„Je na vládě, zda splní svůj program.“ Ministr Kulhánek chce reformovat ÚOHS

Ministr Petr Kulhánek znovu předložil Legislativní radě vlády reformu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Hlavní záměr je omezit pravomoc předsedy úřadu, který sám ve druhé instanci rozhoduje o veřejných zakázkách.

Neziskové organizace jako je Rekonstrukce státu nebo Transparency International tento princip kritizují s tím, že „rozhodnutí za mnohdy miliardové zakázky má v rukou jediný člověk“. Takový systém je podle nich v Evropě unikátní.

Podle novely by měl také úřad méně vyšetřovat veřejné zakázky a více rozhodovat. Novela míří i na zrychlení procesů.

Jenže s takovou změnou nesouhlasí nejen předseda úřadu Petr Mlsna, ale také ministerstva financí a dopravy vedené ODS nebo Hospodářská komora vedená bývalým dlouholetým členem občanských demokratů Zdeňkem Zajíčkem.

Ministr Kulhánek se ale rozhodl, že novelu zkusí protlačit. „Ať padne rozhodnutí této vlády, zda-li chce a je ochotna za těchto podmínek naplnit svoje programové prohlášení, anebo ta vůle nebude,“ říká.

Když jsem přemýšlel, jak tento rozhovor začít, tak jsem si říkal, že reforma antimonopolního úřadu je sebevražedná mise.

Celá tahle mise je sebevražedná. To se netýká jenom tohoto. Já vám řeknu ten kontext. Když mě poprvé oslovili, abych šel na ministerstvo pro místní rozvoj, tak moje první replika byla: Pánové, ale já nejsem v klubu přátel rituálních sebevražd.

A přesto…

A přesto.

Proč?

Byla to příležitost, která člověka nepotkává mnohokrát za život. Když jsem zhodnotil to, že jsem vlastně 16 let v tomto tématu fungoval a asi ne úplně špatně, tak jsem si říkal, že to je výzva, která se musí podstoupit, protože to bych pak i sám s odstupem říkal, že to byla škoda, že jsem to minul.

Proč pořád šlapete do reformy antimonopolního úřadu? V listopadu jste říkal, že návrh novely nebyl dostatečně kvalitní, teď už tedy kvalitní je?

Teď je zásadní, že byly vypořádány výhrady z Legislativní rady vlády, aniž by byly ohroženy základní principy reformy. Ale ještě se vrátím k historickému kontextu. Zmínil jste, proč do toho pořád šlapeme. Já si myslím, že jenom pokračujeme v tom, co začalo už poměrně dávno. Ještě v minulém volebním období vznikla iniciativa v rámci poslaneckých klubů a ta definovala základní principy, které se pak propsaly i do této novely.

Koneckonců vláda Petra Fialy si reformu dala do svého programového prohlášení vlády. Na reformě se pracovalo a stihla se odeslat do Legislativní rady vlády 30. září, tedy těsně před odchodem Ivana Bartoše.

Já jsem sem nastoupil 8. října, pak jsme dostali zpětnou vazbu z Legislativní rady vlády, kde byly zásadní připomínky a doporučení, abychom si návrh stáhli a přepracovali. Když jsme to prostudovali, tak jsme konstatovali, že ano, že takhle s tím nemůžeme pokračovat dál, protože to je neprůchozí.

Proto jsme od té doby s návrhem pracovali, abychom vypořádali připomínky. Já jsem ale hlavně zjistil, že rozpory, které tam dával sám antimonopolní úřad, ale zejména ministerstvo financí, dopravy a spravedlnosti, tak se předchozí vedení ministerstva nesnažilo vypořádat dialogem s těmi institucemi.

Na jedné koleji pracovali legislativci, na druhé koleji, paralelně, jsem se scházel s jednotlivými vedeními rezortů, včetně pana předsedy Mlsny a snažili jsme se připomínky rozdiskutovat tak, abychom byli schopni se přes ně přenést.

Podařilo se to? Protože připomínky byly zásadní vůbec v tom smyslu, co chce novela zavést.

