Podpis ve Washingtonu zahojí staré rány. Česko se vrací k přátelství s USA

Po čase se mezi Českem a USA odehraje něco, co má grády: ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se vší parádou příští týden podepíše se svým protějškem Lloydem Austinem ve Washingtonu Dohodu o obranné spolupráci.

Do USA odcestuje i s předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou (TOP 09), která má vlastní program v Kongresu. V americké metropoli české političky navíc takřka střídají ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti), který tam jednal začátkem května, a – ještě před ním – ministra průmyslu Jozefa Síkelu (STAN).

Na lince Praha–Washington je skutečně živo jako už dlouho ne. A skoro se chce vydechnout úlevou: konečně. Česko-americké vztahy se po hubených letech s proruským a pročínským prezidentem Milošem Zemanem zdají být resuscitované a dostávají se zpět do provozní teploty.

Česko se nachází na prahu nové zahraničněpolitické éry. Nejen po Zemanovi. Ale po celkem divoké třicetileté jízdě po mapě světa a všelijakých azimutech si hledá své co nejtrvanlivější místo.

I když byl Zeman, často zpochybňující spojenecké vazby Česka, politicky  „neutralizovaný“ už od napadení Ukrajiny Ruskem loni v únoru, bylo znát, že se i administrativa Joe Bidena s vládou Petra Fialy (ODS) nejdříve musely oťukat. Možná to někoho mohlo překvapit, že si rovnou nepadly kolem ramen jako staří známí, kterými přitom jsou – a to často doslova, jako třeba vlivný europoslanec ODS a jeden z klíčových spolutvůrců vládní zahraniční politiky Alexandr Vondra s americkým prezidentem Joem Bidenem osobně.

I na nového velvyslance USA, Bijana Sabeta, si Praha musela počkat dva roky – k jeho příjezdu došlo až v samotném závěru Zemanova mandátu, kdy už bylo jasné, že ho nahradí Petr Pavel. Nelze to vidět jinak než symbolicky.

Průlom přichází teď – a je jím už zmíněná Dohoda o obranné spolupráci, která se bude slavnostně podepisovat ve Washingtonu.

„Spojené státy patří k našim klíčovým spojencům v oblasti ekonomické, bezpečnostní i v oblasti vědy a výzkumu. Jsou také naším nejvýznamnějším spojencem v oblasti obrany. Posilování transatlantické vazby je proto v bytostném zájmu České republiky,“ uvádí ke smlouvě ministryně Černochová.

Ano, je to ta smlouva o „nezákladně“. Černochová má samozřejmě pravdu, když říká, že tato dohoda nepokládá základní kámen žádnému konkrétnímu novému vojenskému objektu s americkou vlaječkou. Ale je také fér říct, že tuto možnost přibližuje či otevírá, když je pro ni v zásadě hotový právní rámec. V tuto chvíli však žádný konkrétní projekt na stole není a vždy by ho musely zvlášť schvalovat vláda a Parlament.

V případě smlouvy ale nejde jen o hmatatelný přínos pro českou bezpečnost. Schválení obranné smlouvy, o které se chce vláda pokusit v Parlamentu ještě letos do prázdnin – tedy i než začne hlasitá kampaň pro volby do Evropského parlamentu, má až psychologický rozměr.

Před více než 10 lety nedokázal jiný kabinet v čele s ODS – premiéra Mirka Topolánka – prosadit a dotáhnout radarový projekt. Na české straně se zasekl právě při ratifikaci zákonodárci. Tehdy to nebylo tak zjevné, ale dnes ano: šlo o první vítěznou bitvu znovu se probouzejícího nepřátelského ruského vlivu v Česku. A všichni víme, jak daleko od té doby českým územím došel. Pro jednu generaci transatlanticky orientovaných politiků a diplomatů to musí být i zahojení staré rány.

České političky Černochová s Pekarovou se začátkem příštího týdne na palubě jednoho vládního speciálu směr Washington sejdou spíše shodou okolností. Černochová tam bude reprezentovat hlavně spolupráci obou zemí na Ukrajině napadené Ruskem. Pekarová Adamová si ale do USA veze ještě jiný politický kapitál – nedávno se vrátila z Tchaj-wanu.

Když se sečte Ukrajina a Tchaj-wan, jde v zásadě o rychlokurz česko-amerických vztahů v současném rozbouřeném světě. Obě země se jistojistě shodnou na tom, jakým hrozbám čelí, ale lišit se mohou v tom, co je pálí víc – jestli Rusko, které má Česko za humny, nebo Čína, kterou jako ekonomického siláka s geopolitickými ambicemi vnímají ostražitěji USA.

Co se týče pomoci Ukrajině, zafungovalo česko-americké spojenectví podle dostupných informací velmi dobře. Česko na Ukrajinu posílá zbraně východní provenience, které Ukrajinci umějí používat. Americká vláda za to přislíbila stovky milionů dolarů, které česká armáda využívá na modernizaci svého vybavení. Vojáci mají například v nejbližší době dostat z USA dva nové vrtulníky a dalších osm starších strojů pak dostanou darem za pomoc Ukrajině.

A pak je tu Tchaj-wan. Možná máte pocit, že už je v českém veřejném prostoru „přetchajwanováno“, a říkáte si, co všichni mají s tím ostrovem? Klíč není pod rohožkou, ale leží ve Washingtonu. Časová souslednost cesty Pekarové do Asie a krátce nato do USA nepochybně není zcela náhodná – ostatně v diplomacii, v níž se pracuje s velmi jemnou matérií náznaků, máloco bývá. Je jasné, že fotky Pekarové Adamové z Tchaj-wanu jí budou otevírat dveře ve Washingtonu.

„Naše dobré vztahy s Tchaj-wanem jsou něco, co nám dělá v USA renomé,“ popsal ostatně na rovinu ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) na Prima CNN koncem dubna před svou vlastní cestou do Washingtonu.

O tchajwanské zásluhy se hned po svém zvolení přihlásil i prezident Petr Pavel, když v telefonátu s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jin-weng si předjednal dokonce osobní schůzku. To by byl i v mezinárodním měřítku bezprecedentní krok. A tato schůzka se podle informací Seznam Zpráv dokonce rýsuje. Variantou je, že by prezidentka Cchaj přijela do Prahy na konferenci Forum 2000 začátkem podzimu.

Taková „operace“ by měla havlovský hodnotový rozměr. A zároveň silně geopolitický – odehrála by se uprostřed volební kampaně na Tchaj-wanu. Zemi čekají v lednu 2024 prezidentské volby, v nichž se střetne stávající, jednoznačně prozápadní politická elita s pragmatičtějšími politickými silami, které se obávají vyhroceného konfliktu s Čínou a spíš mu i ústupky mohou chtít předejít.

České aktivity ve Washingtonu příští týden nepochybně ukážou, že se Česko zotavuje ze složitých roků, kdy prezident Zeman hazardoval s důvěryhodností země u spojenců. Ale neděje se tak samo od sebe, Češi si leccos musejí odpracovat a zjevně to bude chtít ještě nějaký čas. Minimálně do té doby, než se rozlouskne obří záhada české zahraniční politiky – proč na schůzku v Bílém domě tak dlouho čeká český premiér Petr Fiala.

Praha hraje významnou roli při pomoci Ukrajině a má co nabídnout i ekonomicky – stovky miliard na výstavbu nových jaderných bloků v českých elektrárnách, o které má zájem severoamerický Westinghouse, a další miliardové sumy na nové stíhací letouny.