Článek
Sociální demokraté se dnes sjíždí na 43. sjezdu, aby zvolili nové vedení. Doufají, že tomu se podaří obnovit důvěru voličů ve zdecimovanou stranu, která letos vypadla z Poslanecké sněmovny. O křeslo šéfa strany se na sjezdu, který se uskuteční kompletně online, utká sedm kandidátek a kandidátů. Jednou z nich je i končící ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.
„Budu chtít najít úplně nové čerstvé talenty a osobnosti, mladé lidi. Ale chci požádat i lidi, kteří ze strany odešli, aby se vrátili a pomohli nám,“ představuje svoji základní vizi.
Co když vám volba nevyjde? Co pak?
Teď je důležitý sjezd, já se na něj teď plně koncentruju. A všechno ostatní se bude odvíjet od jeho výsledku. Protože kdybych uspěla a stala se předsedkyní ČSSD, tak bych chtěla dělat předsedkyni na plný úvazek, na tom je v sociální demokracii shoda. To ani v situaci, ve které jsme, jinak nejde.
Co znamená být předsedkyní strany na plný úvazek?
Znamená to, že budoucí předseda bude muset řešit celou škálu problémů, které souvisí s vnitřním řízením strany. Od přípravy komunálních voleb až po finanční konsolidaci. Ale i změnu organizace ČSSD.
A pak bude muset z větší části provádět politickou práci. To znamená jezdit po regionech. Já jsem ve svém volebním manifestu přislíbila, že budu chtít každý kalendářní rok navštívit všech 76 okresů. Samozřejmě půjdu i níž. Půjdu i na místní organizace, budu všude tam, kde se bude politicky bojovat. Na diskusích, debatách, přednáškách, demonstracích, stávkách, ale i festivalech, slavnostech. Budu mluvit s lidmi, budu přesvědčovat lidi, budu poslouchat, co chtějí, jaké mají názory. Budu se všechny snažit nadchnout pro sociálně demokratickou politiku. Protože to je třeba, aby se o nás vědělo, aby se vědělo, co chceme. A aby nám zase lidé začali důvěřovat.
To asi nebude jednoduchá práce. Kredit ČSSD v uplynulých letech dost spadl, což potvrdil výsledek voleb. Na co se lidi budete snažit utáhnout?
Máte pravdu, od roku 2010 to s námi jde z kopce. Myslím, že sociální demokracie není postavena na jednom člověku. Samozřejmě že s mým jménem je spjata určitá agenda, sociální. V tom bych chtěla pokračovat, protože se domnívám, že lidé vědí, že jsem jako ministryně práce a sociálních věcí bojovala za takzvané obyčejné lidi. Když to řekne politik, tak to zní trochu frázovitě, ale já jsem to skutečně dělala se vším, co to obnáší. Věřím tomu, opravdu tomu věřím.
To bude stačit?
Chtěla bych sestavit tým, který bude velmi pestrý, velmi zajímavý. A samozřejmě se do sociální demokracie budu snažit přilákat lidi, kteří pomohou obnovit dobré jméno strany, která má více než 140letou tradici. To nejdůležitější vždy byla sociálně demokratická myšlenka a program.
V ČSSD se ale vždy najednou vynořili lidé, kteří straně dobré jméno úplně nedělají. Kupříkladu Michal Hašek. Tyto lidi odříznete?
Já bych chtěla, abychom se v sociální demokracii přestali hádat. Abychom přestali říkat, co nechceme. To je taky takový nešvar. Nám chybí často pozitivní vize. A co se týká všech těchto jmen, tak jsem už několikrát deklarovala – těm lidem nebudu nic vzkazovat přes média. Ale samozřejmě že urovnání vztahů v ČSSD je předpokladem, že budeme fungovat do budoucna.
Říkáte urovnání vztahů. Ale nemyslíte si, že socdem by tyto „šíbry“ měla plně odstřihnout? Očistit se od nich?
Nebudu to těm lidem vzkazovat přes média. Předpokladem té obrody je, že půjde o mix starých a nových tváří. Budeme se bavit o lidech, kteří za sebou mají konkrétní práci a jasnou politickou vizi.
Pokusíte se přilákat zpět třeba pana Sobotku?
