Milion chvilek versus Litoměřice: Původně „nechtěný“ film viděl plný sál

Severočeské Litoměřice, město na soutoku Labe a Ohře s bohatou historií, má za sebou zajímavou kulturní událost a večer, na který řada místních jen tak nezapomene. Největší sál místního kina má podle organizátorů kapacitu 330 míst, většina z nich je pár minut před zahájením filmu Chvilky naděje zaplněná. Zřizovatelé kina přitom film, který je spjatý s politickými událostmi před posledními parlamentními volbami, nejdříve vůbec nechtěli nechat promítat. Oficiálním důvodem byla obava, že se kino nezaplní. Neoficiálně se však film neměl zařadit právě z politických důvodů.

„Jela jsem sem až z Ústí, u nás film nedávají a tady má být večer i beseda,“ popisuje svou motivaci jedna z přítomných divaček. Podobně reagují také další příchozí. Těší se mimo jiné na diskuzi s hlavními protagonisty filmu a zakladateli Milionu chvilek – Mikulášem Minářem a Benjaminem Rollem.

„Sám jsem se bál, že moc lidí nepřijde, jsem nadšený, že je plno,“ sděluje Roll a doufá, že lidé nepřišli jen proto, že se ve zdejším městě nedávno stal farářem a lidé by si tak mohli myslet, že na film jako jeho „ovečky“, jak sám mladý farář říká, prostě musí.

Tak to ale, alespoň podle výpovědí hostů, nebylo. Na představení přišel také Zdeněk Bárta, český evangelický farář a bývalý politik, který v letech 2000–2006 zastával úřad senátora v obvodu Litoměřice. Bárta byl mimochodem jedním z těch, kteří Rolla na místo faráře místním doporučili. Chvilkařům, jak Mináře, Rolla a jejich následovníky nazývá, prý fandí. Sám ostatně jako jeden z prvních lidí podepsal Chartu 77 a v jistém ohledu vidí mezi „chartisty“ a „chvilkaři“ paralelu.

„Všichni máme tak nějak tušení, jak to se zákazem filmu bylo. Naše město má mnoho jizev, bojovat za svobodu a demokracii se ale vyplatí vždycky. Kluci nesmí usnout na vavřínech, doteď si pamatuji ten pocit, jak jsem si naivně myslel, že chartě fandí snad úplně každý. Realita byla jinde,“ popisuje Bárta.

Proč celá událost vyvolala tolik emocí? K pochopení, o co vlastně šlo, je potřeba se podívat zhruba o pět týdnů zpět. Do kin v rámci festivalu Jeden svět zrovna vstoupil snímek, který mapuje vznik a aktivity spolku Milion chvilek. Ten v roce 2019 dostal na pražskou Letnou čtvrt milionu lidí demonstrujících proti tehdejší vládě Andreje Babiše a aktivní je i před letošními volbami, jak popsaly Seznam Zprávy v únoru. Ne ve všech městech ale měli mít diváci možnost dokument vidět.

Právě v Litoměřicích plánovanou projekci nejdříve rušili. Snímek si přála v městském kině promítat občanská iniciativa „Litoměřice aktivně“ ve spolupráci s místním Kinoklubem Ostrov. Důvody zrušení naplánované projekce v kině Máj uvedla v dopise pro iniciativu ředitelka Městských kulturních zařízení Michaela Mokrá jako zčásti politické – je půl roku před sněmovními volbami – a zčásti ekonomické. Kino je jednosálové a dle ředitelky nebylo jisté, že by na film lidé přišli.

Zřizovatelem kina je město Litoměřice. Zásah shora, tedy z radnice ovládané ANO a hnutím Naše Litoměřice, místostarosta Jiří Adámek (ANO) odmítá.

„Někdo si udělal krásnou reklamu. Upřímně mi to přišlo za hranou, hlavně útoky na lidi mimo politiku, kteří zajišťují chod kina a spolurozhodují o tom, co se bude a nebude vysílat. Chápu útoky na radnici a na mě, dal jsem se na politiku a můžu to čekat, měl jsem ale aspoň možnost volby,“ řekl redakci Adámek.

