Ministr chce školu od devíti, polovina žáků je nevyspalá

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nový ministr školství Vladimír Balaš (STAN) otevřel téma, o němž se v Česku diskutuje roky – zrušení první vyučovací hodiny. Tedy posunutí začátku výuky na devátou hodinu.

Naposledy tohle ve svém programu do Sněmovny slibovali zařídit Zelení, žel 0,99 procenta hlasů na to nestačilo. Před nimi pak ještě v roce 2013 Marcel Chládek, v té době ještě stínový ministr školství za ČSSD. Je to skutečně velmi líbivý krok, dokonale se v něm ale odráží všechny dlouhodobé trable českého školství.

Současný ministr Balaš svou myšlenku nadhodil nejprve v rozhovoru pro Lidové noviny, aby ji později otestoval jako správný pedagog rovnou na svých spolustranících během sjezdu Starostů a nezávislých. Malé varování ale přišlo okamžitě, pro jeho nápad zvedla ruka jen zhruba třetina z nich. Abychom ale nespoléhali jen na erudici politiků, můžeme ministrův návrh objektivně zhodnotit podle dvou hledisek – jestli je zaprvé odborně podložený a zadruhé proveditelný.

A je třeba uznat, že Balašův návrh stojí na vědeckých závěrech. Minimálně 40 procent českých školáků ve věku od 11 do 15 let trpí nedostatkem spánku. Z mezinárodní studie HSBC, na které se za Česko podílí výzkumníci z Univerzity Palackého v Olomouci ale také vyplynulo, že třetina školáků trpí takzvaným „sociálním jet lagem“, tedy nesouladem mezi biologickým a sociálním časem. Jednoduše musejí vstávat přes týden do školy dříve, než by jim vyhovovalo, a pak nahromaděnou únavu dospávají o víkendu.

Opravdu se navíc ukazuje, že když děti chodí do školy později, nejenže se lépe vyspí, ale také se jim v lavicích více daří, protože jsou méně unavené. Zjistili to autoři z Yaleovy univerzity, kteří shromáždili dostupné vědecké závěry na toto téma. Další studie (například zde) pak naznačují, že spánková deprivace vede u dětí k psychickým obtížím nebo obezitě.

Navíc běžné žehrání na mladou generaci, že se jí nechce vstávat, a „my jsme chodili na nultou i od šesti“, jde taky proti vědeckým závěrům. Dospívající mají totiž oproti dospělým posunutý denní rytmus. Samozřejmě tomu neprospívá vystavovaní modrému světlu obrazovek, ale i průměrný adolescent má objektivně problém usnout před jedenáctou hodinou a měl by pak vstávat v osm ráno nebo později, aby se dostatečně vyspal. A k dřívějšímu usnutí mu určitě nepomůže, když ho rodiče zamknou bez telefonu do pokojíčku. Hormony prostě rebelují.

Podívejte se, co si myslí odborníci:

Padá i další oblíbený argument kritiků, že děti půjdou prostě později spát, když dostanou možnost později vstávat. Řada studií (zde nebo zde) tohle nepotvrdila. Naopak Owensová při sledování posunu první hodiny z 8:00 na 8:30 na škole v americkém Rhode Islandu přišla na to, že průměrně šli žáci spát po zavedení změny dokonce o 18 minut dřív.

Američtí pediatři proto doporučili už v roce 2014, aby první hodina začínala dětem od 11 let nejdříve v 8:30. A celá řada amerických okresů skutečně vyučování postupně posouvá. Ve Velké Británii kupříkladu startuje první hodina na základních školách v 8:40. Ucelená mezinárodní data k tomu ale nemáme. V celé řadě zemí se totiž podobně jako v Česku nechává rozhodnutí na samosprávách nebo ředitelích. V tolik opěvovaném Finsku tak část děti usedá do lavic v devět hodin, další ale už třeba v 8:15.

Zatímco odložení první hodiny má tedy skutečně odborný základ, druhý předpoklad – proveditelnost – značně pokulhává. Ale buďme konkrétní:

Radostín nad Oslavou, okres Žďár nad Sázavou. Patrně nejšťastnější obec v Česku, alespoň podle názvu. Už ale ne tak pro ospalé děti. Tady se totiž nechodí do školy v devět, dokonce ani v osm, první hodina začíná už v 7:10.

„Více než polovina dětí k nám dojíždí, a hlavním důvodem, proč začínáme takhle brzo, jsou proto ranní linky. Jsme přesně na půl cesty mezi Žďárem a Velkým Meziříčím, autobusy tak míří na osmou tam, a ne k nám,“ vysvětluje ředitel zdejší základní školy Jan Hladík.

Začátek vyučování má tak z vlády paradoxně v rukou spíš ministr dopravy než školství. Stačí se podívat do jízdních řádů. Do Radostína dojíždí třeba děti z Kněževse. A autobus do školy jim jede v 6:46. Další pak až v 10:06. O čtyři minuty lépe na tom jsou žáci z Pavlova, nasedají „až“ v 6:50. Ti, kteří zaspí, mají ale smůlu. Další autobus chytí až ve 13:00, takže nezbývá než kopnout do vrtule a proletět kolem rybníku s poetickým názvem Vylhal. Vzdušnou čarou to je 3,5 kilometru.

Škola se tak naopak snaží brzkým startem dětem vyjít vstříc. Když už stejně musejí tak brzo vstávat, alespoň je nenutí trávit zbytečně čas v ranní družině a rovnou jdou na první hodinu. O to dříve pak také skončí.

„Ideálně bych rád začínal v 7:45, bez změny jízdních řádů s tím ale nic nenaděláme,“ dodává Hladík.