Já úplně upřímně říkám, že jeden z těch kroků bude personální politika, kdy budu chtít ke spolupráci se sociální demokracií přesvědčit lidi typu Ilony Švihlíkové či Pepy Středuly (levicová ekonomka a předseda odborových svazů, pozn. redakce). Budu chtít najít úplně nové čerstvé talenty a osobnosti, mladé lidi. Chtěla bych třeba obnovit akademii sociální demokracie, která k tomu pomáhala. Já sama jsem absolventkou prvního ročníku, chodila jsem tam třeba s Peterem Pellegrinim. Ale budu chtít požádat i lidi, kteří odešli ze strany, aby se vrátili a pomohli nám. Tedy i bývalí předsedové, kteří odešli. Bohuslav Sobotka by logicky spadal do té třetí kategorie.
Pokud nevyhraji, dám si pauzu
Vaším největším protikandidátem je Michal Šmarda. Ať už vyhrajete nebo ne, chcete s ním spolupracovat?
Michal Šmarda byl stejně jako já místopředsedou strany v té klíčové době. Vnímáme se politicky, i co se týká budoucích vizí sociální demokracie, velmi podobně. Určitě budu chtít spolupracovat s ním i se všemi dalšími. Já si dokonce dokážu představit, že kdybych se stala předsedkyní, on by mohl být prvním místopředsedou. On říká, že o tuto funkci nemá zájem, ale bude usilovat o řadového místopředsedu. A já ho v takovém úsilí podpořím.
A pokud se předsedou stane on? Šla byste mu dělat první místopředsedkyni?
Přiznám se, že ne. Rozhodla jsem se, že budu kandidovat na předsedkyni. Pokud neuspěju, na žádnou další funkci kandidovat nebudu. Dám si pauzu. Ale nechtěla bych, aby to bylo vnímáno jako nějaké bouchnutí dveřmi. To tak v žádném případě nebude. Já budu sociální demokracii stále velmi intenzivně podporovat, budu pro ni pracovat. Ale jako řadová členka.
V jaké je teď tedy sociální demokracie finanční kondici? Máte dluhy?
My máme dluhy, jsou to pozůstatky z velkých kampaní před více než 11 lety. Ale v tuhle chvíli hlavní otázka je, že měsíční výdaje nesmí přesahovat měsíční příjmy. To je nová situace. Je nová od října. To je už částečně vyřešeno.
Jak?
Poslední týdny a měsíce se velmi intenzivně bavíme o ekonomické situaci strany. Samozřejmě tím, že jsme se nedostali do Sněmovny, naše příjmy velmi zásadně klesají a tomu musíme přizpůsobit výdaje. Takže si myslím, že vůbec celé předsednictvo strany má velmi podrobný přehled o tom, jak na tom jsme. Hlavní úkol v příštích týdnech a měsících pro budoucího předsedu bude razantně a ještě více nad rámec toho, co se stalo v minulých týdnech, kdy jsme učinili některá velmi těžká ekonomická rozhodnutí, sesekat provozní náklady.
O jaká těžká ekonomická rozhodnutí šlo?
Rozloučili jsme se s celou řadou našich zaměstnanců. Už nejsme velká politická strana a výrazně redukujeme naši strukturu tajemníků. Což mě velmi mrzí, protože jsou to naši dlouholetí zaměstnanci. Ale my skutečně budeme muset teď seškrtat výdaje, které máme, a ty jsou především v personální oblasti.
Takže z formátu tajemníků na každém okrese přecházíte na krajské tajemníky? Nebo jak ta struktura bude vypadat?
To je ještě k diskusi, jak přesně se to uspořádá. Součástí debaty je, že velkou část práce budou muset převzít volení funkcionáři. Předsedové a místopředsedové místních organizací, krajů. To se do určité míry už někde děje.
Nové vedení bude muset dotáhnout zbytek těch rozhodnutí. Těch složitých rozhodnutí, která způsobí v sociální demokracii spoustu emocí.
Jaká rozhodnutí způsobují spoustu emocí?
