl Ješátko výstavy jako přínosné pro transparentnost.

Poslední taková výstava byla v roce 2017. „My jsme tuto ‚tradici‘ zrušili z toho důvodu , že v našich honitbách se loví pouze kvůli nutné redukci spárkaté zvěře. A protože se neloví trofejní zvěř, tak taková výstava pozbývá smyslu,“ popisuje aktuální praxi mluvčí správy šumavského parku Jan Dvořák. Odmítá, že by se chovali netransparentně.

Nicméně tak jako v jiných parcích neexistuje, že by třeba seznam bezpoplatkových lovců správa parku vystavila na svém webu nebo uvedla ve výroční zprávě. „Tato informace veřejně dohledatelná není,“ přiznává Dvořák.

Ze soupisek, které si od ministerstva vyžádaly Seznam Zprávy, vyplývá, že v Krkonošském národním parku loví třeba i známý přírodovědec Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a České geologické služby. Jelena skolil i loni 15. září.

„Už od konce 90. let jsem členem rady národního parku a tento odlov mi správa parku umožňuje jako takový příjemný benefit, že to celé vykonávám zadarmo,“ uvedl profesor Hruška na dotaz s dovětkem, že v Krkonoších je aktivní i vědecky. Povolenku od ředitele parku prý dostává zhruba každý druhý rok.

Když loni v létě vypukl obří požár v národním parku České Švýcarsko, byl to právě Jakub Hruška, kdo byl Ministerstvem životního prostředí ustanoven do čela expertní skupiny, která měla objasnit příčiny katastrofy.

A je otázkou, nakolik byla tato vědecká analýza (která se nakonec zastala politiky bezzásahovosti) skutečně nezávislá. „Tam (v Českém Švýcarsku) jsem nikdy nelovil a musím říct, že se k tomu ani nechystám,“ soudí ale Jakub Hruška, že v žádném střetu zájmů nikdy nebyl a není. Nelovil prý ani na Šumavě, byť i tam je členem rady národního parku.

Mezi lovci zvěře v Českém Švýcarsku lze najít jiného zástupce vědecké a akademické komunity, jenž se loni vyjadřoval v tom duchu, že požár je pro přírodu v parku fakticky požehnáním. Jde o děkana Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze Vladimíra Bejčka. Dle seznamu bezpoplatkových lovů střelil v Českém Švýcarsku v roce 2018 kamzici.

Profesor Bejček ale odmítá, že by to jakkoliv mohlo ovlivnit jeho odborné postoje, dokonce mluví o urážce profesionální cti. „Máte pocit, že mě uplatili kamzíkem? V žádném případě se necítím být národnímu parku zavázán. Já jsem tam dělal řadu studií, naši studenti tam pracují, pomáhal jsem při naháňkách, což je dost těžká práce, a to na úkor vlastního času. Tak mi to bylo nabídnuto a já jsem to přijal,“ vysvětlil děkan, jak se k povolence k bezpoplatkovému lovu dostal.

Podobně emotivně na otázky redakce reagovali i někteří jiní lovečtí hosté v národních parcích. Třeba lékař Alexander Ferko, který dříve vedl chirurgickou kliniku ve Fakultní nemocnici Hradec Králové a nyní řídí chirurgii v nové bratislavské Nemocnici Bory.

Dle poskytnuté tabulky střelil Ferko v Krkonoších jelena v roce 2018. „Bylo to u příležitosti mého životního jubilea. Máme tam chalupu, jezdíme tam, mám tam přátelské vztahy,“ uvedl lékař s tím, že někdy loví ve státních lesích, jindy zase v soukromých. Na otázku, jak se uvedené přátelské vztahy v pracích budují, už profesor Ferko neodpověděl. „Máte nějaké divné otázky,“ reagoval chirurg podrážděně a krátce poté zavěsil.

Z několika dalších rozhovorů vyplynulo, že povolenky k lovům od ředitelů národních parků v uplynulých letech dostávali – třeba právě u příležitosti životních jubileí – i mnozí majitelé spolupracujících lesnických firem. „Dostal jsem to k 60. narozeninám. Jsem dlouholetý obchodní partner parku, dodavatel sadebního materiálu,“ uvedl Ivo Machovič, spolumajitel rodinné firmy Dendria z Lázní Libverda. Jelena střílel v krkonošském parku loni v září.

Redakce oslovila i řadu dalších lovců v parcích, třeba podnikatele Tomáše Balihara (mimo jiné majitel jičínských firem Steelpark či Česká divočina), ale ten ani po urgenci na dotaz k lovu v Krkonoších neodpověděl.

Bez oficiální reakce skončil i dotaz směřovaný na lékaře Romana Kodeta, který měl dle poskytnutého seznamu v roce 2021 ulovit jelena III. věkové třídy v Českém Švýcarsku. Profesor Kodet, dlouhá léta působící na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, pouze vzkázal, že on si vše předem řádně odpracoval. Nejdříve prý pomáhal v parku lovit tzv. holou zvěř (kolouchy a laně) a až potom jako jistý výraz vděku za poskytnuté služby dostal od vedení povolenku na jelena.

S tím vším je patrně konec. Ministr životního prostředí Petr Hladík v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že už po svém nástupu začal situaci kolem bezpoplatkových lovů řešit. „Rozhodně zvěř v národních parcích nebude střílena za účelem paroží,“ uvedl.

Zároveň ale také nevyloučil, že by se do parků mohla vrátit praxe z devadesátých let, totiž poplatkové lovy. „Musela by ale k tomu být širší společenská shoda,“ uvedl člen Fialovy vlády s tím, že by věc musel řešit i s Ministerstvem zemědělství.

Bývalý vedoucí pracovník Správy Národního parku Šumava Petr Ješátko nechápe, proč se za lov neplatí jako třeba ve Vojenských lesích a statcích. „Proč v parcích smí zadarmo střílet třeba senátor Czernin, proč tam místo něj nemůže střílet někdo, kdo dá státu za ten lov peníze? To přece nedává logiku. To je, jako kdybyste někomu z toho parku dával zadarmo dřevo,“ nabízí paralelu Ješátko.

Znovu zmíněného senátora zvoleného za vládní TOP 09 dnes mrzí, když je uváděn jako příklad papalášství. „Kdybych věděl, že to bude někdy někoho zajímat, tak bych tenkrát řekl děkuji, já mám vlastní honitbu dost velkou,“ přemítá teď Czernin o někdejším lovu jelena u Labské boudy.

Trofej ze střeleného krkonošského desateráka si přitom ještě ani nestačil pověsit na zeď. Jak říká, má ji ve své pracovně na zámku v Dymokurech.