A teď střih do Prahy. První stupeň na základní škole Londýnské se už teď učí tak, jak by si ministr Balaš představoval, a to od devíti hodin.

„Na dětech opravdu pozorujeme, že jsou pozornější a živější. Je ale strašně důležité si uvědomit, že my jsme centrum Prahy. Na Václavák to máme pět minut chůzí. A tady se skutečně žije jiným tempem a většina rodin vyučování od devíti vítá, protože začínají pracovat ve stejný čas,“ přiznává svou konkurenční výhodu oproti menším městům a obcím ředitel Martin Ševčík.

Že v případě brzkého začátku vyučování nejde o otázku pedagogickou jako spíš zeměpisnou, ukazují i ilustrativní data níže. Seznam Zprávy je sestavily na základě prostudování školních řádů jednotlivých veřejných základních škol.

Z okresu Žďár nad Sázavou, kde leží Radostín a velkou roli zde hraje nedostatečné dopravní spojení, začíná v osm nebo později jen 30 procent škol, skoro pětina dokonce před půl osmou. V Praze 2, kam dochází také děti z Londýnské a život zde začíná prostě později, mají nejdříve od osmi všechny školy vyjma jediné, kde ale první hodina odbíjí jen o pět minut dříve. Celkově má v hlavním městě 96 procent škol úvod výuky od osmi do půl deváté –naprostá většina od 8:00, několik škol pak od 8:15 nebo 8:20. Přes dvě procenta ředitelů pak odsunula první hodinu až na půl devátou nebo později.

Proč ale v pražské ZŠ Londýnská mají právo na další hodinu spánku po ránu jen děti do páté třídy? Opět jde o zcela praktickou věc. Šesťáci totiž musí do rozvrhu vecpat o 8 až 10 hodin více než třeba prvňáci.

„Děti na druhém stupni by samozřejmě o odložení první hodiny také velmi stály, ale kvůli vyšší časové dotaci by tak měly denně odpolední vyučování,“ dodává Ševčík.

I to by ale ministr školství chtěl řešit. Zatímco v rozhovoru pro Aktuálně mluvil o posunutí výuky na devátou hodinu, v rozhovoru pro Lidové noviny byl poměrně příkřejší a mluvil rovnou o jejím zrušení.

„Při změně rámcových vzdělávacích programů k nějaké redukci učiva stejně musí dojít,“ glosoval svůj návrh Balaš.

Pokud by ale padlo za oběť pozdějšímu vstávání pět hodin týdně, prvňáci by přišli o čtvrtinu výuky, páťáci o pětinu a deváťáci o šestinu. Postupně samozřejmě vyučovacích hodin na základní škole přibývá – od minimálně 18 týdně až k maximálně 32 hodinám.

V tomto případě ale zatím ministr pokulhává v pochopení reformy, kterou jeho úřad připravuje. A kterou také slíbil, že bude nadále podporovat. Nejen podle ministerské Strategie 2030+, ale i podle už hotových Hlavních směrů revize rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání se nemá škrtat učivo proto, aby mohly být děti kratší dobu ve škole. Ale naopak aby čas, který škola vyšetří na osekání podružností, měly možnost věnovat hlubšímu pochopení a prohloubení znalostí a dovedností.

Navíc čeští žáci už nyní tráví ve škole průměrně méně času než jejich evropští souputníci. Dítě z Česka absolvuje ve škole 7 020 hodin, zatímco německé 7 402 a dánské dokonce 10 600. Průměr Evropské unie je pak 7 213 hodin.

Balaš prý ale nebude žádnou legislativní změnu připravovat, pouze chtěl „otevřít diskuzi“. V takovém případě jde ale jen o politický marketing. Tam, kde je to možné, totiž už děti do školy později chodí nebo o tom „otevřeně diskutují“, jako například v hlavním městě. V místech, kde by výuku rádi posunuli, ale jsou závislí na autobusových linkách, jako například v Radostíně, doporučení z ministerstva nepomohou. Co by skutečně uvítali, je jedna linka školního autobusu navíc tam a zpátky.

Začít od devíti hodin totiž mohou i dnes bez speciálního povolení. Příslušná vyhláška jen říká, že výuka začíná zpravidla v osm hodin a děti se mohou do učebnic zabořit nejdříve v sedm. Vše ostatní je na řediteli školy.

Stejně jako v případě otázky zrušení víceletých gymnáziích tak ministr sice „otevírá diskuzi“, ale na nesprávném místě. V případě gymnázií sice diskutujeme o budoucnosti jedné větve českého školství, ale jako první je nutné řešit kvalitu vzdělávání na druhém stupni obecně. Tady totiž oproti zahraničí čeští žáci nabírají manko.

U posunutí výuky na devátou hodinu obdobně správně debatujeme o spánkové deprivaci, ale měli bychom řešit spokojenost a duševní zdraví dětí celkově. Vždyť z unijních zemí školu nesnáší už více jen polské děti, hned za nimi jsou podle posledního pravidelného šetření mezi čtvrťáky Češi.

Před námi jsou totiž daleko náročnější výzvy, které mají ale také potenciál obrovsky zlepšit fungování českých škol. Nevystačí na ně ale slova „posunout“, „zrušit“ a „otevřít diskuzi“.

Jde třeba o standardizaci kvalitní výuky. Tak aby každý žák dostal ve škole stejně perfektní výbavu do života, ať sedí v lavici v hlavním městě, nebo v nejzapadlejším koutu republiky. A také aby si stát už konečně vyjasnil, co bude vyžadovat po každém řediteli a učiteli, a jaké absolventy mají pedagogické fakulty tedy pro české školy připravovat. V kolik si pak odpíchnou příchod, už je detail, který můžeme doladit vždycky.