Jde pořád o to, koho budeme propouštět. To jsou lidé, kteří u nás pracují 20 let, kteří jsou naprosto srostlí se sociální demokracií. Je to strašně nepříjemné, když máte v práci kolegu, který je bytostným sociálním demokratem a strašně moc pro tu stranu udělal, a my si ho teď nemůžeme dovolit platit. To je strašně nepříjemné rozhodnutí. Velmi složité.
Jak to máte s majetkem? Lidový dům, Střelnice…
Máme i Lannův palác a řadu dalších nemovitostí po celé republice. Ten majetek zejména nemovitostí je rozsáhlý.
Dotkne se ho nějak nedobrá finanční situace strany?
V sociální demokracii panují v tuto chvíli obavy, že nastane rozprodej majetku. Já velmi otevřeně říkám, a napsala jsem to i do svého manifestu, že jsem proti tomu. To nedává vůbec ekonomicky smysl v době, kdy ceny nemovitostí závratně rostou. Když chceme získat důvěru lidí v to, že budeme dobře spravovat tento stát, musíme dobře hospodařit i s naším majetkem. To se nám v posledních letech podařilo, řadu jsme jich pronajali. Dříve byly prázdné, teď jsou pronajaté, přináší nám příjmy do našich rozpočtů. V tom musíme pokračovat.
Jak jste na tom s vypořádáním v kauze Altner?
Klíčový je rozsudek z června 2019, kdy Nejvyšší soud řekl, že je smlouva neurčitá, tedy neplatná. Sociální demokracie vyplatila panu Altnerovi přes 51 milionů korun, a to hned po rozsudku. O tyto peníze se dodnes soudí pánové Altner, Halbich a Hájek, respektive jejich dědici.
Pokud byste se stala předsedkyní, chtěla byste tuto kauzu dotáhnout do úspěšného konce za vašeho vedení?
Už za sebou máme dvacetileté soudní martyrium, které zjevně nekončí. Čili ano, byla bych velmi ráda, pokud by se nám podařilo tuto kauzu po letech konečně uzavřít.
Jsme strana pro lidi, kteří se živí prací
Je ČSSD atraktivní pro mladé? I vy jste sama při mém příchodu přiznala, že máte především členy dřívějšího data narození…
Já nechci takhle paušalizovat. Pro mě je. Ale já jsem byla socializovaná na Západě. Pro mě je to něco tak strašně přirozeného a důležitého být vlevo. Každý to má asi pravděpodobně jinak. Narážíte na image strany, rozumím, ale my máme mezi sebou spoustu mladých lidí. Opravdu hodně. A já i velmi intenzivně spolupracuju s mladými sociálními demokraty. Ale to neznamená, že se chci zaměřit jen na mladé. Já si myslím, že síla sociální demokracie je napříč generacemi. Každá věková kohorta potřebuje v určité fázi sociální demokracii a v tom je podle mě síla toho hnutí.
Nemáte pocit, že jste mainstreamem bráni jako strana pro nižší sociální vrstvy?
Ne, ne, ne, to je věc image. My jsme vždycky byli strana, která se opírala o střední třídu. Když bych to měla říct zjednodušeně, my jsme strana pro lidi, kteří se živí prací. Takové to zjednodušování, že jsme stranou dávek… Zaprvé, důchody nejsou žádná dávka. Tečka. Lidé, kteří celý život pracovali, nemají dostávat žádnou almužnu. Lidé, kteří se o nás starali, když jsme byli malí, tak je naše povinnost, abychom se o ně postarali v období, kdy jsou křehčí. Důchody jsou pojištění. Vy si celý život platíte z výdělku, spoříte si to. To je jedna věc.
A druhá věc – všechno, co jsem udělala, mířilo na střední třídu. Od navýšení rodičovské přes razantní zvýšení minimální mzdy, protože většina lidí si myslí, že minimální mzda pomáhá jen těm 150 tisícům lidí s nejnižšími příjmy. Ono je to přesně naopak, protože máme takzvaný institut zaručené mzdy. Každá stovka, o kterou minimálku zvednete, a my jsme ji zvedli o tisíce, vám tlačí nahoru platy prodavaček, řidičů, zdravotních sester, ale taky učitelů, programátorů a podobně. To jsou všechno věci, které mají za cíl udělat zdravou střední třídu, protože to je páteř české společnosti. A vždycky to byla páteř sociální demokracie.
