Článek
Piráti v online hlasování těsnou většinou odvolali poslance Jakuba Michálka ze širšího vedení strany – republikového výboru. Michálek oznámil, že rozhodnutí respektuje a že zároveň podá rezignaci i na funkci šéfa poslaneckého klubu.
„Piráti si volí předsednictvo, ale stranu potom řídí někdo jiný,“ říká Michálek v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
„Je to postavené na tom, že důležité funkce zastávají lidé mimo předsednictvo, lidé samostatně volení. Takže i když si zvolíme předsedu a předsednictvo, tak potom nemají reálný vliv ovlivňovat chod strany, což já považuju za problém. A vlastně to považuju za popření demokracie.“
Proč jste se rozhodl rezignovat na šéfa poslaneckého klubu? Jak to souvisí s tím, že vás včera členové strany odvolali z republikového výboru?
U nás máme vnitrostranickou demokracii. Vzhledem k tomu, že většina členů si myslí, že bych neměl být součástí širšího vedení, tak mi nedává smysl, abych dál vedl poslanecký klub, což je ještě daleko větší zodpovědnost.
Jakub Michálek
- od roku 2017 poslanec a předseda Poslaneckého klubu Pirátů
- předtím v letech 2014 až 2017 zastupitel hlavního města Prahy
- členem Pirátů od roku 2009, kdy strana vznikla
- vystudoval Právnickou fakultu a Matematicko-fyzikální fakultu UK
S ostatními členy poslaneckého klubu (celkem čtyři členové) ale, předpokládám, v žádném v konfliktu nejste…
Myslím, že nejsem. Náš poslanecký klub funguje velmi dobře, máme dobré vztahy. Bylo by skvělé, kdyby tato dobrá kultura fungování byla rozšířenější v celé straně. Nicméně k tomu dnes budeme mít setkání, na kterém tu rezignaci předložím.
Nahradí vás poslankyně Klára Kocmanová?
To je věc poslaneckého klubu.
Ve včerejším hlasování vás 51 % hlasujících členů Pirátů odvolalo z republikového výboru. Jak to hodnotíte? Je to výraz toho, že je strana rozdělená, nebo šlo o čistě věcný spor?
Naše strana je podle mě stejná jako česká společnost. Jsou v ní různé proudy, jsou v ní demagogové, jsou v ní lidé, kteří nesouhlasí se systémem. A jsou v ní zkrátka různé názory, které mezi sebou soutěží. Pokud si většina myslí, že Piráti budou fungovat lépe, pokud já nebudu v širším vedení, tak já to respektuju a přijímám.
Vnímáte také nějakou osobní rovinu? Případně roli navrhovatele vašeho odvolání – Dalibora Záhory?
Pro mě bylo vždycky v politice nejdůležitější, aby ta práce měla nějaké výsledky. Politika je plná lidí, kteří pouze hovoří, ale skutek utek. Na druhou stranu je v ní i spousta lidí, kteří se opravdu snaží, takže by nebylo na místě paušalizovat. Ale samozřejmě i v té volbě byly nesmyslné osobní útoky, což je škoda, protože myslím, že to ke slušné diskuzi nepatří.
Malý vliv na chod strany
Proč podle vás Piráti potřebují reformu?
Já jsem udělal, co považuju za správné. Navrhl jsem reformy, který jsou nezbytné, aby Pirátská strana fungovala, aby držela krok se svojí politickou konkurencí a dokázala rychle reagovat na skutečné problémy, které v dnešní době lidi řeší. Dnešní Pirátská strana je strašně zahleděná do sebe. Je to postavené na tom, že důležité funkce zastávají lidé mimo předsednictvo, lidé samostatně volení. Takže i když si zvolíme předsedu a předsednictvo, tak potom nemají reálný vliv ovlivňovat chod strany, což já považuju za problém. A vlastně to považuju za popření demokracie.
Jak by se podle vás měla strana změnit?
Dneska má republikové předsednictvo Pirátské strany pod sebou dva lidi: vedoucího kanceláře a asistentku. A jinak nemá žádný přímý vliv na řízení strany, protože to všechno řídí volení vedoucí odborů, kteří mají pod sebou 24 milionů korun a nějakých 20 až 30 lidí. Ve volbách předsednictva volí třeba 60 % členů strany a ve volbách vedoucích odborů volí asi 30 nebo 35 % lidí. Je to takový nástroj aktivní skupiny online diskutujících.
Neměl jste tuto reformu lépe vysvětlovat členům? Nebo její prosazování nechat někomu, kdo u větší části Pirátské strany nevzbuzuje tolik kontroverzí, například předsedovi Ivanu Bartošovi?
Ten návrh předložil Martin Jiránek, místopředseda strany. Lidé, kteří sedí na těch postech, drží si ten vliv, tak se ho nikdy nevzdají. Je to prostě věc, která se musí rozhodnout hlasováním. Poslední asi tak čtyři roky o tom diskutujeme a skutek utek. Žádné výsledky, žádný pokrok tam není. Pořádají se různá nesmyslně velká jednání, kde ti lidé vykazují hodiny, které nemají žádnou přidanou hodnotu pro tu stranu a pro voliče. Já jsem zastánce toho, že každá veřejná organizace, jak stát, tak politická strana, musí fungovat efektivně. A proto jsem předložil návrh těch reforem.
Poškozuje i tento aktuální spor o vaše odvolání Českou pirátskou stranu?
Každá politická strana vede neustále diskuzi mezi svými proudy, jakým způsobem fungovat líp. Je to běžnou součástí debaty, která k demokracii patří. Mně se nelíbily některé demagogické věci, co tam zazněly, ale strana má svoje demokratické mechanismy a povedou ji lidé, které si zvolí. Takhle jednoduché to je a není co na tom vymýšlet. Pokud si myslí, že to bude lépe fungovat beze mě, tak to respektuju a nemám, co bych k tomu dodal.
Vaše prohlášení, že končíte jako předseda poslaneckého klubu a že si pouze doděláte svoji práci, znělo trochu zklamaně, rezignovaně. Je to pro vás hlubší, osobní zklamání? Chcete se ve straně do budoucna méně angažovat?
Každý člověk si prochází tím, že když některé věci v životě končí, tak se otevírají jiné příležitosti, které můžou být daleko zajímavější. Velká část práce byla po večerech, neviděl jsem se kvůli tomu s rodinou, s přítelkyní, nemohl jsem se věnovat koníčkům, byla to prostě dobrovolnická práce navíc. Budu mít víc volného času, na což se samozřejmě těším.
A pokud jde o moji politickou práci, tak v tom budu každopádně pokračovat. Prosadil jsem zákon, na základě kterého Babiš nemůže vlastnit média, další čtyři protikorupční zákony a ještě bych chtěl dodělat záruky nezávislosti pro prokurátory, aby mohli vyšetřovat kriminalitu, a potom regulaci lobbingu.
A druhé téma, kterému se chci věnovat, je to, aby fungovalo moderní projektové řízení na ministerstvech. To jsou věci, které mě baví. Naopak to zákulisní politikaření, získávání si podpory a vytváření vnitrostranických útoků na oponenty, to je věc, která mě fakt nebaví a věnovat se jí nechci.