Úplně do prvního mezirezortního řízení bylo asi 600 připomínek.

Zůstalo 110.

Těch 110 pak zůstalo, ale i z těch 110 byla řada duplicitních. Teď nebudu mluvit o počtu připomínek, které zůstaly, ale jejich duch je stejný. Zůstaly rozpory, kterým kdybychom vyhověli, tak tu reformu nemusíme dělat. Týká se to zejména jednoinstančního rozhodování a rozhodování na kolektivní bázi. Tyto rozpory zůstávají. Posíláme to s nimi jak do Legislativní rady vlády, tak do projednání vlády. Ať padne rozhodnutí této vlády, zda-li chce a je ochotna za těchto podmínek naplnit svoje programové prohlášení, anebo ta vůle nebude.

To znamená, jestli to bude těch 7 procent nesplněných nebo 93 splněných.

(smích) Já s procenty neumím pracovat, nebyl jsem u jejich výpočtu. A nechci to dál komentovat.

Proti novele jsou ministři z ODS ale i Hospodářská komora. Ta k zavedení jednoinstančního a kolektivního rozhodování uvedla, že „teze o koncentraci moci v rukou předsedy úřadu je nic neříkající populistické tvrzení“. Čím si ten odpor vysvětlujete?

Měl jsem rozpravu s ministrem financí a  vidím to jako pohled v podstatě ideový. Ministr financí a jeho kolegové zastávají názor, že v tomto typu instituce je monokratické rozhodování tím jediným správným, protože je předvídatelné a za rozhodnutí nese odpovědnost konkrétní jedinec.

Říkám na to, že ale může být daleko větší míra chybovosti, protože to je prostě jenom jedinec. V momentě, kdy je kolektivní rozhodování, tak je to koncentrace náhledu několika lidí. Je daleko větší pravděpodobnost, že když se na něm shodnou, tak je to to rozhodnutí správné.

Neříkám, že monokracie je nelegitimní, ale vzhledem k tomu, jak úřad funguje, s jeho historií i mou vlastní zkušeností, by kolektivní rozhodování jedině prospělo.

Jak moc špatně tedy nyní podle vás úřad funguje?

Už z pohledu názvu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže by jeho hlavní činností měla být ochrana hospodářské soutěže. Já vnímám, že se věnuje spíše veřejným zakázkám. A to nikoliv jenom rozhodování, ale i vlastně vyšetřování jednotlivých případů. To i reforma řeší, protože důkazní břemeno přenáší čistě na účastníky řízení, kdy antimonopolní úřad je pouze tím rozhodcem, nikoliv vyšetřovatelem.

Druhá věc - a to není jen moje zkušenost - je, že délka rozhodování a nepředvídatelnost je strašným problémem při realizaci veřejných zakázek s akcentem na zakázky, které jsou kofinancovány z Evropské unie. Dodavatel, který napadá rozhodnutí zadavatele, se může obstrukčními technikami dobrat toho, že na zakázku stát nebude moct čerpat evropské peníze.

Pětistupňové schodiště stahujeme na trojinstanční s tím, že ta jedna instance na úřadu a dvě instance jsou potom na soudu. Zkracujeme lhůtu pro podání žaloby, chceme eliminovat i blanketní podání.

Není to jediný zákon ministerstva pro místní rozvoj, který naráží. Zákon o podpoře bydlení je těžce vyjednaný kompromis. Při rozpočtu se Ivan Bartoš přel o miliardy na program dostupného bydlení. Máte dojem, že je ministerstvo pro místní rozvoj otloukánek?

Nemůžu vůbec říct, že se cítím jako otloukánek. Nevnímám to tak, že bychom byli v nějaké druhořadé linii. Z atmosféry jednání, ať už s ministry, nebo na vládě, musím říct, že vůči mně panuje velmi kooperativní a podpůrné prostředí.

Já nemám jak se vracet ke způsobu principu komunikace Ivana Bartoše. Když jsem jednal s ministrem financí k rozpočtu ministerstva a programu dostupného bydlení, tak jsme se zcela jasně a ne nějak komplikovaně domluvili, že jak budou projekty hodnoceny a odbavovány, tak ministerstvo bude v rámci sedmi miliard pouštět financování. Nebyl tam žádný problém.