Bylo vám hodně vyčítáno přidávání seniorům, vy jste teď vysvětlila svůj pohled. Nemyslíte si ale, že v ekonomické situaci, do jaké se republika dostala, to nebylo úplně promyšlené? Nebo že jste měli přidávat míň?
Né, né, né.
Nepomohli jste přidáváním roztočit kola inflace?
Podívejte se, ta logika, že seniorům se přidá jen to, co ve státním rozpočtu zbyde, je pro sociální demokracii nepřijatelné. Nepřijatelné. To zaprvé. A zadruhé, když se podíváme na aktuální schodek rozpočtu, tak je 380 miliard. A důchody stály 11 miliard. Tak ať mi nikdo nevykládá, že za zadlužení České republiky můžou důchody.
Ale vy jste nikdy nepřišla s tím, jak peníze do rozpočtu dostat.
My jsme jediná politická strana, která měla velmi poctivý program v daňové oblasti. My jsme říkali celou politickou kampaň, že problém České republiky jsou příjmy, které jsou poddimenzovány. A pokud chceme mít dobrou kvalitu života, tak k tomu funkční dobře zaměřená sociální politika patří.
Já říkám, že jsem byla socializována v Německu a Velké Británii. Německo je pro mě velkým vzorem. Na sociální politiku potřebujeme i peníze. Nikdo nechce danit střední třídu, protože ta už je soumarem státního rozpočtu. Zaměstnanci a střední třída, to je část obyvatelstva, která doplácí nejvíce. Ale my chceme, aby se na státním rozpočtu podíleli ti nejsilnější, aby i ti nejsilnější byli solidární s erárem. To jsou velké, zejména nadnárodní firmy a pak jsou to velmi bohatí lidé, kteří čerpají rentu ze svého majetku.
Je ale fér se srovnávat s Německem nebo třeba i skandinávskými státy, které sice mají silný sociální stát, ale jejich HDP je úplně na jiné úrovni než to naše?
Ale my se nebavíme o absolutních číslech. My se bavíme o relacích. Nikdo asi neočekává, i když 30 let po revoluci bych si to přála, že tady budeme mít absolutně stejné životní podmínky.
Co se týká poměrů výdajů na sociální politiku v poměru k HDP, zaostáváme za Slovenskem o 2 procenta a tuším že o 5 procent za Polskem. A 2 procenta jsou 100 miliard. Takže asi něco není v pořádku.
Sociální demokracie ale byla posledních osm let u vlády. Proč jste s tím nic neudělali? Proč jste to nenastavili tak, abychom se začali blížit k již zmiňovanému Německu?
My jsme to právě nastavili. Když se podíváte na všechny činitele a ukazatele, tak za nás se udělal obrovský mílový krok. Obrovský. Ale vtip je v tom, že i přesto – a víte, že se mi to vyčítalo ve velkém stylu – jen průměrný důchod se navýšil o pět tisíc. Minimální mzda se za našich vlád zdvojnásobila. Víte, co to je? To jsou neuvěřitelné pokroky. Já když jsem na radě ministrů EU a bavíme se o tom s kolegy, tak ti říkají: to je naprosto neuvěřitelné, čeho se dosáhlo. Důležité ale je, aby to dělal každý ministr práce a sociálních věcí. Nejenom jednou za deset let, když se dostane k moci sociální demokracie. Pokud nebude takovou sociální politiku dělat každý můj nástupce, tak to Německo ani Skandinávii nikdy nedoženeme.
Ale to přece musí být provázáno i s tím, jak poroste ekonomika…
Naprosto souhlasím. A asi znáte poslední čísla z posledních dnů. Že i přes to navyšování, které se nám podařilo, tak přesto, že produktivita práce stále rostla, tak navyšování mezd neudrželo tempo s nárůstem produktivity práce. A dokonce i když jsme rekordně plnili naši úlohu, tak stále zaostáváme za tím tempem růstu produktivity práce. Takže ještě tam sama pro sebe vidím prostor.
Ještě se vrátím k seniorům. Bylo vám vyčítáno, že jste jim přidávala plošně, včetně těch bohatých s vysokými důchody. Neměla jste takhle zpětně ty valorizace koncipovat jinak, aby opravdu pomohly těm nejchudším seniorům?