Členové Litoměřice aktivně i organizátoři kinoklubu se nicméně shodnou na tom, že za 20 let existence se do programu kina nikdy takovým způsobem nezasahovalo. Člen Litoměřice aktivně Tobiáš Bruno Galia na debatě sdělil, že promítání bylo zamítnuto kvůli nepřímým vlivům z radnice.

Podle místostarosty šlo ale v případě filmu Chvilky naděje o podobný případ, jako když se v Litoměřicích nedávno vysílal film Jaroslava Kmenty Boss Babiš.

„Tehdy jsem dostával dotazy od občanů, jak něco takového mohu dovolit. Jakožto zastánce demokracie jsem dalek toho zakazovat promítání či pořádání čehokoliv. Rozhodnutí, co sledovat, nechávám na každém. Jediné, čeho bych tímto krokem dosáhl, by byla reklama pro toto představení,“ uvedl již v březnu Adámek.

Slova místostarosty se nakonec potvrdila, reklama fungovala a kino bylo plné. Jak uvedla režisérka filmu Amálie Kovářová, ekonomicky byli organizátoři, kteří si kinosál nakonec sami pronajali, v kladných číslech. Její kolega a producent filmu Jiří Konečný nicméně sebekriticky sdělil, že v některých jiných městech film takový úspěch nemá a některé projekce jsou takřka prázdné. Záleží hlavně na poptávce, pražská premiéra byla vyprodaná, v Uničově přišlo podle producenta 13 lidí.

„Nevyčítám paní ředitelce, co se stalo. Daří se nám vyprodávat, hlavně když z toho uděláme show a pozveme i lidi na debatu. Možná jste dnes přišli i proto, že to bylo zakázané,“ konstatuje Konečný.

Debata mezi publikem, tvůrci filmu a jeho protagonisty byla podle reakcí opravdu tím, na co se lidé těšili nejvíce. Jednoho z prvních tazatelů zajímalo, jestli jsou zakladatelé Milionu chvilek trpcí z toho, že i v roce 2025 ve všech průzkumech jasně vede hnutí ANO. „Nechci se nechat ovládnout smutkem,“ sdělil na to Roll. Minář k tomu dodal, že důležité je hlavně ve smutku nezůstat a apeloval na všechny, aby zůstali aktivní.

„Doba je obrovsky křehká, největší naději vidím uvnitř lidí,“ řekl Minář. Doplnil také, že je třeba snížit laťku na současné politiky. „Nemusíme se s nimi ve všem ztotožnit, volme ty slušné,“ zmínil.

Jeden z dotazů na Mináře a jeho kolegy byl také na téma bezpečnosti. Jestli se třeba během největších demonstrací nebáli výhrůžek, kterých nechodilo málo. Minář potvrdil, že hrozby chodily, anonymové prý tehdy Minářovi psali, že ho na příští demonstraci odstřelí.

„Zabývala se tím policie, nikdy ale na nic nepřišla a konečné rozhodnutí bylo vždy na nás. Nějaká míra rizika je při takových věcech vždycky přítomná,“ doplnil. Během jedné z otázek se Minář vrátil také k tomu, proč počet demonstrací v jednu chvíli s kolegy stále stupňovali.

„Vnímali jsme ohrožení justice, například případnou abolici prezidenta Miloše Zemana pro Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo, o které Zeman sám mluvil,“ připomněl Minář. K dobru dal také historku, kterou podle svých slov slyšel od spolupracovníka tehdejšího premiéra Babiše ve Francii.

„V jednu chvíli jsme se dozvěděli, že kvůli nám Babiš brečel. Bylo to v době, kdy jsme měli podruhé zaplnit Letnou stovkami tisíc lidí. Nechápal, proč ho nemají rádi,“ uzavřel Minář.