U zákona o podpoře bydlení byla debata velmi složitá. Ale na druhou stranu i během dvou měsíců vedlo vyjednávání ke kompromisu. Nedá se hodnotit, že by mi někdo házel klacky pod nohy.

Blíží se volby, v posledních dnech to zajiskřilo mezi Petrem Fialou a Vítem Rakušanem. Změnila se nálada v koalici?

Já žádné jiskření nevidím. Co se týče osobního vztahu mezi jednotlivými kolegy, tak nevnímám žádný problém. To, co se častěji vyskytuje, je názorová konfrontace a diskuze, co jsou priority, které je potřeba stihnout do voleb.

Je šance stihnout do voleb reformu antimonopolního úřadu?

Nakreslili jsme harmonogram a abychom to stihli, tak je podmínka, že upravený návrh musíme stihnout předložit Legislativní radě vlády před Vánoci, což jsme dodrželi.

Takže nyní chcete nechat rozhodnout vládu, jestli dodrží programové prohlášení, nebo ne?

Já jinou cestu nevidím. Mohli jsme říct, že to je neprůchozí, necháme to u ledu a už se tomu nebudeme dál věnovat. Nebo přistoupíme na připomínky, aby byli všichni spokojení, ale pak tu reformu nemusíme dělat, protože to nebude reforma.

Zbývala třetí varianta. Vypořádat se s připomínkami, které nezasahují do ducha zákona. Věřím, že jsme všechny vypořádali.

V mediálním prostoru se to bere jako útok na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ale my chceme, aby fungoval rychleji, efektivněji, předvídatelněji. Není to žádný útok.

Řešení krize bydlení, reforma antimonoplního úřadu, to jsou kroky, které by mohly být společností vítány. Ale zároveň jste o této misi také mluvil jako o sebevražedné. Čím to je?

Jedna věc je, že se všichni napříč politickým spektrem a asi i společností shodnou na tom, že bydlení je naprostý základ fungování jedince nebo rodiny ve společnosti. Dokud nemáte bydlení, tak jste někde za hranou systému, takže jakákoliv podpora bydlení je vítána.

To, co je nazýváno sebevražednou misí, a možná už je to v tom našem rozhovoru nadužíváno, řekněme obtížnou misí, jsou podmínky, kdy proti sobě máte silně obstrukční opozici, která blokuje Sněmovnu. Zároveň máte koalici slouženou ze čtyř subjektů, které se musí domluvit.

Jsou to faktory, které byť zdánlivě jednoduchý cíl staví do zóny, do které než se dostanete, tak musíte projít bludištěm a velmi komplikovanou a trnitou cestou vyjednávání.

Já to nedokážu přečíst u vlády jako celku. Teď se musí seznámit s upravenou verzí a až debata ukáže rozložení sil. U kolegů ze STANu mám jednoznačnou podporu. A trošku si myslím, že i z dřívějších vyjádření koaličních stran TOP 09 a KDU-ČSL vnímám, že by to mělo být s podporou. Otázkou je opravdu ideový střet s ODS.

Přece ale vláda dominantně vedená občanskými demokraty do programového prohlášení reformu vepsala. Tak co je za tím? Jakou reformu očekávali?

To se musíte zeptat ODS. Já neumím a nechci ani pracovat se spekulacemi, které ke mně pořád chodí. Tedy že má někdo s někým nějaké vztahy. Neumím to posoudit. Neberu ani různé spekulace o tom, že to je nějaká vendeta, že by to mělo nějak souviset s digitalizací stavebního řízení. To asi těžko, protože pilíře a celý koncept reformy vznikl dávno, dávno předtím, než se o nějaké digitalizaci stavebního řízení vůbec vědělo. V roce 2020.

Takže já fakt s těmito spekulacemi ve veřejném prostoru neumím pracovat, nechci s nimi pracovat a mohu se opravdu držet pouze podstaty věci.