To je zase nepochopení našeho systému důchodového pojištění. My jsme většinu přidávali těm nízkopříjmovým. Když jsme přidávali pevnou částku 300 korun, tak 300 korun pro někoho, kdo má 10 tisíc důchod, a pro někoho, kdo má 20 tisíc důchod, má jinou hodnotu. A zase ten systém, o tom se vedou dlouhé debaty mezi ministerstvy, ve Sněmovně nebo ve vládě, je postaven na důchodovém pojištění. Vy nemůžete přidávat jen někomu, protože lidé, kteří si odvádějí celý život, by byli diskriminováni. Zároveň je pro mě politicky nepřijatelné, že bych stanovila, že důchodce, který má víc než 16 tisíc korun, je bohatý a nedostane nic.
Váš nejpravděpodobnější nástupce Marian Jurečka popudil část veřejnosti, když přišel s nápadem udělat důchody z části zásluhové podle toho, kolik ženy porodí dětí. Bezdětným doporučil si na důchod šetřit v různých fondech. Je toto pro vás přijatelné?
Já se s ním shodnu v tom, že by výchova měla být oceněna v důchodovém systému. Koneckonců sociální demokracie prosadila to takzvané výchovné, pětistovku za každé vychované dítě. Udělali jsme to proto, že když jste takzvaným primárním rodičem, tak se dlouhé životní období nesoustředíte na kariéru a máte pak nižší výdělek. Což se vám pak ještě promítne do nižšího důchodu. S oceněním výhody souhlasím a myslím si, že bez budoucích generací tady nebude dlouhodobý důchodový systém, nebude udržitelný sociální stát.
Ale naprosto nesouhlasím s tím, aby byli lidé trestáni za bezdětnost.
Za necelý rok budou komunální volby. Už v těch v roce 2018 jste nebyli moc úspěšní. Jak by měla uspět ČSSD ve volbách na radnice v roce 2022, aby to byl dobrý výsledek?
Udržet, co se dá. A samozřejmě velký test bude, zda se ČSSD nebo koalice, ve které bude zastoupena, dostane na magistrát. To bude důležité hlavně v Praze.
Plánujete koalice? Opět třeba se Zelenými?
I to je úvaha, kterou bude muset nejpozději v lednu budoucí vedení nějakým způsobem rozseknout, protože čas už hoří. Já jsem v manifestu nějakým způsobem napsala, že bych chtěla, pokud budu zvolena, mít před každými volbami o strategii volební kampaně jasno rok před volbami. Takže teď jsme už logicky dva měsíce ve zpoždění.
Postavíte vlastního kandidáta na prezidenta? Na začátku rozhovoru jste říkala, že byste chtěla přilákat k sociální demokracii třeba pana Středulu, o němž se jako o možném levicovém kandidátovi už delší dobu hovoří…
Volba prezidenta není v tuto chvíli hlavní starostí ČSSD. Ale zároveň je to velká příležitosti už si vyzkoušet to takzvané sjednocení levice, o kterém všichni hovoří. Nemá cenu, aby ty levicové strany tříštily síly.
Počítáte i s KSČM?
To je k diskusi. Není to naše hlavní starost. V tuto chvíli asi máme mnohem akutnější a závažnější věci k rozhodování. Ale je to věc, která bude v příštích měsících bezesporu dominovat. Koalice Spolu ukázala, že když se dají tři politické strany dohromady, mají společně mnohem větší zisk než každá jednotlivá z nich. Mně to pořád ještě hlava nebere. Mimochodem, KDU-ČSL se 3,5 procenta preferencí má 23 mandátů, to je majstrštyk. Určitě je to cesta, nad kterou se musíme zamyslet.
Opravdu je podle vás cesta jít s KSČM?
Nebudu spolupráci bránit na komunální úrovni, když na různých obcích chtějí spolupracovat s komunisty. My máme bohumínské usnesení. Žádné úvahy o slučování nepřipadají v úvahu, to je mimo jakoukoliv politickou realitu, nic není v sociální demokracii nemožnější než toto. Když se ale shodneme na kandidátovi na prezidenta, nebudu mít problém, když našeho kandidáta podpoří KSČM.
